Půltucet (květen 2025) - příběh fotografie

Půltucet (květen 2025) - příběh fotografie

"Utrhl jsem květinu a zvadla mi. Chytil jsem motýla a umřel mi v dlaních. Pochopil jsem, že krásných věcí se lze dotýkat jen srdcem.“ John Lennon

Poslední beránek

Rozmělním vzpomínky silnou černou kávou

Hořkou k uzoufání

V ranní rose snad kousek tebe sháním

A když beránci po modrém nebi volně plují

Rád pod nimi v trávě tiše medituji

. . .

Pak začnou je honit podivní netvoři

To kvůli nim naše srdce živoří

A přichází bouře

. . .

Tak trochu ze strachu

Tak trochu z nouze

Dál dívám se na nebe

A dívám se dlouze

. . .

Poslední beránek...

Dobře jim tak

Přes černé vzpomínky

Přejel tvůj vlak

. . .

1. Průhonický park

Průhonický park na jaře rozzáří mnoho barev. Květen se stane měsícem rozkvétajích rododendronů, ale i mnoha dalším keřů, skalniček a bylinek. Procházka s Hankou, Monikou a Agátkou po rozlehlém parku se tak stala pohádkovou. No řekněte sami, nechtěli byste se po něm také procházet s třemi krásnými princeznami?

. . .

2. Mühlviertel

Za našimi jižními hranicemi se můžete pokochat mimořádnými výhledy při projížďce mezi kopci Mühlviertelu. Pojedete po kvalitních úzkých cestách a navštívíte místa, kudy vedla první železnice na evropském kontinentu. Koněspřežná dráha vedla z Českých Budějovic do Linze a dodnes se v terénu dochovaly její zbytky.

. . .

3. Zámek Týnec

Otevřená brána nás zve k návštěvě zámku Týnec, který bez nadsázky před léty vstal z mrtvých. Mimořádné finanční investice stále zušlechťují krasný zámek, jeho okolí i interiéry se zajímavou galerií obrazů. Jeden z autorů, Josef Váchal, na zámku často pobýval. Mimo jiné zde v roce 1931 vytvořil a vydal v počtu 100 ks svoji nejvýznamnější knihu Šumava umírající a romantická. Její hodnotnou kopii jsem před lety vyhrál ve fotografické soutěži s fotkou ojíněných bučin Vysoké Běty.

. . .

4. Perla v hlubinách

Jako perla v hlubinách objeví se po výstupu nad vápencový lom Rabí malé jezírko. Krajina Pošumaví zde získala malebnou krásu, kterou nelze opominout. Nám jinak tolik známá místa nás okouzlila dalším překvapujícím objevem.

. . .

5. Stratenec

Tři kříže na vrcholu Stratence symbolizují Slovensko. Mraky vítr žene přes hřeben Javorníků na slovenskou stranu, kam se červená turistická značka zatoulá hned několikrát. Je chladno, ale konečně se na nás občas usměje i sluníčko.

Naše kvarteto si hřeben prošlo ale i projelo na elektrokolech, která se zde ukázala být vhodným dopravním prostředkem. Právě na Stratenci se obě naše oddělené dvojice setkaly. Pěšáci po výstupu na Malý Javorník, jedinou tisícovku na české straně pohoří Javorníků, my bikeři po pohodové hřebenové jízdě od Kohůtky.

. . .

6. U Vsetínské Bečvy

Vsetínská Bečva doprovází naše kroky mezi Velkými Karlovicemi a Valašským Meziříčím po celou dobu naší pětidenní anabáze, kterou jsme nazvali lakonicky Valašskými vrchy. Pestrou nabídku horských výletů jsme využili k naší plné spokojenosti.

∆. ∆. ∆

Chladný duben nám nyní ovládají dvě fotky. Rovnoběžky se dotáhly na Posla jara. Motýlek babočka paví oko dlouho vedl osamoceně. Není se čemu divit, vždyť jaro je zrozením života ve všech jeho souvislostech.

Jako trampík jsem v 80. letech minulého století přišel na chuť skupině Supertramp a jistě nebude od věci si připomenout desku z roku 2010 Gone Hollywood. Jinými slovy Hollywood je pryč, Hollywood zmizel. "Tolik hlupáků v Hollywoodu".

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (květen 2025) - příběh fotografie

2 13% Průhonický park

2 13% Mühlviertel

3 19% Zámek Týnec

5 31% Perla v hlubinách

1 6% Stratenec

3 19% U Vsetínské Bečvy

Hlasovalo 16 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.