Lužnice pod Bechyní

Lužnice pod Bechyní

Hodně řek se na své cestě k moři muselo v dávných dobách prokousat skalnatým terénem. Nejinak to bylo i u Lužnice, kdy se z rovin třeboňska prohlodala k Táboru a Bechyni. Znáte-li tento úsek řeky z kanoe, určitě mi dáte za pravdu, že jde o nádherný kout naší vlasti. Nás nalákal úsek mezi Kolodějemi nad Lužnicí a Bechyní. Pohodovou, asi 7 km dlouhou cestu kolem řeky jsme prošli hned dvakrát-tam a zpět.

Mapka zde!

Od auta, zaparkovaného ve Vesci, jdeme do Rosína kolem jednoho z mnoha tábořišť, rozesetých po obou březích řeky. Za ním už se noříme do lesa pod Dubovým vrchem a míříme kaňonovitým údolím k Červenému mlýnu, kde je vodácky známý penzion a kemp. Bohužel je na druhé straně Lužnice a tak si na nějaké menší občerstvení musíme nechat zajít chuť. Nijak nám to ale nevadí, naše zásoba červeného vína ještě zdaleka nevyschla. Na naší straně míjíme malou kapličku Sv. Vojtěcha a opět několik chatek, ideálně visících v lesním svahu nad řekou.

O kus dále nás přírodní restaurace láká na držťkovou, ale jako na potvoru nám nikdo neotvírá...

Kdesi nad námi jsou Hvožďany, kam vede i cyklotrasa, my pokračujeme k Židově strouze. Před ní začíná i ohražená obora, zdá se ale, že před námi všechna zvěř dávno prchla. Nálada se zdá dost dobrá.

Židova strouha je kemp a chatové tábořiště, pro mne ale hlavně říčka meandrující kaňonem a divočinou. Kdysi na vandru jsme u ní strávili bouřlivou noc, která tak zvedla hladinu vody, že jsme se brodili k soutoku s Lužnicí polonazí. Musím se přiznat, že mě tehdy úsek mezi Mlýnem na strouze a Bechyní mile překvapil svojí krásou a odlukou od luk a polí kousek nad námi. Nelze než doporučit!

Nám už před Židovo strouhou začalo oblézání skal po visutých lávkách, atraktivní část cesty. Kousek dál se na druhé straně dokonce objevuje ledový vodopád a tak zase fotím jako vzteklý.

Blížíme se pomalu k Bechyni, přecházíme můstek přes Smutnou a s výhledy k Bechyňskému zámku začínáme stoupat po starých (zámeckých?) schodech na náměstí. Více o zámku zde.

Naše cesta došla své poloviny a tak nás kroky neomylně vedou do hospody. V ní si všichni pochvalují jídlo, kromě mě. Jsem dopoledním squaschem dost zmožený a nemám chuť jíst. Stejně ale sem tam nějaké sousto od spolustolovníků upadne a tak se najím i já. Ještě si klasicky půjčujeme karty a hrajeme o rumy. Bez nich bychom zpět asi nedošli.

Frčíme kolem řeky k Vesci a máme to tak akorát do setmění.

Hezký romantický výlet, bez bahna a převýšení stál za to!

P.S. Povedlo se mi nenahrát a tak zbytečně ztratit část fotek (Bechyně), za to se kaji. Inu ty zpropadený data...

U Rosína

Rosín

Chatky vodáckého tábořiště

Lužnice

Cestou, necestou...

Červený mlýn

Rozcestník

Červený mlýn, jez

Ještě mlýn

Kaplička Sv. Vojtěcha

Jarní probuzení...

Skály nad řekou

Hospůdka pod Hvožďany

Chatky

Strom

Mrazové sruby nad Lužnicí

Židova strouha

Proti Židově strouze

Visuté můstky

"

"

Skalní výklenek

Domek pod skalou

Pod oborou

Kemp Židova strouha

"

Před Bechyní

Skalky

Nad řekou

Lužnice

Skály u Kopanin

Ledový vodopád

"

Obora

Zámek

Lužnice pod Bechyní

Několik fotek dodatečně přidávám i z podzomího treku stejnou trasou...

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Japo

8. dubna 2011 15:54

Japo říká

Na té mapě okolí řeky ani tak skalnatě nevypadalo... Ale Židova strouha se mi na pohled líbí.

Mimochodem, já mám raději než seznamácké tyto mapy: www.cykloserver.cz/cykloatlas/ (i na turistiku)

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Rony

15. dubna 2011 22:25

Rony říká

Mapa vypadá dobře a je podrobná. Je vidět, že i opravují značení, dám si ji do záložky turistika. Na mapě, kterou dávám já, je zase úplně jednoduché a rychlé najetí na místo určení, a její výhodou je i letecký snímek a také historické mapy, kam jde jednoduše překliknout.

Židovu strouhu si projdi, je to tam fakt zajímavé.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.