Výstup na Bärenstein a projížďka kolem Lipna
vydáno 28. července 2025 – napsal Rony – žádný komentář
Výlet na odvrácenou stranu Lipna nás zavede na skalní vyhlídku tisícovky Bärensteinu. Hezky tvarované skály zde připomínají podobné útvary Medvědí stezky a vrcholu Perníku. Odpoledne se mezi mraky hrozícími deštěm vydáme na elektrokolech k Nové Peci a k horám Želnavské vrchoviny.
Výstup na vyhlídku Bärensteinu
Jedeme k Lipnu za kámoškama, které jsou s dětmi na týdenní dovolené, abychom zdolali společně vrchol Bärensteinu . Z jejich pronajatého domku je vidět jako malá vyvýšenina na druhé straně naší největší vodní plochy. Stíháme přívoz v Dolní Vltavici už v 9 hodin a já na něj vjedu i s autem. Je to proto, abychom si trasu trochu zkrátili. I tak z ní bude těměř čtyřhodinová túra. Je nás devět a tak nadvakrát všechny odvezu na parkoviště u Oberhaagu.
Jsme na rakouské straně Šumavy, kterou zde nazývají Mühlviertel. Mlýnská čtvrť má podobný charakter jako celé pohoří. Jdeme lesem a pro cestu k vrcholu jsme zvolili přímou cestu přes Grünwald. Hned na úvod nás cedule nasměruje na Švédské šance, opevněné ležení švédských vojsk z doby třicetileté války. Téměř čtyři století udělaly své, ale i dnes můžeme vidět zákopy a upravenou plochu pro pobyt vojska.
U Grünwaldu zase procházíme kolem kamenného památníku, kde si čteme německé názvy vysídlených obcí po 2. světové válce. Vévodí jim kámen s nápisem "Unter Moldau", tedy Dolní Vltavice. K ní se nám z přilehlé louky otevírají pohledy. O kus výš zase můžeme nahlédnout do rakouské krajiny k Dunaji, který je od nás vzdálený necelých 30 km. Neustále musíme na správnou trasu vracet netrpělivé kluky, pro které je naše tempo pomalé. Ale není kam chvátat. Snad jen počasí by nám mohlo udělat čáru přes rozpočet. Zprvu slunné teplé ráno den proměňuje. Zatahuje se a mraky nám nad hlavami stále více tmavnou. Míjíme další odstavné parkoviště s někalika auty. To jsme zavrhli, protože odsud je vrchol Bärensteinu (1 077 m n. m.) co by kamenem dohodil.
Tedy popravdě, musel by to být velmi silný a zdatný obr, aby se mu to povedlo. Nám trvá cesta vzhůru snad hodinu, ale to proto, že si na lesní stezce vzhůru začínáme postupně barvit prsty a pusy fialovou barvou. Množství borůvek nás k tomu naláká. Navíc se ani nemusíme k jejich sběru shýbnout, úvozová cesta umožní sbírat je jako z keřů.
Na vrcholku medvědí hory již na nás netrpělivě čeká omladina. Brala to jako závod do vrchu a jejich vítězství bylo od počátku zcela jasné. A ani si přitom moc nezamodřila svá ústa. Proplétáme se mezi balvany, jenž jsou zde navršeny podobně jako ty na Medvědí stezce u Nové Pece. Skály tvoří jednotlivé perníčky poskládané na sebe. Některé se naklání a zvolna sunou k zemi. Ale než spadnou, může jim to ještě pár set tisíc let trvat. Jiné již se povalují po zemi. Stoupáme kamennými schody na první vrcholovou plošinu, kde jsou rozhledové tabule, ale názvy míst v německém jazyku. Není proto vůbec lehké něco rozluštit. Pod námi spatříme stříbrnou vodní hladinu Lipna, ale stromy skalní věže již začaly přerůstat. Lezeme i na druhou vyhlídku s vysokým dřevěným křížem.
Grünwald.
Kamenný památník vysídleným obcím Lipenska.
...
Náprstník
Stezka vzhůru je kamenitá.
Ostatně i samotný vrchol Bärensteinu.
...
...
...
..
Skalní vyhlídka...
Nad Lipnem se začínají tvořit hrozivá mračna
Vrcholový kříž...
...
Lipno
...
...
...
...
