21. slovenský sraz MINI

21. slovenský sraz MINI

Se snižující se schopností zanechávat na různých místech šlápoty svých nohou si stále častěji vypomáhám otisky pneumatik našeho Mini Cooperu. Pro zaryté chodce to asi je a bude poněkud opovrženíhodné, ale i při tomto způsobu cestování vidíme spoustu krásných míst a potkáme celou řadu zajímavých lidí, o nádherných exemplářích automobilů (ať už veteránů nebo zcela nových) ani nemluvě.
Aby bylo jasné, co mám na mysli, zavedu Vás tentokrát na Slovensko do Banskej Štiavnice a jejího okolí, kde jsme strávili nádherný víkend, bohužel zakončený (pro nás) velmi smutným způsobem.

Na přelomu letošního května a června se vydáváme na Slovensko na 21. slovenský sraz MINI. Náš je to teprve druhý, ale po velmi dobrých zkušenostech z loňského roku nevidíme důvod se letos opět nezúčastnit. Tentokrát se sraz koná nedaleko Banskej Štiavnice na chatě Lodiar.

Pátek, 31.5.2013

Dopoledne jsem si ještě oběhnul doktory a poté, za hnusného počasí, které u nás nakonec vyůstilo v povodně, vyjíždíme směr Slovensko. Tentokrát jedeme tři - bereme s sebou i náš živý talismánek, Arinku, asi osmiměsíční čivavu naší Evy, která se připravuje na státnice a nechce být rušena ničím jiným.

Beze spěchu se prodíráme deštěm přes Rakousko do Bratislavy a dále pak k cíli v Banskej Štiavnici. Někde kolem Nitry se mraky protrhaly, sem tam sice sprchlo, občas zasvítilo sluníčko, zkrátka byla tu předzvěst lepšího počasí, což nám podstatně vylepšilo náladu.

Po decentním bloudění v okolí Banské Štiavnice přijíždíme do cíle - chata Lodiar v Počúvadlianskom Jazere.

Chata Lodiar

Chata Lodiar

Nocleh máme zamluvený a tak ubytování v poměrně spartánských podmínkách je dílem okamžiku. Náskeduje večeře a pak už jenom procházka přilehlým parkovištěm, kde je možné obdivovat nádherné exempláře Miníků.

Krásný exemplář z kategorie Klasik

Krásný exemplář z kategorie Klasik

Na závěr dne posedíme u sklenice piva s přáteli a poměrně brzy jdeme spát, abychom zahnali únavu a připravili se na zítřejší program.

Sobota, 1.6.2013

Sobota je hlavním dnem setkání. Od rána prakticky až do pozdních nočních hodin je nějaký , poměrně různorodý program. Začínáme hromadným odjezdem do nedaleké Banskej Štiavnice, kde je zarezervována část náměstí, aby se tam vešlo všech cca 60 aut.

Auta pomalu začínají zaplňovat náměstí

Arinka s námi byla naprosto všude

Příjezd a parkovací pozice řídí městská policie. To všechno chvíli trvá, ale nikdo nikam nepospíchá. Přijíždějící auta jsou středem pozornosti jak obyvatel tohoto krásného města, tak i náhodně kolemjdoucích turistů.

Po usazení všech aut má krátký proslov starostka města a zástupce BMW na Slovensku. Po skončení oficiální části je vyhlášena pauza, ve které jsou automobily v obležení spousty lidí, kteří svým zájmem vytvářejí kolem nás neopakovatelnou atmosféru.

Na náměstí v Banskej Štiavnici

Na náměstí v Banskej Štiavnici

Na náměstí v Banskej Štiavnici

Na náměstí v Banskej Štiavnici

Na náměstí v Banskej Štiavnici

Na náměstí v Banskej Štiavnici - s přáteli

Na náměstí v Banskej Štiavnici

Na náměstí v Banskej Štiavnici

Na náměstí v Banskej Štiavnici

Na náměstí v Banskej Štiavnici

Na náměstí v Banskej Štiavnici

Na náměstí v Banskej Štiavnici - v době pauzy bylo možné si i zatancovat ve stylu Harlem Shake, což někteří účastníci využili

Přestávku využíváme k malé procházce v blízkosti centra. Celá řada budov i památek je oblečena do nových "kabátů" a jistě i tato skutečnost nemalým dílem přispěla k zápisu města na seznam UNESCO.

