Šumperk ll. - Jeřáb a Králický Sněžník

Šumperk ll. - Jeřáb a Králický Sněžník

Autem se přesouváme k Dolní Moravě, kde Roman vystoupá na nejvyšší vrchol Hanušovické vrchoviny Jeřáb, zatímco já s Jirkou vyjedeme pod Králický Sněžník a budeme traverzovat horské svahy s mnoha nádhernými výhledy. Odpoledne navštívíme tvrz Hůrka u Králíků.

Jeřáb pěšky, Králický Sněžník vyhlídkovou cyklotrasou

Když se ráno scházíme v 8 hodin na snídani, Venca je ošklivě nateklý a na jedno oko vůbec nevidí. Jdeme do lékárny, ale na jasné doporučení jedeme do nemocnice. Je jasné, že Václav dnešní túru vynechá.

Roman má zájem vystoupat na tisícovku Jeřáb u Králíků a tak se domluvíme na změnu pořadí tras. My s Jirkou pojedeme pod vrchol Králického Sněžníku trasu, na kterou se hodně těším. Přes kopce se díky objížďce složitě přes kopečky přesouváme autem do Hanušovic, odkud dojedeme na Malou Moravu, respektive do její části Vysokého Potoku.

Ranní probouzení včerejším polibkem nám u snídaně, kterou máme v ceně ubytování, rozesměje tváře smajlíky.

Socha sv. Floriána stojí u sýpky nedaleko zámku Velké Losiny, k němuž se v sobotu vrátíme

Hanušovická vrchovina - výstup na Jeřáb

mapa Jeřáb

Roman jde podle Vysokého potoka po modré značce ke kamenné barokní poutní kapli z poloviny 18. století, stojící na úpatí vrchu Jeřábu. Odtud stoupá lesem na vrchol s omezeným výhledem. Jeřáb je nejvyšší vrchol a zároveň jediná tisícovka Hanušovické vrchoviny (1 003 m n. m.). Vrchol je zalesněný především smrkem, a jen místy jsou paseky, umožňující částečné výhledy.

Odsud po modré značce klesá k pramenům Tiché Orlice, aby se stočil na travnatý hřebínek k rozhledně Val (790 m n. m.). Odsud může pozorovat mohutnou hradbu Králického Sněžníku, kde se já s Jirkou právě pohybujeme.

Pramen Tiché Orlice pod Jeřábem.

Rozhledna Val.

Traverz Králickým Sněžníkem

mapa cyklotrasy - Stopař

Řeka Morava nás vede neomylně do hor. Projedeme Horní Lideč a Červený Potok k Dolní Moravě, kde se stále staví. Turisticky přitažlivé místo láká na loni otevřenou novou atrakci, kterou je visutý most dlouhý 721 m, po němž ve výšce až 95 m překonáte hluboké horské údolí. Přejdete tak z jednoho horského hřebenu na druhý.

Projíždíme údolím Moravy, a mě se podaří nechtěně málem vyjet až k česko-polské hranici na rozhlednu Klepáč (1 144 m n. m.), což ale není v plánu. Naše baterie elektrokolol si to budou jistě pamatovat, ale ani dnes nemáme dlouhou cestu. Mohl bych se cestu pamatovat, vždyť jsme tudy sestupovali z vrcholu Králického Sněžníku (1 423 m n. m.) před několika lety. Dál se držíme kamenité cyklostezky, ale znalí cyklisté zde jedou po lepší cestě po pravém břehu Moravy.

Prudší stoupání nás čeká v závěru doliny, odkud stoupá turistická žlutá již velmi strmě vzhůru k vrcholu. Trasa cyklostezky se zde stáčí doprava za Koňský hřbet (991 m n. m.), odkud stoupáme stále výš až na kótu 1 160 m n. m. Pod vrcholem Sušiny (1 321 m n. m.) začínáme traverzovat jednotlivé vrcholy bočního hřebene Králického Sněžníku. Dáváme se do řeči s bikerem, který si zrovna mění elektrobaterii v kole Cube, tedy stejném, na kterém jedu já. Ze Zábřehu by na jednu asi opravdu nedojel. Slibuje nám parádní výhledy a ty se brzy objevují. Pohodlná, široká cesta vede v prudkém svahu padajícím hluboko do údolí Moravy. Objevují se stále nové vzdušné výhledy na hraniční hřeben Malého Sněžníku, zanedlouho vidíme i novou rozhlednu na Králičáku. Vidíme kamenná moře jihozápadního svahu hory a těšíme se na další trasu. V stále stejné nadmořské výšce pokračujeme v objíždění potoků, jež zde po tisíciletí ukusují části hor. Pětipotočí zde spočítalo bystřiny stékající dolů do hlubin temného lesa. Dlouze by se dalo jen tak stát na místě a pozorovat neskutečnou krásu zdejších hor.

