Ahoj! Jsem už nějakou dobu oficiálně matfyzák, ale duší jsem jím už asi delší dobu. Rád totiž jezdím na akce pořádané matfyzáky, hlavně na KSP a ŠMF (velmi doporučuji jezdit na soustředění). Baví mě žonglování, programování a různé sporty: běhání, jízda na kole a v neposlední řadě i horská turistika.
Jestli mě chcete kontaktovat, tak napište na paulie (zamotáč) atrey.karlin.mff.cuni.cz nebo přes jabber na vesely.pavel@jabber.root.cz. Více o mě najdete na atrey.karlin.mff.cuni.cz/~paulie/.
Osobní informace| Jméno | Pavel Veselý |
| Věk | 21 |
| Bydliště | Strakonice, Praha |
| Povolání | študák |
| Zájmy | programování, sport |
Kontaktní informace| balvesely@seznam.cz | |
| ICQ | 194649297 |
| Skype | pavel.vesely.strakonice |
| MSN | --- |
| Jabber | Vesely.Pavel@jabber.root.cz |
| Stránky | http://atrey.karlin.mff.cuni.cz/~paulie/ http://www.lost.cz http://smf.mff.cuni.cz http://ksp.mff.cuni.cz |
| Telefon | --- |
Statistika| Poslední přihlášení | 5.2.2012 1:30 |
| Registrace | 13.2.2009 22:07 |
| Počet komentářů | 108 |
| Pozice na Šlápotách | Redaktor |
Články napsané uživatelem Japo (17)Když jsem plánoval vandr po Jizerkách se svými kamarády, ptal jsem se různých lidí, jestli to tam neznají. Kupodivu v těchto horách nikdo pořádně nebyl, a tak jsme šli jen podle mapy. Měli jsme však štěstí nebo dobrý čuch na hezká místa anebo je to v Jizerkách krásné všude, protože celý vandr byl potěšením pro oči, ať už díky místním skálám vyčuhujícím nad stromy, bukovým lesům nebo babímu létu, jež dodalo přírodě nerušené civilizací lesk.
Vysoký král (jak zní doslovný překlad), panující nad celými Berchtesgadenskými Alpami, tvoří vskutku majestátný masiv ležící na západ od Dachsteinu. Záda a týl hlavy představují strmé skály obrácené k jihu, naopak tvář je mírnější a obrácená k nebi. Zdobí ji strniště řídnoucích vousů, neboli malý roztávající ledovec.
Aneb na kolech od Aše až po Jablunkov. To byl název další bláznivé akce, do níž jsem se vrhl. Navíc opět značně nízkorozpočtové, jelikož se spalo v přírodě, nakupovalo v supermarketech a všechen ostatní čas zabírala jízda na kole. A že jsme si jí užili!
Od doby, kdy jsem se dozvěděl o nové dřevěné rozhledně na vrcholu Sedla (903 m) nad Sušicí, mě lákalo podívat se na ní, protože jsme tam kdysi na vandru přespávali. Jelikož není zas tak daleko a kolo je dobrý dopravní prostředek, udělal jsem si jedno odpoledne výlet.
I přestože jsem letos nejel s prachatickými turisty do Dolomit (viz článek), o Alpy jsem naštěstí nepřišel. Byl jsem totiž pozván na dobrodružný vandr na Dachstein a vskutku jsem nelitoval. Užili jsme si hor opravdu pořádně!
Tento krátký kulturní článek, narozdíl od častých reportáží z přírody, přináší fotky a dojmy z návštěvy bývalého hlavního města Uherského království.
Nové léto nabírá na síle, vzpomínky na staré však ještě přetrvávají. Třeba na to, jak jsme se s kamarády vypravili na vandr na Slovensko s cílem přejít hlavní hřeben Nízkých Tater, což se nakonec povedlo a kvůli nepříznivému počasí i překvapivě rychle.
Možná si matně vzpomínáte na článek Dolomity Superski, jež jsem napsal před rokem. Letos jsme se vypravili ve stejném složení (já, brácha a strejda Jirka) za zimními radovánkami opět do stejnojmenné skupiny středisek, i když do jiné oblasti, a nelitovali jsme. Pojďte se podívat, jak se lyžuje poblíž Marmolády!
Člověk se ohání auty, mobily, notebooky a jinými kravinami, ale kdo si ještě uvědomuje, jak moc nám stále vládne příroda? Čtyři roky jsme jezdili na přelomu července a srpna na týden do Alp (Vysoké Taury, Dolomity, Walliské Alpy, Montafon) a vždy vyšlo počasí nejhůře na jedna s titěrným mínusem. Letos se však mínus značně protáhlo.
Příroda nyní odpočívá pod nečekaným závalem sněhu, přišla zima a ta se dle starého přísloví ptá, co jsme dělali v létě, je tedy třeba jí odpovědět. Tento článek je sice o výletě v říjnu, který zde už pěknými fotkami a textem vystihl Rony (viz Pohodová Vydra, dramatická Křemelná...), nicméně přináší jiné pohledy na barevný podzim, podvečerní odbočku ke zbořené kapli a další zážitky z bloudění okolo Křemelné.
Občas se objeví nějaká zajímavá a něčím netradiční akce, které se nedá odolat, když si dokážu najít čas. Jenže někdy se takto vyrojí hned dvě za sebou... A tak bych se s vámi chtěl podělit zážitky z nočního výstupu na naši nejvyššího horu a z následné šifrovací hry.
Občas se člověku poštěstí v oblastech, ve kterých by úspěch rozhodně nečekal. Mě se v posledním ročníku základní školy zadařilo v zeměpise a nebyla to okresí či krajská olympiáda (kde už nevím, jak jsem skončil), ale dokonce celostátní soutěž Eurorebus. Je pravda, že nyní ji dělá několikrát víc lidí a není už tolik zeměpisná, jak slýchám, nicméně mě kombinace štěstí, dobrého odhadu a trošky znalostí vyhoupla na druhé místo v kategorii jednotlivců. A odměna byla více než štědrá: pětidenní cesta po Evropě, honosně nazvaná expedice.
Může i lyže zanechat šlápoty? Zajisté. Takové pěkné křivky oblouků na sjezdovce (nebo v prašanu) lesknoucí se v zimní slunci jsou krásnou památkou na divokou jízdu po strmém svahu Alp. A když člověk vzhlédne od zářezů lyží, oslní ho třpyt vzdálených vysokých štítů, bílých tlustou peřinou sněhu, jíž se snaží prorazit četné skalní ostrohy.
Nejstarší hrad v Čechách a na Moravě určitě navštívily davy lidí, z velké části cizinců. Ale co ten nejmladší? Zvlášť, když zatím není zakreslen na mapách a neví o něm ani mnoho lidí z okolí...
Přiblížil se konec července a naše rodina se vydala, stejně jako každý rok, aktivně odpočívat v Alpách. Tentokrát jsme jeli do oblasti, jíž jsem předtím neznal, asi protože se jedná o takové tuctové, leč stále vysoké hory...
Možná se ptáte, co mají tyto tři věci společného. Asi se toho nenajde mnoho, jen já jsem na nich absolvoval v červenci 2009 tři skvělé výlety s úžasnými lidmi.
Někdo jezdí na dovolenou k moři, někdo na Lipno a někdo si nejraději odpočine vysokohorskou turistikou. Já se hlásím k té poslední skupince, a tak se každý rok těším na týdenní pobyt v Alpách. V roce 2007 jsme byli s prachatickými turisty v Dolomitech.