Na cyklostezce od Hluboké k Temelínu

Na cyklostezce od Hluboké k Temelínu

Hojně navštěvovanou cyklotrasu mezi Hlubokou nad Vltavou a Purkarcem jsem na webu Šlápot již jednou popisoval. Bylo to v době jejího zprovoznění, tentokrát si ale cestu na kolech protáhneme až k Temelínu.
Bučiny se ve svahu nad řekou teprve začínají zelenat, a tak nic neruší focení zajímavé zříceniny - Karlova Hrádku. Druhou památkou z dávných dob středověku na naší trase je i opravená tvrz Býšov, která stojí na dohled věží JETE. Pohled od zdí starobylé tvrze k jaderné elektrárně je opravdu zvláštní konfrontací.

Z Hluboké do Purkarce

Od vlakového nádraží na Hluboké jedeme kolem Munického rybníku přes náměstí, kde zrovna zvony v kostele začínají odbíjet poledne. Je teplý slunný den a tak si ještě před vjezdem do terénu kupujeme první letošní zmrzlinu. Já dokonce hned velkou a mám docela problém ji ulízat.

Mapka cyklotrasy Hluboká - Purkarec - tvrz Býšov - Dříteň- Dívčice.

Cyklotrasa od Hluboké k Purkarci sice vede kolem Vltavy, ale rovinku zde moc nečekejte. Trasa střídavě stoupá, klesá, vlní se jako v mořském příboji. Podjíždíme skalnatou oblast Baby se zbytky hradiště, kam mezitím odbočila červená turistická značka, a asi kilometr za můstkem přes Zlatěšovický potok vytlačujeme kolo nad přírodní rezervaci Karvanice. Nahoru stoupá spolu s námi také plot Staré obory.

První historická zmínka o této oboře pochází až z roku 1480 a jde tedy o jeden z nejstarších oborních chovů v Čechách. Přesnější dochované zprávy o zřízení obory na panství Hluboká jsou z roku 1535, kdy byla zřízena obora pro zvěř srnčí a zajíce. Od roku 1771 má Stará Obora přibližně stejnou velikost jako dnes.

Dříve se v oboře zkoušel také chov bílých daňků, bílých jelenů a divoké ovce. Ve 30 letech minulého století byly dokonce uskutečněny i pokusy s chovem exotické zvěře, které však skončily nezdarem. Přebývaly zde např. antilopy, mandžuští jeleni, jihoameričtí pštrosi, australští klokani a dokonce i svišti z Vysokých Tater.

Součástí obory je tzv. Zlatěšovický park, který má charakter anglického parku a nachází se v místech, kde se ještě v 18. století nacházela zaniklá obec Zlatěšovice. Tu tehdejší majitelé panství Schwarzenbergové přestěhovali do dnešního Zbudova právě v souvislosti se vznikem Staré Obory.

Kamenná Baba shlíží na nebohé cyklisty z pěkné výšky a pokud se jí někdo svým křikem a rušením klidu znelíbí, okamžitě na něho začne shazovat kameny a někdy i vzrostlé stromy.

Před její mocí, kterou zdědila po dávných předcích sídlících na jejím hřbetu, se různě kroutí i staré stromy ve strmém svahu.

Jakou zvláštní silou vládne se můžete na své pouti kolem Baby přesvědčit také vy. Zkuste proto vyšplhat turistickou stezkou vzhůru mezi mohutné buky, co přečkaly celé věky.

Jedna skála sestupuje až k hladině Vltavy a kvůli ní se musela zvednout vodou Hněvkovické přehrady zatopená původní vorařská cesta, která tudy vedla.

Žluťásek řešetlákový si pochutná i na květech hrachoru jarního.

Stará obora za svojí slavné existence zažila mnohé. Zatímco dnes se po ní prohání stáda daňčí a mufloní zvěře, dříve to byly i antilopy, pštrosy, klokani a svišti!

Malý kousek stezky není vyasfaltován. Ja to ústupek, který má pomoci zdárně přečkat lidskou invazi několika vzácným bylinkám.

Část stezky vede vysoko nad řekou a míjí několik strží padajících rychle až k vodě.

Po hladké asfaltce frčíme dál a postupně míjíme několik informačních cedulí s odpočívadly. Pod Karlovo Hrádkem zkratkou po červené znovu strkáme před sebou kola do krátkého, ale o to výživnějšího strmého svahu. Je to pořádná fuška. Karlův Hrádek nám proto slouží i k odpočinku. Obcházím hluboký příkop, který obklopuje celý hrad. Musím si tak poopravit svoji představu, že jde jen o malý bezvýznamný hrádek. Tato romantická zřícenina původně gotického loveckého hrádku pochází z 2. poloviny 14. století, kdy ho založil Karel IV.. Od konce 14. století pustne, přesto se dodnes zachovalo mnoho zdí.

