Náhodné články

Na korunu Hochkönigu

Na korunu Hochkönigu

Vysoký král (jak zní doslovný překlad), panující nad celými Berchtesgadenskými Alpami, tvoří vskutku majestátný masiv ležící na západ od Dachsteinu. Záda a týl hlavy představují strmé skály obrácené k jihu, naopak tvář je mírnější a obrácená k nebi. Zdobí ji strniště řídnoucích vousů, neboli malý roztávající ledovec.
Pokračovat ve čtení...

Blatná

Blatná

Ačkoli občas venku vítr sviští a teploty se chýlí k bodu mrazu, pokuste se vyrazit ještě třeba už naposledy před zimou někam na kole. Co třeba na Blatensko?
Pokračovat ve čtení...

Kvilda - poslední vzepětí letošní zimy

Kvilda - poslední vzepětí letošní zimy

Nejlepšího lyžování z celé zimy jsme se dočkali nečekaně až v polovině března, kdy v době rašení květů sněženek mírné ochlazení vytvořilo na horách kvalitní podmínky pro loučení se s bílou stopou. V okolí Kvildy jsme si díky tomu projeli některé nově udržované stopy kolem vrcholů Tetřeva (1260 m n. m.), Holého vrchu (1294 m n. m.) a Stráže (1308 m n. m.).
Pokračovat ve čtení...

Blízká setkání - l. údolí Ostružné a Sedlo

Blízká setkání - l. údolí Ostružné a Sedlo

Hory jsou i o setkávání. Někdy jsou to setkání náhodná, jindy plánovaná. Přináší s sebou sdílené zážitky a občas také nová přátelství. Na jedno takové plánované setkání jsem se vypravil do penzionu Pod Sedlem v Albrechticích. Přestože jsme toho i díky dešti po probouzející se šumavské přírodě moc neprochodili, všichni účastníci zájezdu byli spokojeni.
Po pátečním "seznamovacím večírku" jsme si v sobotu prošli široké údolí Ostružné z Keplů k Javorné a večer se rozhlédli z vrcholu Sedla.
Pokračovat ve čtení...

Šumavské zimní hrátky

Šumavské zimní hrátky

Do penzionu v Nové Hůrce mne nalákal hlavně běžkařsky neprozkoumaný terén v okolí Křemelné. Na co jsem se těšil, však vzalo za své. Ale tak už to občas bývá, člověk míní, počasí a nemoci mění...
Pokračovat ve čtení...

Dvě údolí a Tři sestry I.

Dvě údolí a Tři sestry I.

V létě 2013 byla vedle vydařené návštěvy Slovinska v plánu ještě jedna, o něco větší výprava. Jenže jak už to bývá, nemůže se skvěle dařit moc věcí najednou, tato velká výprava tedy nakonec padla, a když deset dní před začátkem semestru padla i její záložní varianta, mohl jsem už jen zůstat doma, nebo si narychlo vymyslet něco krátkého sám pro sebe. Tak jsem tedy začal vymýšlet.
Pokračovat ve čtení...

Výstup na Žlíbský vrch s překvapením a na hrad Kunžvart

Výstup na Žlíbský vrch s překvapením a na hrad Kunžvart

Vrcholem letošní turistické sezóny měla být i oslava kulatých narozenin na vrcholu některé šumavské hory. Nakonec to vyšlo až na září, kdy nás čekal výstup na neznámý Žlíbský vrch. Jako třešnička na dortu pak byl trek na hrad Kunžvart u Strážného.
Pokračovat ve čtení...

Dolomity Superski II

Dolomity Superski II

Možná si matně vzpomínáte na článek Dolomity Superski, jež jsem napsal před rokem. Letos jsme se vypravili ve stejném složení (já, brácha a strejda Jirka) za zimními radovánkami opět do stejnojmenné skupiny středisek, i když do jiné oblasti, a nelitovali jsme. Pojďte se podívat, jak se lyžuje poblíž Marmolády!
Pokračovat ve čtení...

Großer Arber - za posledním sněhem na nejvyšší vrchol Šumavy

Großer Arber - za posledním sněhem na nejvyšší vrchol Šumavy

Udělat si odpolední vycházku na nejvyšší horu Šumavy v polovině dubna rozhodně nemusí být úplně dobrý nápad. Zvláště když letošní dlouhá zima obdařila hraniční vrcholy neobvykle vysokou nadílkou sněhu. Proto se snažím přesvědčit syna Lukáše, aby si pro jistotu vybral s kámoši jiný cíl. Samozřejmě marně...
Pokračovat ve čtení...

Kolem Krašova

Kolem Krašova

Krašov býval kdysi dávno hrad a dokonce jedním z nejstarších v Česku. To, co z něj zbylo, leží na skalnatém ostrohu nad Berounkou, jižně od Kožlan nebo Kralovic na severovýchodě Plzeňska.

Pokračovat ve čtení...

Zobrazit další náhodné články

Loader
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.