Půltucet (září 2025) - příběh fotografie

Půltucet (září 2025) - příběh fotografie

Motto: "Když nemůžete něco najít, nejlepší věc, kterou můžete udělat, je hledat. Pakliže hledáte, jistě určitě něco najdete, ale není to vždy to, oč vám jde.“ J. R. R. Tolkien

V září se hory postupně vylidňují. Přesto je to právě konec léta, který mne láká k dalším výletům a toulkám. Jednodenních cyklotras přibývá, ale najde se i pár dnů pro poznávání vzdálenějších krajin. Letos volba padla na slovenské Malé Karpaty, v nichž jde dobře spojit pěší túry s bikovými trasami. Šest fotek je znovu malým náhledem do krajiny a míst, které mne něčím zaujaly.

1. Přístav Hluboká

Řeky Labe, Vltava a Baťův kanál můžete využít 514 km na rekreační plavbu. Zlepšením vybavenosti veřejných přístavů a jejich rozšiřováním se vytvořily dobré podmínky pro využívání plavby. Sportovní přístaviště po zámkem Hluboká je jedním z nich.

. . .

2. Jindřichohradecké úzkokolejky

Jindřichohradecké úzkokolejky sdružují tratě z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice a z Jindřichova Hradce do Obrataně,. Udržet je v provozu však není snadné a tak poslední vláček vyjel v roce 2022. Zájemci o obnovení tratí se našli a tak snad vše skončí k prospěchu turisticky velmi atraktivních jízd Českou Kanadou a Vysočinou. Fotka ukazuje přejezd u Horního Skrýchova, kudy vedla moje cyklotrasa, jenž vedla kolem obou úzkokolejných tratí.

. . .

3. Vltava pod Lipnem

Mezi Lipnem nad Vltavou a Loučovicemi často teče jen málo vody. Většina míří do vodní elektrárny pod Lipenskou hrází. Odhalemé balvany v korytu Vltavy míjím při své cyklotrase Vyššebrodskem, když jsem objel Vítkův kámen.

. . .

4. Soutok Dunaje a Moravy pod Děvínem

Malé Karpaty jsme začali poznávat u soutoku Dunaje s Moravou. Od hradu Děvín se táhnou přes 90 km až k Novému Městu nad Váhom. Tvoří souvislé pásmo hor, které.nížiny převyšují až o 500 m.

. . .

5. Vápenná

Vápenná se dříve nazývala Roštún (752 m n. m.) a je třetím nejvyšší vrcholem Malých Karpat. Dlouhý, úzký a zvrásněný hřeben vytvořený vápenci a dolomity nás překvapil. Odměnou za jeho zdolání byly letecké pohledy do doliny Sološnického potoka.

. . .

6. Zámek Červený Dvůr

Pozdně barokní zámek Červený Dvůr je obklopený rozsáhlým romantickým parkem, kterým vede naučná stezka. Interiér vám zase může nabídnout cenný čínský sál s malbami Františka Jakuba Prokyše z roku 1756. Prohlédnout si ho můžete, pokud se stanete pacienty zdejší psychiatrické léčebny. A nebo zde budete opravovat hodiny jednotného času, jako se to poštěstilo mojí maličkosti.

∆ ∆ ∆

Která z fotek srpnové soutěže získala prozatím nejvíce vašich hlasů? Na tuhle otázku je snadná odpověď. Stačí se pro kliknout na srpnový Půltucet a pořadí se vám zobrazí. Pokud to nechcete udělat, prozradím, že na začátku září vede s převahou své výšky Velký Javor.

Na vlnu podzimní nostalgie nás může naladit Petr Janda, nezmar legendární skupiny Olympic Bombarďák je název posledního vydaného alba.

Hodnocení článku

Anketa

Půltucet (srpen 2025) - příběh fotografie

14 11% Přistav Hluboká

14 11% Jindřichohradecké úzkokolejky

25 20% Vltava pod Lipnem

18 15% Soutok Dunaje a Moravy pod Děvínem

39 32% Vápenná

12 10% Zámek Červený Dvůr

Hlasovalo 122 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.