Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Tábor ala Žižkova Alexandrie

vydáno 6. července 2012 – napsal Jack – 4 komentáře

Ve středu 9. května 2012 jsem měl tu možnost vyrazit se třídou 2. B Gymnázia Strakonice a paní profesorkou Klichovou do Tábora, kde už jsem měl tu čest několikrát býti. Středověké město, které bylo centrem husitského života a založeno Janem Žižkou z Trocnova, sloužilo jako hlavní středisko husitů, něco jako Alexandrova Alexandrie v Egyptě.

Naše výprava se dostala do místa určení vlakem a to ze Strakonic s přestupem v Ražicích. Cestou jsme mohli shlédnout krásné město Písek a trochu se více zaměřit na historii města Tábor, který podle pověsti založil významný český vojevůdce - Jan Žižka z Trocnova.

Druhé největší město Jihočeského kraje leží na řece Lužnici ve výšce 437 m nad mořem. Žije zde přes 35 tisíc obyvatel a historie tohoto města samá až do dob keltů, kteří zde měli své hradiště. Ve 13. století zde nechal Přemysl Otakar II. vystavit hrad Hradiště, ze kterého dnes zbyla jen věž Kotnov.

Pohled na řeku Lužnici

Hrad Tábor

Tábor byl založen na jaře roku 1420 husity a pojmenován podle hory Thabor u Nazaretu (v dnešní Izraeli). Podle biblické Knihy soudců přikázala prorokyně Debora izraelskému vůdci Barakovi: "Sám Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje: táhni hned na horu Tábor a vezmi s sebou deset tisíc mužů..." (Sd 4,6 (Kral, ČEP)). Barak ji poslechl a z této hory pak drtivě porazil kanánské vojsko. Založení města navázalo na tradici husitských náboženských poutí na hory.

Na táborském nádraží

Tábor je silně spjat s historií husitství, jehož první náznaky se objevují již od konce 14. století, kdy v jihočeské vesničce Husinec se narodil kolem roku 1370 univerzitní mistr, kazatel, reformátor a především kněz - Jan Hus.

Pomník Jana Husa

Tento reformátor kázal o podobě dnešní (pozn. aut. myšleno z jeho pohledu) církve, která lidem klamala v mnoha ohledech. Církev měla být jen prostředníkem a pomocníkem obyčejných lidí v podobenství Boha, a nejen kázat o tom: "Pijte vodu,..." Když sama pila víno a topila se v bohatství, které si postupem času vymohla z lidí, díky odpustkům (placení za odpuštění hříchů, viz. kniha J. Husa - Knížky o svatokupectví).

Kaple Betlámská, místo kde kázal Mistr Jan Hus

Srandovní komiks

Z prvu byl podporován panovníkem Václavem IV., který nad ním držel ochrannou ruku, ale to jen do doby, než začal tzv. rýpat do používání odpustků, ze kterých sám dostával od církve část peněz. Na jaře roku 1411 byl Jan Hus z církve exkomunikován a následně, když vystoupil proti odpustkové bule papeže Jana XXIII. za zúčastnění se lidí v křížové výpravě a nazval papeže antikristem, byla na něj udělena klatba a interdikt na místech, kde kázal (= nemoci vykonávat obřady).

Uchýlil se na Kozí hrádek, kde lidem rozmlouval a tvrdil, že lidé by se měli zpovídat samotnému Bohu a ne církvi, která si za to nechává platit. Napsal zde své nejznámější dílo - spis De ecclesia (O církvi). 1. listopadu 1414 byl svolán do Kostnice u Bodamského jezera koncil, který měl vyřešit rozkol západní církve, reformovat církev "v hlavě i v údech" a především se rozhodnout, co s Janem Husem. Ten dostal od Zikmunda Lucemburského ochranný glejt na cestu, který ho měl ochránit.

Kostnice + nejznámější koncil - 6. 7. 1415 upálení Mistra Jana Husa

A jak dobře víte, Janu Husovi se nepodařilo obhájit své myšlenky a 6. 7. 1415 byl upálen (zemřel na udušení se). Jeho popel byl vhozen do Rýny, aby po něm nezbylo nic a z místa, kde zemřel, se nestalo poutní místo. Nikdo z přítomných však nemohl tušit, že místo ukončení kacířského učení v Čechách nastane pravý opak. Vznikne nové hnutí, kde Hus je uctíván jako mučedník a symbolem tohoto boje se stane kalich (přijímání podobojí = rovnost duchovnosti a laiků).

