Půltucet (červenec 2025) - příběh fotografie

Půltucet (červenec 2025) - příběh fotografie

Motto: "Život je čekání na to, kdy se naše sny změní ve skutečnost.“ Victor Hugo

Příběhy o setkáních s medvědy ve slovenských horách se nám množí. Všimli si toho i tvůrci dokumentární série "Medvěd", která přináší kontroverzní téma rozdělující slovenskou veřejnost.

Medvěd dovede zabít, o tom nemůže být pochyb. Pohybujete se v jeho rajónu a jste pro něho vetřelec. Letos se na jaře stalo více případů napadení. Fotky z operace vážně zraněného muže otřásly Slovenskem. Najdete i další zprávy o setkáních, ale vzhledem k tomu, kolik lidí a turistů míří do slovenských hor, není příliš velká obava na místě. Opatrnost však jistě ano.

. . .

Otřesy blízkých válek

. . .

Na stolku horký šálek

V něm lístek mátový

Vůně všech prošlých dálek

Svět v řeči znakový

_

Na stolku horký šálek

Hladinou čaje zní

Otřesy blízkých válek

Jsme malí, ztracení

. . .

1 Boletický kostel

Dlouho jsem snil o prohlídce kostela sv. Mikuláše v Boleticích, který je jednou z nejstarších sakrálních památek Jižních Čech. Vnitřek je stále poznamenaný nedávným umístěním vojsk Rudé armády po Pražském jaru 1968. Nápisy v azbuce jen podtrhují výjimečnost místa, které pamatuje mnohé. Samotná řeč průvodce, který jako německy hovořící občan Kájova zůstal tak trochu zázrakem ušetřen poválečnému odsunu, byla velmi zajímavá.

. . .

2. V podzemí

Prohlídka grafitového dolu u Českého Krumlova nás zavedla do nitra hory, kam parný den ani nenahlédl. Velká vlhkost a chlad na nás působily blahodárně a také bouře, do které jsme se poté vrátili, dobroudružnou cestu příjemně osvěžila.

. . .

3. Slunečnice

Slunečnicové pole se pro fotografy stává vždy objektem zájmu. Umožňuje mnoho kreativních pohledů a variací na téma zátiší.

. . .

4. Jezero

Modrozelené jezero dává tušit daleké kraje. Ale nemylte se, tohle je součástí povrchového pískovcového lomu u jihočeských Vodňan. Na cyklotrase z Čížové do Zlivi se pro mne stalo zpestřením cesty.

. . .

5. Broumovský klášter

Broumovský klášter byl hlavním cílem našeho čtyřdenního poznávání krajiny a památek Broumovska. Z večerní prohlídky jsme byli trochu rozčarováni, neboť jsme z interiéru kostela mnoho neviděli. Naštěstí se nás sympatická průvodkyně ujala i druhý den ráno a tak jsme se mohli před odjezdem z města přesvědčit o jeho monumentální kráse, jež by nám jinak zůstala utajena..

. . .

6. Stolová hora Ostaš

Bludiště na stolové hoře Ostaš se neomrzí. Rád jsem jím své kamarádky provedl a před příchodem silného deště snesl modré z nebe. Mezi skalními věžemi jsme se pohybovali o další tři dny. Příroda a živly dovedou vytvořit neskutečnou krásu. Naše vlast je pestrou mozaikou, z níž si každý vybere.

∆. ∆. ∆

Červen ovládlo, pro mne překvapivě, makro s názvem Pásovka hajní.

Abychom se naladili do strun divokých letních bouří, dáme si Nirvanu - Nevermind.

Hodnocení článku

Anketa

Půltucet (červenec 2025) - příběh fotografie

26 28% Boletický kostel

5 5% V podzemí

7 8% Slunečnice

27 29% Jezero

20 22% Broumovský klášter

7 8% Stolová hora Ostaš

Hlasovalo 92 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.