USA - den první a druhý

USA - den první a druhý

Již jako malý kluk jsem si přál se podívat do této země, země dobyvatelů, indiánů, zlatokopů a dalších, které jsem znal pouze z knih a westernových filmů. Vždycky jsem si to přál, ale nikdy jsem ani nedoufal, že by se to mohlo uskutečnit. Důvodů bylo několik. Nepatřil jsem do kategorie těch, kdo za hluboké totality mohl někam cestovat, později to byly finanční důvody.
Občas jsem se podíval na nějaký western s tím, že to bude jediný způsob, jak obdivovat přírodní krásy této nádherné země.
A pak jsem v nabídce fy OEHLING, s.r.o. našel nabídku na tuto bezesporu zajímavou akci - fototrip po národních parcích amerického jihozápadu. Řekl jsem si - to by mohlo být ono, ale bohužel to přichází pozdě. U vědomí svých zdravotních problémů jsem byl prostě přesvědčen, že tato náročná cesta je pro mě nezvládnutelná.
A v tuto chvíli vstupuje do hry moje manželka. Nenápadně, ale vytrvale mě přesvědčovala o tom, jak to v pohodě zvládneme. A nakonec se ukázalo, že, jako obvykle, měla pravdu.
Její zásluhou jsme tedy viděli kus této nádherné země, spali v podmínkách, jaké jsme nezažívali ani v dobách , kdy jsme silami přímo oplývali. Zkrátka - dovolená snů.

Úvodem

V USA jsme byli na přelomu září a října 2011. Čistého času jsme tam strávili dva týdny a na jeden článek by toho bylo poněkud příliš. Tak to sem budu dávat po dvou dnech formou kratších článků, zaměřených zejména na fotografie. Ostatně byl to fototrip. Chci to prostřídat s Ruskem, i když v tomto případě jsem poněkud na rozpacích - poměrně významné procento čtenářů si podle ankety nepřeje pokračování o Rusku a já bych nerad Šlápoty připravil o čtenáře.

Pro prohlížení fotografií vřele doporučuji maximální velikost snímků, co monitor dovolí. Lépe vyniknou detaily krajiny z tohoto opravdu divukrásného koutu světa.

Navštívili jsme tato místa:

4 státy USA

  • Californie, Nevada, Utah, Arizona

10 Národních parků

  • Yosemite, Zion, Bryce Canyon, Capitol Reef, Arches, Canyonlands, Grand Canyon, Death Valley, Kings Canyon a Sequoia

1 Státní přírodní rezervace

  • Mono Lake

1 Rekreační aréna

  • Lake Mead

3 Indiánské rezervace

  • Monument Valley, Goosenecks, Antelope Canyon

Nejvýše dosažený bod

  • NP Yosemite, Tioga Pass 3031 m n.m.

Nejnižší bod

  • Badwater -86 m n.m.

Nejvýše položený nocleh

  • Bryce Canyon, 2420 m n.m.

Nejníže položený nocleh

  • Los Baňos, 35 m n.m.

Nejzápadnější bod

  • Vyhlídka Golden Gate, San Francisco: 122 – 29 – 09 západ / 37 – 49 – 43 sever

Nejsevernější bod

  • Dálnice 70, blízko města Green River: 110 – 10 – 54 západ / 38 – 59 – 29 sever

Nejvýchodnější bod

  • Montichelo - mezi Moabem a Bluffem: 109 – 20 – 29 západ / 37 – 53 – 24 sever

Nejjižnější bod

  • Dálnice 40 pod Grand Canyonem: 112 – 24 – 40 západ / 35 – 12 – 44 sever

Přibližná trasa, její celková délka 3014 mil (4849 km)

1.den: Přílet do San Franciska

Ráno odlet z Prahy, přestup v Londýně, přílet do San Francisca, vyzvednutí aut, slavný most Golden Gate ve stejně slavné mlze. Nákupy a odjezd po silnici číslo 4 do Lodi, nocleh v kempu KOA.

104 mil – 167 km

Něco málo faktů

San Francisco je součástí oblasti San Francisco Bay Area. Se svými téměř 800 000 obyvateli je čtvrtým nejlidnatějším městem státu Kalifornie a čtrnácté nejlidnatější město Spojených států. Řadí se mezi nejhustěji obydlená města USA. San Francisco je také vyhledávaným cílem turistů díky velkému množství zajímavostí a památek. Je označováno za jedno z nejkrásnějších měst na světě.

