Mikulov v kapkách deště

Mikulov v kapkách deště

Studená fronta ukončila naše odhodlání, poznat poslední den nejsevernější část Malý Karpat a vystoupat na Čachtický hrad. Prší a my musíme změnit plán. Jedeme zpět na Moravu, kde se zastavíme v Mikulově.

Mapa Mikulova

Realita posledního dne veškeré naše plány ničí. Od časného rána prší, což se již dnes nemá změnit. Padá tak výlet na Čachtický hrad i náhradní možnost strávit den v Bratislavě. Nikomu se nechce chodit po městě ve vytrvalém dešti. Studená fronta radikálně ukončila Babí léto a my můžeme být rádi, že čtyři dny jsme si mohli užívat tepla hřejivých slunečních paprsků. Ochladilo se opravdu výrazně a navíc fičí ledový severozápadní vítr. Po snídani pojedeme domů, ale zastavíme se v Mikulově, na kterém jsme se shodli.

Mikulov byl osídlen pravděpodobně v 11. století, v době "České marky" rodu Babenberků, německy mluvícími osadníky. Podle jiných zdrojů se však jeho vznik posouvá na počátek 12. století, kdy zde byla založena trhová obec. Ta se dočkala nejprve povýšení na městečko a v roce 1410 na město.

Kolem desáté parkujeme pod zámkem, kam míří naše první kroky. Kupuji si nový deštník, protože starý mám kdesi zahrabaný v kufru. Společně jdeme přes náměstí a já si všimnu, že tudy vede i dálková turistická trasa Via Czechia jižní. Centrum města bylo vyhlášeno památkovou rezervací. Naleznete zde množství patrových měšťanských domů se zdobnými fasádami, několik budov židovské čtvrti, včetně synagogy, areál bývalého piaristického kláštera a také dochovalé části městského opevnění s baštami. Horní straně náměstí fominuje kostel sv. Anny. Ten původní z roku 1623 ve svých zdech skrýval Svatou chýši, vzor pražské Lorety. Požár však kostel v roce 1784 zničil, ušetřena zůstala pouze jeho monumentální fasáda od slavného architekta Johana Bernarda Fischera z Erlachu, autora schönbrunnského paláce ve Vídni. V 19. st. byla ruina kostela přestavěna na rodinnou hrobku Dietrichsteinů. Vstup do ní dnes není možný a proto jdeme rovnou do Mikulovského zámku.

Na jeho prohlídku jdu jen s Jirkou, protože Lenka uvnitř již byla a Romana moc prohlídky hradů a zámků nezajímají. Jdou spolu na Kozí hrádek, odkud je však vyžene hlídač, protože se zde opravuje přístupový chodník a vstup je zakázán. Vylezou alespoň na vyhlídkovou věž kostela sv. Václava, kde je čeká hezký rozhled i přes dnešní mizerné počasí.

...

Náměstí.

...

Prohlídka zámku, jenž stojí na místě původního hradu ze začátku 13. století, trvá asi hodinu. Poté co Lichtenštejnové v roce 1560 hrad prodali Ladislavu Kereczenyimu, začala přestavba hradu na renesanční zámek. Brzy nato se stali novými majiteli Ditrichštejnové. Po požáru v roce 1719 byl zámek barokně upravený. Podobný osud ho čekal i na konci 2. světové války, kdy ho vypálili němečtí nacisté. Mezi nejcennějším místnosti patří zámecká knihovna a sál předků. Některé prostory zámku využívá Regionální muzeum v Mikulově a pořádají se v nich kulturní a společenské akce, včetně každoročního vinobraní.

Mikulovský zámek...

...

...

...

Svatý kopeček s kaplí sv. Šebestiána jsme v minulosti již všichni navštívili.

...

...

...

...

...

...

...

Zámecký park.

...

...

...

Válcová kamenná věž s břitem vznikla pravděpodobně v 13. století. Hrana věže je obrácena ve směru případných útoků na hrad.

...

...

Po prohlídce se mobilem domlouváme na srazu u nedalekého kostela sv. Václava, kde původně stál románský kostel z konce 12. století. Podoba původního kostela není známá. Výstavbu nového přerušil vpád husitských vojsk do města a kostel byl dokončen až v 17. století. Stoupáme na vysokou renesanční věž, odkud budeme mít z ochozu Mikulov jako na dlani. Já si před odjezdem domů kupuji burčák a doufám, že bude, na rozdíl od toho zkaženého u Janova hradu v areálu zámku Lednice, kvalitní.

V kostelní věži...

...

...

Kozí hrádek vznikl na skalním výchozu v 15. století. Jde o obrannou dvoupatrovou dělostřeleckou věž s ochozem, která chránila město Mikulov s obchodní cestou.

...

Jeden z nejzajímavějších domů na náměstí vznikl po požáru v roce 1561 na místě starých zničených budov. Renesanční sgrafita s biblickými a antickými výjevy na fasádě pocházejí z první čtvrtiny 17. století. Nástavba bez sgrafit se datuje až do 19. století. (Mapy.com)

Dominantou hlavního náměstí v Mikulově je barokní sloup Nejsvětější Trojice. Byla postaven v letech 1723-1724 podle návrhu A. J. Prennera. Na šestiúhelníkovém podstavci je přibližně trojúhelníkový zdobený sokl, ze kterého vystupují tři dórské sloupy. Kolem sloupů a soklu jsou rozmístěny sochy světců. Sloupy nesou jehlan, který je zakončen pozlacenou hvězdou. (Mapy com)

Hrobka Dietrichsteinů.

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.