TOP 12: zastavení v čase (rok 2010)

TOP 12: zastavení v čase (rok 2010)

Na fotografii mě nejvíc fascinuje to, že na ní jde zastavit čas. Pokud se povede zachytit něco pomíjivého tak, aby i po letech bylo na co se koukat, pak fotka splnila svůj účel. I když vím, že každý z nás má trochu jiný vkus, pokusil jsem se najít dvanáct nej fotek roku 2010 a okomentovat je.

pf 2011

T O P 1 2

1. Když jsme se o Velikonočních svátcích toulali kolem vodního mlýna v Hoslovicích hledal jsem nějaké netradiční záběry. To se podařilo díky rybníčku nad mlýnem, ze kterého se po otevření stavidla roztáčelo vodní kolo. Určitě fotce pomohly bílé mraky nad šindelovou střechou a dva "duchové" vedle ní.

2. Určitě by z tohoto místa na vrcholu Knížecího stolce šlo vytvořil lepší fotku, ale přesto balvan posazený na vyhlídce jistou zajímavost nese. Zvláště když se k tomu přidají vzpomínky na putování neposkvrněnou krajinou Boletického VVP.

3. Starých a rozpadlých dubů se v okolí mého bydliště vyskytuje dost, ale až letos se mi podařilo na vlastní oči spatřit největšího brouka Evropy, roháče obecného. Na mne dělá z více fotek nejlepší dojem tahle černobílá varianta z jeho profilu.

4. Projížděli jsme s Lukášem Český Krumlov kolem řeky k hradu a tam nás zaujaly zvláštně modulované odrazy. Možná i galerie Egon Schile, která je právě na druhé straně řeky, po tomto mistrovském díle Vltavy ráda skočí :-).

5. Kolem Chřibské Kamenice v Českém Švýcarsku jsme putovali den před velkými záplavami, které celé severní Čechy postihly. Díky nočnímu dešti vytvořeným mlhám vznikla barevně vyvážená fotka, která mě baví. Kritická slova mi ale radí fotit více z podhledu a možná mají pravdu.

6. Jednoznačně zajímavé dílko, kdy jsem z něho měl radost hned, jak jsem ho cvaknul. Vlastně odtud vznikly fotky dvě, ale jen tato vyhovovala kompozičně. Opět pomohla mlha, bez které by to jistě nebylo ono...

7. Návrat z hory. Název asi není nutné obhajovat, zajímavější je vznik fotky. Fotil jsem totiž svoji rodinu a vůbec jsem si postavičky vystupující z mlhy Kaninu (ve Slovinských Alpách) nevšiml. Potom už stačil ořez a výsledek je tu. Původně jsem fotku ořezal pouze zespodu a vznikla taková nudle, ze které jsem vytvořil pohlednici. Osobně se mi to tak líbilo víc, ale byl jsem sám :-(.

8. Slovinský Bovec nebyl nijak fotogenický, pouze tahle pastouška zaujala nejen mě, ale jak jsem dodatečně zjistil, i později procházejícího Luďka. Obyčejné, upravené domky míjíme, u podobných, neobvyklých fotíme...

9. Luděk v akci. Nazvat foto můžeme třeba "Ve střehu!" Soča po propršené noci byla náchylná k podobným dramatickým scénám a bylo na nás jak se s tím popereme. Ze všech fotek s podobnou tématikou nakonec vyšla u mne vítězně tahle.

10. Makro jsem celý rok docela zanedbával a tak v protisvětle vyfocená kytička je jednou z mála makrofotek, které mohou kandidovat na uložení do Top 12. Bylo ovšem dost hlasů podivujících se, proč není odfocena z té správné strany. No prostě proto...

11. Při podzimní akci mělo vyjít víc dobrých obrázků. Příroda k tomu sváděla, ale nakonec vám místo Vydry nebo Křemelné ponoukám Turnerovu chatu v pozdně podzimním hávu. Předpokládám ale, že výběr je ovlivněn mojí absolutní oddaností místu a to přesto, že jsem tady v roce 2002 málem po nějakém pochybném drinku s přísadou zkolaboval.

12. Každému se líbí to, co zrovna chce fotit. Jinak by to přece nedělal. Moje srdeční záležitost, kde sbírám i velmi kritické hlasy, jsou pavučinky poupravené v sépii do čtverce s rámečkem. Pravda je, že si k nim občas přidávám depresivní básně ze svého archívu :-).

Například tuhle:

Městu

v kontrastu s lidským přelidněním

a ve světě tak sprostém

jen meluzína je mým hostem

zahlédnout svého vraha

z té šílené vřavy těl

kdo z nás by chtěl

asi nikdo, …jistě

já dál budu svým idiotem

na odlehlém místě

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Jack

1. ledna 2011 11:46

Jack říká

Ano, fotka zachytí jedinečný okamžik...a nejen to...i aktuální pocit člověka, jak se v tu chvíli cítil . Nádhera

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Japo

1. ledna 2011 20:24

Japo říká

U mě vyhrává asi ta tmavá lesní z Českého Švýcarska, ale vskutku krásné jsou všechny. Ať Ti to tedy fotí ještě lépe v roce 2011!

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Rony

4. ledna 2011 10:21

Rony říká

Díky, nápodobně. Brzy asi přejdu od Olympusu k lepší zrcadlovce Nikon, nebo Canon. Ještě čekám, jestli trochu nezlevní.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Lu

4. ledna 2011 18:53

Lu říká

K ničemu nepřecházej, je to v oku, srdci a hlavě.

V nevyhlášené soutěži dávám hlas za nejlepší fotku 4-ce galerii Egona Sch. Ale dobrý jsou všecky (jen ta chata je obyč., ale vono je v nich víc než jen ten obrázek).

Rony

9. ledna 2011 22:30

Rony říká

Za fotku Turnerky jsem už kvůli kompozici dostal za uši na www.photoserver.eu. Jak ale zlepšit úhel pohledu, když je za zády Vydra?

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.