Kategorie Města 1. strana

Řadit články od nejnovějších – nejoblíbenějších – nejkomentovanějších

Okružní jízda Jihočeským krajem

Okružní jízda Jihočeským krajem

vydáno 25. října 2026 – napsal Rony – žádný komentář

Většina jihočeských cyklotras má jednu nepopiratelnou výhodu. Byť jedete po vedlejších cestách, je provoz na nich slabý, takže se necítíte ohroženi. Navíc je zde mnoho lesů, jimiž vedou krásné cyklostezky. Kopce jsou tak akorát, aby vás moc nezbavily, ale poskytly mnoho pěkných výhledů do krajiny. Přírodu najdete stále svěží a neporušenou tlakem velkých měst.
Pokračovat ve čtení...

Na elektrokolech z České Kanady do Rakouska lll.

Na elektrokolech z České Kanady do Rakouska lll.

vydáno 17. října 2026 – napsal Rony – žádný komentář

Čtvrtý den jedeme přes Landštejn do Slavonic. Nejprve si v hájovně prohlédneme sbírku samorostů, poté zastavíme na slavonickém renesančním náměstí. Keramická Maříž nás také chvíli zdrží, stejně tak lesní rybník Walden. Poslední den s Jirkou jedeme domů přes roviny Třeboňska.
Pokračovat ve čtení...

Na elektrokolech z České Kanady do Rakouska l.

Na elektrokolech z České Kanady do Rakouska l.

vydáno 11. října 2026 – napsal Rony – 1 komentář

Českomoravské pomezí nedaleko hranic s Rakouskem nabízí krásnou přírodu s mnoha rybníky, hlubokými lesy a kopci. Proč krajinu plnou balvanů kdysi nazvali Česká Kanada, zjistíte, pokud v ní strávíte alespoň pár dnů. To máme v úmyslu i my. Budeme ji projíždět na elektrokolech, hezky v klidu a pohodě.
Pokračovat ve čtení...

Toulky jižní Moravou

Toulky jižní Moravou

vydáno 27. září 2026 – napsal Rony – žádný komentář

Na turistické cíle jižní Moravy jsme se zaměříme jen pár dnů před koncem prázdnin. Začneme u Vranovské přehrady a druhý den budeme pokračovat k Třebíči a Telči.
Pokračovat ve čtení...

Azory, krásné místo na Zemi lll.

Azory, krásné místo na Zemi lll.

vydáno 24. září 2026 – napsal Rony – žádný komentář

Na poslední dny se vracíme na hlavní ostrov Saõ Miguel, kde podnikneme další výlety. První k jeho západní části, druhý do krásného parku u jezera Furnas.s vodopády.
Pokračovat ve čtení...

Azory, krásné místo na Zemi ll.

Azory, krásné místo na Zemi ll.

vydáno 23. září 2026 – napsal Rony – žádný komentář

Přelet na ostrov Faial spolu s trajektem na sousední ostrov Pico nabízí cosi navíc. Dostáváme se do míst, kde nejsou davy turistů, naopak jde o neprobádaná místa dvou menších nejzápadnějších ostovů Azor. Faial si důkladně projedeme, stejně tak i Pico, kde strávíme dva dny v Madaleně a okolí vysoké sopky Pico.
Pokračovat ve čtení...

Azory, krásné místo na Zemi l.

Azory, krásné místo na Zemi l.

vydáno 22. září 2026 – napsal Rony – žádný komentář

V polovině srpna odlétám na Azorské ostrovy. Těším se na trochu jinou krajinu, něž tu, kterou znám z různých koutů Evropy. Stále se píše, že jde o turisty opomíjený klenot Atlantiku, jenž leží na průsečíku euroasijské, africké a severoamerické tektonické desky, jedno z nejzelenějších míst na světě. Ostrovy jsou považovány za průkopníky v udržitelném cestovním ruchu s atraktivní outdoorovou kulturou.
Pokračovat ve čtení...

Slovinsko a Rakousko - krajem hor a vinic ll.

Slovinsko a Rakousko - krajem hor a vinic ll.

vydáno 4. září 2026 – napsal Rony – žádný komentář

Další tři dny si užíváme velmi teplé počasí, kdy ukrýt se v lesích do stínu stromů, či vyjet výš do hor dává smysl. Okolí Mariboru leží sice již mimo hřebeny Pohorje, ve vinařské oblasti, ale přesto projíždíme vrchovinou, kde se občas cítíme jako na Lochnesce.
Pokračovat ve čtení...