Podobně jako mnoho jiných hradů, má i Karlův Hrádek svůj skrytý poklad. Traduje se totiž, že pod zříceninou se někdy otevírá vinný sklep plný sudů, ovšem vchod střeží obrovský vzteklý černý pes. Jednou si v těch místech chudá žena radostně nabrala plnou zástěru dukátů, ale všimla si šedivého mužíčka, který za ní křičel, že nese kuřince. Opravdu, v zástěře nic jiného nebylo. Vztekle ji vysypala, ale doma našla jeden zlatý dukát zapadlý za pentli.

Jindy zase malý chlapec přinesl zpod zříceniny hradu čtyři žlutá kolečka, a když je ukázal doma, byly to zlaté dukáty. Nepříjemná věc se zase stala čeledínovi, který si zde večer vesele prozpěvoval. Neviditelná ruka mu zničeho nic dala pořádnou facku a on jen tak tak utekl psovi s planoucíma očima. Černý pes poklad zřejmě hlídá dál.

Nedaleký Purkarec, je podle písemných pramenů oficiálně založený v roce 1352, je ale pravděpodobné, že sídlo existovalo již dříve. Dochovaný Purkarecký kostel Sv. Jiří pochází z šedesátých let čtrnáctého století. Obec měla do svého úpadku během třicetileté války charakter městečka. K novému rozvoji podruhé došlo v souvislosti s voroplavbou po Vltavě, kdy zde bylo významné místo vorařů. To dnes dokládá zdejší malé muzeum voroplavby s venku vystaveným vorem.

Protože máme dost času a velký hlad, parkujeme u jedné ze zdejších hospod a v klidu poobědváme.

PR Karvanice.

...

Karlův Hrádek.

Na nádvoří hradu.

...

...

...

Po vnějším valu hlubokého příkopu jde celou zříceninu obejít. Objeví se tak nové pohledy na hrad.

...

...

...

Dnes se do hradu snadno dostanete po dřevěném mostu.

...

Purkarecký kostel Sv. Jiří pochází z šedesátých let čtrnáctého století.

Od Purkarce k věžím JETE

Až kolem třetí hodiny odpolední pokračujeme přes Jeznici a stoupáme do sedla, kde po Vltavské cyklotrase č. 1102 jedeme kolem vrchu Janoch do údolí potoka Strouha.

Blížíme se pomalu k Temelínské jaderné elektrárně, kde nejprve míjíme tvrz Býšov.

Býšovská tvrz patří k jedné z nejlépe dochovaných drobných šlechtických staveb Vltavotýnska, kdy nedošlo k téměř žádným stavebním úpravám. Mohutná tvrz sestává z dvoupatrové obytné věže čtyřhranného tvaru. Zdivo dosahuje šířky až 1,20 metru. Do věže se původně vstupovalo z přízemí nebo vchodem v druhém patře. Asi 3 m nad zemí začínají ve třech řadách nad sebou otvory po původním dřevěném podsebití, pozůstatky schodiště a pavlačí v jednotlivých patrech věže.

Tvrz byla velmi dobře chráněná. Na východní straně hlubokým údolím s potokem a rybníkem, na severozápadě dalšími dvěma rybníky, Barborou a Pohrobným. Na jihu byla původně obranyschopnost zlepšena příkopem, který se později upravil na úvozovou cestu.

Co nás může trochu mrzet je, že jsme přijeli čtvrthodinku po zavření (otevřeno měli od 9 do 16 hod) a tak musíme obdivovat tvrz zpoza plotu. Od Býšovské tvrze stačí jen poodhlédnout vlevo a vidíme čtyři mohutné chladicí věže JETE. Nezbývá proto než několik fotek věnovat i této obří stavbě.

Poslední kus cesty sjíždíme přes Dříteň a Nákří k nádraží v Dívčicích. Kolem nás přibývají rybníky Českobudějovické pánve, u kterých se na lukách překřikují houfy pasoucích se hus.

Foto zdi tvrze Býšov z let, kdy se ještě pozvolna měnila v ruiny. Je dobře, že se rekviem nekoná.

Tvrz Býšov dnes.

U tvrze Býšov.

...

Po obnově tvrz září novotou. Až příliš na to, že jde o tak starou budovu.

...

Obnovena je i stará studna.

Pohled na mohutné temelínské věže asi mnoho lidí děsí, ale ten, kdo bydlí v bezpečnostní 13 km zóně jako já, si časem zvykne...

A nakonec z jejich blízkosti vytěží i nějakou zvláštní fotku.

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.