Na závěr pobytu ve městě, před startem rallye, je ještě hromadné focení a pak už auta pomalu najíždějí ke startu.

Pomalu se začíná najíždět na start

Každá posádka dostane na startu seznam několika památkových objektů v okolí Banskej Štiavnice a zapíše si stav tachometru.

Úkolem je navštívit všechny památky na seznamu a přitom ujet co nejmenší počet kilometrů. Kromě toho je na každém navštíveném objektu třeba splnit nějaký úkol, který se posádka dozví až na místě.

V žádném případě to tedy není nějaká rychlostní rallye, čas dojezdu do cíle nehraje žádnou roli. Pouze je třeba být v cíli tak, aby pořadatelé měli prostor na vyhodnocení protokolu od každé posádky.

Večer se pak konala volná zábava, spojená s vyhlášením vítězů i poražených a bohatou tombolou. Stejně jako loni jsme nebyli ani poslední, ani mezi prvními třemi, ale o to tu přece vůbec nešlo. Po skončení oficiální části, někdy po půlnoci, jsme šli spát, mladší a odolnější vydrželi podstatně déle.

Neděle, 2.6.2013

Neděle je dnem ukončení srazu ale nikdo nikam nepospíchá. Po snídani se většina účastníků schází venku, někteří docela vláční po dlouhé noci. Všichni spolu klábosí a z celého shromáždění vyzařuje naprostá pohoda. Tu a tam někdo již odjíždí, někteří čekají na odjezd do hornického muzea, kde je sjednána exkurze. Areál jsme navštívili již včera během soutěže, ale bylo to jen velmi letmé nahlédnutí. Docela by nás to lákalo, ale máme to domů daleko a ještě plánujeme návštěvu u mých rodičů nedaleko Brna.

Takže s lítostí se rozloučíme s kamarády a vyjíždíme k domovu. Cesta je poklidná a vede nádhernou krajinou, jednou z těch, o kterých si vždy říkáme, že sem se určitě vrátíme.

Místy je cesta lemována nevídaným množstvím rozkvetlých vlčích máků. A protože naše Eva je do nich blázen, zastavujeme na přilehlé polní cestě, že nějaké nafotím. Přecházím na druhou stranu silnice, připravím si záběr a stisknu spoušť. Snad přímo tím stiskem spouště se rozpoutává peklo. Nejprve slyším strašný křik, vzápětí kvílení brzd a pak už jenom zlověstné ticho. Rozhlédnu se, co se stalo a na silnici vidím nehybně ležet to naše sluníčko, Arinku. V mžiku jsem u ní a zvedám ji do náruče, ale už vidím jenom vyhasínající pohled, na který nikdy nezapomenu. Pak už jenom pár záchvěvů toho bezvládného tělíčka a je po všem.

Naše zoufalství je bezmezné, za slzy se vůbec nestydíme. Nevím, jak dlouho jsme tam takhle stáli. Bylo však nutné pokračovat v cestě a tak balíme Arinku do deky, položíme na zadní sedadlo a opouštíme tohle nešťastné místo..

Poslední snímek naší Arinky - Banská Štiavnica, 1.6.2013

Po chvíli si uvědomujeme, že takto přijet domů zcela jistě znamená konec Eviných státnic. Jediné, co by ji (a nakonec i nás) mohlo poněkud vrátit do normálního života je nový pejsek. Voláme tedy příteli Evy, seznámíme ho se situací a od té chvíle začíná pátrací akce po štěňátku.

Nám bylo úplně jedno, kolik kilometrů navíc budeme muset ujet. Jel jsem jako stroj. Těsně před Bratislavou se dovídáme, že za čtyři hodiny by nám tam mohli přivést takřka stejné štěně. Nakonec je domluva taková, že jedeme naproti z Bratislavy do Nitry, abychom zkrátili tu nesnesitelně dlouhou čekací dobu. V Nitře čekáme něco přes hodinu, pak přijíždí auto se štěňátkem. Je to takové malé, sotva dvouměsíční klubíčko, člověk se skoro bojí toho dotknout. Dokonce ani jméno ještě nemá a tak je volba zcela jasná - opět to bude Arinka.

