Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Toulky Českokrumlovskem

vydáno 17. července 2025 – napsal Rony – žádný komentář

Tenhle červený kostel s ruskými nápisy vojáků mne lákal už hodně dlouho. Konečně se vše sešlo a my k jeho prohlídce mohli přidat také komentovanou prohlídku klášterního areálu v Kájově a cestu do podzemí grafitového dolu.

Kostel sv. Mikuláše v Boleticích

mapa kostel

Nejprve se podíváme se na velmi zajímavé místo. Je jím vrch Olymp (649 m na. m.) ve svahu Kraví hory (790 m na. m.), na kterém stojí kostel sv. Mikuláše. Je velmi starý, někdy se uvádí že je nejstarší sakrální památkou Jižních Čech. Ač na vstupním portále kostela najdeme letopočet 1666, první písemná zmínka pochází z roku 1263, kdy král Přemysl Otakar II. věnoval kostel zlatokorunskému klášteru, aby zabránil rozpínajícímu se vlivu české šlechty.

Jako vstup do pohádky vám připadá příchod ke kostelu v Boleticích.

...

Samotné osídlení oblasti je ještě mnohem staršího data. Dočteme se o slovanském osídlení kmenem Boleticů. Nálezy ze starší doby železné pochází z nedalekého hradiště Raziberku, kde můžeme spatřit také pohřební mohyly i několik žárových hrobů. Boletice ležely na významné křižovatce obchodních stezek a proto se staly centrem rozsáhlého zeměpanského újezdu. Již od pravěku procházela krajinou historická Linecká stezka.

Domluvil jsem na obecním úřadu v nedalekém Kájově komentovanou prohlídku, kterou nás provede sympatický starší pán. Gerhard Scherhaufer vypráví mnohé zajímavosti nejen o kostelu, ale i o svém životě, protože byl jeden z mála po válce neodsunutých Němců. Za mlada ministroval, což se tehdejší komunistické moci nelíbilo. Venku začíná panovat pekelné vedro, když se vnoříme mezi chladné zdi kostela, jenž si zamilujete na první pohled. Jeho červená barva rozjasňuje zbytky hřbitova, kde na vyvýšenině stojí.

Červaná mu sluší!

Z dostupných informací se dozvíme mnoho detailů o původně románské stavbě, která svoji minulost nezapře. Kostelík čtvercového typu o rozměrech přibližně 6 x 7 m má křížové klenutí z cihel a kamene a dva opěrné pilíře. Skosená žebra vybíhají jako konzoly ze zdí a končí ve svorníku zdobeném pětilistou rožmberskou růží. Triumfální oblouk je lomený, přerušený románskou plotnou. Do sakristie pak vedou staré železné dveře s kruhem v kamenném ostění z konce 15. století. Okna jsou zakončena v ostrém úhlu, z doby románské pochází konzolka na vnější zdi nad schodištěm a zakulacená úzká okénka na severní i jižní straně.

Dobře zachovalá je čtyřhranná věž o čtyřech poschodích, z nichž přízemí je sklenuto do kříže a osvětlenou jen malým okénkem. V dalších patrech vnitřek osvětlují sdružená okénka. Do přízemí a prvního patra věže na rozích žulovými kvádry roubené vedou dveře z lodi a kůru, jejichž ostění do půl kruhu je sklenuto z menších kvádrů. Uvnitř věže se nacházely tři zvony. Největší z roku 1624 byl zasvěcený sv. Markétě. Máme možnost opatrně po dřevěných schodech vylézt k místům, kde zvony kdysi visely.

Zásluhu na tom, že kostel je stále v dobrém stavu, má paradoxně zejména armáda. Ta začala po revoluci investovat do jeho opravy. Obnovily se krovy a střecha kostela původního valbového tvaru s vysedlými dřevěnými krakorci. Strop si po rekonstrukci z roku 1992 zachoval vzor tzv. "táflového" stropu z roku 1892, zhotoveném podle původního z 18. století.

Kostel byl od roku 1947 součástí vojenského újezdu Boletice pamatuje proto střelbu vojáků. Jeho blízké okolí připomíná tuto neradostnou historii.

