Zapomenuté tisícovky Šumavy

Zapomenuté tisícovky Šumavy

Už jen málo zbývá, abychom slavili dosažení všech tisícovek Šumavy, zaznamenaných na webu tisicovky.cz. Pokračování sběratelského úsilí zaměřujeme na okolí Kvildy a Borových Lad. Procházíme si krásná místa, která málokdo objeví. Často improvizujeme a jdeme cestami podle intuice.

Pouze velké nadšení kamaráda Václava, úspěšného sběratele šumavských tisícovek, může přemoci jeho koncentraci na rehabilitaci, kterou podstupuje. Stačí do mobilu říct několik slov, které působí jako zaklínadlo: Orel, Břemeno, Hrb a hned se vyjasní, že tentokrát nebudeme šumavskými lesy bloudit sami.

Ony slova mohou znamenat mnohé, pro Václava však jedno jediné - nezdolané tisícovky Šumavy. Tím budiš řečeno vše.

Horská Kvilda a Kvilda

Jelení kaliště, Břemeno, Orel, Březová hora

mapa Břemeno

Asi hodinu před pátečním polednem odcházíme od hotelu Rankl a na konci Horské Kvildy lesní cestou míříme k Výhledům. Nad nimi totiž leží plochý vrchol Jelení kaliště. První z jedenácti naplánovaných tisícovek v okolí Kvild a Borových Lad.

U Výhledů kraluje krajině Sokol nebo-li Antýgl. Jeho vrcholek lze spatřit z mnoha míst otevřené Šumavy, kdy bývá dobrých rádcem při určení směru, kterým pohlížíte. Z rozkvetlých lučin je nyní ideálním cílem našich objektivů. Míjíme pěkně umístěnou samotu s vývěrem vydatného pramene. Konečně i Šumava dostala pořádnou porci blahodárné tekutiny, bez níž nemůže být na naší Zemi život. Alespoň ne v jeho nynější rozmanitosti a kráse.

Dřípatka horská nás přivítá, jen vejdeme do lesa nad Horskou Kvildu.

Výhledy pod Jelením kalištěm...

...

Sokol (Antýgl) je výrazný vrchol, který můžete spatřit z mnoha míst Šumavy.

...

...

...

...

...

Přeskakujeme louže, mizíme v lese a pod Lišákem (1 113 m n. m.) stoupáme na plochý, protáhlý hřeben.

Zde kůrovcem otevřená krajina poskytne pohled na Prášilsko k Poledníku a Ždánidlům. Lišák je nezajímavým spočinkem a v "tisícovkách" není vůbec zaznamenán, protože o pár metrů výš leží Jelení kaliště (1 126 m n. m.). Plochý vrchol bez označení jen projdeme lesem.

Znovu se vracíme na lesní cestu rovnou jako přímka. Vede k Břemenu (1 156 m n. m.), podobného typu jako Jelení kaliště. Všude se kácí kůrovcem decimované smrčiny. Jejich rozvrat ještě neskončil. Jistě k němu napomůže i nově schválené zvětšení bezzásahových zón na území NP Šumava.

Za čerstvě vytěženou plochou triangulační červenobílá tyčka již stojí. Kolem vrcholku Břemena jsou hluboké jámy nejasněho původu. Spekulejeme, že by to mohlo být po vojácích či staré těžbě nějaké horniny. V zaschlém bahně nových, při těžbě stromů vyjetých cest, pozorujeme mnoho stop jelení zvěře.

Lišák.

Břemeno...

Některé vrcholky jsou vlastně jen nejvyššími body v rovinatém terénu. Břemeno nedaleko Zhůří (Huťská hora) je jedním z nich.

Zaschlé bahno na těžkou technikou rozježděné cestě uchovává mnoho zvířecích stop. Tuto zanechal jelen či laň v klusu.

Šumavské lesy mizí. Kvůli kůrovci se všude, kde se smí, těží.

Polední okruh dokončíme sestupem po lyžařské trase přes loučku se zahnědlými trsy houževnatých mokřadních travin. Když se blížíme k autu, vidím dokořán otevřené dveře. Chvíli se dohaduji s Romanem, jestli to nejsou dveře sousedního mercedesu, ale ne. To je jen Václav po sobě zapomněl zabouchnout při svém odchodu. Na svoji obranu tvrdí, že nám přece říkal o své dočasné krizi. Fyzické i intelektuální. První dva vrcholy však dokázaly, že chodit ještě umí.

