Putování po Vltavské cyklistické cestě

Putování po Vltavské cyklistické cestě

Začátkem července jsme se vydali s Lídou na putování podél Vltavy. Dopravním prostředkem nám byla naše kola a průvodcem Vltavská cyklostezka, táhnoucí se od pramene až do Mělníka. My po ní jeli od samého začátku v Kvildě až do Českého Krumlova a podobnou cestu můžeme jen doporučit!

Vltavská cyklistická cesta byla vyznačena v roce 2008 (alespoň v Jihočeském kraji), ale pořád se ještě mění, jak jsou nacházeny lepší úseky, např. s menší dopravou. Měří okolo 450 km a vede z Kvildy přes prameny Vltavy, Strážný, Novou Pec, Frymburk, Lipno nad Vltavou, Vyšší Brod, Český Krumlov, Zlatou Korunu, Římov, České Budějovice, Hlubokou nad Vltavou, Týn nad Vltavou, okolo Písku a Zvíkovského Podhradí, přes Slapy, Štěchovice a Davle do Prahy, odtud přes Klecany, Kralupy, Dědibaby a Zálezlice do Mělníka.

Na oficiální stránkách cyklostezky probíhá aktualizace (už od léta :-) Popis cyklostezky i s trasou vyznačenou na mapě je třeba na greenways.cz. Logo cyklistické stezky je ve fotogalerii.

My jsme na ní narazili jen díky mojí mamce, která dostala prospekt s mapami celé cesty. Nejvíce nás přirozeně zaujala šumavská část, a tak jsme se rozhodli dojet vlakem do Lipky, což je asi nejbližší vlaková stanice od pramene Vltavy. Nijak jsme nespěchali a cestu jsme si vychutnávali.

Mapa okolí začátku naší cesty

Den první: z Lipky před Kvildu a pramen Vltavy na Bučinu

Z Prahy s přestupy v Plzni a ve Strakonicích (kde jsem se ani nestavil doma) jsme se dostali vlakem v půl třetí do Lipky. Sluníčko svítilo a my v cyklistických dresech brzy také. Hned nás však čekal pořádný výšlap do sedla nad Borovou Ladou, následovaný ještě delším sjezdem. V Borové Ladě vyprosila Lída v hospodě vodu, abychom měli dost osvěžení do horkého počasí. Přitom mě zaujal plakát "Nechceme zelené 'aktivisty', chceme zelenou Šumavu!" s pozadím se suchým smrkovým lesem. Fotku bohužel nemám.

Z Borové Lady jsme pokračovali lehkým stoupáním podél Vltavy do Kvildy, byť tudy cyklistická cesta nevede. Ta začíná v Kvildě a vede proti proudu k prameni Vltavy pro cyklisty již znatelným stoupáním. U pramene jsme se osvěžili, získali první turistické razítko a podívali se na smutné odumřelé lesy všude okolo ...

Cyklocesta dál prudce stoupala po kamenité cestě k rozcestí pod Stráží a odtud zase klesala do Bučiny, stále po lesní cestě, ale naštěstí ne tak prudce. V Bučině jsme hned zahnuli na silničce doleva a trochu vystoupali k nouzovému nocležišti na louce u okraje lesa a u silnice. Už tam byli dva vandráci, otec se synem, ale místa dost. Večer, když jsme už byli zalezlí, přibyl třetí stan.

Společně "před použitím" na nádraží v Lipce

Alpská vyhlídka mezi Lipkou a Borovou Ladou

Panorama z alpské vyhlídky nad Lipkou. Alpy v tomto počasí samozřejmě vidět nejsou.

Pod Kvildou se u mladé Vltavy pasou ovce.

Malebná krajina Kvildy s pastvinou pro ovce v popředí.

Teplá Vltava pod Kvildou

Teplá Vltava tekoucí pastvinou

Oměj

Cestou po modré k prameni Vltavy vidíme, že uschlé stromy už začínají být nahrazovány mladými. Akorát jsou to zas smrčky a bez zásahu člověka tu asi jen tak nic jiného nevyroste.

Cesta k prameni je smutná, stejně tak celé okolí pramene.