„Od vchodu směrem na západ stojí zřícenina bývalé školy, kam chodilo kolem třiceti dětí. Pod námi je již neexistující obec Boletice, které měla 56 domů. Bydlelo tam kolem 260 Němců. Ti byli po válce odsunuti. Zůstal tu jen farář, který zachránil alespoň nějaké relikvie a mešní knihy. Také z bývalé fary zbyly dnes jen ruiny.“ sděluje nám náš vitální průvodce pan Gerhard Scherhaufer, který tehdy v kostele dělal ministranta.

Jména hokejistů? Malceva přečtu.

Freska mezi nápisy. Tenhle kousek je vše vypovídající. Zachoval bych ho dalším generacím. Aby věděly, že často za náš malý národ rozhodují jiní. Tehdy "Rusové" a státy Varšavské smlouvy, dnes státy NATO. Tak pozor na to! Zájmy mocností se kříží s těmi našimi velmi často.

...

...

...Pole s freskami na stěnách kněžiště jsou uspořádány do čtyřech vodorovných pásů. V nejspodnějším pásu byla namalována drapérie, horní tři vyplňují výjevy z christologického cyklu. Cyklus postupuje odshora dolů, zleva doprava. (Wikipedie)

...

...

...

...

Téměř veškeré vybavení bylo rozebráno a ztraceno. Raritou a památkou na dočasný pobyt sovětské armády po Pražském jaru a vstupu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 zůstaly černou barvou v azbuce napsané nápisy. Jména hokejistů sovětské reprezentace, která v roce 1978 zvítězila na mistrovství světa. Z první poloviny 80 let minulého století, kdy jsme občas drze přecházeli vojenský prostor k chatě u Ktišského rybníka, si pamatuji nápis na kostelu CCCP 11 : 1 ЧCCP. Sovětští vojáci měli tehdy pod kostelem kasárnu a kostel využívali.

"Dozvěděl jsem se třeba, že tady hráli hokej. K největší devastaci svatostánku došlo v 70. a 80. letech, kdy hledači pokladů rozkopali tři oltáře,“ říká Gerhard Scherhaufer. A ještě nám sděluje, že u vchodu do kostela je velmi silná pozitivní energie. Dcera jednoho jeho přítele zde začala brečet a pak jí začala zmičeho nic téct krev z nosu.

Obdivujeme i figurální konzoly nesoucí síťovou klenbu sakristie.

...

...

...

...

Pan Gerhard Scherhaufer má vše vypráví s velkým zaujetím. A není divu, vždyť jako zdejší, kájovský rodák pamatuje mnohé.

Z doby vrcholné gotiky vznikl presbytář a sakristie se síťovou klenbou a za doby renesance v 16. století pak severní předsíň lodi.

...

...

...

...

...

V kostelní věži s Hankou vystoupáme opatrně až do horních pater.

...

...

...

U vstupu do kostela působí silná energie.

Středověká.dlaždice.

...

Petra jako vždy prožívá vše s velkým zaujetím.

Oltář a moje maličkost.

...

Tuhle energii pociťujeme i my a jen neradi opouštíme tohle zvláštní místo. Obcházíme kostel, nahlížíme do ruin v okolí a já již volám řádové sestře do kláštera v Kájově, že brzy dorazíme na prohlídku klášterního areálu.

Ještě pár fotek zvenčí...

...

...

...

...

Bývalá škola.

Poutní kostel Panny Marie v Kájově

mapa areálu kláštera

Před dominantní stavbou celého areálu, kterou je poutní kostel z 14. století s pozdně gotickým síňovým dvoulodím, nás uvítá řádová sestra. Nejprve si vyslechneme něco o původu názvu poutního místa Kájova. Název můžeme odvodit od slovesa „káti se“, kdy Kájov značí místo, na kterém se usadil poustevník, aby se kál o samotě ze svých hříchů. Tehdy byl Kájov opravdu osamělým poutním místem. Nejstarší historický záznam pochází z roku 1263 a nalezneme ho v zakládací listině kláštera ve Zlaté Koruně. Podle něj král Přemysl Otakar II. daroval tomuto nově založenému cisterciáckému klášteru poplužní dvůr Kájov s Křenovem, Kladným a Záhorkovem. Upozorňeni jsme i na to, abychom si název Kájov přečetli pozpátku. "Kájov - Voják" symbolizuje nedaleký VVP Boletice. Vše souvisí se vším...

