Půltucet (březen 2026) - příběh fotografie

Půltucet (březen 2026) - příběh fotografie

Motto: 'Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové, nádherné vydání.“ Hans Christian Andersen

Cesta bílá

V hlavě zazní píseň ticha

Vítr čechrá vrbám vlasy

Zmizela jsi, cesto bílá

Vůně řeky tvou překryla

. . .

Oči tmavých lesních tůní

Zdobné květy podléšky

Ve spáncích již bubny duní

Rozkvetlá jsi do krásy

. . .

1. Zámek Jaroměřice nad Rokytnou

Naše cesta do zámku v Moravském Krumlovu za Muchovo Slovanskou epopejí vedla krásnou přírodou, ale i kolem hodnotných hmotných statků. Pro mne byl největším překvapením barokní zámek v Jaroměřicích řadící se k nejmohutnějším stavbám první poloviny 18. století u nás i v Evropě. Procházku parkem jsme tak nemohli vynechat a protože v březnu je většina zámků stále nepřístupná, domluvili jsme se na možné návštěvě a prohlídce zámku.

. . .

2. Hadcová step

Mohelenská hadcová step patří mezi přísně chráněná území, které opravdu stojí za shlédnutí. Bylo zde popsáno kolem 60 nových druhů rostlin a živočichů. Hadec vznikl z vyvřelých hornin, obsahuje vysoký podíl oxidů hořčíku, které jsou toxické. Vzniká zvláštní extrémně teplé a suché mikroklima, kdy teplota hadcových skal bývá o 20 stupňů vyšší, než je teplota okolí. Skalnaté stepní svahy leží vysoko nad řekou Jihlavou a tvoří je meandr lidově nazývaný Čertův ocas.

. . .

3. Podléška

Jaterník podléška často zjara tvoří modré koberce, na které se slétá první hmyz. Mezi suchými listy nelze jeho květy přehlédnout. Působivou rodinku jsem vyfotil nedaleko zříceniny Příběnice v kaňonu řeky Lužnice.

. . .

4. Skalní tunel

Via Czechia - Stezka středozemím propojuje nejjižnější bod Česka a nejsevernějším. Vede po významných poutních trasách a sleduje i přirozené historické cesty, ať už je to keltská obchodní stezka nebo prastará plavecká stezka, po které se vraceli voraři z Prahy zpět na Šumavu. Dokumentární fotka zobrazuje pro turisty vybudovaný skalní tunel nad Lužnicí u Příběnic, který pochází z let 1938 - 1939.

. . .

5. Židova strouha

Projít zjara Židovu strouhu znamená, že budete mnohokrát brodit z jednoho břehu na druhý ledovou vodou. Pokud se na cestu vydáte s nedoléčenou virózou, buď vás tato Preisnitzovu terapie vyléčí, nebo znovu na pár dnů zalehnete do peřin, jako se to stalo mě. Romantické a dlouhé údolí připomíná Výlety do skal Rychlých šípů. Fotka je od soutoku s Lužnicí, kde se potok proplétá skalami a vytváří úžasná zákoutí. A pokud by někdo tápal, kam že se má vydat, bězte, že kaňon Židovy strouhy naleznete mezi Týnem nad Vltavou a Bechyní.

. . .

6. Zkreslení reality

Kreativní fotografie mám v oblibě již z dob, kdy se objevily první hodnotící fotografické weby, kam šlo vkládat jednotlivé fotky k bodování a posouzení ostatních. Kromě toho, že jsem se tehdy proklikal k zánětu karpálního tunelu, jsem se hodně dozvěděl o tvorbě a možnostech, jak vytvořit slušnou nebo něčím zajímavou fotku. Dnes již kvalitní zrcadlovkou fotím jen výjimečně, zpohodlněl jsem, ale nějaký nápad mne stále ještě občas osloví. Černobílé provedení českobudějovické vodárenské věže, jinak barokní technické památky z let 1721 - 1724, v odrazu hladiny Vltavy je jedním z nich. Zkreslení reality vytváří jiné pohledy na nám známé věci a nutí k zamyšlení. Od fotky k obrazu je již velmi blízko.

∆ ∆ ∆

Vstoupili jsme bosou mohou do jara. Obrazně i doslovně. Ale vraťme se ještě o krok zpátky, do únorových dnů, kdy se v neobvykle vyrovnaném poli zatím nejvíce daří hned trojici fotkek: Zamrzlý vodoád, Čertova stěna a Malše.

. . .

Modlitba za Šumavu

Pane, obrať k nám oči své

Pohleď k té tiché zemi

Ať je nám všem opět domovem

Ať opět matkou je mi

. . .

Bože, ať ten věnec lesů sní

Dál v poklidu starých mravů

Jak jen rodná řeč tu odezní

Bude i konec právu!

. . .

(Hošek Widtmann, Hřbet des Böhmerwäldlers, 1926)

. . .

Přemýšlení o LP desce, jež by nás na necelou hodinku ponechala v lůně lesů, vod a strání ukončilo dohledání bratrů Ryvolových a Hoboes - Zvláštní znamení touha.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (březen 2026) - příběh fotografie

15%Zámek Jaroměřice nad Rokytnou

12%Hadcová step

14%Podléška

20%Skalní tunel

21%Židova strouha

18%Zkreslení reality

Hlasovalo 119 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.