Smutné stromy nad pramenem Vltavy (foceno začátkem května)

Samotný pramen je vlastně studánka (foceno začátkem května).

Blízké okolí pramene již zarůstá novým mladým lesem (foceno začátkem května).

Socha nad pramenem (foceno začátkem května)

Stoupání do sedla pod Stráží je pro cyklisty dlouhé a prudké. Však jsme se také dostali do nejvyššího bodu naší výpravy (cca 1260 m n. m.). Od teď už budeme samozřejmě jen klesat :-)

Nouzové nocležiště Bučina nouzově nevypadá, ani ho nouzově nevyužíváme. Naplánovali jsme si ho už před cestou. Náš stan je vlevo, vpravo má stan otec se synem, kteří jsou na vandru.

Výhled od nocležiště, zřejmě někam do Německa

Rozložené věci z brašen, kola a stan

Kytky u nocležiště

Louka u nocležiště

Naše myši

Den druhý: z Bučiny přes Stožeckou kapli k Lipnu

Můžeme se pochlubit, že z nocležiště jsme vyrazili jako první. Nebyl to však nijak závratný výkon, na kola jsme sedli zhruba v půl desáté. Sjeli jsme hned na Knížecí pláně, kde jsme se podívali na rozbořený kostel a na hřbitov obnovený po revoluci. Začala na nás dýchat atmosféra krajiny, odkud byli odsunuti sudetští Němci a kde dílo zkázy dlouho dokonávala komunistická armáda.

Vcelku po rovině jsme pokračovali ke Žďáreckému sedýlku a odtud z kopce do Strážného krásným, dlouhým sjezdem.

Tam vedla cyklostezka kus po hlavním tahu do Německa, což se nám nelíbilo, ale asi to nejde jinak. Dál se jelo z kopce do kopce po loukách a menšími lesy podél hranice na východ, pak se začalo vytrvale stoupat na Mlaka. Stoupání završil trhák do sedla nad Českými Žleby. Po sjezdu do vesnice jsme museli pořádný výšlap vyvážit lívanci a kofolou.

Kus za Žleby jsme odbočili z Vltavské cyklocesty ke Stožecké kapli. Chvíli se mírně stoupalo po asfaltce až na rozcestí pod kaplí, odkud vedla pěšinka prudce nahoru. Vedli jsme po ní kus kola, abychom je schovali za vývratem. Vnitřek kaple byl zrovna v rekonstrukci, tak jsme si ji prohlédli jen zvenčí. Ještě jsme vylezli na Stožeckou skálu, ale výhled tam nebyl žádný, takže možná ani o Stožeckou skálu nešlo.

I přes rekonstrukci jsme návštěvy nelitovali. Kaple zasvěcená Panně Marii je celá dřevěná a pěkně tak zapadá do okolní přírody. Původně ji postavil v roce 1791 kovář Jakub Klauser na znamení díků za vyléčení očí vodou z tamního pramene, přesto byla vysvěcena až v roce 1865. Pravidelně každý srpen se pak k ní konaly poutě. Od roku 1946 však kaple chátrala a obnovována byla až po roce 1990, kdy byla také znovu vysvěcena.

Vrátili jsme se ke kolům a po asfaltce na Vltavskou cyklistickou cestu. Po ní jsme během chvíle sjeli do Stožce. Odtud vede vcelku rovná cyklostezka podél kroutící se Vltavy a my po ní uháněli slušnou rychlostí. Ještě jsme odbočili k mostu přes Vltavu u Pěkné (vypadá docela provizorně), kde jsme si dali odpolední obědo-svačinu (ve čtvrt na pět) a chvíli si odpočinuli.

Pak jsme dojeli k Lipnu a do Nové Pece. Nabrali jsme pořádně vodu na večer a noc a vydali se hledat místo na spaní. Vhodné místo jsme si tipli dle mapy napoprvé: v relativně rovném lese asi kilometr a půl za Novou Pecí. Uvařili jsme si k večeři těstoviny s krůtím gulášem a cibulí, ale začalo pršet. Nezbylo, než jíst nouzově ve stanu. Hlavně, že přes den bylo pěkně.

