Múzy na vodě a noční Budějce

Múzy na vodě a noční Budějce

Pár fotek z procházky nočními Českými Budějovicemi a Múzy na vodě.

Zrovna soutok řek Vltavy a Malše byl dost kontoverzním územím pro trvalé osídlení. Možné záplavy jistě ke klidnému životu nepřispívaly. Přesto na území budoucího centra města archeologové doložili lidskou přítomnost již v období 1800 - 1500 př. n. l. V raném středověku bylo na Piaristickém náměstí pohřebiště a zřejmě také sídliště.

Ale teprve počátkem 13. století vzniká osada Budivojovice, pojmenovaná podle Budivoje ze Železnice, dvořana českého krále Přemysla Otakara I. a nejvyššího dvorského sudího. V místě dnešního Rožnova stála obec Stradonice, kterými procházela stará obchodní cesta z Lince. Stradonice patřily Vítkovcům, kteří zde chtěli vybudovat své další sídlo, což se znelíbilo královské moci. Proto město České Budějovice nechal v roce 1265 založit český král Přemysl Otakar II., kdy o jeho umístění rozhodl králův rytíř a zvíkovský purkrabí Hirzo z Klingenbergu.

Přemysl Otakar II. stavbu nového města navštívil 11. června 1265, aby zde sepsal zakládací listinu kláštera v Melku a uvedl do ní „apud Budebins“. Tedy první písemné zaznamenání jména města, nesoucí odkaz osady Budivojovice.

Právě u soutoku Malše a Vltavy, na slepém rameni Malše, se koná vícežánrový hudební festival. A tak se Diovy dcery "Múzy" začátkem prázdnin opět mohou po šest dnů těšit na nevšední zážitky. K nimž se přidáváme i my.

Soutok Vltavy a Malše se při koncertu Kateřiny Marie Tiché a skupiny Bandjeez ocitl v obležení hudby chtivých lidí.

...

Múzy na vodě, hudba, barvy, stmívání...

...

...

Slepé rameno Malše.

Kostel Objetování Panny Marie.

Hotel Budweis...

...

Slepé rameno.

...

Hotel Budweis

Piaristické náměstí, Solnice...

Kostel Obětování Panny Marie...

...

Náměstí Přemysla Otakara ll....

...

Samsovova kašna.

Radnice.

...

Železná panna...

...

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.