U Rankla si dáme oběd a přesouváme se na placené parkoviště pod jelením výběhem, kousek od Kvildy.

Nad Horskou Kvildou.

...

Mokřady...

...

...

mapa Orel

Třetí vrcholek budeme muset dohledat. Je jím Orel (1 182 m n. m.) a nejsnazší cesta k němu vede právě přes jelení výběh. Jsem zde opakovaně po dvou měsících a ani dnes nespatřím z jelena či laně ani chlup. Možná už tady žádní jeleni nejsou a národní park to tají. Několikeré napadení turistů jelenem bylo vážným varováním. Podle mne je nesmysl, aby v tak omezeném prostoru nechávali spolu jeleny s lidmi. Útočící jelen se zachoval zcela přirozeně, bránil své teritorium, to lidé blbnou. Ti z NP Šumava především.

Pár stop vysoké vidíme pouze u vysokého plotu, kolem něhož stoupáme na Orla. Tahle blbost musela stát peněz! Ale ty za statitisíce pokácených smrků přece NP Šumava na rozhazování má.

Kvilda.

Za jelení oborou.

Pod Orlem.

Šumavské pralesy v nejcennějších oblastech hraničních hřebenů již kůrovec zcela zničil a na tato místa se horské smrčiny navrací jen velmi zvolna, další místa tato zkáza teprve čeká.

Orel (1 182 m n. m.).

Dohledání vrcholu není složité. Zpět jdeme po naučné stezce a modré značce od Přilby, kterou znám především z doby, kdy si ještě běžkaři museli úzké, nekvalitní stopy projíždět sami. Pamatujete ještě někdo tuhle dřevní dobu?

mapa Březová hora

Poslední dnešní vrcholek vynechávám. I ten jsem mnohokrát přejížděl na běžkách všemi směry. Je jím Březová hora (1 193 m n. m.) nad Filipovo Hutí. Vysazuji kluky přímo pod vrcholkem a jedu fotit Roklany a koně na Korýtko, kde se později sejdeme.

Roklani od Filipovy Hutě...

...

Ubytování jsme Na Radnici na Borových Ladech. Kvalitně a levně. Večer jdeme naproti do hospody U černého vlka na večeři jen s Romanem, protože únava a bolest zad Vencu na večeři nepustí.

Borová Lada

Zahrádky, Liščí hora

mapa Liščí hora

Na druhý den mám připravený pěkný a zajímavý okruh po různých Ladech. Kolem té Borové se jich totiž nachází mnohem víc. Schválně počítejte se mnou: Zlatá Lada, Svinná Lada, Březová Lada, Černá Lada, Švajglova Lada, Pravětínská Lada, Hrabická Lada. Nezapomněl jsem ještě na nějakou?

My zamíříme do kopců k Černým Ladám a těsně mineme také Pravětínská a Březová. Zahrádky se jmenuje vrchol ležící nad stejnojmenným kempem u Teplé Vltavy. Oba tyto názvy převzaly jméno od samoty na jedné z mnoha pastvin, které zdejší kopce jako prstenec obklopují a dnes již většinou leží ladem. Lada, libozvučné to slovo je odvozeno od zastaralého slova "lado", jež znamenalo "neobdělaná půda".

Na louce nad Borovkou leží rosa a proto volíme cestu lesem. Na mapách.cz ji sice nemám značenou, ale na ceduli s mapou okolí zakreslena je. A v terénu je též. Díky můžeme z hlavní uhnout vlevo vzhůru do lesů a snadno dosáhnout vrchol Zahrádky, za což si do deníčků můžeme zaznamenat hned tři vrcholové jedničky (1 011 m n. m.). Ta nula je rezervována pro bráchu Venci Frantu, který nám na sběr tisícovek kašle.

Teplá Vltava v Borových Ladech.

S povděkem přijímáme fakt, že nejdeme pouze monotónní smrčinou. Objevují se letité javory, buky i břízy.

Sestupujeme k pastvinám u Zelené hory.

Vrchol Zahrádky...

...