Rozbořený kostel na Knížecích pláních

Erb Schwarzenbergů (asi jeden z mnoha různých) před bývalým kostelem

Panorama Žďáreckého jezírka

Pohled do Rakouska u Dolního Cazova. Z tohoto pohledu není vidět rozdíl oproti Čechám, ale jinde jsou vidět vesnice, které u nás v šumavském pohraničích chybějí.

Kopce u Strážného, vlevo asi Silnický vršek

Svah pod Žlebským vrchem

Stožecká kaple

Vnitřek Stožecké kaple

Kaple z boku z cestičky na Stožeckou skálu

Vežička kaple

Most u Pěkné

Vltava u Pěkné po proudu

Vltava z mostu u Pěkné

Cyklostezka na Novou Pec vede téměř pořád po rovině, a tak nám cesta rychle ubíhá.

Den třetí: od Nové Pece podél kanálu a Lipna do Lipna

Ráno nám sbalení kvůli dešti trvalo trochu déle, ale zato jsme k snídani měli vydatné ovesné vločky se sušeným mlékem, kakaem a brusinkami odležené přes noc. Mňam! Měli jsme tak dost sil vystoupat na Klápu ke Schwarzenberskému kanálu.

Podél kanálu se jelo krásně, taky to bylo po rovině. Jízdu později zhoršoval jen štěrk, který vystřídal starý asfalt, jakmile začala opravená část kanálu. V Zadní Zvonkové jsme se od kanálu zas odpojili a podívali se na kostel sv. Jana Nepomuckého a hřbitov, které dostaly za komančů pořádně zabrat. Kostel přišel mimo jiné o střechu a hřbitov byl srovnán se zemí. Díky původním německým obyvatelům je však již dnes kostel opraven a padlé náhrobky opět vztyčeny.

Za Zvonkovou jsme se dostali na dosah k Lipnu v Račínské zátoce, ale zas jsme vystoupali k Račínu. Dál už se jelo víc po rovině, pořád podél Lipna. Ještě Rakovská zátoka, sahající téměř do Rakouska, nám dala možnost pořádného výhledu na Lipno. Ve Frýdavě jsme pak čekali asi dvacet minut na přívoz do Frymburku. Tam jsme se rozhodli najít kemp, ale kus za městečkem byl pořádně drahý: snad 340,- za noc po nás chtěli.

Tak jsme pokračovali po rovinaté asfaltové cyklostezce přímo u vody až k Lipnu nad Vltavou, kde už v kempu chtěli 265 Kč, i když tam byla spousta lidí. Dál už se nám nic nechtělo zkoušet a svahy v okolí Lipna moc příležitostí na nocování dle mapy nenabízely. Na kemp nevzpomínám rád, liduprázdný a tichý les je mnohem lepší, i když v něm nejsou sprchy :-)

Schwarzenberský kanál u Klápy

Kolem kanálu vede opravená stezka, navíc přirozeně pořád po rovině. Kdyby byl povrch asfaltový, dalo by se jet opravdu rychle, nicméně z hlediska ochrany přírody jsou drobné kamínky určitě lepší.

Opravená část kanálu

Kanál místy používá skálu jako přirozený okraj

Kostel v Zadní Zvonkové

Panorama Lipna od Račínské zátoky

Lipno z Pestřického vrchu

Rakovská zátoka

Panorama Lipna od Rakovské zátoky

Frymburk od přívozu ve Frýdavě

Naše naložená kola. Moje modré ve předu nemá stojan, a tak musí nedůstojně ležet.

Panorama Lipna a Frymburku od přívozu ve Frýdavě

Frymburk

Po okraj plný přívoz

Náměstí ve Frymburku

Vodní víla na kameni u břehu

Lego výstava v Lipně nad Vltavou

Kemp v Lipně nad Vltavou

Lipno nad Vltavou

Stezka v korunách stromů, účastníkům třetího srazu Šlápot již dobře známá

Den čtvrtý: od Lipna přes Vyšší Brod a Rožmberk

Ráno, tedy vlastně dopoledne jsme i přes zatažené počasí neodolali koupání v Lipnu ještě v kempu, ale po chvíli plavání nás vyhnal déšť. Sbalili jsme tedy saky paky a jeli k hrázi Lipna. Ta na ohromnou rozlohu Lipna nevypadá ani moc vysoká.

