Zbudovská Blata - selské baroko

Zbudovská Blata - selské baroko

Cyklistická projížďka po Zbudovských, nebo také Svobodných Blatech, které leží v Českobudějovické pánvi, poskytuje nevšední pohledy na vesnické domky tzv. selského baroka...

Selské baroko na svých stránkách popisuje i kamarád, s kterým jsem měl možnost kdysi dávno putovat po hohořích Piatra Craiului a Fagaraš. Podrobněji ho mapuje také Wikipedie.

...

Trasu cyklistického okruhu ukazuje mapa stopaře, která nemůže začít jinde než v rodné Zlivi. Městečku položeném mezi několika rybníky, jimž vládne obrovitý Bezdrev.

První kratičkou fotografickou zastávku využiji na snímek starého kamenného mostu z 18. století, se sochou Jana Nepomuckého, patrona všech mostů. Bývalé koryto Soudného (Bezdrevského) potoka je narovnáno, když se po sjednocení lánů odvodňovaly často zatopené mokřadní louky.

Dnes zbytky u Zlivského rybníku chrání přírodní rezervace Mokřiny u Vomáčků. Samota Vomáčka je dnes sídlem terénní stanice JČU České Budějovice.

Cesta u trati Jihozápadní dráhy rychle zarůstá křovinami, je nesnadné ji po panelce projet. Na jaře se často rozlije Soudný potok a cestu zaplaví. To je pak projížďka touhle divočinou ještě dobrodružnější.

Když skončí úsek mezi rákosím a náletovými křovinami, otevře se pohled na roviny Blat. I po dlouholetém vysoušení je zdejší měkká, neúrodná půda vhodná pouze pro pastvu. Zůstaly volné louky, kde spatříte pouze zvěř či ptactvo.

Zbudovská Blata stráží socha Jakuba Kubaty. Znovu se po desítkách let obnovily Kubatovy slavnosti. Víc než tisícová návštěva na slavnostech je slušná, ale zkuste si představit dav 30 000 lidí, kteří v roce 1904 přišli na odhalení Kubatova pomníku.

Signálka spojuje Bezdrev s Bezdrevským (též Soudným) potokem.

Zliv - starý kamenný most.

U Zlivi.

Panelka mezi Zliví a Zbudovem vede po okraji PR Mokřiny u Vomáčků.

Pomník Jakuba Kubaty.

...

...

...

První malebnou vesničkou, kterou zdobí krásné tvary štítů vesnického baroka, je Zbudov, rodiště rychtáře Jakuba Kubaty. Zde pořídím první obrázky domků selského baroka.

Po novém asfaltovém povrchu jedu do Plástovic a již to ubíhá rychleji. I přes silný jihovýchodní vítr, jenž mě otravuje. Ten čechrá peří několika bílým volavkám, lovícím v trávě myši či žáby. Tito krásní ptáci jsou mimořádně plaší, blíž než na sto metrů vás přijít většinou vůbec nenechají a tak se je nepokouším ani fotit. Na rozdíl od jiných ptáků volavek bílých přibývá. Lovci fotek se však přesto musí dobře zamaskovat, aby se jim podařil nějaký pěkný obrázek.

Velkým počtem nádherně opravených domů ve stylu selského baroka se pyšní Plástovice. Obec, v níž se natáčel nejeden film. Pro mne je určitě tím nejhezčím film Mlhy na Blatech, v hlavní roli s Rudolfem Hrušínským, natočeným podle románu Karla Klostermanna, byť není nad to, přečíst si celou knihu. Styl spisovatele, jakým dokresluje krajinu je výjimečný. Klostetmann často přebýval ve Zlivi, kde sbíral materiál nejen k této knize, ale i k dalším povídkám o zdejších pytlácích. Ti zde ostatně nevymřeli dodnes.

Zbudov.

Zbudov.

Mapka Zbudovských Blat.

Zbudovská Blata mají také název Svobodná. Druhý název souvisí s privilegiì v užívání podmáčené půdy, kde se klasickým zemědělským plodinám nedařilo.

Plástovice s památkovou zónou.

Plástovice.

Plástovice.

Plástovice.

Plástovice.

Plástovice.

Plástovice.

Plástovice.

Od Plástovic sjíždím k hlavní cestě na Vodňany, kde sviští jedno auto za druhým. Naštěstí magistrálu jen přejedu a stoupám k Vlhlavám. I zde je několik pěkných domků, bohužel ve stínu a tak se zaměřím jen na velký Vlhlavský rybník, který vísku rozděluje napůl. U hasičské zbrojnice ještě dohořívá oheň z nočního loučení se s létem, byť dnešní klid tomu nenasvědčuje.

Hned za kopečkem leží Malé Chrášťany. Již první domečky hýří barvami a báječně spolu ladí. Krásnou náves zdobí malá kaple se zvoničkou a vše doplňují podzimem vymalované listy stromků.

Vlhlavský rybník hrází rozděluje malé Vlhlavy na dvě části.

...

Vlhlavy.

Malé Chrášťany.

Malé Chrášťany.

Malé Chrášťany.

Malé Chrášťany.

Zvonička v Malých Chrášťanech.

Za milou vesničkou se konečně dostanu do závětří lesa. Kolem Tupeského rybníka směřuji k Tupesům, ty nechám vpravo, a jedu k Břehovu. Znovu mě brzdí vítr. Zdejší rovinky, kterými vede celý okruh po Blatech a okolí, si dnes moc neužiji.

Přes Suchou se obracím k Pištínu a konečně mi vítr pomáhá. Někdy přece jen musí. Je to hned znát. Zajedu za pištínský kostel, kde jsou skryty další hezké domečky, které nechci minout.

Pokračuji k Pašicím a cestou hryžu jablka. Letos jich jsou příkopy u cest plné. Pašice ošidím a jedu rovnou cyklostezkou zpět k Zlivi. Horný (Zlivský rybník) je plný tažných ptáků, co zde odpočívají před odletem na jih.

Cesta k Břehovu.

Pištínský kostel sv. Vavřince.

Pištín...

...

...

Zlivskému rybníku místní říkají Horný.

Horný.

Zlivský kostel sv. Václava.

Krásný den ještě nekončí, vždyť trasu dlouhou 24 km jsem objel v pohodě za 2 hodinky. Náš okruh po Zbudovských Blatech však ano. Určitě si ho můžete i prodloužit.

Třeba jet z Břehova do Čejkovic a objet po cyklostezkách celý Bezdrev či také Munický rybník se zámečkem Ohrada a navštívit hlubockou ZOO. Na dohled máte i zámek Hluboká, ale to již je program mimimálně na celý den.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Blanka

14. února 2019 11:14

Blanka říká

Test nového kola? Tato trasa je pěkná, také jsem jí několikrát jela, ale šlapala a šlapala bez přestání.

Rony

14. února 2019 11:46

Rony říká

nene, jen podzimní popojíždění bez pomoci baterie. První test nové hračky mě teprve čeká. Zatím ještě jedu na víkend zkoumat tající sníh k Prášilům. Už to ale vypadá, že jaro je za dveřmi...

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.