Půltucet 2024 - fotky s příběhem s nejvíce hlasy

Půltucet 2024 - fotky s příběhem s nejvíce hlasy

Anketu fotek roku s nejvyššími počty hlasujících si zopakujeme již po několikáté. Když už každý měsíc výběr probíhá, je dobré si osvěžit paměť a podívat se na výsledky. Je zajímavé sledovat i to, jak je vždy pole vítězů a poražených vyrovnané a proměnlivé. Neplatí tady, že pes kadí na větší hromádku.

Nejúspěšnější fotky jednotlivých měsíců Půltuctů roku 2023 ukázaly, že nejvíce hlasů (do 13.10. 2025) od vás dostaly:

1. Barvy podzimu

Když se zamyslíte, které stromy na podzim hýří nejatraktivnějšími barvami, jistě si vzpomenete především na jeden z druhů javoru. Jeho listy jasně zazáří, když přechází ze zlaté do oranžové a červené. Velmi podobné zbarvení mívají listy ostružníku. Při procházce kolem Bezdrevského potoka jsem na tuto příjemnou kombinaci barev narazil.

. . .

2. U Pašerácké lávky

Řeka Dyje protéká neskutečně krásným zalesněným kaňonem, do kterého lze jen nahlédnout. Náš nejmenší Národní park Podyjí chrání klid území dokonale, přesto stojí za to, abyste se ponořili do jeho tajemných listnatých lesů.

Pro pěší túry jsou vhodné okraje parku u Hnanic a Čížova - Hardeggu. Fotka ukazuje břehy Dyje u Pašerácké lávky, jež byla nově postavena a od 1. dubna 2023 po ní můžete přejít česko-rakouskou hranici. Jemný opar jakoby nás chtěl navrátit do doby, kde zde hranici velmi důkladně hlídali vojáci pohraniční stráže.

. . .

3. Červánky

Fotografové rádi čekají na večerní světlo, které občas dělá divy. Jiní pak říkají, že jde o kýčovité fotky a nechtějí s nimi mít nic společného. Pokud však fotíte přírodu, je osvětlení krajiny velmi důležité pro dobrý výsledek. Červánky vyniknou tehdy, když slunce zdola osvítí mraky. Tenhle barevný zázrak trvá jen pár desítek minut. Na Munickém rybníku ještě ve stínu stromů neroztál všechen led a tak odraz na rozmrzá jí cílem vodní hladině byl obzvlášť působivý.

Hodnocení výběru fotek z roku 2023 se v době ukončení vyhodnocení zúčastnilo krásných 413 čtenářů! Další hlasy mohou stále přibývat a měnit tak pořadí fotek s příběhem.

∆ ∆ ∆

1. Leden

Kraví hora a kostel v Dobré Vodě

Od kostelu Panny Marie Těšitelky v Dobré Vodě máte možnost dohlédnout velmi daleko do českého vnitrozemí. Jeho umístění ve svahu Kraví hory tomu napomáhá. Pokud byste se chtěli rozhlédnout po Novohradských horách z ještě větší výšky, máte možnost vystoupat na rozhlednu na vrchol hory.

. . .

2. Únor

Krajina po boji

Měsíc únor nabízí kolem 130 různých pranostik. To je možná nejvíce ze všech měsíců roku a zřejmě to souvisí s časem očekávání příchodu jara. To však na sebe často nechávalo čekat velmi dlouho, jak naznačuje jedna z prognostik: "V únoru když skřivan zpívá, velká zima potom bývá... "

Obraz Krajina po boji nechává nahlédnout do neutěšených dnů, kdy vichry lámou větve stromů a život jakoby se navždy vytratil.

. . .

3. Březen

Zasněžený Plechý

Vrchol Plechého se stále pyšní bílou zimní čepicí. Nejvyšší šumavské vrcholy i přes rekordně teplou zimu téměř dvoumetrovou sněhovou pokrývku měly a ještě bude pár týdnů trvat, než ta zcela zmizí. Pohled od Perneku zasněžený vrchol příjemně osvěží.

. . .

