Barcelona

Barcelona

Hlavní turistickou tepnou historického centra je dlouhá třída La Rambla. Vede od pobřeží moře, kde se nachází majestátní Kolumbův sloup (Mirador de Colom), protíná staré čtvrti La Ciutat vella, Barri Gotic (gotická čtvrť) a arabskou čtvrť El Raval a končí na hlavním barcelonském náměstí Plaza de Catalunya. Je tak současně hlavní pěší komunikací mezi pobřežím a centrem, nákupním bulvárem, místem s neskutečnou hustotou kaváren a restaurací, místem, kde se mačká nejvíc turistů na metr čtvereční… prostě je místem, kde to žije v jakoukoli denní dobu. Ulice má fantastickou atmosféru a mezi korzujícími davy je opravdu vždy na co koukat. Na každém kroku potkáte různé pouliční umělce. Živé sochy v těch nejoriginálnějších kostýmech a pózách – klauny, zeleninového muže, muže s kolem na hlavě, havarovaného pilota, růžového pantera a desítky dalších. Pouliční hudebníky – sólové houslisty, harmonikáře, ale i celé jazzové a indiánské kapely. Žongléry, hazardní hráče, breakdancové show. Mezi tím vším obchůdky se suvenýry, barevná květinářství a stánky s desítkami klecí s hlučnými papoušky. V přilehlých ulicích narazíte na významné památky jako Gaudího Palau Güell, Plaça Reial a staré tržiště Mercat Boqueria. Zdroj http://mesta.orbion.cz/barcelona

První naše zastávka byla u Sagrada Família – Chrámu Svaté rodiny.

Tato velkolepá stavba započala již v roce 1882 v Gaudího režii a stále se nechýlí ke konci.

I přesto, že hlavní a největší kopule a věž chrámu je zatím jen v přípravné fázi stavby a chrám zatím postrádá vnitřní zastřešený prostor, Gaudího chrám je opravdovým architektonickým unikátem, který navštíví ročně desetitisíce turistů. Dnes stojí dostavěná dvě průčelí – každé po čtyřech věžích. Průčelí jsou zdobena modernistickými, až kubizujícími sochami s biblickými výjevy. Věže obou průčelí jsou přístupná, nahoru výtahem, dolů pěšky.

Dále lze projít vnitřkem stavby po vnitřním obvodu chrámu od jednoho průčelí k druhému. Jsou tak vidět hlavně úplně nové části stavby. Dále je přístupná krypta a samozřejmě veliký obchod se suvenýry.

Na každém kroku potkáte různé pouliční umělce. Živé sochy v těch nejoriginálnějších kostýmech a pózách – klauny.

My jsme se spokojili s obhlídkou chrámu pouze zvenčí.

Každý kousek obrovské budovy je doslova obsypán církevními výjevy.

Někdy se chrámu také říká největší staveniště světa.

Po Barceloně se turisté projíždějí i speciálními a otevřenými autobusy.

Já jsem bohužel nucen fotit přes skla toho našeho. Naprosto osobité a originální ztvárnění Gaudího staveb mísící secesi, modernismus, motivy z živé přírody, nádech španělského orientu a výrazných barev dotváří architektonický fond města a dělá z něj město naprosto unikátní a osobité.

Antonio Gaudí, především díky svému mecenáši panu Güellovi, realizoval po městě celou řadu staveb, z nichž je několik zapsáno i do seznamu světového dědictví UNESCO.

Kopec Montjuic, na který jsme se vyvezli po projížďce Barcelonským historickým centrem, se tyčí nad městem ve výšce 173 metrů na západ od centra a La Rambly, a nabízí nejen fantastické vyhlídky na panoráma města, gigantický přístav a na volné moře.

Další zastavení čeká na slavném Nou Campu.

Hned vedle stadionu je museum klubu mapující historii klubu, stavbu stadionu a vystavující sbírku klubových trofejí. Fanoušky potěší obchody se suvenýry, kde seženete s logem FC Barcelona téměř cokoli.

Fotbalový zápas na stadionu pro 90.000 diváků má určitě fantastickou atmosféru. My ale místo něho vidíme jen rolování travnatého koberce.

Další cesta nás zavede k Mořskému akváriu.

Mořské akvárium je jedním z nejznámějších barcelonských komerčních trháků a patří mezi největší v Evropě.

Nachází se v atraktivní lokalitě na malém poloostrově mezi Torre Jaume a poloostrovem Barcelonetta.

Postupně si procházíme malé akvárka kolem a žasneme nad barvou korálů a malých rybek.

Zvlášť pro „suchozemské“ čechy je akvárium fantastickým zážitkem. Cena vstupného vysoko převyšuje ceny vstupu do jakéhokoli muzea či Gaudího domu. Dospělého vyjde návštěva zhruba na dvacet euro.

V tom největším akvárku se můžeme dostat až pod bílá břicha žraloků, mant a dalších velkých ryb oceánů. Chlubí se počtem přes 11000 mořských živočichů v šesti milionech litrů vody. Hlavním tunelem pod vodou dlouhým 80 metrů se pohybujeme po pojízdném chodníku.

A ještě jedna máznutá umělecká tunelovka.

I hady různých tvarů a barev zde lze spatřit z absolutní blízkosti.

Rozmanité korály, mořské koníky a další potvory...

A kdo chce může v pohodě nahlédnout i pod hlubinu.

Poloostrov Barcelonetta, to je kotviště trajektů a krásných plachetnic, které je přístupné přes moderní pěší most Rambla de mar.

Odtud se můžeme vydat na plavdu Středozemním mořem.

Nedaleko je i socha Kryštofa Kolumba, objevitele Ameriky, ikdyž dnes by se již dalo s tím objevitelstvím docela polemizovat.

V Barceloně jsou i další zajímavá místa kam by se dalo zavítat jako je třeba ZOO, Mrakodrap Torre Agbar, Vila Olímpica – olympijská vesnice, Aréna na Plaça de Toros Monumental nabízí tak trochu jiné zápasy v historické aréně, býčí zápasy – corridu a samozřejmě i spoustu muzeí. Nás, stejně jako davy kolem, přivábila Magická fontána.

Magická fontána Montjuic, stejně jako přilehlé výstavní pavilony, byla postavena při příležitosti světové výstavy Expo v Barceloně v roce 1929.

Fontána je přes rok puštěna vždy o víkendu večer (po setmění, v létě od 20. hodin do půlnoci) a nabízí velkolepou podívanou – hru světla, hudby a vody hrající tisíci barvami. Vypadá moc hezky a efektně a připomíná trochu Křižíkovu fontánu na pražském výstavišti.

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Jack

25. října 2009 08:11

Jack říká

Nádherná Barcelona a článek to jen potvrzuje

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Corny

25. října 2009 13:08

Corny říká

Tam se jednou podívám

HoHo

25. října 2009 15:45

HoHo říká

Na mě z Barcelony teda hodně zapůsobil ten Nou Camp, ten byl opravdu obrovský...

Ale vůbec navštívit Barcelonu je samo o sobě zážitkem na celý život, opravdu krásné město...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Japo

4. listopadu 2009 23:44

Japo říká

Mě se nejvíc líbila Sagrada Familia, skutečně obdivuhodné dílo. Na připomenutí zážitků pěkný článek.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.