Na čtyři věže Klatovska

Na čtyři věže Klatovska

Na další výlet na Klatovsko, jež se stalo mým druhým domovem, vyrážíme v lehce pozměněné sestavě. Čekají nás hned čtyři výstupy na věže. Začínáme u sídla Popelky, vodního hradu Švihov, poté navštívíme Chudenice, Americkou zahradu, Bolfánek a u Kdyně trosky hrad Rýzmberk. Naši pouť završíme výstupem na rozhlednu sv. Markéty u Dlažova.

Vodní hrad Švihov

mapa Švihov

Po pátečním nahlédnutí do švihovského areálu koncertu "Hrady CZ", jehož 20. ročník probíhá v letošním létě na významných českých a moravských historických památkách a to postupně v osmi různých krajích České republiky, se vracíme k hradu Švihov. Pro mne je to opětovný návrat na místa, která dobře znám. Místa mého dětství. Dnes zde můžeme zajít pozdravit jen mého strýce, ale mám štěstí a shledám se i sestřenka Evou a Standou. A tak se nám úvodní posezení lehce protáhne.

Nikomu z nás to však nevadí, plán máme variabilní. Pěšky jdeme k Úhlavě přes zamokřenou louku, abychom si užili hezký výhled na vodní hrad Švihov. Vyprávím, jak jsem u něho viděl jet na bílém koni Popelku Libušku Šafránkovou a Vladimíra Menšíka. Natáčely se zde Tři oříšky pro Popelku, mně bylo 14 let a byl to nezapomenutelný zážitek. Umocněný také tím, že si ve filmu zahrál pasáčka prasátek můj bratranec Mirek, s kterým dnes jezdím na kolech po Šumavě a okolí. Hrad Švihov se stal v pohádce panským dvorem, kde Popelka žila.

Ostatně už vstup do hradu vám to připomene. Plexisklo s postavami Popelky, Dorotky a Macechy vám umožní chvilku s nimi pobýt. Kupujeme si vstupenky do hradní věže, kde se dá vystoupat až pod krovy. Sedm let stará novinka je dobrou náhradou za komentovanou prohlídku, na níž jsem již párkrát byl.

Vodní hrad Švihov...

...

...

...

...

Gotický vodní hrad Švihov je jedním z nejmladších hradů u nás. Zbudovat ho na konci 15. století nechal královský sudí Půta Švihovský z rodu Rýzmberků. Ten mimo hradu Švihova k rýzmberskému panství připojil hrady Rábí, Horažďovice a Prácheň. Hrad v nížině u řeky Úhlavy byl stavěný jako umělý ostrov. Budovy tvořily jádro hradu s paláci, kaplí a schodišťovou věží na čtyřhranném nádvoří. Chráněly je hradby se čtyřmi nárožními baštami a vodním příkopem. Druhá rada hradeb s dalším vodním příkopem pak zesilovala možnost obrany. Oba dva vodní příkopy byly napájeny vodou z nedaleké Úhlavy.

Z historických zaznamů se ještě dozvíme, že hrad během Třicetileté války dvakrát odolal útokům švédských vojsk, ale po této válce byl vydán císařův rozkaz k jeho srovnání se zemí. Ferdinand III. Habsburský chtěl snížit velký počet českých hradů, aby je nemohly využívat loupeživé tlupy, jež vznikly v dlouhotrvající válce. Švihov přišel o velkou část vnějšího opevnění a o oba vodní příkopy, ale zachránit se ho podařilo, když se Černínům demolici hradu podařilo zrušit. Z paláců se však staly sýpky a předhradí bylo hospodářským dvorem. V roce 1926 se o hradu v úředních spisech píše jako o zřícenině. Eugen Černín však začal se záchranou této gotické památky, kterou můžeme obdivovat i dnes.

Rozárka nesmí chybět.

...

...

Stoupáme do věže...

...

...

...

...

...

...

...

Nutrie si vodní hrad vybrala ta své sídlo.

...

Chudenice - Bolfánek

mapa Bolfánek

Vracíme se k autu, loučíme se s mými příbuznými a jedeme přes kopce Švihovské vrchoviny do Chudenic. Zde máme výběr mezi přístupným zámkem Chudenice či výstupem na rozhlednu Bolfánek. Zvítězí pochod lesem na vrchol Žďár (584 m n. m.). Trasa naučné stezky nás vede od nepřístupného zámku Lázeň, který je v rukách Černínů, do Americké zahrady. Národní přírodní památkakterou chrání arboretum založené v roce 1828 hrabětem Černínem jako školku okrasných dřevin ze Severní Ameriky, Evropy a Asie. Každého zde jistě nadchne mohutná douglaska tisolistá z roku 1842 nebo dřín květnatý, nejmohutnější exemplář svého druhu v České republice.