Před kájovským kostelem.

...

Boží muka.

...

Vstupní portál...

...

Řádová sestra nás upozorní, abychom uvnitř nefotili, což dodržíme. Interiér si tedy uchováme pouze v děravé paměti.

...

...

Komplex tvoří kostel, starý hřbitov, raně barokní fara, kaple úmrtí Panny Marie, hřbitovní kaple sv. Terezie s kostnicí, kaple sv. Jana Nepomuckého, ohradní zeď hřbitova a socha Panny Marie. Původní raně gotický kostelík pochází z druhé poloviny 13. století, poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie je pak ukázkou vrcholné jihočeské pozdní gotiky. Byl založen v 14. století a dnešní vzhled získal při pozdně gotické přestavbě v roce 1471 - 1488 za faráře Pilse. Dvoulodní kostel má síťovou hvězdicovou klenbu a zůstal slohově čistý. Zachovala se i barokní fara z roku 1661, do které je vestavěná kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1699 a hřbitovní kaple s kostnicí z roku 1752.

V Kájově kdysi vyprávěl kostelník, že pokrývač zde spadl při své práci ze střechy na zem, ale nic se mu nestalo. Hned znovu vylezl na střechu, aby pokračoval v práci. Má to být jasný důkaz toho, že kostel je pod ochranou vyšší moci.

Nejslavnější poutní období kostel zažil za faráře cisterciáka Matěje Aleše Ungara, pozdějšího zlatokorunského opata. Kájov se stal místem velkolepých církevních slavností. Svoji přízeň mu věnovali jak krumlovští Eggenberkové, tak Schwarzenberkové, kteří kostel dary finančně podporovali. Na konci 17. století putovalo do Kájova kolem 20 tisíc věřících ročně, během první poloviny 18. století již přes 40 tisíc. Pouti se konaly od jara do zimy, ale především k mariánským svátkům.

V roce 1995 došlo k zařazení poutního areálu mezi národní kulturní památky. Na faře od roku 1996 žily milosrdné sestry řádu sv. Vincence z Pauly, kdy se jejich domovský klášter v Mnichově zasloužil o to, že farní komplex opět ožil. Když odešly v říjnu 2012 na odpočinek, přišly na jejich místo řádové sestry z Kongregace Milosrdných sester sv. Kříže, které se snaží v jejich započatém díle podle svých sil a možností pokračovat. Jim můžeme dnes darem poděkovat za příjemné a zasvěcené povídání nejen o kostele samotném, ale i věcech přísně duchovních.

V muzeu si jednu fotku udělat již smím.

...

Grafitový důl v Českém Krumlově

mapa grafitový důl

Z příjemného chládku kostela jsme opět venku v letní výhni. Volám do grafitového dolu, jestli bychom se u nich před vedrem nemohli ukrýt do podzemí. První hovor nás moc nepotěší, máme počkat do 14 h, protože na 13 h se nikdo zatím na prohlídku nepřihlásil. Jedeme proto na oběd do restaurace V Oblouku, která je na dohled grafitového dolu a celou hodinu máme na to, abychom se pořádně nasytili. Venku se zdvihl vítr, protože parno začalo tvořit bouřková mračna a ty zase vzdušné víry. Před 13 hodinou se dozvíme, že prohlídka bude. Rychle dojíme zbytky oběda, dopijeme své drinky a přejedeme pár desítek metrů k vchodu do podzemí. To se ukáže jako dobrý počin. Černá mračna se Krumlova zatím jen letmo dotýkají, ale zatím ani nekápne.

Příprava holek na podzemní zážitky...

...

Sluší jim to.

