Kategorie Toulání Českem 2. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Po stopách Švejka, aneb poetické Ražicko a přechod Hradu (666 m n. m.)

Po stopách Švejka, aneb poetické Ražicko a přechod Hradu (666 m n. m.)

Jihozápadní dráha Č. Budějovice - Plzeň sice nemá poslední dobou o volných dnech velký zájem zajišťovat ztrátovou osobní přepravu, přesto jsme si naplánovat túry v jejím atraktivním okolí dokázali. Malebná krajina u Ražic a Protivína je známá z putování dobrého vojáka Švejka z Haškova románu, a je bohatá na vršky, lesy a rybníky. Toulání v ní je vždy zážitek. A protože turistických cest, naučných stezek i cyklotras je zde dost na několik víkendů, není důvod je nevyužít. 
Pokračovat ve čtení...

Putování Chodskem lll. - Koloveč, Bolfánek, Černá věž v Klatovech

Putování Chodskem lll. - Koloveč, Bolfánek, Černá věž v Klatovech

Třetí den začneme návštěvou muzea techniky a řemesel v Kolovči. Opustíme chodský kraj a po krátkém přesunu k Chudenicím na nás čekají nejen vzácné douglasky a jiné dřeviny v Americké zahradě, ale i zajímavá rozhledna Bolfánek, s krásnými výhledy na Šumavu, Český les, Švihovskou vrchovinu i vzdálené Doupovské hory.
Výstup na klatovskou Černou věž pak korunuje třídenní putování hornatou krajinou jižní části Českého lesa a Klatovskem.
Pokračovat ve čtení...

Když na Vysokou Bětu mrholí

Když na Vysokou Bětu mrholí

Vysoká Běta a Buglata. Že vám tato krásná jména nic neříkají? Pravda, v CHKO Blanský les, kam oba vrcholky patří, jsou mnohé známější a navštěvovanější. Přesto klid zářivých bučin a kamenité sutě na jejich úbočích přitahují pozornost vandráků. 
Podmínky, které nás jednu listopadovou neděli čekaly, byly skvělé. Mlžný příliv rozlévající se hřebenech hor nechal vzniknout zajímavé fotografie, přesně takové, jaké jsem si doma v suchu a teple vysnil.
Pokračovat ve čtení...

Saské Švýcarsko a Tiské stěny l.

Saské Švýcarsko a Tiské stěny l.

Pastýřská stěna, Bastei, Lilienstein

Národní park Saské Švýcarsko
přitahuje návštěvníky svojí malebnou krajinou plnou stolových hor, úžasných skalních měst a hlubokých temných roklin. Od NP České Švýcarsko ho odděluje pouze státní hranice a proto se pro celé území ujal název Českosaské Švýcarsko.
Z bohaté nabídky turisticky atraktivních lákadel jsme si pro první den vybrali Bastei, s kamenným mostem překlenující propast Mardeltelle, a výstup na stolovou horu Lilienstein, nepřehlédnutelnou dominantu kraje.

Pokračovat ve čtení...

Do VVP Boletice na Velký a Malý Plešný

Do VVP Boletice na Velký a Malý Plešný

Po loňském podzimním barevně jásavém výstupu na Chlum padla velikonoční volba na sousední Velký Plešný (1 066 m n. m.). Ten leží, podobně jako Chlum, ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice. Jako bonus jsme si přidali průstup po skalnatém hřebenu hory až na kótu Malého Plešného.
Pokračovat ve čtení...

Boubín v nedbalkách

Boubín v nedbalkách

Boubín na Silvestra zdolává mnoho nadšenců. Z Vimperka na Kubovu Huť dokonce, již počtrnácté, pojede Silvestrovský vlak, letos plný detektivů.
Nás nahoru vyhnala několikadenní inverze a touha po hřejivém sluníčku již o pár týdnů dříve. Ani nevím proč jsem vybral zrovna vrchol Boubína, hory vysoké a již od prvních prosincových dnů zasněžené. Asi jsem se bál, že nižší kopečky budou stále zahalené do lezavého smogového snosu. Kupodivu to bylo nakonec trochu jinak ...
Pokračovat ve čtení...

Otočme zaprášené listy autorů 19. století aneb Ratibořice a Hronov

Otočme zaprášené listy autorů 19. století aneb Ratibořice a Hronov

Jako literární nadšenkyně jsem nemohla ve východních Čechách vynechat zvučně znějící místa Ratibořice- Babiččino údolí a Hronov. Cíl výpravy byl jasný: po stopách Boženy Němcové a Aloise Jiráska. Mise zdárně splněna!
Pokračovat ve čtení...

Saské Švýcarsko a Tiské stěny ll.

Saské Švýcarsko a Tiské stěny ll.

Kuhstall, Kleiner Winterberg, Frienstein, Schramstein, Tiské stěny

Podruhé se vracíme do Saského Švýcarska. Projedeme se historickou tramvají údolím Křinice a od vodopádů Lichtenhainer Wasserfall vystoupáme na vyhlídkové plošiny vysokých skalních věží. Náročný trek přes Kuhstall, Kleiner Wintenberg, Frienstein a Schrammstein má skvělou pověst, která nezklame.
Poslední den pak věnujeme prohlídce dvou okruhů procházejících neskutečně krásná zákoutí Tiských stěn, plných skalních věží, oken, můstků, úzkých průchodů a dalekých výhledů.
Pokračovat ve čtení...

Poranění krajiny není nikdy věčné aneb Šumavská melancholie (video)

Poranění krajiny není nikdy věčné aneb Šumavská melancholie (video)

Stále k sobě vábí magickou mocí tuláky všech generací, kteří i dnes putují stezkami, po nichž kdysi kráčel spisovatel a milovník Šumavy Karel Klostermann. V jeho knihách je skryta hluboká moudrost a přímo intimní vztah k její krajině. Ta se sice v čase mění, ale vždy zůstává divoká, nepokořená a krásná. 
A to tvrdím i přesto, že se vám při shlédnutí videa Šumavská melancholie může snadno udělat nevolno!
Pokračovat ve čtení...

Slepičími horami křížem krážem

Slepičími horami křížem krážem

Pod libozvučným názvem Slepičí hory znají toto nevelké pohoří především Jihočeši. Nachází se v podhůří Novohradských hor a oficiálně se jmenuje Soběnovská vrchovina. Nejvyšší vrchol Kohout pak zřejmě byl tou hlavní inspirací pro zlidověný název Slepičí hory. Kousek dál najdeme i Slepici a několik zaběhnutých kuřat.
Na dohled od Slepičích hor leží i rozvaliny hradu Pořešín, rozhledna Slabošovka, opevněná tvrz Žumberk, Buškův Hamr i poutní kostel Svaté Trojice u Trhových Svinů. Tam všude zavítaly naše kroky a tam zveme nyní i vás.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.