Kategorie Po stopách historie 1. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Jihočeské cyklotrasy Xll

Jihočeské cyklotrasy Xll

Počet zveřejněných jihočeských cyklotras přesáhl stovku. Další várka pro milovníky přírody přináší fotky a povídání o toulkách Strakonickem, Šumavou, Blanským lesem i Novohradskými horami.
Pokračovat ve čtení...

Benátky slovem a obrazem

Benátky slovem a obrazem

Soubor fotografií z fotogenických Benátek jistě potěší nejednu romantickou duši. Město bojuje staletí o holou existenci, protože jeho historické jádro leží na ostrovech v mělké Benátské laguně, oddělené od Jaderského moře úzkou kosou Lido a velmi často je zaplavováno.
Pokračovat ve čtení...

Za blanickými rytíři

Za blanickými rytíři

Podzim konečně máchl kouzelnou hůlkou a horská krajina se proměnila v pestrobarevnou mozaiku, která láká i pecivály. Využívám toho, že se pracovně dostanu do Tábora, odkud to není daleko k Blaníku.
Pokračovat ve čtení...

Mikroregion Porta Bohemica

Mikroregion Porta Bohemica

Krušné hory opouštíme, abychom na žádost Václava odjezdový den věnovali okolí Velkých Žernovic a Českému středohoří. Předtím ještě za jedeme k bunkru v Radešíně, kde vzniká muzeum starých časů.
Pokračovat ve čtení...

Cyklotoulky Švihovskou vrchovinou

Cyklotoulky Švihovskou vrchovinou

Rozsáhlý celek Švihovské vrchoviny je rozdělený do mnoha menších pohoří a zaujímá převážnou část okresu Plzeň-jih a přilehlé oblasti Rokycanska, Klatovska a Domažlicka. Nejvyšším vrcholem je Koráb u Kdyně. Moje cyklotrasa zmapuje značnou část tohoto pohoří.
Pokračovat ve čtení...

Silvestrovské pátrání po stopách letce Kudličky

Silvestrovské pátrání po stopách letce Kudličky

Stejně jako loni silvestrovské počasí nabídlo místo mrazu příjemné jarní počasí vhodné k projížďce na kole. Cílem se stala místa související s prvním jihočeským aviatikem, jenž mohl být i prvním letcem na světě. Jestli tomu tak bylo, však dnes již těžko zjistíme.
Pokračovat ve čtení...

Zaniklé obce Ktišska

Zaniklé obce Ktišska

Krajina se mění a příroda postupně pohlcuje to, co bylo dříve lidmi vytvořeno. Stačí několik desetiletí, aby se z domů staly ruiny, ze sadů houštiny, z křížů rezavá torza. Na mnoha místech již jen staré mapy doloží, kde stály domy, kde byl rybníček, kde náves. Zapomínat na minulost bychom však neměli. Pokud ji nechceme znovu prožít.
Pokračovat ve čtení...

Hallstatt a jezera Solné komory l.

Hallstatt a jezera Solné komory l.

Když organizace UNESCO v roce 1996 připsala k světovému dědictví.Hallstatt, Hallstattské jezero a velké jeskynní systémy (Obří a Mamutí jeskyně), zájem o malé městečko se znásobil. Krásy celé Solné komory nás budou necelý týden provázet na každém kroku. Story zahajujeme v Totes Gebierge u Grundlsee a v masívu Dachsteinu.
Pokračovat ve čtení...

Železné hory a Posázaví ll.

Železné hory a Posázaví ll.

Druhý den se podíváme na kamenné zoubky Sazavě. Zaslíbenou řeku trampům a skautům přiblížil ve svých dobrodružných dětských knihách "Jestřáb" Jaroslav Foglar, který tak formoval i můj pohled na kamarádství a přírodu kolem nás. Víkendovou neděli věnujeme pro změnu Lipnici nad Sázavou, reliéfům nesvobody a já i Melechovu, vyznamnému vrcholu Posázaví.
Pokračovat ve čtení...

Barevné toulky Kokořínskem ll.

Barevné toulky Kokořínskem ll.

Třetí den se rozhodnu pro pěší trasu roklemi a odpoledne mám čas i na projížďku k soutoku Vltavy a Labe. Čtvrtý den jedeme k Vlhošti a k Ronovu, kde zakončíme prodloužený víkend.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.