Kategorie Slovensko 1. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Daleko na východě - lll. Bukovské hory - Runina a NP Pieniny

Daleko na východě - lll. Bukovské hory - Runina a NP Pieniny

Vlčích hor jsme se ještě zcela nanasytili a tak přejíždíme do rusínské Runiny, kde nás čeká nášup. Protože natrefíme na místní slavnosti, je i ten velice chutný. Ale pozadu v tomto ohledu nezůstanou ani krásné Pieniny s průlomem Dunajce..
Pokračovat ve čtení...

Daleko na východě - l. hrad Lietava a Vihorlat

Daleko na východě - l. hrad Lietava a Vihorlat

"Pojďme si užívat divočiny do krásných a málo navštěvovaných hor východního Slovenska." Touto větou jsem zkoušel kámoše zlákat na místa, která bych rád spatřil na vlastní oči, mnohokrát. Letos se konečně ukecat nechali a já mohl začít plánovat. Prvním místem musí být Vihorlat.
Pokračovat ve čtení...

Za samotou na Ďumbier

Za samotou na Ďumbier

Občas mě přepadne touha po samotě. I s vědomím, že se to nemá, pak vyrážím sama do hor. Takže vloni v říjnu jsem si s vědomím, že znám dobře cestu na slovenský Chopok, naplánovala soukromou výpravu Chopok - Ďumbier. Usoudila jsem, že akce nemůže být žádný problém: postup doladím na místě, na avizovaný sněhový poprašek jsem se patřičně vybavila, náladu být sama se sebou jsem měla, tak co... Byl to však omyl. 
Pokračovat ve čtení...

Vzhůru za medvědy na Kremnické vrchy a Poľanu ll.

Vzhůru za medvědy na Kremnické vrchy a Poľanu ll.

Další tři dny budeme poznávat méně známé slovenské pohoří. Poľanu vytvořil bývalý stratovulkán a dodnes zůstala skutečnou divočinou, chráněnou nejen CHKO, ale mnohde i nepřístupným terénem skalnatých zbytků kaldery sopky. Ta svojí mohutností dosahovala rozměrů Etny či Vesuvu. Ve skrytu lesů zde žijí vlci, rysi a medvědi.
Pokračovat ve čtení...

Vzhůru za medvědy na Kremnické vrchy a Poľanu l.

Vzhůru za medvědy na Kremnické vrchy a Poľanu l.

V samém srdci Slovenska leží hodnotné horstva Kremnických vrchů a Poľany, kam vedou naše kroky. Dokonce zde mají hned dva středy Evropy, byť již z tohoto faktu je jasné, že ty jsou poněkud variabilní. V Kremnických vrších si v chládku lesů užíváme první dny letošního parného léta.
Pokračovat ve čtení...

Do roka a do dne... III. Roháče - Skriniarky

Do roka a do dne... III. Roháče - Skriniarky

Poslední den, poslední naděje. Dnes na ty zpropadené Skriniarky už jít musíme. Brestová od časného rána tone v mlhách, které vichr přefukuje přes hřebeny do Roháčské doliny. Ochladilo se a vůbec to nahoře nevypadá dobře. Co nás tam asi čeká rok a den poté? Jedno je jisté. Bouře to nebude!
Pokračovat ve čtení...

Do roka a do dne... II. Roháčská plesa

Do roka a do dne... II. Roháčská plesa

Vysoké riziko bouřek znovu oddaluje hřebenový přechod. Jdeme pro jistotu k Roháčským plesům, odkud sledujeme, jak Ostry Roháč atakuje několik odvážlivců. Bouře a déšť přijde až později odpoledne. Další den prší. Trasa v dešti Látanou dolinou tak končí v sedle Zábrať a na Rákoni v husté mlze a zimě. 
Pokračovat ve čtení...

Do roka a do dne... I. Šípská Fatra, Skorušina

Do roka a do dne... I. Šípská Fatra, Skorušina

Loňský nedokončený přechod posledního kousku roháčského hřebene nás nenechal v klidu. I proto se přesně po roce znovu vydáváme do strmých hor Slovenska, v době, kdy znovu hrozí silné bouře a nejisté počasí. Splní se nám sen a podaří se Skriniarky přejít? První den nás nalákala Šípská Fatra a zapomenutý dvojvrchol skalnatého Šípu. Ani druhý se nás Roháče nedočkají, zamíříme na hřeben Skorušiny, ráj vlků a medvědů.
Pokračovat ve čtení...

Hory Slovenska: lll. Zpět do Roháčů na Sivý vrch, Nízké Tatry - Krakova hol'a a Ďumbier

Hory Slovenska: lll. Zpět do Roháčů na Sivý vrch, Nízké Tatry - Krakova hol'a a Ďumbier

Jen se pořádně vybouřilo, znovu stoupáme do Roháčů. Všem slibuji nevšední zážitek z průstupu rozlámaných Radových skal a to se splní. Nejzápadnější výběžek pro mne nejkrásnějších hor Slovenska totiž končí impozantním bludištěm vápencový skal s mnoha věžičkami, průchody, přelezy a hlubokými propastmi, s dominujícím Sivým vrchem.
Poslední trek patří Nízkým Tatrám, kde se naše cesty rozdělí, abychom zdolali nejen nejvyšší Ďumbier, ale i jeho atraktivní boční hřeben s Krakovo hol'ou.
Pokračovat ve čtení...

Hory Slovenska: ll. Drama v Roháčích, Juráňova dolina a tiesňavy Chočských vrchů

Hory Slovenska: ll. Drama v Roháčích, Juráňova dolina a tiesňavy Chočských vrchů

Třetí den se ukázal jako kritický. Jak jinak nazvat zásah vrtulníku záchranné horské služby Slovenska, s pomocí něhož nás vyprostili z kosodřevinou a balvany uzavřené roháčské Zadní Spálené doliny? Únik před silnou bouřkou pro nás skončil dobře, o kousek dál, na hřebenu mezi Brestovou a Predným Salatínem, však 36letý Čech takové štěstí neměl. Zabil ho jeden z blesků, které nám létaly nad hlavami...
Další dva dny volíme jistotu tiesňev a dolin. Nahlédneme do Juráňovo doliny a projdeme si NS Kvačanské a Prosiecké doliny v Chočských vrších.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.