Broumovsko ll.

Broumovsko ll.

Druhý den si projedeme nejhezčí část Teplických skal, kde nahlédneme do úzkých soutěsek. Poté vystoupáme na Křížovou horu, načerpáme energii mezi troskami kostelních zdí, aby nám klidný podvečer osvěžily příjemné chvilky v Polici nad Metují.

Teplické skály

mapa Teplické skály

V noci foukal silný vítr, pršelo a já místo spánku poslouchal zvuky z okolí. Zabral jsem až když za otevřeným oknem začaly první ptačí zpěvy. A vzhůru jsem byl za necelé dvě hodiny znovu. Ale jeden den bez spánku se dá vydržet. Po snídani jdeme zjistit, jestli si můžeme rezervovat lístky středeční noční prohlídku Broumovského kláštera. To se daří, takže vyrážíme do Teplických skal. Na rozdíl od celodenně obsazeného parkoviště v Adršpachu, zde snad volno bude, ač mnozí Teplické skály v létě před Adršpašskými upřednostňují. Čekáme, že v nich nebudou davy.

Historické jádro města Broumova je na seznamu chráněných památek jako městská památková zóna. Má půdorys tzv. slezského typu – dvě hlavní ulice, které se sbíhají u Horní a Dolní brány a procházejí zastavěným prostorem. Vymezují tak náměstí (velké a malé) lemované měšťanskými domy. Tyto domy s gotickými sklepeními prošly do dnešní doby řadou stavebních změn, ale přesto s sebou nesou mnoho prvků architektonických slohů a stylů. K dominantám města patří budova staré radnice a na náměstí barokní Mariánský sloup. (Mapy.com)

...

Mariánský sloup byl na broumovském náměstí postaven v roce 1706. Kolem sloupu jsou umístěny sochy osmi svatých. Na vrcholu sloupu je sousoší Panny Marie s Ježíškem. (Mapy.com)

...

...

...

Muzeum Broumovska bylo založeno v roce 1945. O tři roky později byla otevřena první stálá expozice o historii města a regionu. Roku 1980 se muzeum přestěhovalo do prostor místního benediktinského kláštera. (Mapy.com)

...

To se splní jen částečně, už po deváté ranní se plní nejen parkoviště u vstupu do skal, ale také stezky směřující mezi skalní rokle. Projdeme se místy, která v druhohorách byla mořským dnem. Ještě dnes můžeme v pískovcových skalách narazit na zkamenělé otisky živočichů.

První výraznější fyzickou zatěží je výstup na zříceninu hradu Střmen. Kdysi opevněný strážní hrádek chránil území před Slezany, než Karel IV připojil Slezsko k Českým zemím. Po husitských válkách se poničené strážní Hrady staly útočištěm pro loupeživé bandy a proto byly zbořeny. Střmen byl jedním z nich. Dole železné, nahoře dřevěné schody i samotný průlez skalní průrvou na malou rozhledovou plošinu si pro velký zájem turistů musíme vyčekat. Nevšední zážitek ale za malé nepohodlí stojí.

Altánek v Teplických skalách jsme k přespání využili před dobrými 36 roky.

...

Výstup na zbytky hradu Střmen je náročný.

Výhled ke Křížovému vrchů, který bude našim dalším cílem.

Střmen.

Na vrcholové plošině bylo těsno.

...

...

...

Za Skalní bránou se dostáváme mezi vysoké věže, z nichž většina nese nějaký název. Na vás pak je, abyste ho správně přiřadily. Rozsáhlé skalní město tvoří skalní pískovcové stěny, mezi kterými procházíme úzkými soutěskami. Uvnitř nich je chladno i v nejparnějším létě. Čirá voda potůčku dodává vláhu svěže zeleným mechům a kapradinám. Užíváme si krásný okruh modré značky, jež vede těmi nejhezčími pasážemi skal. Ty tvoří spolu s Adršpašskými skálami jedno z největších ucelených skalních území u nás.

Skalní brána.

Koňská hlava.

...

Procházíme mezi stále sevřenějšími skalami...

...

Soutěska Teplického skalního města je jednosměrná.

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Tyhle tři sudičky jsem potkával ve skalách dost často.

...

...

...

...

...

...

Impozantní foto skal, kterými jsme prošli

Křížový vrch

mapa křížová cesta

Neustále koketujeme s přechodem do "Ádru" Vlčí roklí, která obě skalní města spojuje. Nakonec však zvítězí alternativa. Přejezd do obce Zdoňov a výstup na Křížový vrch (667 m n. m.). To mne těší, protože jsem na něm nikdy nebyl. Přírodní rezervace zde chrání dvě pásma skal. Jižní věže s Křížovým hřbetem a na severu členité skály Zdoňovského oblouku. Ve skalách můžeme zahlédnout i vzácného sokola stěhovavého. Stoupáme k Zdoňovským menhirům, jednomu z projektů věnovanému poctě říši zvířat. Známe již podobné místo na loučce, které jsme shlédli nedaleko šumavského Vimperku. Pěčnovské kamenné řady jsme mohli loni na podzim obdivovat v tajemné atmosféře mlžného oparu a fotky tak vyšly náramně. Otisk slovinského velvyslance UNESCO Marka Pogačnika je dobře patrný i zde.

