Vláčky Českých drah Moravou lV.
vydáno 6. října 2025 – napsal Rony – žádný komentář
Z Ostravy míříme na jih Moravy. Vybrali jsme si atraktivní trať pod Beskydami s několika přestupy. Ve Valašské Meziříčí budeme mí polední přestávku, v které nahlédneme mimo jiné i do zámku Žerotínů. Cílem dlouhého přejezdu bude Břeclav.
Ostrava-Vítkovice - Ostrava Kunčice - Frenštát pod Radhoštěm - Valašské Meziříčí - Hulín - Staré Město u Uherského Hradiště - Břeclav
Ráno nás od hostelu U arény čeká více než půlhodinová procházka Vítkovicemi. Nemohu najít svoji kšiltovku, jež asi večer zůstala v restauraci. Míjíme Ostravar arénu a jdeme na nádraží Ostrava - Vítkovice, odkud popojdeme do Kunčic a pak dál až na jih Moravy. Shodli jsme se na trase, jež vede pod Beskydami, a tak si brzy užíváme hezké vyhledy na Lysou horu i další vrcholy, na které jsem měl možnost doprovázet před několika lety k beskydským tisícovkám Vencu a Romana. Z opačné strany máme hřeben Ondřejníku s nejvyšší Skalkou. I tudy jsme se prošli. Postupně nás v Beskydech hostili Trojanovice, Morávka a Mosty u Jablunkova.
Ve Frenštátě pod Radhoštěm přestupujeme do vlaku, kde vládne chlad, ačkoliv venku začala teplota stoupat k třicítce. Z klimatizace fouká studený vítr jako někde na Radhošti a tak si oblékám bundu. Jinak toho s sebou moc nevezeme, jeden menší batoh na naše věci stačí.
Nádraží Frenštát pod Radhoštěm.
Valašské Meziříčí
Valašské Meziříčí je dnešním prvním cílem. Máme téměr tři hodiny na prohlídku města, které jsme s Jirkou letos na jaře projeli na elektrokolech. Naši cestu a celý výlet do Valašských hor jsem na Šlápotách popisoval. Jdeme můstkem přes Rožnovskou Bečvu a poznáváme místo, kde jsme řeku na kolech překonali. Zastavíme u jednolodního polodřevěného kostelu z 16. století. Dnes je otevřený a tak si můžeme v klidu tuto zajímavou stavbu prohlédnout i zevnitř. V současnosti slouží jako lapidárium Trojice Muzea regionu Valašsko.
Rožnovská Bečva ve Valašském Meziříčí.
Kostel Nejsvětější Trojice. Památkově chráněný polodřevěný hřbitovní kostelík z 2. poloviny 16. století uvnitř kterého si můžete prohlédnout lapidárium s historickými kamennými a dřevěnými artefakty i částečně obnovenou původní architekturu. Součástí kostelíku je i přilehlý park s přírodovědnou stezkou. (Mapy.com)
...
V interiéru kostela...
...
...
...
...
...
Jdeme k zámku Žerotínů, který založil v renesančním stylu v polovině 16. století Jan z Pernštějna. Jak bylo v minulosti zvykem, provedli později Žerotínové barokní přestavbu. Přitom vzniklo jižní křídlo a nádvoří lemované arkádami. V roce 1815 zámek odkoupili Kinští, aby ho později prodali státu. Ten zde na několik let zřídil ženskou věznici. Tohle všechno i další podrobnosti, které člověk sice slyší, ale brzy zase většinu zapomene, nám sděluje trochu unuděná průvodkyně. Moc se jí ale nedivím, zámek si procházíme sami, mohla mít hodinku volno.
Zámek Žerotínů...
Na prohlídce...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
V zámecké kapli.
...
Jdeme na hezké náměstí, kde si konečně mohu koupit nový opasek do kraťasů, aby mi pořád nepadaly je kolenům. Zároveň dostáváme tip na restauraci, kde dobře vaří. Historické jádro města bylo v roce 1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Mezi nejcennější památky patří budova radnice, kostel Nanebevzetí Panny Marie, samozřejmě i zámek Žerotínů. Také barokní Mariánský morový sloup, kolem kterého půjdeme do restaurace Snoza. Protahnu se mezi vodotrysky, kde se zchladím. Dnes slunce naplno pere a je vedro. V restauraci si přisedneme k upovídané starší paní a dozvíme se více o Valmezu.. Srbské žebírko s rýží nám bodne, strjně tak další grepový Birell, který čepují téměř všude.
Historické jádro města bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou v roce 1992. Mezi nejcennější památky patří budova radnice, kostel Nanebevzetí Panny Marie, zámek Žerotínů či barokní morový sloup. (Mapy.com)
...
...
...
Římskokatolický farní kostel Panny Marie, byl původně stavěn v 2. polovině 17. století jako tzv. nový zámek. (Mypa.com)
...
Přes lávku se zkratkou vracíme k nádraží. Čeká nás poslední úsek dnešní cesty. Ovšem ještě s dvěmi přestupy. První v Hulíně nedaleko Zlína, druhý ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Cílovou stanicí je Břeclav. Znovu stačilo dopoledne zavolat a ubytování na jednu noc jsme si bez větších potíží zajistili. Míjíme Chřiby a vjíždíme do úrodných rovin jižní Moravy.
Pohled z vlaku.
Břeclav
Město Břeclav neznáme a proto nám přijde vhod, že k penzionu Cyklosféra projdeme pěší zónu. Poznáme tak hned to nejcennější z města. Ochutnáme balkánskou zmrzlinu a dobře naladěni jdeme za most přes Dyjí k náměstí T. G. Masaryka. Zaujme nás novodobý kostel vysvěcený v roce 1995, jenž stojí na místě barokního kostela z roku 1756, zničeného bombou spojeneckých armád na konci II. světové války.
