Půltucet (říjen 2025) - příběh fotografie

Půltucet (říjen 2025) - příběh fotografie

Motto: "Ne všichni, kdo bloudí, jsou ztraceni.“ J. R. R. Tolkien

Chrám přírody

. . .

Spadané listí šustí pod nohama

Tichá symfonie snáší se na cestu

Ze zlátnoucích bučin

A vše kolem pokorně naslouchá

. . .

Zastav se na chvíli

Les se stal katedrálou

A tys jeho věrnou dcerou

. . .

1. Brslen evropský

Brslen evropský jsem nedávno fotil na vrcholu Vápenné v Malých Karpatech. Krásný pohled na tento opadavý keř, jenž u nás je původním druhem, se mi naskytla také nedaleko Knížecího rybníka. Růžová tobolka po dozrání pukla a odhalila oranžová semena obalená míškem. Ač pro nás jsou plody brslenu jedovaté, stály se oblíbenou pochoutkou pro ptáky, kteří tak pomáhají šířit semena. Brslen evropský kvete od května do června nenápadnými zelenožlutými květy a na podzim se jeho listy zbarvují do karmínově červených odstínů.

. . .

2. Okouzlení

Magický obraz Zlivského rybníka vykouzlilo večerní osvětlení mraků, zabarvující je do krvava. Jen několik minut máte čas obdivovat, co dokáže matka příroda.

. . .

3. Ostrov

Který malíř dokáže takto věrně zbarvit ostrov na Otavě v Písku? Jmenuje se Říjen a jeho umění můžeme obdivovat každý další rok.

. . .

4. Kočičiny

Konec měsíce přinesl chladné a deštivé počasí, s kterým jsme v Kokořínském dole po tři dny bojovali. Odměnou nám byly pohledy na úžasně barevnou podzimní přírodu. Důl Kočičiny nebylo snadné projít, ale skalní divadlo, kterým jsme prošli, stálo za trochu námahy a zablácené boty.

. . .

5. Pokličky

Kokořínsko je trochu jiné než Adšpašské skály či skalní města Českého ráje. Skalní útvar Pokličky dobře ukazuje proč tomu tak je. Pevnější krusta se láme jen zvolna a skály ještě nejsou tolik vodou a počasím narušeny. Výjimku tvoří doly, které jsou největšími přírodními lákadly turistů.

. . .

6. U Bezdrevského potoka

Jednou za dva roky se loví druhý největší rybník v České republice Bezdrev. Vypuštěný rybník umožňuje bezpečný průchod či průjezd na kole přes jeden z náhonů Bezdrevského potoka, který je jinak pod vodou. Při průjezdu k hrázi mezi potokem a rybníkem jsem mohl pozorovat krásně zbarveného ledňáčka, který po vyrušení poletovat kousek přede mnou. Podobná blízká setkání nejsou v životě až tak častá.

∆ ∆ ∆

Září nám ovládla fotka z naší výpravy do slovenských Malých Karpat Vápenná, což kvituji s povděkem. Ale během roku se počet hlasů znásobí a o změnách v hodnocení často není nouze.

Kateřina Marie Tichá a její album Sami mě hodně oslovilo. Především "Zničená zem" je píseň, jež mi nadlouho uvízla v hlavě.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (srpen 2024) - příběh fotografie

12 28% Brslen evropský

7 16% Okouzlení

7 16% Ostrov

6 14% Pokličky

6 14% Kočičiny

5 12% U Bezdrevského potoka

Hlasovalo 43 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.