4. Duben

Pampelišková louka

Několik nadprůměrně teplých týdnů za sebou ovlivnilo přírodu, která se ihned začala zelenat. Nebyl velký rozdíl mezi nížinami a horami, protože i Šumava zažila rekordní teploty. I pampelišky u Březovíku rozkvetly o měsíc dříve, než loni.

. . .

5. Květen

Albín klokana rudokrkého

Táborská Zoo vás může milé překvapit. Přestože jsme se z důvodu hluku při přestavbě a úpravách terénu Zoo museli spokojit s menším množstvím spatřených zvířat, času jsme nelitovali. Mne zaujala bílá zvířátka, vlci arktičtí a albíni klokanů rudokrkých s mláďaty ve vaku

. . .

6. Červen

Frymburk lázeňský

Frymburk se stane dalším lázeňským městem. Nedaleko se těžící rašelina bude napomáhat lidem s pohybovými problémy. Možná, že lázní jednoho dne využiju i já.

. . .

7. Červenec

Odhalení

.

Surovost a divokost horské krajiny vynikne více při vašem ohrožení. Mohou to být bouře, které vás zastihnou nepřipravené, mlhy co vás oslepí, chlad jenž vás ochromí. Kdo tohle jednou zažil, vždy již bude cítit k vysokým horám respekt. Ne všude jsou v dosahu lanovky, horské chaty, bivaky.

. . .

8. Červenec

Středověk trvá...

Historka ze saského hradu Oybin přesně splňuje název "příběh fotografie". Když jsme šli do jedné potemnělé klášterní místnosti, fotila se tam dvojice Čechů v historickém oblečení. Já zkusil několik fotek jen tak od boku mobilem a jedna vyšla moc pěkně. Domluvili jsme se, že jim ji zašlu, spolu s několika dalšími společnými fotkami. Dostal vizitku od hejtmana Kamila Stelmacha ze Svobodné stráže Moravskoslezské z.s.

. . .

9. Srpen

Šperk

Santiniho architektura vytváří fotografům nekonečně mnoho možností jak se realizovat. Bezesporu nejpopulárnější jsou točité schody, jež vytváří oku lahodící dokonalou krásu. Klášter Plasy byl pro mne hlavním tahákem na cestě za Santinim.

. . .

10. Září

Vltavín

Vltavíny jsou fenoménem jihočeské krajiny. Lokalit, kde je lidé sbírají na polích či "těží" v lesích je požehnaně. Zloději zelených koní o tom ví své. Najít krásný kámen není nemožné ani u mého bydliště, vždyť jeden z nejhezčích vltavínů, efektně podsvícený v galerii nerostů Jihočeského muzea, byl nalezen mezi Pašicemi a Plástovicemi. Ostatně i mezi Zliví a Pištínem často uvidíte procházet se po polích jedince hledící upřeně k zemi.

. . .

11. Říjen

Boží muka

Lidské stopy v krajině jsou nepřehlédnutelné. Boží muka uvízlá v polích kdesi nad Rakouskou Dyjí (Deutsche Thaya) spojují minulost s budoucností. Nechme se inspirovat a nezatracujme ji. Kdo ztratí svoji minulost, ztratí i budoucnost.

. . .

12. Listopad

Vodopády sv. Wolfganga

Vodopády sv. Wolfganga nad Vyšším Brodem mne překvapily svojí fotogeničností. Dobrou kompozici najdete snadno, jen to chce vzít si příště stojánek na mobil nebo foťák.

. . .

13. Prosinec

Vzkaz z nebes

Snad nás chtěla první adventní neděle odměnit za to, že jsme se vydali do mrazivé zimy na křížovou cestu k Mařskému vrchu. Snad nám bylo z hůry dáno znamení: Jdete správným směrem! Pro koho bylo toto znamení určeno? Pro mne, Hanku či Moniku? Nebo to byla pouhá náhoda, jež nám předvedla souhru přírodních úkazů v dokonale koncentrované podobě?

∆ ∆ ∆

V anketě můžete hlasovat pro jedinou fotku s příběhem, takže vybírejte pečlivě. Jak dopadne vaše hodnocemí, bude vyhlášeno znovu za rok.

Hodnocení článku

Anketa

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.