Nahlížíme dovnitř a ihned se nás s výkladem ujme mladá dívka. Krátké seznámení s jeho výstavbou ukončuje sdělením, že se na výtvarné podobě podílel její děda. Kostel svatého Václava byl postaven dle návrhu výtvarníka a malíře Ludvíka Kolka z Brna. Před stavebními pracemi byl proveden archeologický průzkum, přičemž byly objeveny zbytky prvního románského kostela.
Nemohu se vynadívat na atraktivní interiér od výtvarníků K. Stádníka, Z. Čápa a M. Drábka. Vitráže "Křest Kristů", "Snímání z kříže", "Andělé oslavují" a "Vzkříšení" jsou dílem Karla Rechlíka. Kříž nad oltářem je kopií gotického Ukřižovaného a jeho inspirací se stal originál z Týnského chrámu v Praze. Při focení interiéru si všimnu, že kříž s Kristem spolu s oblými tvary stropu tvoří hlavu šelmy. Její oči vás shora ostražitě pozorují a neunikne jim ani jeden náš krok či pohyb. Ano, zdá se mi, že naše planeta, vše živé, je skutečně někým či něčím pozorováno. Kdosi dohlíží na to, abychom si Zemi zcela nezničili. Kdo a odkud však náš ochránce a pozorovatel pochází, netuším. Tři věže kostela nesou tři zvony. Největší sv. Maria Bassanella váží 750 kg a věnovali ho věřící ze Soave v Itálii. Druhý zvon sv. Václav váží 620 kg a věnovali ho manželé Dohnalovi z amerického města Berwyn. Na menší třetí se složili břeclavští farníci.
Břeclav, pěší zóna u nádraží.
Navštivte novodobý kostel v Břeclavi (vysvěcen v roce 1995), který se stal po několika letech novou dominantou na hlavním břeclavském náměstí. Stojí na místě původního románského kostela, který byl zničen při náletu v roce 1944. (Mapy.com)
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Čeká nás stezka přes Zámecké náměstí u zámku Břeclav, stále čekající na svoji obnovu. V 11. století stál na jeho místě pohraniční hrad. Když panství v roce 1534 zakoupili bratři ze Žerotína, byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Dnes je přístupná alespoň věž s vyhlídkou, kam stoupáme. Na zalesněné mokřady přírodního parku Nivy Dyje dohlédneme snadno. Ale hezký pohled máme na celou Břeclav. Pod námi na louce stojí domek, kde budeme ubytováni. Hezké místo vypadá klidně. V sousedství penzionu Cyklosféra máme zámecký pivovar s hospůdkou, ale ta je i u našeho penzionu. Když se ubytujeme v skromném pokoji, který nám ale úplně stačí, jdeme ochutnat místní pivo k pivovaru. Vybrali jsme si Kance. Domlouváme si cíle cyklotrasy na zítřek, protože jsme si na nádraží ČD zajistili elektrokola. Půjčují je za slušnou cenu 470 Kč. V nedaleké půjčovně bychom každý dali 800 Kč.
Zámek Břeclav není v dobrém stavu. Využít k rozhledu po okolí však můžeme zámeckou věž.
...
Ve věži.
Rozhledy máme skvělé...
...
Penzion s restaurací Cyklosféra má pro nás rezervaci pokoje.
...
...
...
...
Zámecký pivovar.
...
Ochutnávku začínàme 12° pivem Kanec.
Večeříme u penzionu. Nechám se ukecat číšníkem na salát Ceasar a sotva velkou porci dojím. Jirka se taky dost nacpe a pak se mu v osm hodin nechce na koncert jazzové skupiny a alternativní hudební skupiny, které hrají zdarma na pódiu na louce mezi pivovarem a penzionem. Já jdu a vydržím v teplém srpnovém večeru poslouchat hudbu až téměř do 22 hodin. Příspěvek do kloboučku žádný nehodím, jelikož jsem s tím nepočítal a žádné prachy si nevzal. Poslední půlhodinku již poslouchám ze své postele. Máme dokořán otevřené dveře, bude velmi teplá noc. Po desáté kolem zavládne klid. Spím spravedlivým spánkem až do ospalého rána.
Večerní osvětlení zámku při koncertu na louce u pivovaru..
Ohodnoťte článek
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Jizerské hory l.
- Pálava a Lednice
- Krušné hory lll. - Komáří vížka
- Krkonošské návraty lll.
- Zápisky z cest IV. (Vysoké Tatry...)
- Víkend pěti vrcholů
- Český Krumlov a Červený Dvůr
- Křížem krážem Slovinskem část první
- Půltucet (prosinec 2022) - příběh fotografie
- Šumperk IV. - Šumperk, Velké Losiny a rozhledna Háječek
Jaký typ výletů preferujete?
1365 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
932 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
693 23% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2990 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Krajem Christiana Battaglia
- Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2022
- Prášilské rozloučení se s létem
- Island, část VI.: fjordy a trávové domečky
- Železné hory a Posázaví ll.
- Adamello - Presanella a Ortler l. - dolomitský Corpatsch a Passo del Tonale
- Zpátky na Grosser Priel, tentokrát ferratou Priel Klettersteig
- Čartův hrádek a zazděná jeptiška
- Železnorudskem na elektrokolech l. Gsenget, Velký Javor a Pancíř
- Putování Chodskem ll. - Rýzmberk, šikmá věž v Domažlicích, Kdyně
