Kategorie Slovensko 1. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Zima na Slovensku obrazem

Zima na Slovensku obrazem

Každé roční období má své kouzlo. Nejinak je tomu v zimě. Pokud se vydáte všanc mrazu, sněhu a ledu, může vám to přinést nejen pot a utrpení, ale i mnoho nezapomenutelných zážitků. Únava brzy zmizí, avšak vzpomínky vám zůstanou.
Pokračovat ve čtení...

Jeseň na Slovensku obrazem

Jeseň na Slovensku obrazem

Příroda Slovenska je překrásná. I proto nám kdysi tolik nevadilo, že nemůžeme přes železnou oponu do blízkých Alp. Brali jsme to jako nutné zlo a začali jezdit do hor slovenských. Tolik působivých, pestrých a divokých.
Pokračovat ve čtení...

Beskydy lll. - přes tři státy a Ropice

Beskydy lll. - přes tři státy a Ropice

Předposlední den, slunnou neděli, si jedeme projet pomezí tří států, Česka, Polska a Slovenska. Krajina Beskyd nezná hranic, přesto jisté rozdíly při naší cyklotrase zaznamenáme. Poslední den pak absolvujeme překvapivě nejtěžší trasu k vrcholu Ostré hory a dále pod hřebenem Ropice k Javorovému.
Pokračovat ve čtení...

Beskydy ll. - Trojmezí a Kamenná chata

Beskydy ll. - Trojmezí a Kamenná chata

Třetí den vandrují pěšáci přes vysokou Gírovou k Hrčavě a Trojmezí, kam si zajedeme na elektro kolech i my. A aby toho nebylo málo, vydáme se ještě na odpolední vyjížďku ke Kamenné chatě.
Pokračovat ve čtení...

Beskydy l. - Kozubová a Čantoryje

Beskydy l. - Kozubová a Čantoryje

Kde ještě leží v naší krásné vlasti kraj, který nám zůstal utajený? Určitě je to Slezsko, jež má své kouzlo a nepochybně krásnou přírodu. Zasahují sem svým obloukem Karpaty, kterým říkáme Západní. Beskydy jsou jejich nedílnou součástí a my v pěti dnech prozkoumáme jejich severní oblasti v blízkosti Trojmezí Česka, Polska a Slovenska. Tereziánské babí léto jsme si pro tento týden vyčekali.
Pokračovat ve čtení...

S krosnou do slovenských hor / l. Slovenský ráj

S krosnou do slovenských hor / l. Slovenský ráj

Střepiny vzpomínek se skládají v barevnou mozaiku kupodivu i po mnoha a mnoha letech docela snadno. Je to proto, že se mi všechny dobrodružné přechody hor do paměti vryly nesmazatelně hluboko. Mnohdy se z mysli vynoří i docela nepodstatné maličkosti a ty se stávají velice čitelnými, ucelenými a srozumitelnými. Vše jako by se znovu opakovalo...
Pokračovat ve čtení...

Do hor s vlčí smečkou

Do hor s vlčí smečkou

Krásných fotek je plný internet. Potěší na duši, vždyť příroda naší planety je opravdu úžasná. Stejně osvěžující jsou i fotky zvířat, které v ní s námi přežívají. Často spíš nezávisle a mimo nás. Těm divokým jsme jejich životní prostor velmi omezili. Vzali jsme jim místa, kde po tisíce let žila. Měli bychom omezit populační lidskou explozi, která svět pohlcuje a více se dívat kolem sebe. Nezničme krásu naší modré planety, je jedinečná.
Pokračovat ve čtení...

Daleko na východě - lll. Bukovské hory - Runina a NP Pieniny

Daleko na východě - lll. Bukovské hory - Runina a NP Pieniny

Vlčích hor jsme se ještě zcela nanasytili a tak přejíždíme do rusínské Runiny, kde nás čeká nášup. Protože natrefíme na místní slavnosti, je i ten velice chutný. Ale pozadu v tomto ohledu nezůstanou ani krásné Pieniny s průlomem Dunajce..
Pokračovat ve čtení...

Daleko na východě - l. hrad Lietava a Vihorlat

Daleko na východě - l. hrad Lietava a Vihorlat

"Pojďme si užívat divočiny do krásných a málo navštěvovaných hor východního Slovenska." Touto větou jsem zkoušel kámoše zlákat na místa, která bych rád spatřil na vlastní oči, mnohokrát. Letos se konečně ukecat nechali a já mohl začít plánovat. Prvním místem musí být Vihorlat.
Pokračovat ve čtení...

Za samotou na Ďumbier

Za samotou na Ďumbier

Občas mě přepadne touha po samotě. I s vědomím, že se to nemá, pak vyrážím sama do hor. Takže vloni v říjnu jsem si s vědomím, že znám dobře cestu na slovenský Chopok, naplánovala soukromou výpravu Chopok - Ďumbier. Usoudila jsem, že akce nemůže být žádný problém: postup doladím na místě, na avizovaný sněhový poprašek jsem se patřičně vybavila, náladu být sama se sebou jsem měla, tak co... Byl to však omyl. 
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.