Jak to ten den bylo

Do San Franciska přilétáme po zhruba jedenáctihodinovém letu z Londýna brzy odpoledne místního času. Po odbavení vyzvedáváme v půjčovně dva Chevrolety a vydáváme se na cestu, pro nás do neznáma. I když nás čeká poměrně náročný zbytek dne, tak přesto vyšetříme chvíli a jedeme se rozfotit k symbolu města - Golden Gate. Tam však místo impozantního mostu vidíme pouze chuchvalce mlhy, které po celou dobu naší přítomnosti most takřka dokonale zakrývají. Takže je po radosti z fotografování a situce se nemění, ani když vyjedeme na vyhlídku nad most - stále je vidět pouze neprostupná mlha.

Čekat na lepší počasí si z časových důvodů nemůžeme dovolit a tak se vydáváme k prvnímu cíli naší cesty - do kempu Stockton Delta KOA (KOA je společnost, která vlastní řetězec, čítající asi 500 kempů) nedaleko městečka Lodi. Cestou se ještě zastavujeme v marketu v nevelkém městečku Pinale, kde nakupujeme nejnutnější věci. Kartuš k plynovému vařiči, nějaké jídlo.

Do kempu přijíždíme za tmy a nastává pro nás nesmírně zajímavá část dne - vybalit a postavit stan. Ten byl zabalený tak, jak jsme ho koupili. Nakonec se stavění zvrhlo v kolektivní dílo, stan stál a my jsme měli kde přespat. Což jsme také záhy učinili.

Slavný most Golden Gate v San Francisku. Po celou dobu jsme viděli pouze tohle z mlhy vyčnívající torzo. Tím byly naše fotografické aktivity prvního vyčerpány.

2.den: California - National park Yosemite, jezero Mono Lake

Přejezd přes Stockton a po silnici 120 do NP Yosemite, fotografování v Yosemitském údolí, El Capitan a Half Dom a první sněžení na trase. Večer západ slunce nad jezerem Mono Lake, nocleh v kempu v Lee Viningu.

242 mil – 389 km

Něco málo faktů

Yosemitský národní park se rozkládá v okresech Tuolumne, Mariposa a Madera na východě střední Kalifornie na ploše 3081 km² v horách Sierry Nevady.

Za národní park byl prohlášen již v roce 1890 a v roce 1984 uznán za Světové dědictví. Každoročně ho navštíví přes 3,5 milionu turistů, z nichž většina omezí svou návštěvu na 18 km² Yosemitského údolí podél řeky Merced. Kolem ní se rozkládají skaliska, z nichž padá nejvyšší vodopád v Severní Americe, Yosemitský vodopád (v létě suchý). Tvoří jej Horní (425 m) a Dolní (97 m) vodopád, mezi nimiž je série kaskád (205 m). Společně měří celkem 739 metrů. Druhou dominantou parku je nejvyšší žulový monolit na světě zvaný El Capitan, který svými 1095 metry během sezóny každodenně potrápí řadu horolezců. Za návštěvu určitě stojí též monumentální 1450 m vysoký žulový útvar zvaný Half Dome a pod ním se nacházející vodopády Vernal (prý nejkrásnější v parku) a Nevada.

Yosemite je jedna z největších a nejsouvislejších neporušených přírodních oblastí v Sierra Nevadě a park chrání celou škálu rostlin a živočichů. Nadmořská výška se pohybuje od 600 do 4 000 m a zahrnuje pět hlavních vegetačních pásem: chaparral a podhorské doubravy, nižší horské, vyšší horské, subalpinské a alpinské pásmo. Ze 7000 kalifornských druhů rostlin jich asi 50% najdeme v Sierra Nevadě a přes 20% v Yosemitech. Je zde zdokumentován významný výskyt více než 160 vzácných rostlin, vzácné geologické útvary a jedinečné půdy, které mnoho těchto rostlin potřebuje.

Mono Lake je slané jezero v okrese Mono v Kalifornii ve Spojených státech amerických. Má rozlohu 180 čtverečních kilometrů a průměrnou hloubku 17 metrů. Největší hloubka je 48 metrů, celkový objem vody je 3,66 krychlových kilometrů a délka pobřeží je 25 kilometrů. Jezero leží ve výšce 1944 metrů nad mořem.

Zviditelnění vápencových útvarů je následek úbytku vody v jezeře, způsobeného odčerpáváním vody z přítoků jezera pro potřeby města Los Angeles. Aktuálně je pokles hladiny cca 13 metrů.