Já zde před asi 12 lety zažil alergickou reakci na cosi rozkvetlého, kdy mne začalo nepříjemně škrabat v krku a nešlo než z místa rychle zmizet. Vyprávím to holkám a málem si přivolám totéž. Ačkoli nic kolem nekvete. Uklidním se až za brankou. Stoupáme k původní kamenné věži kostela, která byla postavena mezi roky 1722 - 1725. Po stavebních úpravách v roce 1845 došlo k jejímu navýšení a začala sloužit jako rozhledna. Vystoupáme na vyhlídkovou terasu, odkud se nám otevírají daleké pohledy do okolí. Pyramidy kopců Tuhoště a Bělče nad Švihovem znám dobře, ale stejně tak i další vrcholky. Především ze svého vůbec prvního vandru, kdy jsme se s bratránkem Mirkem vydali ze Švihova po žluté turistické značce na vrchol Jezvince. Na první noc nelze zapomenout, noční bouře nás hned dobře prověřila. Bylo nám kolem dvaceti let a začínali jsme vyrážet do hor.

Čas pokročil, dostali jsme hlad a tak sjdeme zpět do Chudenic k restauraci Stará škola. Vybíráme si s Monikou kuřecí směs s rýží, ale trochu nám v ní vadí buřty, které jídlo řádně omastily. Ale účel návštěva hospody splní. Plni sil vyrážíme dál mezi kopce. Krajina je malebná, kocháme se výhledy a nenudí se ani Jáchym, pro kterého je výlet bez kámošů jistě v jeho věku tak trochu na obtíž.

U Chudenic jdeme do Americké zahrady ..

Douglaska tisolistá

Tři oříšky pro Popelku.

U Bolfánku...

Bolfánek...

Kaple.

...

...

...

...

...

Výhled z terasy Bolfánku do Švihovské vrchoviny...

...

...

...

...

...

...

...

Hrad Rýzmberk

mapa Rýzmberk

Vyjíždíme přes Kdyni pod hrad Rýzmberk, k dalšímu památkově chráněnému areálu. Z raně gotického panského sídla Drslaviců z 13. století se dochovala věž, část opevnění s několika budovami. Hrad byl v 15. století rozšířen o čtverhranné bašty a dělostřelecké opevnění, ale v roce 1655 byl z nařízení Ferdinanda III zbořen. Původně jako pohraniční pevnost střežil důležitou zemskou stezku vedoucí přes sousední Všerubský průsmyk do bavorského Řezna. Jeho majitelé byli Černínové z Chudenic či páni z Rýzmberka, kteří později používali jméno Švihovští z Rýzmberka.

Kupujeme si levnou vstupenku do věže, abychom se rozhlédli po chodské krajině. Pod námi jsou Domažlice, za nimi Český les mezi Čerchovem a Havranem, jejichž polohu prozrazují rozhledny.

Zřícenina hradu Rýzmberku...

I na zdejší věž vylezeme.

...

Velký a Malý Ostrý.

Český les...

...

Čerchov.

Kdyně.

...

...

Rozhledna sv. Markéty

mapa rozhledna

Na závěr dne se vydáme k jiné rozhledně. Mezi Kdyní a Klatovy leží vrchol Svaté Markéty (652 m n. m.) s poutní kaplí v novogotickém slohu z roku 1886. Vedle kaple v roce 2014 vyrostla dřevěná rozhledna s ocelovým schodištěm. Stoupáme 94 schody na vyhlídkovou plošinu, odkud máme blízko šumavské vrcholy s Velkým a Malým Ostrým, ale i značnou část Švihovské vrchoviny,. sahající až za Plzneň k Rokycanům. Shodneme se, že tento osamělý vrchol poskytuje vůbec nejhezčí pohledy do svého okolí. Na víc již nemáme čas. Na krku máme šestou večerní a jeden a půl hodinovou cestu domů. A protože Hanka zrovna dnes slaví své významné narozeniny, ještě u ní doma stíháme menší neplánovanou oslavu. Tak Happy Birtday, Hanko.

Rozhledna Svatá Markéta...

Kostel sv. Markéty.

...

...

...

Shodneme se, že z této rozhledny máme vůbec nejhezčí pohled do krajiny že všech čtyř navštívených vyhlídkových věží.

...

...

...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.