Bukovým lesem, kde se také těží, klesáme k pastvinám pod Zelenou horu. Úžasné místo, kde se pohled do zvlněné krajiny s několika liniemi alejí a kamenů, i několika osamělými stromy, neustéle mění. Vpravo od nás vyhlížíme Liščí horu, která leží za mokřady Pravětínského potoka. I proto jsme vybrali delší, ale jistou trasu horní cestou. U nového srubu poblíž Zelené hory na chvíli zastavíme a hned nás napadne několik rozzuřených včel. Venca dostane dvě žihadla, já marně jednu včelku vytřepávám z vlasů, až jedno za krk také koupím. A pořádné. Chladím rosou nateklé místo a vnímám bolest celé hlavy. Alergik naštěstí nejsem, za hodinu se vše zklidní.

Vyštváni z krásného místa, které si pro sebe uzurpovaly agresivní včely, pokračujeme směrem na Švajglova Lada. Pak přeskočíme potůček a dohledáváme začátek lesní cesty. Vlastně spíš její konec, neboť za mokřady prameniště potoka se již nedostane. Nám umožní pohodlně dosáhnout na Liščí horu. Lesem se nese čarovný zpěv ptáčků, které nad námi ve větvích jen tušíme. Jaro je osvěžující a nádherné.

Ani krátká přeháňka na tom nic nezmění, spíš naopak. Nás donutí provětrat a smočit pláštěnky a deštník. V dáli z vnitrozemí slyšíme slabé hřmění. Bouře se dnes tvoří pod Šumavou.

Lučiny Černých Lad...

Pohled k Přilbě a Novým Hutím.

Zelená hora...

...

Liščí horu teprve musíme dobýt.

...

...

Zahrádky.

...

Liščí hora a Žlíbský vrch, kde již ve vrcholové knize mám dva zápisy. První z nich byl oslavou padesátin Leny s přípitkem šampaňským z donesených skleniček, podruhé dosažení tisícovky s Vencou.

Idilické místo, kde jsme byli napadeni a pobodáni rozzuřenými včelami.

...

...

Pohled k PR Pravětínská Lada.

...

Ačkoli je Liščí hora (1 049 m n. m.) nižší tisícovkou, převýšení zdoláme slušné. Nahoře za námi problesknou malebné loučky Pravětínských Lad, utopené v údolí přírodní rezervace totožného názvu. Jdeme opravdu pestrou krajinou, kterou málokteří turisté spatří. Nevede sem totiž žádná turistická značka. Nejbližší stoupá údolím Račího potoka, další pak míří k pomníku posledního zastřeleného vlka od Světlé hory.

Přemýšlíme o tom, jak pomíjivé jsou tyto pomníky vyhubeným zvířatům. Poslední vlk naštěstí neznamená úplný konec vlků na Šumavě. Ti se do ní vrátili. Snad podobné to bude i s medvědy, pár by se jich po Šumavě toulat mohlo, stejně jako tomu je dnes v Beskydech a Javorníkách. Vždyť po sousedním Slovensku se jich dnes po horách potuluje na dvanáct set.

Zatím se musíme spokojit s jinou zvěří. Výstup k vrcholu zpestří setkání s pasoucí se laní, které chvíli trvá, než nás identifikuje jako své ohrožení a uprchne do hloubiny bukového lesa.

Vrchol Liščí hory zdobí kamenitá skalka a hezký platan s odlupující se narůžovělou kůrou. Jelikož horu před námi kdysi zdolala i nějaká těžká lesní technika, a projela vrchem mezi mladou bučinou jako horký nůž máslem, klesáme po jejích hadích stopách. Zkrátíme si tím cestu k Březovým Ladám, kam sestoupíme.

Skok přes Zelenohorský potok.

Pod Liščí horou sprchlo.

Pod Liščí horou...

...

...

Laň pod Liščí horou.

...

Stoupání k vrcholu Liščí hory poskytne výhled na Pravětínská Lada.

...

Liščí hora - vrchol...

Platan s odlupující se kůrou zdobí vrcholovou plošinu.

Mezi mladou bučinou z vrcholu sjel těžký stroj a umožnil nám sestup jinou cestou.

Krátkou zastávku v kempu zvolna se plnícího stálými hosty, kteří zde mají svě zázemí nejen v podobě různých obytných garsonek, ale i jednoduchých zálesáckých přístřešků, bohužel nepodpoříme pivkem, protože v kiosku momentálně nikdo není. Svačíme z vlastních zásob a dobíráme pitnou vodu, rozvedenou po celém kempu.