Kapat shůry možná bude ve štole. Přidáváme se k skupině snad třiceti lidiček. Rodinky s dětmi a my čtyři, protože Mirek s Ájou do hlubin země s námi nepojedou. Vyfasujeme holínky, přilbu s čelovkou a hlučným vláčkem vjedeme do chladného podzemí. Cesta dlouhá 1,2 km končí a my si vyslechneme cosi o těžké práci zdejších horníků. Pak si pěšky projdeme postupně dalších 800 m a na několika zastaveních nasloucháme přednesu průvodkyně.

Okolí Českýho Krumlova, jako mnoho jiných středověkých měst, se může pochlubit bohatou hornickou minulostí. Těžil se nejen grafit, ale také stříbro, zlato a různé další nerosty. Grafitové doly na Českokrumlovsku vznikly v polovině 18. století. Důl Městský vrch je překopem spojen s nedalekým dolem Lazec a zahrnuje přes 13 km vyražených chodeb s větráním 27 komíny. Ty sloužily jako únikové cesty a mají výšku 30 až 60 m. Ostatně některé nouzové cesty na povrch jsou v dole k vidění.

Na čelbě se používaly jako trhaviny nitroglycerinový Perunit a Danubit. Grafitové vrstvy byly velmi kvalitní, v tloušťce od 20 do 150 cm surovina obsahovala 80 - 90 % uhlíku. Vytěžený materiál pak kamiony převážely do úpravny v Netolicích. Grafit se používal při výrobě keramiky již v období před naším letopočtem. Na Českokrumlovsku těžbu prosadili Eggenbergové a Schwarzenbergové, když poptávka po grafitu prudce stoupla. Černá barva grafitu nám zůstane na prstech rukou, jen se o lesklou tmavou žílu lehce otřeme.

V grafitovém dole jdeme dlouhou a širokou štolou. Klaustrofobie se tady bát nikdo nemusí.

Je nás 33 plus průvodkyně, ale nikde se netlačíme.

...

...

Kde není spojení, není velení...

Vozíky a důlní stroje působí tak trochu pohádkově. Ale práce tu byla tvrdá, jak jinak...

...

...

Permoníci číhají na každém kroku ..

...

...

Z ekonomických důvodů těžba byla v roce 2003 ukončena. Procházíme po kolejích kolem mnoha vozíků a nakládacích strojů, které ve světle čelovek vytváří neopakovatelnou atmosféru. Podobně i "zapomenutá" pneumatická kladiva a vrtačky zapíchnuté do skály. Občas nám pod nohami proudí potůček průzračné vody. Jeskynní prostory mají vysokou vlhkost a 70 minutový pobyt je ozdravný. Na několika místech se začínají tvořit brčka a sintrové závoje. Dýchá se nám opravdu dobře a snad už přestala Petru bolet hlava z náročné prohlídky obou kostelů.

Žíla grafitu.

Tuhá na prstech.

...

...

Sintrové jevy vysrážením vápence časem utvoří zajímavou podívanou. Vytváří je především uhličitan vápenatý (kalcit nebo aragonit), který tvoří krápníky, sintrové kůry, záclony a další formy výzdoby...

...

...

...

...

...

Jdeme k východu a vidíme, jak silně venku prší. Probíháme deštěm k šatnám a nad hlavami nám zahřmí. Bouřku využijeme k prohlídce a nákupu v prodejně suvenýrů. Nerosty, které ukrývá Země jsou neskutečně krásné a inspirativní. Obdaruji Hanku, Agátku a Petru malým kamínkem a protože nejhorší slejvák polevil, přebíháme k autu a jedeme domů.

Venku lije jako z konve a my máme čas se porozhlédnout po obchodu s upomínkovými předměty. Zde minerály úžasných tvarů. Pár kamínků si kupujeme.

Dovedu si představit něco podobného mít jako okrasu v obýváku. Ten náš je ale příliš malý... Cena za větší kousky je od 20 tisíc výš.

Cena 52 125 Kč.

Nerosty mají neskutečné tvary a barvy...

...

...