Opuštíme vrchol Bärensteinu a sestupujeme ke Grünwaldu jinou trasou. Znovu je hodně kamenitá a turisty vyšlapaná. Za odbočkou směrem k Schwarzenberskému kanálu již jdeme málo užívanou stezkou. Opět se můžeme při chůzi živit sladkými plody lesa. Modrají se všude kolem nás a lákají k dalším a dalším zastávkám. Až to začne vypadat, že přívoz po 13 hodině nestihneme. Postupně klesáme k Bügelbachu, místy kde se těžilo. Smrčiny prořídly a my překonáváme klestí i podmáčenou rozbitou cestu.
Poté stoupáme k samotám a již po asfaltce až k cestě, co nás povede zpět k parkovišti. Černý mrak nás začal kropit prvními kapkami deště, byť i na vrcholu hory jich pár spadlo. Přidáváme do kroku a záchrana v podobě suchu v autě se rychle blíží. Stejně tak i čas odjezdu přívozu. Hodinu se nám čekat nechce a tak jedu dolů opravdu svižně. Vyklopím děcka u křižovatky cyklotras Kyselov a vracím se pro zbytek výpravy. Oni dojdou k přístavišti ve stejném čase, jako se tam dostáváme my s autem. Přívoz je plný, ale pár motorek i naše auto se na konec trajektu ještě vejde. Ale je to o chlup.
V Dolní Vltavici si mládež dává ledovou tříšť, já dva kopečky dobré zmrzliny za 80 Kč a jedeme společně k domku na vyhlídce. Lipno odsud máme jako na dlani. Ale nás s Monikou ještě čeká projížďka podél břehu Lipna na elektrokolech, které jsme si s sebou přivezli.
Kolem Lipna k Želnavské hornatině
Pohodlně se usadíme na naše biky a užíváme si svižnou jízdu do Černé v Pošumaví a dál přes Hůrku až za Horní Planou. Hrozící mračna znovu začala skrápět krajinu, když dorazíme do "kiosku u Žabáka". Mnou oblíbené hospůdky u trasy do Nové Pece. Dávám si šumavskou topinku a grepové limo. Kámoška se cití plná, ač po mně háže hladově očkama. Kousnout si ale nechce. Mezitím přejde prška, je zavlaženo a my se zvedáme do končin, které dříve byly vojenským újezdem Boletice. Dnes jsou již vrcholky hřebenu Želnavské hornatiny z prostoru vyňaty a tak bez problémů můžeme vystoupat přes Pernek k Maňavě a Maňávce. Otevírají se nám krásné pohledy k Lipnu a pohraničnímu hřebenu Trojmezné. Jen by to chtělo trochu slunka. Pár kapek nás ještě vyhledá, než kolem Špičáku dorazíme velmi příjemnou, hezkou cestou do Hodňova. Pod námi znuděně zívá rybník Olšina, který byl dlouho bez vody, ale nyní se znovu plní.
Vracíme se přes Žlíbek k Černé a do Dolní Vltavice zamíříme pro změnu kolem vody. Prázdné pláže cosi naznačují. Lipno je opět studené a první dva týdny prázdnin moc teplých slunných dnů nenabídly. I nám dnešní počasí připomíná spíš podzim. Před Radslaví to otočíme zpět na Bližnou a já poslední kilometr dojíždím bez baterie, kterou jsem si pořádně doma nedobil. Ještě vyšlapu na kopeček u domku a náš dnešní duatlon je u konce. Za odměnu dostáváme lívance a turka, abychom cestu domů lépe zvládli.
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Cesty po New Jersey a USA z pohledu Čecha
- Zpátky na Grosser Priel, tentokrát ferratou Priel Klettersteig
- Krkonoše, východní část hor ll.
- Island, část V.: okolí Mývatnu
- Pecivál a měřicí věž na Vysokém Kamýku
- Zápisky z cest I. (Pirin...)
- Barevné toulky Kokořínskem l.
- Lovy beze zbraní - ptačí svět ll.
- Zimní Šumava - pár obrázků
- Okolo Tisovky - slunce, seno a ostružiny
Jaký typ výletů preferujete?
1365 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
932 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
693 23% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2990 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Půltucet (listopad 2024) - příběh fotografie
- Půltucet (červenec 2018) - příběh fotografie
- Středověká města střední Itálie - Bologna a Arezzo
- Půltucet (listopad 2018) - příběh fotografie
- Hrubý Jeseník a Rychlebské hory ll.
- Půltucet (leden 2022) - příběh fotografie
- Peking, část I.
- Čartův hrádek a zazděná jeptiška
- Na atraktivní vrcholy Železnorudska II.
- Kolem Lipna na Čertovo kopyto

