Kategorie Šumava 6. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Podzimní horizonty Lipenska, aneb Stezka korunami stromů

Podzimní horizonty Lipenska, aneb Stezka korunami stromů

Není již na Šumavě moc míst, která bych neznal. Jednou takovou oblastí je hornatá krajina lipenska u Milné a Světlíku. A právě Světlík, kde je malý kemp s možností ubytovat se v chatce, se stal tou správnou základnou pro dva barevné, podzimní dny.
Už o léta přitahuje pozornost i nedaleká Stezka korunami stromů, kterou jsme spolu s Vítkovo hrádkem měli možnost také poznat. Rozhledy na alpské vrcholy a Lipenskou přehradu byly krásným zakončením příjemného víkendu.
Pokračovat ve čtení...

Podzimní putování po šumavských tisícovkách

Podzimní putování po šumavských tisícovkách

Pro dalšího pokračování hledání šumavských tisícovek jsme si vybrali Kvildu a Borovou Ladu. Jejich okolí totiž skrývá spoustu vrcholů a mnoho z nich je velmi atraktivních. Ve třech únavných říjnových dnech jsme jich zdolali plných šestnáct.
Pokračovat ve čtení...

Blízká setkání - l. údolí Ostružné a Sedlo

Blízká setkání - l. údolí Ostružné a Sedlo

Hory jsou i o setkávání. Někdy jsou to setkání náhodná, jindy plánovaná. Přináší s sebou sdílené zážitky a občas také nová přátelství. Na jedno takové plánované setkání jsem se vypravil do penzionu Pod Sedlem v Albrechticích. Přestože jsme toho i díky dešti po probouzející se šumavské přírodě moc neprochodili, všichni účastníci zájezdu byli spokojeni.
Po pátečním "seznamovacím večírku" jsme si v sobotu prošli široké údolí Ostružné z Keplů k Javorné a večer se rozhlédli z vrcholu Sedla.
Pokračovat ve čtení...

Retro: 14 nejvyšších hlavních vrcholů Šumavy (přístupných)

Retro: 14 nejvyšších hlavních vrcholů Šumavy (přístupných)

Propozice: "Na vrcholy lze vystoupat odkudkoliv, kdykoliv v roce 1987 (leden-prosinec). Lze slézt i více vrcholů během dne." Toto se píše v sešitě, který jsem mezi horolezeckými knihami vyštrachal po 25 letech O:-). Tehdy jsme už měli Šumavu hodně prochozenou a hledali také nějaké zpestření. Tím se stalo dobývání čtrnácti tehdy přístupných vrcholů Šumavy. O nějakém Roklanu, Luzným, Plechým, Poledníku a dalších vrcholech jsme si v roce 1987 mohli nechat jen zdát...
Pokračovat ve čtení...

Schwarzenberský kanál a Plešné jezero v zimním hávu

Schwarzenberský kanál a Plešné jezero v zimním hávu

Další oblastí Šumavy, kam se dnes již můžete vydat na běžky bez obav, že nebude projeta strojově stopa, je i okolí Nové Pece. Atraktivní krajina je stále více oblíbena i v zimním období. Najdete zde lehké tratě s jen malým převýšením v okolí Schwarzenberského kanálu i náročnější terén v oblasti Smrčiny a Plešného jezera. Naplánovat si díky železnici lze také přejezdy, např. Nová Pec-Nové Údolí.
Pokračovat ve čtení...

Na atraktivní vrcholy Železnorudska I.

Na atraktivní vrcholy Železnorudska I.

Polom, Sklářský vrch, Špičák, Svaroh, Velký Kokrháč a Ostrý

Podzim pootevřel vrátka a my jimi tajně proklouzli na několik zajímavých vrcholů Šumavy. Těšit jsme se mohli ze samoty hřebenu Polomu, ale také jsme sdíleli radost s mnoha dalšími poutníky při výhledech z nové rozhledny na Špičáku, výstupu na Svaroh, s přechodem Královského hvozdu hřebenem přes Velký Kokrháč na Ostrý, i tajemství mlhou zahalené nejvyšší hory Šumavy, Velkého Javoru.
Předpověď počasí slibovala loterii, ve které jsme si v sobotu vytáhli žolíka v podobě krásného počasí, a pár kapek nám spadlo na hlavy až poslední hodinku našeho třídenního vandrování.
Pokračovat ve čtení...

Großer Arber - za posledním sněhem na nejvyšší vrchol Šumavy

Großer Arber - za posledním sněhem na nejvyšší vrchol Šumavy

Udělat si odpolední vycházku na nejvyšší horu Šumavy v polovině dubna rozhodně nemusí být úplně dobrý nápad. Zvláště když letošní dlouhá zima obdařila hraniční vrcholy neobvykle vysokou nadílkou sněhu. Proto se snažím přesvědčit syna Lukáše, aby si pro jistotu vybral s kámoši jiný cíl. Samozřejmě marně...
Pokračovat ve čtení...

České Žleby - čtvero ročních období

České Žleby - čtvero ročních období

Nepatrně zavádějící název si tři dny májových toulek po okolí Českých Žlebů plně zaslouží. Přestože se to zdá nemožné, zažili jsme během nich jaro, léto, podzim i zimu. Počasí dělalo neskutečné kotrmelce a tak zatímco v pátek na vrcholku Kapradi kolem nás poletovaly babočky admirál, druhý den ráno už padaly z nebe sedláci a všude bylo rázem bílo. Putování kolem Radvanovického hřbetu a Žlebského vrchu provázela hustá podzimní mlha, a při túře v Bavorském lese zase rozhlednu Haidel zdobila tající ledová krusta.
Pokračovat ve čtení...

Barvy divočiny – Gabreta

Barvy divočiny – Gabreta

:-* Gabrétský les je keltské označení pásu hor a pralesa na sever od Dunaje a kdysi se tak za dávných časů nazývala Šumava. Původně se v tomto hraničním česko – bavorském pralese prakticky vůbec nevyskytovaly jehličnaté stromy, naopak dominovaly stromy listnaté a zejména převládaly javory. Název Gabreta je pravděpodobně odvozen od nejčastěji se vyskytujícího stromu pralesa – javoru. Jiné prameny uvádí, že název vznikl z keltského slova gabro – kozorožec, tedy Pohoří kozorožců.
Pokračovat ve čtení...

České Žleby v zimní náladě

České Žleby v zimní náladě

Poslední dva roky je zima na sníh docela skoupá. Doplácí na to především Šumava a tak o závalech sněhu, jak to ve svých povídkách mistrně popisuje Karel Klostermann, si múžeme jen nechat zdát. Je třeba spokojit se s málem a vyrazit i do horších podmínek. Začátkem února přece jen svoji porci bílé nadílky dostaly i šumavské kopce a tak jsme si pravou zimní náladu v okolí Českých Žlebů nakonec přece jen užili.

Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.