Archiv měsíce Listopad 2023 1. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Rozhledna na Hradišťském vrchu

Rozhledna na Hradišťském vrchu

Lidé hornatou krajinu mezi Kaplicí a Trhových Sviny pojmenovali "Slepičí hory". K tomu jistě přispěl nejvyšší vrchol, jenž nese název Kohout. Pak už bylo snadné přiřadit nedalekému vrcholu Vysoký kámen název Slepice a ostatním kopečkům Kuřata.
Pokračovat ve čtení...

Jeseň na Slovensku obrazem

Jeseň na Slovensku obrazem

Příroda Slovenska je překrásná. I proto nám kdysi tolik nevadilo, že nemůžeme přes železnou oponu do blízkých Alp. Brali jsme to jako nutné zlo a začali jezdit do hor slovenských. Tolik působivých, pestrých a divokých.
Pokračovat ve čtení...

Za blanickými rytíři

Za blanickými rytíři

Podzim konečně máchl kouzelnou hůlkou a horská krajina se proměnila v pestrobarevnou mozaiku, která láká i pecivály. Využívám toho, že se pracovně dostanu do Tábora, odkud to není daleko k Blaníku.
Pokračovat ve čtení...

Sedlčanskem na kole

Sedlčanskem na kole

Sedím na odpočívadle, které podle stojanu na kola patří především cyklistům. Všude kolem sebe vidím zalesněné kopce, k nimž stoupám z údolí Vltavy. Za sebou mám necelou polovinu trasy, která je pro mne objevitelskou. Info cedule mapky okolí nese nadpis "Sedlčanskem na kole". Napadá mě, že bude dobré nazvat dnešní cyklotoulání právě takto.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (říjen 2023) - příběh fotografie

Půltucet (říjen 2023) - příběh fotografie

Motto: "Je možné stále klamat některé nebo občas oklamat všechny, ne však stále klamat všechny." Abraham Lincoln
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.