Dolomity 2026 - Val Gardena ll.

Dolomity 2026 - Val Gardena ll.

vydáno 29. července 2026 – napsal Rony – žádný komentář

Po dvou dnech, kdy jsem pořádně otestoval své tělo, si již budu užívat volnosti v krásné přírodě italských hor. Dolomity jsou úžasně fotogenické. Každým dalším krokem objevujete nové pohledy a dostáváte novou inspiraci. Zažijeme i první bouřky, které naštěstí přichází až pozdě odpoledne.
Pokračovat ve čtení...

Dolomity 2026 - Val Gardena l.

Dolomity 2026 - Val Gardena l.

vydáno 25. července 2026 – napsal Rony – žádný komentář

Dolomity jsou hory, do kterých se můžete vracet celý život. Stále je co nového objevovat, stále je na co se dívat. Možnosti jsou nepřeberné, nikdy při výběru kam jet, nesáhnete vedle. Dolomity jsou totiž vždy "trefou do černého"!
Pokračovat ve čtení...

Předchozí1234567...1920Další

Nejoblíbenější články z kategorie

Další oblíbené články z kategorie »

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie

Náhodné fotografie

Kromě věže zbyly z hradebních budov jen hromady kamenů a několik zdí. V naší třídě byla nejoblíbenějším předmětem biologie. Její výuka měla na škole svou tradici. Starší spolužáci nám vyprávěli o bývalém profesoru Lechnickém, který se na osnovy neohlížel a výklad omezoval jen na kreslené popisy ryb. Teprve inspektor prý objevil závažný fakt, že profesor Lechnický je němý, a tudíž k výuce nezpůsobilý. Náhradu do konce roku ředitel nesehnal, neboť se proslýchalo, že v biologickém kabinetu straší. Suploval tedy školník Vaňka, který byl znám jako milovník přírody a choval na školní zahradě králíky v šesti kotcích. Měli jsme jej také rádi. Učením nás nezatěžoval. Přišel do třídy, otevřel přípravy a četl: "Téma hodiny: Králíky. Cíl: Nakrmit je." Pak přípravy zavřel, a dodal: "To byste kluci nevěřili, co ty potvory sežerou." Známky pak dával z hlavy podle váhy nůše. Kdo přinesl trávu povadlou, dostal poznámku, že je drzý. Nejlepší známky z biologie nosil domů šplhoun Brumlík, který dokázal za hodinu natrhat nůši čtyrlístků a ještě vyčistit kotce a bobky srovnat na hnůj podle velikosti.Po prázdninách, právě když jsme si chystali nůše na biologii a šplhoun Brumlík se vytasil s novým srpem, vešel do třídy místo školníka zcela nový pedagog a řekl: "Jsem doktor Zelí a vy jste moji žáci. Opakujte to po mně." Doktor Zelí byl možná učený pán, ale kázeň ve třídě neudržel. Co chvíli se ozývaly výkřiky: "Pozor, Zelí, zajíc! Nazdar, košťále!" a jiné. Vrchol drzosti si dovolil repetent Pelnář, který v sobotu pozval pana doktora na nedělní oběd řka, že mají vepřovou s knedlíkem a maminka marně shání přílohu. Zelí smutně pokýval hlavou: "Pochopil jsem tvůj špatný vtip, chlapče. V neděli budete na výletě a já bych jako hlupák klepal na dveře." Při jedné hodině biologie jsme tak hlučeli, že vtrhl do třídy ředitel a pravil ironicky: "Pardon, kolego, nevěděl jsem, že přednášíte. Myslel jsem, že se zde válcuje plech." Tehdy se Zelí poprvé rozzuřil: "Vy nehodní chlapci," zašeptal, "za trest vám dnes neprozradím již nic nového o ježkovi."Nezapomenutelným zážitkem školního života byla pak návštěva zoologické zahrady. Už týden před stanoveným datem výpravy sršel Zelí vtipem a dobrou náladou. "To uvidíte, co je na světě zvířat," holedbal se, "a každé jiné! Jenom o jedno vás prosím, děti moje takřka vlastní. Nekrmte zvěře!" Všichni jsme to svorně slíbili. Jenom Pelnář povstal a řekl pevným hlasem: "Já budu krmit hrocha. Líbí se mi, že je špinavej!" "O tebe strach nemám, Pelnáři," zasmál se Zelí, "ty jsi lakomý. Jak tě znám, od tebe zvěř skývu neuvidí." Pelnář si sedl a mumlal výhrůžně: "Uvidíme, hlávko!"V pondělí ráno jsme se sešli na nádraží v 7.00. Pelnář přišel v 7.05, neboť vláčel za pomoci svého děda tlumok laskomin pro hrocha. V 7.15 odjel vlak bez nás a v 7.32 přiběhl uřícený profesor Zelí: "Promiňte, chlapci, ale nemohl jsem najít nádraží," omlouval se pokorně, ale hned na to vykřikl: "Pelnáři, okamžitě nech to žrádlo pro hrocha doma!" Repetent drze tvrdil, že veze chudé neduživé tetě do Prahy výslužku, což mu děda bázlivě potvrzoval. Zelí se upokojil. Pak přiložil ucho na koleje a pravil: "V 9.48 jede další vlak." A skutečně. Přesně v 9.48 stál vlak před námi. Bohužel nákladní. Cesta na uhlí ubíhala celkem klidně až na to, že Zelí občas vypadl z vagónu, když si prohlížel krajinu. Konečně jsme stanuli před zoologickou zahradou."Prosím slevu," žádal profesor. "Nedělejte nám ze ZOO holubník, pane mistr," obořil se vrátný, "horničtí učni jsou hlášení až na čtvrtek!" Učitel zrudl: "Jsem doktor Zelí a toto je jedenáctiletka z Pyšel. A chci slevu!" "Já tvrdím, že z vás padá mour a umažete nám zvěř," trval na svém vrátný, "proto zaplatíte plnou cenu." Profesor odvedl vrátného stranou. "Nechci slevu zadarmo," pravil vychytrale a položil na stůl stokorunu. Vrátný odpočítal zlevněné lístky a Zelí se začal chlubit svým vyjednávačským uměním. Vešli jsme do zahrady. Právě když učitel hledal cestu ke lvům, spatřili jsme dva prchající zřízence a zaslechli křik: "Zachraň se kdo můžeš, hroch se utrhl!" V tu ránu byl Zelí na stromě. "Vím, co hroch dovede, všichni, do lavic končím exkurzi!" Hledali jsme úkryty, kde se dalo. Většina nalezla útočiště v pavilónu opic. Vavřík Petr, syn krotitele, se schoval u tygra a strkal mu ve strachu před hrochem hlavu do tlamy. Nutno dodat, že jeho otec znal tento trik zřejmě lépe. Milovský Alois, tlouštík třídy, který k opicím nedofuněl, se ukryl u krajty. "Pane profesore," volal, "to je zajímavé, jak je ta užovka přítulná. Jak mě přátelsky obtáčí!" "Nadechni se, Milovský!" volal Zelí zoufale, "to je krajta!" Pak zavřel oči a šeptal: "Vidíš, blbe, kdyby ses byl učil. Hady jsme měli předminule..."Náhle jsme si všimli, že jediný, kdo se neukryl, byl Pelnář. Stál na cestičce, pak přiložil ucho k zemi a volal: "V 17.05 je tu hroch!" "Až v 05?" divil se Zelí," to mohu ještě slézt a vysvobodit Milovského." Sotva se však učitel dotkl země, byl tu hroch. O chvíli později už pedagoga vozil po zahradě. "To byl špatný vtip, Pelnáři," volal doktor Zelí, "připrav si žákovskou knížku." Po dvaceti minutách dostihů však přestal Zelí zřejmě vnímat. Zakousl se hrochovi do kůže a už dávno neřídil jeho směr. Pelnář se zajíkal smíchy. Nato otevřel vak hrochových pochoutek. Tlustokožec zavětřil a zaryl hlavu do pytle. Zelí se sesul k zemi a vleže Pelnářovi děkoval. Po chvíli přežraný hroch zjihl jako dítě a dokonce před Zelím panáčkoval. Pak se nechal klidně dovést do svého bazénu.Pelnář dostal od vedení ZOO za odměnu náramkové hodinky a od té doby je s učitelem jedna ruka. Zelí chodí k Pelnářům na obědy a reperent má nad postelí list ze žákovské knížky s pochvalou:K záchraně profesora před zlým buvolem neváhal obětovat výslužku pro chudou nemocnou tetu.
Jestřebická Roraima.
Ždánov a Javorník. malá Amerika
Letiště Kostolec
Europahaus aneb co (nejspíš) nezasponzoruje ta naše EU…

Další náhodné fotografie »

Jaký typ výletů preferujete?

43%Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě

32%Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu

24%Poznávání památek a velkých měst

Hlasovalo 3741 čtenářů Archiv anket

Náhodné články

Další náhodné články »

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.