Výšku hráze si hned vyzkoušely brzdy našich kol v prudkém sjezdu k již tekoucí Vltavě. Dál jsme frčeli po nefrekventované silnici do Loučovic, za nimi se však jelo po zelené v podstatě po lesní pěšině vhodné maximálně pro horská kola bez bagáže. Vltava v těchto místech klesá celkem rychle. Terénní jízdy jsme si užili dost a celkem nás to i bavilo. Jen v jednom místě se mi podařilo vytrousit sandály a plachtu, které nebyly uvnitř brašen, ale nahoře připevněné gumicuky. Ztráty jsem si všiml až po půl kilometru, tak jsem se pěkně prošel a proběhl.

U hráze Lipna II jsme se posilnili obědem. Ve Vyšším Brodě nás lákal klášter, ale nakonec jsme si ho pro nedostatek času nechali na později a odbyli návštěvu města pár fotkami. Při podzimním srazu jsme si kláštera užili dosyta, takže už není čeho litovat :-)

Náš průvodce, Vltavská cyklistická cesta, nás vedl nahoru do kopce do vsi Hrudkov a pak zas dolů do Rožmberu. V těchto místech podél Vltavy vede bohužel jen frekventovaná silnice.

V Rožmberku bylo krásně a teplo, tak jsme se posilnili a ochladili zmrzlinou s kofolou. Zde jsme poprvé na chvíli jeli jinak než Vltavská cyklocesta, vystoupali jsme totiž k zámku po velmi strmém chodníku místo stoupání po silnici. Zámek jsme si prohlédli zvenčí, pokochali se výhledy a došli si na hradní záchod, který je tam zdarma (dámy ho prý mají s výhledem, pánové ne). Účastníci našeho třetího srazu jistě znají Rožmberk do podrobna, takže ho nebudu popisovat. Udělal to za mě jistě Rony ve svém článku, kde najdete i něco o klášteru ve Vyšším Brodě, hoře Luč a Stezce v korunách stromů.

Za Rožmberkem jsme opět stoupali, neboť podél Vltavy vede opět jen silnice pro auta. Zpestřením byla samota Metlice, kde nám hodná paní dala vodu, a pak četné jahůdky rostoucí kolem asfaltky. V podvečer jsme vystoupali na sedlo pod Třešňovským kopcem a rozhodli jsme se poblíž v lese najít místo na spaní.

Nebylo to jednoduché, chvíli jsme procházeli les, až na hřebeni, docela daleko od silnice byl řidší les s rovným místem na náš malý stan pro dva. Navíc s výhledem na Rožmitál na Šumavě a okolní kopce. Namáhavě jsme na hřeben dostali kola a brašny, postavili jsme stan a začalo pršet ... Večeře tedy musela chtě nechtě počkat.

Hráz Lipna zezadu

Lipno poblíž hráze

Hráz Lipna z boku

Pod hrází

Hráz Lipna zepředu

Vltava pod Loučovicemi

Stezka jako dělaná pro kola, ale horská. Docela jsme si užili.

Pomník vodákovi u jedné z nejtěžších vod v Česku, která se dá jet, jen pokud pouští z Lipna více vody.

Divoká Vltava

Vymleté hrnce či jiné nádoby

Kamenné moře na svazích Luče

Zvláštní pražce na trati do Lipna

Hráz Lipna 2

Lipno 2

Vyšší Brod, v popředí častý začátek vodácké cesty po Vltavě, v pozadí klášter

Klášter s kostelem Panny Marie

Rožmberk nad Vltavou

Vodáci v Rožmberku

Rožmberk nad Vltavou s kostelem Panny Marie

Horní část zámku, nyní využívána Českou poštou jako rekreační a školící středisko

Vrchol věže Jakobínka chráněný plachtou před nepříznivými vlivy.