Procházíme si ho a já koukám, jestli někde neuvidím čundračku Blanku. Zahrádky jsou jediným kempem, kde si umím představit, že bych v něm trávil léto nebo dovolenou. Zvláštní na tom je, že se nikdy neumístí mezi nejlepšími kempy u nás v různých rubrikách, zatímco v létě zcela přeplněný kemp Sedmihorky, kde přežívá hlava na hlavě a není v něm k hnutí, vyhrává. Kdysi jsme v něm s dětmi jednu noc z nouze strávili, příště v létě ani omylem.

Okolí Zelenohorského potoka chrání PR Pravětínská Lada.

Louky Březových Lad.

Orchidej prstnatec májový.

Kemp Zahrádky poskytuje dost prostoru pro klidnou dovolenou těm, kteří upřednostňují kontakt s přírodou před ubytováním v penzionech a hotelech.

Most u kempu Zahrádky.

Křížová cesta u Borových Lad...

Kaple sv. Anny.

...

Do Borovky přicházíme dost unaveni a proto osamocený vrchol Kamenáče necháváme na zítra. Rovnou míříme na pivo a brzkou večeři do restaurace penzionu Borůvka, pod který spadá i náš penzion.

Borová Lada a Paseky

Kamenáč, Nad Pasekami, Hrb, Výška, Homole

mapa Kamenáč

Vrchol nad Svinnými Lady bude prvním z dalších několika tisícovek posledního dne našeho sběratelského úsilí. Z penzionu mizíme brzy ráno. Popojedu k Františkovu a po lesní cestě, obtáčející Kamenáč (1 048 m n. m.) až samému vrcholu, snadno dosáhneme nejvyššího bodu. Jdu sám daleko vpředu a přesto za sebou stále slyším vencův zvučný hlas. Připomíná mi kresleného Kamenáče Billa, ale nebyl ten němý? Zřejmě je spokojený, že zatím jde vše podle jeho plánu. Mně ale plaší všechnu zvěř.

Kopečky jsou nahoře nedaleko od sebe hned dva, ale žádný z nich nemá vrcholovou tyč. Dokončíme okruh kolem Kamenáče a sestoupíme do Františkova, přímo k bývalé podzemní továrně, kterou za války budovali Němci pro výrobu dílů k stihačkám Messerschmitt. U zátočiny Teplé Vltavy ještě navštíme pomníček věnovaný převaděčům, nebo-li Králům Šumavy. Z Pivního hrnce, nedaleké skály nad ostrohem řeky, měla pohraniční stráž zdejší most jako na dlani.

Františkov...

...

Podzemí skrývá německou továrnu, kterou za 2. světové války postavili nacisté, aby tu mohli montovat proudovou stíhačku Messerschmitt ME – 262. Nadzemní části fabriky byly odstřeleny v 50. letech. (www.mapy.cz)

Teplá Vltava...

Pomník převaděčům...

...

Pivní hrnec, skalní ostroh nad Teplou Vltavou.

mapa Hrb

K dalším několika vrcholům půjdeme od Paseky, samot nad Novou Hutí. Pečlivě promýšlíme trasu, aby nebyla příliš dlouhá. První tisícovku dosáhneme snadno. Vrchol Nad Pasekou (1 041 m n. m.) určuje padlým stromem vychýlená tyč. Rozhodneme se vynechat Kamennou horu a pokračujeme rovnou na Hrb (1 074 m n. m.).

Paseky u Nových Hutí.

Vrcholek Nad Pasekou...

Skalnatý vrchol s raritou, kterou je vyřezávaný dřevěný jezevec, hlídající bedýnku s vrcholovou knihou. Ta již trochu zetlela, listy jsou slepené plísní a vlhkostí, a málokdo se do ní zapíše. Překvapí mne poslední zápis, který je od Romana Szpuka, jehož příběhem začala skvělá kniha o šumavských samotářích Raději zemřít v divočině. Jak jinak, zápisem s řádky veršovanými.

Něco připíšu, zatímco náš Roman se vybavuje se Strakoňáky, kteří se rojí pod skálou s jezevcem. Opět je na hoře přeromanováno.

