Půltucet (červen 2021) - příběh fotografie

Půltucet (červen 2021) - příběh fotografie

Motto: "Když tě život srazí na zem, otoč se na záda a dívej se na hvězdy.“ Doreen Virtue

Červen byl konečně tím pravým měsícem, kdy se dalo vylézt ven jen tak v kraťasech a tričku. To se jeden hned cítí volnější, prohřátější a spokojenější. Pokud si tedy odmyslíme tornádo, které s neobvyklou silou zpustošila několik vesnic na Hodonínsku v blízkosti slovenských hranic. I za tuto apokalypsu může mocná příroda.

Uvolnila se i opakovaně zostřená proticovidová opatření a my mohli po dlouhé době využít otevřené penziony.

1. Studená válka

Sílu fotky často dotváří její sdělení. Je dobře, že se nebesa zrovna tolik mračila, když jsem se zastavil u ostnatého drátu u dnes již dlouhá desetiletí zarůstajících objektů kasáren u bývalé obce Václav. Zvláštní místo nedaleko našich západních hranic, kde jako by se zastavil čas. Za chvilku za mnou dorazil kamarád Venca, aby mi vyprávěl, co kde kdysi stálo v době, kdy zde působil radiotechnický prapor a budovala se věž radaru na Velkém Zvonu. On toho byl jako voják základní služby přímým svědkem.

Z holých "nosních" zdí a prázdných očí oken, se již téměř nic nepozná. Snad čtvrthodinu stojím na asfaltu, který obsadily mladé břízy. Vnímám ničím nerušený klid tohoto místa a ani se mi nechce vybavovat si onu dobu, jež občas zasmrděla válkou horkou, a kterou jsem i sám prožil.

. ..

2. Vlasy Bereniky

Alpským městečkem na Šumavě se dříve nazývaly Volary. Bylo to díky nezvyklému typu domů, které začali stavět protestantští horští dobytkáři, přichszející do Volar v 16. století z Tyrolska a Štýrska.

Při požáru města dne 22. července 1863 bylo z dvou set domů šedesat dva zničeno, především na levém břehu Volarského potoka. Poškozený byl také farní kostel svaté Kateřiny Alexandrijské. Obrovský požár prý bylo vidět až v Linci. Dnes poslední domy v severní části města chrání vesnická památková rezervace.

Už když jsem se blížil k Volarům, zaujali mne na severní obloze zvláštní mraky, vlasy Bereniky. Pak již šlo jen o to, najít vhodnou kompozici. Tyrolský dům se docela hodil.

...

3. Volarské menhiry

Volarské menhiry stojí na pahorku U dvou líp teprve od dubna 2007. Tyto kameny ale opravdu pocházejí z předkřesťanské doby. Jejich věk se odhaduje na několik tisíc let. Jde o zbytky rondelu z jedné náhorní plošiny v Krušných horách, kde jich zůstalo několik desítek. Rondel samotný však zanikl při budování tamní silnice. O převoz menhirů do Volar se zasloužil geolog a chemik Ing. Pavel Polák.

Nynější volarský rondel tvoří jedenáct kamenů a je koncipován zčásti jako svatyně a zčásti jako observatoř. Nejvyšší je vizírová stéla stojící uprostřed. Ostatní kameny tvoří dva protínající se pentagramy. Jejich rozmístění v kruhu není náhodné, jsou situovány podle postavení slunce o letním a zimním slunovratu a též při keltském svátku Beltain.

...

4. Kde lišky dávají dobrou noc

Tuto obnovenou výklenkovou kapličku naleznete v turisty opomíjené, avšak nádherné části Šumavy, nedaleko Horní Sněžné. Neučesaná místa, odkud před desítkami let odešli lidé, vypadá napohled drsně. Ale je to jen příroda, která se do nich vrací a ta má své zákonitosti. Trasa ze Zbytin ke kostelu sv. Magdalény, a dál po žluté pestrou krajinou pod Kamennou a Korunáč, klesá do údolí Teplé Vltavy k Pěkné, a poskytuje mnoho úžasných zážitků. Šumava umí dávat víc, než jen horské pláně u Kvildy či hluboké lesy u Modravy.

...

5. Lenorský vodník

Éra vodníků v Čechách ještě neskončila. Můžete se o tom na vlastní oči přesvědčit pod Radvanovickým hřebenem u Lenory, kde si můžete na pěším výletu či cyklotrase z "Vodníkovo pramene" doplnit chutnou vodu. A zcela jistě ji nemusíte převařovat či do ní cpát nějakou chemii, stejně jako ostatní prameny a horské bystřiny Šumavy je nezavadná a pitná. Na vandrech jsme ji vyzkoušeli tisíckrát.

...

6. U Polky

Atraktivní šumavskou krajinu v okolí Teplé Vltavy u Polky zkrášluje nově obnovený rybník, v němž se zrcadlí Jelení hora. Pastviny s kamennými řadami a staré stromy nad bývalou obcí pak působí dokonale uklidňujícím dojmem. Vždy mne donutí k alespoň kràtké zastávce.

∆ ∆ ∆

Květen konečně přinesl poněkud opožděně jaro a jak je vidět, přivítalo ho i nejvíce hlasů minulého "Půltuctu". Dokazují to fotky Májová idylka i Odstíny zelené, které zatím drží nejvyšší počet hlasů.

Příjemnou atmosféru června bychom mohli společně doladit deskou Paula Simona - The Rhythm Of The Saints.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - červen 2021

23%Studená válka

14%Vlasy Bereniky

13%Volarské menhiry

16%Kde lišky dávají dobrou noc

19%Lenorský vodník

14%U Polky

Hlasovalo 217 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.