Kategorie Příroda (krajiny, rostliny, zvířata) 22. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Island, část VII.: Thingvellir, gejzír a loučení

Island, část VII.: Thingvellir, gejzír a loučení

Nastává naše loučení s Islandem. Po večerním příjezdu k příkopové propadlině v Thingvelliru a noční procházce nás čeká jen poslední přenocování a poslední den v této krásné zemi. Zajedeme ještě do oblastí gejzírů podívat se na tento známý přírodní úkaz a pak už uháníme do Reykjavíku vrátit auto. Noční letem do Berlína se vracíme zpět na kontinent a naše krásná svatební cesta je u konce.
Pokračovat ve čtení...

Buglata a Pískový kámen

Buglata a Pískový kámen

Buglata(832m) je zalesněný vrchol Blanského lesa, nejvyšší v jeho severní části a spolu s Vysokou Bětou a Chrášťanským vrchem tvoří pro turisty snadno dostupný hřeben. A právě tento vrchol, který byl v minulosti posvátným místem zdejších obyvatel, se stal spolu se sousedním Pískovým kámenem(808m) cílem našeho zájmu v jednom slunném lednovém odpoledni.
Pokračovat ve čtení...

V mlžných horách Slovenska

V mlžných horách Slovenska

Nebyl to zrovna ideální týden na vysokohorské túry, ale co naděláte. Třikrát nás vydatné deště "spláchly" z hor do údolí. Přesto jsme toho díky zrychleným přesunům autem stihli až dost. Dočíst se tak můžete o výstupu k Hincovým plesům, Ohništi v Nízkých Tatrách i přechodu kousku hřebene Vysokých Tater z polské strany, návštěvě Belianské jeskyně a Levoče, průzkumu Pienin, spolu se splutím Dunajce a návštěvě pár dalších zajímavostí.
Pokračovat ve čtení...

Prácheňskem mezi kapkami deště k Blatné

Prácheňskem mezi kapkami deště k Blatné

Jen zvolna přechází kopcovité Prácheňsko do krajiny rybníků kolem Blatné. V zemi zamyšlenou, kde kameny čerti vrší do podivných struktur připomínající obří náramky a které pak v hněvu znovu rozhazují jako vrchcáby po širém okolí. Těch kamenů jsou všude stovky, tisíce a stejně jako v dávných dobách i dnes poutají lidskou pozornost. 
Jednou z možností, jak některé z nich poznat, je projít si naučnou stezku Okolím viklanu a nechat se okouzlit zdejší zvláštní, pestrou krajinou, plnou lesů, vod i strání. A pokud vás náhle zaskočí nepřízeň počasí, vydejte se na prohlídku zámku ve Lnářích.
Pokračovat ve čtení...

Zápisky z cest   IV. (Vysoké Tatry...)

Zápisky z cest IV. (Vysoké Tatry...)

Tyto poznámky zaznamenávají zážitky z turistických podniků proměnlivé skupinky lidí za období od roku 1988 do současnosti. Pokud budou pro někoho inspirací, je to jen dobře. Pokud ne, nechť poslouží jako oživění pamětí těch, kteří se jich zúčastnili. (Mirek – autor)
Pokračovat ve čtení...

S 9. M na paintballu

S 9. M na paintballu

Ve čtvrtek 9. června 2011 jsem vyrazil společně s 9. M Základní školy Dukelské ve Strakonicích na adrenalinový sport - paintball, s paní učitelkou Frühaufovou, zeměpis a výchova ke zdraví, a Harajdovou, hudební výchova a sbor, do nedalekého lesa u Strakonic - do Mladějovic.
Pokračovat ve čtení...

Island, část IV.: Sprengisandur

Island, část IV.: Sprengisandur

Sprengisandur znamená uštvat koně k smrti v písečné poušti. A něco podobného se nám stalo uprostřed nehostinného vnitrozemí Islandu, desítky kilometrů od nejbližšího obydlí. Tedy nešlo o koně, ale o autobus, jímž jsme po pětidenním vandru a jednom odpočinkovém dni v Landmannalaugaru jeli na sever Islandu skrz pusté vnitrozemí.

Po zachránění jsme zhlédli krásné vodopády Aldeyjarfoss a Goðafoss a přemístili se do Akureyri, největšího města na severu Islandu, kde jsme si další den půjčili auto. S tím poté budeme objíždět zajímavosti Islandu.
Pokračovat ve čtení...

Na korunu Hochkönigu

Na korunu Hochkönigu

Vysoký král (jak zní doslovný překlad), panující nad celými Berchtesgadenskými Alpami, tvoří vskutku majestátný masiv ležící na západ od Dachsteinu. Záda a týl hlavy představují strmé skály obrácené k jihu, naopak tvář je mírnější a obrácená k nebi. Zdobí ji strniště řídnoucích vousů, neboli malý roztávající ledovec.
Pokračovat ve čtení...

Kameny České Kanady l.

Kameny České Kanady l.

Jsou místa, co vás naplní vnitřním klidem. Do nich se budete vždy rádi znovu vracet, byť třeba již jenom ve vzpomínkách. Jedním z takových míst může být krajina obrovských oblých balvanů, bizarních skal a vonících lesů České Kanady. Při bližším setkání si ji musíte zamilovat.
Inspirací nám byla kniha Sculpturae Naturae od fotografa Jiřího Tillera, plná obrazů sochařských děl přírody, která mapuje i tuto malebnou část jižních Čech. Okolí Zvůle se tak stalo na několik krásných letních dní našim cílem.
Pokračovat ve čtení...

Opuštěná Ktišská hora

Opuštěná Ktišská hora

Jednou z posledních vysokých hor Šumavy, posléze sestupující do předhůří, je dvojvrchol Ktišské hory (911 m n. m.) a o 7 m nižšího Mackova vrchu. V minulosti se na jejich svazích rozkládalo hned několik vesniček, po kterých zbyly jen rozlehlé pastviny ukryté v lesích. Letošní opakované babí léto bylo dobrou pozvánkou k výletu a tak jsme využili inverzi a ohřáli se krásnými výhledy.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.