Setkání nijak neprotahujeme a vzápětí odjíždíme zpět na Bratislavu. Brno již z časových důvodů vyřazujeme z plánu a přes Rakousko míříme rovnou domů, kde nás tak jako tak čekají krušné chvíle.

Bylo to opravdu bolestné a dlužno říci, že nové štěňátko nás všechny zachránilo od mnohem horších situací.

Přijeli jsme domů s novou Arinkou

Přijeli jsme domů s novou Arinkou

Přijeli jsme domů s novou Arinkou

Dnes, po zhruba měsíci a půl máme doma pěkného raráška, někdy i nezvladatelného raracha, ale původní Arinka je v myslích pořád s námi.

Arinka s Hankou plejí zahrádku a v rukávu se to nejlépe snáší

Arinka se má čile k světu

Protože nemám v úmyslu zde na Šlápotách popisovat jednotlivé Mini akce - bylo by to asi dost monotématické - uvedu zde pouze několik fotografií z různých akcí, jichž jsme se zúčastnili a tím bych toto téma uzavřel

IV. Mini Race Day - Vysoké Mýto 2011

Různí domácí mazlíčci nejsou na těchto akcích až tak výjímeční - naše Eva s vypůjčeným amazoňanem

Bez komentáře

Kolem tohoto veterána se chodilo po špičkách a mluvilo šeptem

Kolem tohoto veterána se chodilo po špičkách a mluvilo šeptem

Kolem tohoto veterána se chodilo po špičkách a mluvilo šeptem

Kolem tohoto veterána se chodilo po špičkách a mluvilo šeptem

Kolem tohoto veterána se chodilo po špičkách a mluvilo šeptem

Na startovní čáře

Majitel veterána MG ve startovním poli a ve stylovém oblečení

No, nevyfoť to, když to sedí pár řad před tebou a na foťáku je zrovna teleobjektiv

Bez komentáře

Náš Miník si jede pro třetí místo

Okolí Karlštejna - 2011

Parkoviště u Svatého Jána

Parkoviště u Svatého Jána - musíme se tam vejít a tak je potřeba navigátor

Svatý Ján

Pohled na zaparkované vozy ze Svatého Jána

Jedeme silničkami kolem Karlštejna

Za námi jede Worry

Zastávka na obědě

20. slovenský sraz MINI - Látky-Prašivá 2012

Tohle přijelo po vlastní ose až z Anglie (přes sraz v Maďarsku)

Tohle přijelo po vlastní ose až z Anglie (přes sraz v Maďarsku)

Na parkovišti před hotelem

Na parkovišti před hotelem - naše auto a přítele Joži

Mini je k vidění téměř všude

Hanka při plnění dílčího úkolu při rallye

Za normálních okolností je Hance do pasu normálně vzrostlý jezevčík. Z toho lze usoudit na velikost tohoto nádherného exempláře Marcose

Hanka při plnění dílčího úkolu při rallye

V. Mini Race Day - Vysoké Mýto 2012

Jak už jsem říkal výše, domácí mazlíčci nejsou výjímeční - Hanka s vypůjčeným pejskem

Dynamika tohoto vozu a umění řidiče jsou opravdu obdivuhodné

Dynamika tohoto vozu a umění řidiče jsou opravdu obdivuhodné

Dynamika tohoto vozu a umění řidiče jsou opravdu obdivuhodné

Ať se práší (nebo spíše kouří) za kočárem

Hodnocení článku

Anketa

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Přidat komentář

Komentáře

Rony

15. července 2013 22:44

Rony říká

Už jsem zaslechl, co se vám přihodilo, někdy je holt život krutý. Obě Arinky jsou ale nádherné, snad tak bolest v srdci čas rychleji zmírní.

Máte hezké srazy a zrovna Slovensko je krásné nejen při pěších túrách po kopcích, kterých jsem tam prochodil mraky, ale i při projížďce krásnou krajinou mezi horami. 

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

HoHo

16. července 2013 16:25

HoHo říká

Díky za tento článek, je fajn změna podívat se na fotografie z takovýhle akcí. A zrovna Mini jsou moc krásná auta...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

psaroslav

16. července 2013 22:15

psaroslav říká

@Rony: Díky za slova útěchy, ale je to pořád živé a na ten Arinčin pohled opravdu nemohu zapomenout. Kdo nezažil, těžko bude chápat .......

 

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.