Na Křížovou horu jdeme ze Zdoňova, kde lze zaparkovat.

...

Zdoňovské menhiry...

...

Kopeček v pozadí ukrývá zříceninu kostela, kam si ještě vylezeme.

...

Rezervace, do které stoupáme, dostala své jméno podle křížové cesty. Dřevěné schody nás vedou do skal s výjevy z Ježíšovy poslední cesty. Podél stezky na Křížový vrch je na skále umístěn soubor litinových desek ze 17. století. Ty byly na konci 20. století zrestaurovány. Křížovou cestu ukončuje vyhlídková plošina s křížem z roku 1857.

Vlastné celé Broumovsko je plné křížových cest, monumentalních kostelů a kamenných soch. Zbožnost zde měla a jistě i dnes má své místo, byť ne všechny památky lze dnes udržovat ve skvělém stavu. Mně se ale líbí i ty oprýskané zdi a zanedbané okolí. Dramatický vypráví svůj starý, nevšední příběh, který můžeme vnímat. Můžeme přemýšlet o souvislostech dějin a odkazu našich předků. O tom, zda my dnes vůbec jdeme tou správnou cestou. Nemyslím si to.

Na Křížový vrch vede staré dřevěné schodiště.

Zámek Adršpach a Ardšpašské skalní město z Křížové hory.

Křížová cesta se omezí až na balvany a skalní věže pod vyhlídkou.

...

...

...

...

...

...

...

...

Vrcholová plošina s vyhlídkou...

A kříž...

...

Momentka z cest.

...

...

...

Křížová hora...

...

Sousední vrch u toho Křížového právě jednu takovou romantickou zčíceninu nabízí. Vystoupáme k zdem kostela Panny Marie, který nechal zrušit v 18. století Josef ll. Zvláštní symbiózu přírody s pozůstatky stavby využívají holky k ukázkám modelingu. Vyřádíme se dost, než opustíme bývalé kostelní prostory. Síla místa je stále patrná. Já navíc cestou trochu energie odsávám Monice, která se zdá, že jí má stále přebytek.

Kostel Panny Marie na Kopečku...

...

...

...

Dobré místo pro modelky...

A modely.

...

...

Police nad Metují

mapa Police nad Metují

Nabiti energií odpoledne jedeme do Police nad Metují. Táhne nás to do muzea stavebnice Merkur a papírových modelů. Moniku zase do Andělské cukrárny. Potřebuje doplnit hladinu cukru. Asi jsem ji vycucal té energie přece jen moc.

Vracíme se do dětských let, tedy Agátka má tu výhodu, že je jako mladá slečna stále ještě prožívá. Naše oči neví, kam se dříve dívat, ty moje více ulpí na modelech stavebnic Merkur. Je to více než půl století, kdy jsem ji odložil do kouta. Jak jen ten čas letí. Ale i modely hradů s zámků jsou působivé. Některé z nich jsme již společně navštívili, další jsou na řadě.

Muzeum papírových modelů a stavebnice Merkur byla velkou inspirací...

...

Lotus JPS.

...

Motocykl Pérák.

...

V cukrárně se sejdeme všichni. Dávám si cappuccino a zmrzlinový pohár Lotus. Černozlatý Lotus F1 jsem jako kluk miloval. To ho ještě řídili Emerson Fittipaldi a Ronnie Peterson. A že jsem jeden v muzeu i viděl. Zmrzlinový Lotus mne už tolik nenadchne. Jeho sladkost děsí i jinak všem zákuskům vstřícnou Moniku. Karamelky ze zmrzliny nám oběma nadlouho zalepí pusy. Mlaskání je v autě slyšet ještě po cestě zpět do Broumova. Poslední zbytky karamelu rozpustí večer bílé víno Chardonnay, které jsem s sebou přivezl. Dnes máme čas pokecat na terase v zahradě s panem domacím, který je rád, že na pár hodin jeho malá dcerka získala kamarádku Agátku.

Police nad Metují, Masarykovo náměstí.

Památkově chráněné barokní dílo zhotovené sochařem Janem Brokofem v roce 1707. Jedná se o třístupňový podstavec s korintským sloupem, na jehož vrcholu je posazena socha Panny Marie s pozlacenou korunou a mečem. (Mapy.com)

V Andělské cukrárně.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.