Jak to ten den bylo

Ráno vstáváme úderem šesté. Do odjezdu v sedm hodin je třeba mít sbaleno. Ti zkušenější cestovatelé to zvládají i se snídaní, my to tak tak stíháme a do auta nastupujeme bez jídla. V autě zhltneme kus sýra a jablko a mezitím se již přesouváme do prvního většího cíle našeho fototripu, do Yosemitského národního parku. Tam vnímáme nádhernou přírodu, fotíme jako diví.

Z Yosemit se odpoledne vydáváme k dnešnímu tábořišti, kempu v Lee Vining, nedaleko jezera Mono Lake. První auto jede rovnou do kempu za vyřízením ubytovacích formalit, my v druhém autě pak děláme četné fotozastávky v okolní krajině. Trochu se nám to vymyká z rukou a do kempu přijíždíme se značným zpožděním. Nejenže jsme nestihli plánované fotografování jezera při západu slunce na tom správném místě, ale ještě jsme si vykoledovali pokárání za nekázeň. Narychlo jsme sice k jezeru odjeli, ale ta správná místa jsme nenašli.

Pak už zbývala jenom každodenní rutina - postavit stan a povečeřet. Na spaní bylo ještě brzy, tak jsme zašli k nedaleké pumpě na pivo. Pili jsme ho venku a bylo nutné mít plechovku s pivem v papírovém sáčku, neb popíjení alkoholu na veřejnosti se netoleruje.

Národní park Yosemite

Národní park Yosemite - Merced River, v pozadí největší žulový monolit na světě El Capitan. Kolmá stěna, od úpatí měřící cca 1000 m, je každoroční výzvou pro řadu horolezců. Výstup trvá 4 až 7 dní, nocuje se ve stěně.

Národní park Yosemite - Yosemitský vodopád, v tuto roční dobu obvykle vyschlý, my jsme měli štěstí, čůrek vody tam vidět byl.

Národní park Yosemite

Národní park Yosemite - Half Dom

Národní park Yosemite

Národní park Yosemite

Yosemitské údolí

Národní park Yosemite - El Capitan

Horolezci ve stěně - brutální výřez z předchozí fotografie, teleobjektiv jsme měli v autě a auto bylo dost daleko, tak aspoň takhle

Cestou z Yosemite do kempu

Cestou z Yosemite do kempu

Cestou z Yosemite do kempu

Cestou z Yosemite do kempu

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Přidat komentář

Komentáře

Jack

19. června 2012 10:28

Jack říká

Spojené státy americké je opravdu jinej svět , doufám, že se tam také někdy podívám. Nádherné fotky .

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Rony

19. června 2012 23:16

Rony říká

Závidím jistě skvělé zážitky z NP USA a rád si přečtu další části (ale stejně tak i pokračování z Ruska). 

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

psaroslav

20. června 2012 20:16

psaroslav říká

2 Jack: V Tvém věku je to takřka jistota, že se tam podíváš, stojí to za to, sám jsem ještě váhal s letoškem, ve sbírce mi chybí např. Yellowstone (opravdu bomba) a spousta dalšího. Ale zase v mém věku a zchátralé tělesné konstituci už to vidím docela černě.

2 Rony: Byla to fakt nádhera, ale já jsem docela u vytržení nad tou sbírkou cca 90 skvělých článků, zejména z jižních Čech. Troufám si tvrdit, ža by to byla velmi poutavá kniha. Já sám jsem udělal z Ruska i z USA CEWE fotoknihy (30 x 30 cm, přes 100 stran)a musím říct, že žádná internetová prezentace se tomu nevyrovná. Po vlastech českých mám co dohánět, ale budu se snažit.

Pánové díky a jen tak dál.

Paulie

2. července 2012 20:31

Paulie říká

Opravdu nádherné a ohromné

Momentálně jsem na východní pobření USA, poznávám zdejší města (New York, Washington, Philadelphia), ale příroda mi tu chybí. Jenže bez auta a delšího časové úseku na výlet (přes týden musíme být na univerzitě) to asi nepůjde ...

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

psaroslav

2. července 2012 22:25

psaroslav říká

@Paulie:Autem to z východního na západní pobřeží vidím dost černě, zejména pokud je člověk limitován časem. Ale na straně druhé, mít tak dva měsíce čas a sponzora, byl by to trip snů.

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.