video Králický Sněžník

Malá Morava pod Králickým Sněžníkem.

Traverzujeme horské svahy s mnoha postupně se měnícími výhledy.

...

Králický Sněžník s novou rozhlednou.

...

...

...

...

Pod Podbělkou (1 308 m n. m.) ztrácíme z dohledu Králický Sněžník a blížíme se k vrcholu Slamníku (1 232 m n. m.). Pod jeho vrchol vede z Malé Moravy lanovka, objevuje se Stezka v oblacích, areál s bobovou dráhou a především Sky Bridge 721, visutý most, odvážně vedený nad údolím Mlýnského potoka. Naše zastávka se protáhne, mimo focení věnuji čas natáčení videa dlouhé lávky, z které až k nám zní hlasy natěšených turistů. Hodně lidí se vrací k lanovce, jsou to většinou ti, co si Sky Bridge 721 již prošli. Průchod po 1,5 m široké visuté lávce je jednosměrný.

video Sky Bridge 721

Svahy Chlumu začínáme sjíždět serpentiny do údolí Malé Moravy. Z obce Sklené už se vezeme pohodlně až k zaparkovanému autu. Užíváme si horskou krajinu s výhledy a shodneme se na tom, že tohle je jedna z nejhezčích cyklotras, kterou jsme jeli. Mezitím volá Roman, že schází do Králíků, abychom pro něho zajeli.

Stezka v oblacích.

Vrchol Klepáče s rozhlednou, kam jsme omylem dopoledne zamířili.

Sky Bridge 721.

...

...

...

...

...

Dělostřelecká tvrz Hůrka

Cestou za kámošem do Králíků míjíme vojenskou tvrz, kam se po naložení osiřelého pěšáka Romana vracíme. V 15 hodin stihneme poslední dnešní prohlídku s výkladem.

Dělostřelecká tvrz Hůrka se měla stát opěrným bodem předválečného systému československého opevnění. Výstavba probíhala v letech 1936 - 1938 a dokončena měla být v druhé polovině roku 1939. K tomu už však z důvodu okupace Němci nedošlo. Ti si zde vyzkoušeli několik vyvíjených zbraní německé armády a též začali upravovat podzemní prostory pro výrobu leteckých součástí. Po druhé světové válce se z objektu stal sklad munice, aby byl v roce 2008 převedený na město Králíky a zpřístupněný veřejnosti.

Uvnitř je velmi chladno. Bunda a tričko mě nechrání dostatečně a tak musím v podzemí stále sem tam popocházet. Dost podrobný a dlouhý výklad mi proto tolik do hlavy neleze, ale vše víceméně již znám odjinud. Naštěstí od ostatních jsme si vybrali zkrácenou prohlídku (50 minut). Když se sami vracíme k bytelným vstupním dveřím, možná nám ostatní závidí. Je čeká ještě několik set metrů pochodu tunely, neboť tato tvrz je napojena na několik dalších bunkrů v okolí. Systém propojení je velmi pozoruhodný.

Domů jedeme snazší cestou kolem Štítů a v hotelu se dozvíme, že Václav má pásový opar. Bude tedy trávit zbytek dovolené zavřený na hotelovém pokoji, v němž bydlí s Romanem. Bohužel ne vše se vydaří, ne všechny plány se vždy splní.

Tvrz Hůrka...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Borek

23. května 2024 09:32

Borek říká

Krásná příroda.  Vojenská pevnost když jsem tam byl na dovolené nebyla přístupná.

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.