Táborská sokolovna

Střední zemědělská škola v Táboře

Dříve proslulý hotel Palcát

Táborské uličky

Znak krejčovského cechu

Dům zdoben sgrafity

Husité se vzájemně nazývali bratry a sestrami a po příchodu do města odevzdávali svůj majetek do kádí umístěných na náměstí; ten měl posloužit celé komunitě, aby dokázala překonat první kritický rok existence, kdy ještě nebyly ukotveny vztahy s okolním venkovem. V čele táborů stáli kněží, o vojenské záležitosti se starali čtyři hejtmané. Husité měli několik svých středisek, to nejvýznamnější bylo právě v Táboře, které spravoval jeden z nejvýznamnějších hejtmanů - Jan Žižka z Trocnova.

Jan Žižka

Údajný kus lebky Jana Žižky

Obraz s husitským výjevem

Socha Jana Žižky z Trocnova

Muž se zkušenostmi ze záškodnických válek se následně osvědčil jako vynikající vojevůdce. Nebyl nikdy poražen, přestože poslední léta svého života velel vojenským akcím husitů jako úplně slepý. Již od založení Tábora na jaře 1420 začal Jan Žižka se svými sbory úspěšně operovat v prostoru jižních a západních Čech, kde si začal systematicky podmaňovat bašty katolíků. Vítězně skončila i bitva u Sudoměře, kde se ho pokusila porazit západočeská katolická šlechta (viz. článek o Sudoměři).

Výjev bitvy u Sudoměře - 25. 3. 1420

Společným programem husitů se staly čtyři artikuly pražské. Požadovaly - přijímání z kalicha (pod obojí způsobou), svobodu kázání slova Božího, církev zbavenou majetku a světské moci, trestání smrtelných hříchů bez rozdílu postavení hříšníků.

Husitští bojovníci

Proti husitům se konaly čtyři křížové výpravy, které je měli zničit nebo přivést zpět na víru katolickou. Při jedné z nich, v roce 1431, zazněla husitská hymna a chorál Ktož jsú boží bojovníci, jehož zvuk stačil na to, aby husité vyhráli. Katolické vojsko se zaleklo a uteklo pryč. Na místě, kde bitva probíhala (u Domažlic), se nachází kamenný klobouk kardinála Giuliana Cesariniho. Proti husitům se chystala vyrazit i Johanka z Arku, které se nelíbili spanilé jízdy (tzv. rejsy), které husité prováděli mimo země Koruny české, aby tak násilně získali své stoupence i kořist.

Husitský chorál

Poslední bitvou byla 30. května 1434 bitva u Lipan, kde husité prohráli a skončilo tak definitivně toto ryze české hnutí za svobodu lidských práv v oblasti duchovna člověka.

Z vlakového nádraží jsme se středověkými uličkami Tábora dostali na Žižkovo náměstí, které lemují domy všech možných architektonických stylů. Nejvýznamnější budovou na náměstí je "rathaus" - táborská radnice vybudována v 16. století ve stylu pozdní gotiky. Dnes se nachází v přízemí budovy vstup do sítě podzemních chodeb, sály radnice slouží expozicím Husitského muzea i k pořádání významných kulturních akcí. V přilehlých místnostech jsou vystavena výtvarná díla se vztahem k Táboru či k husitským tématům.

