Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Vycházka po hranici - Pohoří na Šumavě

vydáno 10. září 2025 – napsal Rony – žádný komentář

Novohradské hory nás zvou na přednášku historika Jana Ciglbauera zaměřenou na bývalou finanční stráž, ale i na dobu poválečnou. Její název Novohradsko a tajné služby v kostce sděluje to podstatné, my však uslyšíme a uvidíme při asi čtyřhodinové procházce krásnou a lidmi málo dotčenou krajinou mnohem více

Novohradské pohraničí

Mapa Pohoří na Šumavě

Pohoří na Šumavě se stává jednu příjemnou neděli našim cílem. Jedeme si vyslechnout přednášku historika Jana Ciglbauera "Novohradské pohraničí", která pojednává o historii finanční stráže a tajných služeb v oblasti Novohradských hor od roku 1918. Pan Ciglbauer je autorem knihy "Finanční stráž v Novohradských horách", z níž nám i čte. Postupně si na mnoha zastávkách vyslechneme zajímavé příběhy o pašerácích po vzniku Československa, o obsazování našeho území v roce 1938, či době, kdy po vysídlení německy mluvících obyvatel padla na kraj "železná opona".

Od parkoviště míříme k hraničnímu přechodu Pohoří, kde se dozvíme jak nacistická špionáž ve 30. letech připravovala vpád německých vojsk do na české území. Právě zde vznikla velmi známá fotka, kdy němečtí okupanti strhli státní znak Československé republiky. Pokračujeme po hranici a historky se na nás jen hrnou. Vše zajímavé se snažíme zapamatovat a přitom si všímat krásné krajiny Novohradských hor.

Křížek v Pohoří na Šumavě.

...

PP Prameniště Pohořského potoka.

...

...

Zastavení...

Hraniční přechod.

Bucherser Gedenkkapelle.

...

Buchers, jak se dříve Pohoří na Šumavě jmenovalo, byla sklářská osada, jež vznikala na staré zemské hranici mezi Čechami a Rakouskem kolem roku 1758, kdy se začala budovat na dominikální půdě první stavení. Vznikla sklárna a v obci brzy stálo 68 domů se 116 rodinami. Mezi lety 1783 - 1791 zde nechal hrabě Jan Buquoy vybudovat poutní kostel Panny Marie Dobré rady.

Po druhé světové válce byli občané německé národnosti, tvořící většinu místní populace, odsunuti. Místo nich sem přišli většinou Rumuni a Maďaři, pro které se stal obživou chov ovcí a výroba ovčích sýrů. Ještě v roce 1951 zde žilo posledních sedmdesát obyvatel, než vzniklo hraniční pásmo. Od roku 1978 už osada nemá žádné trvalé obyvatele a většina zbylých domů byla zbořena armádou. Na zchátralý barokní kostel Panny Marie Dobré rady se zřítila v květnu 1999 věž, která prorazila klenbu chrámové lodi a způsobila značnou devastaci. Dochované obvodové zdi a zastřešený presbytář jsou dnes mementem doby.

Pokračujeme k samotě Flußsiereru a hraniční stezkou směřujeme ke Kamenci (1072 k n. m.). Naše více než třicetihlavá skupina je roztažena na snad sto metrech. Často jdu úplně poslední, protože se snažím přiživit na malinách a borůvkách. Zvlášť maliny jsou výtečné, divím se, že se nás na nich nepase víc. Ale všechny čtyři holky, které jsem do Pohoří přivezl, mají své svačinky. Já jím maliny a piju vodu z pramenů.

Pramen Antoninusquelle.

...

...

Wiesensee.

Řeč našeho průvodce se stáčí také na poválečnou éru agentů západních mocností, jež k nám byli po únoru 1948 vysíláni, stejné tak jako čeští agenti StB do západní Evropy. Historek z pokusů projít hranice na Západ právě zde moc není, přece jen k tomu byla jiná místa vhodnější.

Dostáváme se k historickému hraničnímu "Trojmeznímu kámenu" z roku 1661. U něho se hranice poněkud zakřiví, proto jsem u něho zřejmě poprvé, byť jsem na Kamenci byl vícekrát. Také pár našich dřívějších vandrů česko-rakouské hranice víceméně kopírovalo. Stoupáme pod vrchol Kamence, kde však odbočujeme na bývalou Černou Čtvrť. Kolem louky poletuje velký motýl. Snažím se ho vyfotit, ale nejprve se upejpá a vždycky uletí. Teprve druhý pokus o kus dál vyjde a já mám v mobilu schovanéno batolce duhového, pro kterého jsou domovem lesní mýtiny a louky. Následuje klesání kolem památného Zeravu obrovského, jenž své jméno rozhodně nazapře. U Pohorského potoka a jeho přítoků se znovu vracíme do přehledné krajiny, kde se krásné svažité loučky pravidelně střídají s lesy. Zdejší příroda vás může zcela pohltit, pokud jí dáte šanci. Je šumavská, ale turisty stále neobjevená. Není divu, pokud se nemýlím, z několika zdejších nových domů zatím není ani jediný penzion. Přírodní památku Prameniště Pohořského potoka v Novohradských horách si tak můžete vychutnávat zcela sami. Naše velká banda prochází prameniště a rašeliniště tří potoků. Louky zpestřují osamocené smrky, olše či druhy vrby, na pastvinách byste mohli nalézt zvonečník černý, hadí kořen větší, na rašeliništích pryskyřník omějolistý, plešku stopkatou nebo blatouch bahenní horský. A pokud budete mít štěstí, spatříte tetřívka a zaslechnete charakteristický hlas zde hnízdícího chřástala polního, či uvidíte přeletět bekasinu otavní.

Historické mezníky míjíme pravidelně.

...

Trojmezní kámen z roku 1661.

...

...

...

Rozcestí často označují obelisky.

Lýkovec.

Náprstník digitalis.

Křížek u Četné Čtvrti.

Zerav obrovský...

...

...

...

...

...

Batolec duhový.

Louky u bývalé Četné Čtvrti...

...

Nad Pohořským potokem

...

Poslední zastávku máme u zříceniny kostela Panny Marie Dobré Rady. Nahlédneme do kavárny, kterou v patře dochované části kostela vedou Rakušané a jedeme domů. Bohužel cesta k poutnímu kostelu na Dobré Vodě přes Černé Údolí je uzavřena a tak se jedeme najíst přes Benešov nad Černou až za Trhové Sviny do restaurace Vráž. Novohradské hory mají turistům co nabídnout, krásné trasy i prijížďky po kvalitních lesních cestám uspokojí i ty nejnáročnéjší. Jen nezapomeňte vzít si sebou svačinku. Moc možností, kde se občerstvit, mít nemusíte.

Kostel Panny Marie Dobré Rady v Pohoří na Šumavě...

...

...

...

Na závěr ještě jedn odkaz na Příběhy železné opony.