Vodáci v Rožmberku mají sezónu v plném proudu

Dolní část zámku

Arkády s galerií

Dolní zámek od horního

Věž Jakobínku zespodu

Břečťanem zarostlá pata věže Jakobínka

Zahrada v horní části zámku (vlastně nejvyšší místo celého hradu)

Zahrada sice není úplně zpustlá, ale pořádná oprava by se hodila

Mohutné stromy v zahradě jistě pamatují mnohé. Zajímalo by mě, jak se jmenuje ten s tmavě fialovými listy.

Bývalý viadukt či akvadukt za hradem v sedýlku, kterým vede silnice k zámku.

Krajina za Rožmberkem, Vltava bude někde dole v údolí. Hromada hnoje jako bonus, aby fotka nebylo nudná :-)

Z místa na bočním hřebeni Třešňovického kopce, kde jsme spali, byl před setměním poměrně dobrý rozhled.

Cyklomyši

Den pátý: Český Krumlov, náš cíl

Předchozí den jsme si připravili na ráno pěkný sjezd do Rožmitálu. Dál to bylo z kopce do kopce takovou trochu opuštěnou krajinou, dokud jsme nezačali prudce sjíždět k Vltavě a ke kempu Branná. U Vltavy jsme bohužel nezůstali dlouho, ze Zátoně se zas stoupalo a to dost prudce. Vyjeli jsme uprostřed luk s výhledy.

Cesta z kopce do kopce osamělou krajinou pokračovala. Byla by to pěkná vyjížďka šumavskou krajinou, akorát mě popoháněl hlad. Naštěstí při sjezdu do Krumlova ve Slupenci měli otevřenou hospodu. Určitě byla levnější než mnohé jiné v Krumlově. Krkovičkou s nefiltrovaným Bernardem jsme oslavili naše putování. Taky jsme měli štěstí: brzy po dojetí k hospodě začalo pršet a když jsme dojedli a dopili, už nepršelo.

Sjeli jsme do Krumlova, ten si prohlédli víceméně jen ze sedla a jali jsme se hledat vlakové nádraží. To nám kvůli zmateným silničním ukazatelům chvíli zabralo, nakonec jsme se doptali. Rovněž najít otevřený obchod ve svátek byl kumšt, nejspíše byly všechny daleko. Tak jsem nakoupil pár drobností v nádražní hospůdce, abychom na zpáteční cestě nepomřeli hlady. Cestou vlakem přes Budějovice do Prahy symbolicky zakončil naši cestu západ slunce.

Už teď se těšíme na další cyklistickou výpravu, třeba po Otavské cyklistické cestě :-)

Rožmitál na Šumavě s dominantou kostela Nanebevzetí Panny Marie

Kostel v Zátoni

Český Krumlov z klesání od Slupence

Pohled na krumlovský zámek od Vltavy, v této době samozřejmě plné vodáků

Jez v Českém Krumlově se šlajsnou pro vodáky, která obsahuje brzdící pásy.

Rozbořený jez, zřejmě od povodní.

Tahle část jezu vypadá spraveně, ale zase obsahuje divné zábrany vypadající jako protipovodňové. Nevím, k čemu tam jsou, možná mají bránit vodákům sjíždět v této části jezu, ti je však vesele ignorují.

Krásně malovaná zámecká vež

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Kolik textu a jaký byste rádi viděli v článcích na Šlápotách?

23%Podrobný popis zážitků i míst včetně jejich historie a různých zajímavostí.

17%Stručný popis zážitků i míst (trochu o historii a občas nějaká zajímavost).

14%Pouze popis zážitků z cesty

16%Pouze zajímavosti nebo historie navštívených míst

14%Co nejstručnější popis cesty.

16%Žádný text kromě popisů fotek.

Hlasovalo 1018 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Paulie

Paulie

Ahoj! Jsem už pěkných pár let oficiálně matfyzák, ale duší jsem jím mnohem delší dobu. Momentálně z části učím, z části bádám a z části studuji. Baví mě čtení a různé sporty: hlavně běhání, jízda na kole a v neposlední řadě i horská turistika.

Jestli mě chcete kontaktovat, tak napište na paulie (zamotáč) atrey.karlin.mff.cuni.cz.

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.