Táborská radnice

Před vstupem do muzea a do chodeb

Velký sál, nazývaný též "palác", je oprávněně pokládán za historicky nejcennější veřejný interiér v Táboře. Vznikl odstraněním větší části původního druhého patra a zaklenutím vysokého prostoru dokonale zvládnutou síťovou klenbou. Tíhu klenby svedl její architekt jednak do bočních stěn haly, a jednak do dvou štíhlých vícebokých sloupů. Estetický dojem podtrhují drobné plastiky, jež zdobí konzoly a svorníky klenby. Dvě mužské hlavy na jednom ze svorníků podle tradice zobrazují Jana Žižku a Prokopa Holého, nejslavnější hejtmany táborských polních vojsk. V síni umístěný znak města byl vytvořen na základě městské pečeti udělené Táboru císařem a českým králem Zikmundem Lucemburským v roce 1437. V rámu znaku najdeme i plastiku Jana Husa, jedno z prvních vyobrazeních věhlasného církevního reformátora. Městský znak spolu s erbem Českého království na jednom z klenebních svorníků zdůrazňuje majestátnost prostoru. Naopak drobné pozlacené sošky, zdobící žebra klenby, ukazují, že naši předkové měli i smysl pro humor a ironii. K postavičce muže s nahou zadnicí a výmluvným gestem se váže bajka o rozhořčeném staviteli síně, který se takto chtěl pomstít táborským radním za jejich lakotu, s jakou odměňovali stavitelovo úsilí (více informací na: oficiální stránky Tábora).

Velký sál

Síťová klenba uvnitř radnice

Znak města Tábor

Komplex podzemních prostor a chodeb vznikal v průběhu 15. století hloubením sklepů, nazývaných "lochy", pod jednotlivými domy v historické části Tábora na Starém městě. Postupným propojováním se vytvořil podzemní labyrint, v němž však i při nejlepší snaze lze jen stěží zabloudit. Přesto některé ze sklepních místností dosahují značných rozměrů. Často byly vyhloubeny ve dvou až třech patrech a klesaly až 16 m pod dnešní úroveň terénu. Vzhledem ke stálé a poměrně nízké teplotě i ke stálé vlhkosti sloužily sklepy k uskladnění potravin, především piva. V případě ohrožení města nepřítelem nebo velkými požáry je obyvatelé využívali také jako bezpečný úkryt. Část podzemních prostor, vinoucích se pod Žižkovým náměstím v délce 500 m, byla po druhé světové válce zpřístupněna veřejnosti.

Mapa táborského podzemí

Naše průvodkyně

A jde se dolů - do táborského podzemí

Jedna ze zadněných chodeb

Další zazděný vchod

Děkanský kostel Proměnění Páně na hoře Tábor (název podle biblické symboliky - na vrchu Tábor nedaleko Genezaretského jezera v Palestině byla podle evangelia před zraky učedníků proměněna Ježíšova podoba na znamení, že je Synem božím) vznikala společně s radnicí v pozdně gotickém stylu (trojloď se síťovou klenbou, osmiboké sloupy, presbytář se sklípkovou klenbou) a jejím architektem byl kamenický mistr Staňek z Menšího města Pražského. Nese však i prvky renesance (štít a ochoz).

Kostel Proměnění Páně na hoře Tábor

Hlavní oltář v kostele

Věž táborského kostela na Žižkovo náměstí

Z kostelní věže, ač cesta nahoru je strmá a schody nejsou úplně v nejlepším stavu (stojí to za to!), je úchvatný výhled na město Tábor a jeho okolí. Na severozápadě můžete vidět poutní místo Klokoty ze 17. století, architektonický vzor u Jana Santiniho, kde dříve žili adamité. Přesně na opačké straně se nachází vodní nádrž Jordán, která se honosí titulem nejstarší vodník nádrž ve Střední Evropě. Založena byla roku 1492 a vznikla přehrazením Košínského potoka. Nádrž má rozlohu okolo 50 hektarů a dosahuje hloubky až 18 metrů. Původně měla sloužit jako chovný rybník, ale později se ukázalo, že je na chov ryb příliš velká. Dnes slouží jako záložní zásobárna vody a je vítaným místem k odpočinku obyvatel i turistů.

Pohled z věže na radnici

Žižkovo náměstí s kašnou

Poutní místo - Klokoty

Vodní nádrž Jordán

Po vystoupání a následném sestupu do výšin bych doporučoval zajít na dobrý oběd, či v letním období na výbornou zmrzlinu, kterou tu můžete ochutnat.

Tím naše putování končí. Tábor má mnoho dalších pamětihodností a památek, které stojí za to, aby jste se na ně podívali a vrátili se tak na chvíli zpět proti proudu času.