Vrchol nese s sebou pověst o tom, jak financové naháněli přes kopečky pašeráka. Ten byl při útěku těžce zraněn a zachránil se jen díky tomu, že našel útočiště v jezevčí noře u Hrbu.

Pod Hrbem.

...

Hrb...

...

...

...

Jezevec na Hrbu.

L. P. 1728.

...

...

...

Hájenka u rezervace Najmanka.

...

Nad Vydřím potokem...

...

...

Pohled přes Paseckou slať k Přilbě.

Kousek cesty k Výšce (1 117 m n .m.) ještě doprovázím kluky, ale pak sestoupím k mokřinám přírodní rezervace Najmanka. Zde chvíli zkoumám dlouhé šňůry žabích vajíček. Přeháňky posledních dnů a chladný květen jistě žabkám pomohl.

Přes louku se vracím k Pasece a přejíždím k jezýrku U Kyzu, kde se později setkáme. Mám dost času na prozkoumání jezírka a jeho okolí, jen nepatrně poznamenané těžbou zdejšího křemene, suroviny pro sklářství.

Vytěžený křemen (kýz) se používal k výrobě skla v okolních hutích od 16. století do 19. století. Pak nastal úpadek skláren nejen na Šumavě. Před zpracováním ve sklárnách se vytěžený křemen leště drtil v nedalekém Pucherském mlýně na Zadově.

Jezírko U Kyzu.

...

...

Odkvetlý devětsil. Jeho kulaté léčivé listy na vandrech využívám jako obklad na bolesti kloubů, zad či svalů.

Poslední naši tisícovku odkryje nicotný výstup na Homoli (1 001 m n. m.). Nicotný, avšak důležitý. Padly další tisícovky a dnes jich Václavovi chybí pouze 25, zatímco mně něco přes 30. To je již výzva k zdolání všech zbylých.

Vrcholek Homole.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Blanka

18. června 2019 07:48

Blanka říká

Zdravím Šlápoty a moc mě mrzí, že jsme se na Zahrádkách nesetkali. Dle fotky je má "půlroční" základna velkého stanu úplně na druhém konci tábořiště (viz Rajče Blarza). Určitě byste dostali minimálně kafe. No a pokud jste bydleli v B.Ladě mohl být večer na grilu i buřtík nebo pstroužek. Jezdíme si pro čerstvé do Františkova. Je však možné, že jsem se zrovna toulala v Novohradských horách, kde jsem teď 2x vandrovala. Dle rozkvetlých pampelišek na fotkách je vaše návštěva staršího (tak 3-4 týdny) data. Rony, tak pokud budete lovit další tisícovky v okolí, určitě návštěvu zopakujte, budete vítáni. Klidně písni na email, ať to klapne na 100%. Přeji hezké léto a hodně šlápot krajinou.

Rony

18. června 2019 21:34

Rony říká

Děkuji za pozvání, Blanko. My kemp prošli v sobotu 24. května. Kafe by nám určitě bodlo, o pstroužku ani nemluvím. Tak snad příště...

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Blanka

19. června 2019 07:26

Blanka říká

To je velká škoda, já opravdu zrovna v tu dobu užívala krásnou přírodu o kousek dál než vyhttps://blarza.rajce.idnes.cz/NOVOHRADSKE_HORY_II._-_solo_vandr_24.-26.5.2019

Tak někdy příště to snad klapne. 

 

Rony

19. června 2019 08:00

Rony říká

Vybrala jsi si po Novohradských horách krásnou cestu, to je z fotek vidět. U Zlaté Ktiše jsme kdysi přespali na stejném místě, ale to bylo ještě před povodněmi 2002, které hráz provalily. Pod hrází mezi kameny žili raci. Trvalo pak pár let, než se vše spravilo. Úžasný je i zkamenělý papoušek pod Myslivnou, toho bych si někdy rád vyfotil. Miluji tyhle přírodní kamenné skulptury. Ale najdu ho v lese vůbec?

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Blanka

19. června 2019 09:54

Blanka říká

On není pod Myslivnou, ale mezi Kapelunkem a Pohořím.

https://mapy.cz/turisticka?x=14.7141299&y=48.6081368&z=15&source=foto&id=920963

S Novohradkama jsem ještě neskončila, ba právě začala. Moc se mi tam líbilo.

 

 

Rony

19. června 2019 19:44

Rony říká

Děkuji, zkusím ho někdy dohledat.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.