Jihočeské cyklotrasy VIII.

Jihočeské cyklotrasy VIII.

Další pokračování nekonečného seriálu Jihočeské cyklotrasy znovu přinaší šestici tras, které vás mohou inspirovat. Nenechte si ujít proměny jihočeské přírody, kde naleznete mnoho klidných a tichých míst bez silného automobilového provozu.

73. Píseckými horami k jihu

Tentokrát nepojedu po trase z Čimelic kolem Otavy a Blanice do kotliny Českobudějovické, ale vystupuji v Čížové, abych mezi Zlivicemi a Zliví překonal Písecké hory. Znovu se proto rychlíkem přesouvám za Písek a vybírám si náročnější kopcovitou trasu s větším převýšením. Už v deset dopoledne je velké teplo, ale nevadí, většina trasy povede lesem.

Úvodní rozjezd vede z kopce kolem Zlivického potůčku k otavské Plynové lávce, kterou složitě přelézám. Úzké schody neumožňují žádnou improvizaci a já musím elektrokolo postupně nahoru vystrkat. Hezkou cyklotrasu kolem řeky k Písku vyměním za stoupání k Vrcovicím a Svatonicím. Záhoří víceméně minu, abych se za ním rychle přiblížil k zalesněným vrcholkům Píseckých hor. Vpravo vidím rozhlednu Jarník, ale k ní nejedu a odbočím pod Chudý vrch a Žejdlíčk k Velkému Mehelníku. Nejvyšší vrchol Píseckých hor cítím podvědomě kdesi vpravo ode mne. I na něj by se dalo vyšlapat, ale vrcholy dnes nejsou mým cílem.

Teprve za pasekou Mláky cesta začíná vytrvaleji stoupat. Za Paseckou křižovatkou již jsem kousek pod hřebenem hor, pod 600 m hranicí, odkud následuje dlouhý sjezd přímo do Albrechtic nad Vltavou. Terén cyklotrasy mne znovu vyvede výš do kopců a teprve za Všetečí mám možnost rozhlédnout se po krajině. Souvislé lesy Píseckých hor skončily a přede mnou stojí vyzývavě čtyři věže jaderné elektrárny Temelín. Sil ubylo a tak z batohu vytáhnu nějakou čoko tyčinku. Její obsah po otevření musím vypít, protože ji vedro roztavilo. Snažím se moc nemyslet a cestu přes Bohunice a Křtěnov v odpoledním horku nějak přečkat. Pod obřími věžemi je vidět, že i jaderné reaktory potřebují pořádně zchladit. Spršku slyším velmi zřetelně, vždyť jsem od nich nedaleko.

I další část trasy se schovává v lese. Za býšovskou tvrzí sjíždím kolem Strouhy na Rachačky. Pěkná úzká asfaltka od nich postupně vystoupá velmi hezkým údolím nad Purkarec, odkud uháním k Chlumci a Staré oboře. Z hlavní odbočím k Zahájí, abych se známými cestami propletl lesem k Blanskému rybníku a kolem kaolinového dolu po bývalé úzkokolejce dorazil do zlivského cíle. Posezení na tenisových kurtech u Plzeňského mi vrací ztracenou energii.

Plynová lávka.

Svatonice.

Mlaka u Kluků.

Trampalovský rybník u Albrechtic nad Vltavou.

...

JETE.

Tvrz Býšov.

Kaolinový důl u Zahájí.

74. Třeboňskem z Lomnice nad Lužnicí

Rovinatou trasu Třeboňskem si dávám jako sladký bonbónek před náročnějšími trasami šumavskými, kam znovu koncem prázdnin na pár dnů zamířím. Míjím kostel sv. Křtitele a z Lomnice se vydávám k Veselí nad Lužnicí. Zprvu mne doprovází Stará stoka, která zde napájí nespočet menších i velkých rybníků, mezi nimiž se cítím jako doma. Míjím velký Záblatský rybník, po něm Bošilecký a volným tempem projíždím lesem k Ponědrážce. Za vesnicí mne čeká vzrůšo, neboť díky dvoudenními dešti silně podmáčené louky u rybníku Švarcenberk nejsou zrovna pro cyklistiku vhodné. Ještě větší bahýnko však projedu u Horusické pískovny, kde těžká technika vytvořila beznadějně hlubokou bahenní lázeň. S obtížemi dorazím k písečné pěšině podél Lužnice a k můstku přes řeku. Dlouhou Vlkovskou pískovnu objedu západní stranou poprvé. Zhoršené počasí posledních dnů vyhnalo plavce od vod jezera, ač dnes teplota znovu rychle stoupá.

Cyklotrasy "Rožmberského dědictví" a "Nežárka" mne dovedou k Hamru. Zde jsme před pár lety končili u opravovaného jezu naši třídenní plavbu z Majdaleny po Lužnici, Nové řece a Nežárce. Vlastně to bylo moje poslední sjíždění řeky. Když vidím, jak to dnes teče, vrací se mi chuť do kanoe znovu vlézt. Od hamerského mostu projedu lesem s mnoha mohutnými dubisky k mostu metelskému. U kiosku si platím velkou kofolu a klobásu s chlebem. Právě přijíždí velká parta krásných zralých žen a tak mám na co koukat. Odháním drzou vosu střídavě od klobásy a sladné kofoly a posílám jednu fotku od Metelského mostu kámošce Jitce, která se zde dříve také často toulala.

Zlatá stoka.

Valentův mlýn.

Záblatský rybník.

Lhota.

Bošilec.

Lužnice.

Vlkovská pískovna...

...

Metelský most.

Za mostem mne cyklotrasa Nežárka vyvede od řeky do stinných lesů. Odjíždím louže, kudy se dá, když to jinak nejde, projíždím přímo jimi. Déšť zdvihl hladinu řek a zaplavil mnoho lesních cest. Až asfaltová cesta brodění se bahnem udělá přítrž. Kopíruji břehy Nežárky, ale blízkou řeku téměř nevidím. Přede mnou se objevují Novosedly nad Nežárkou, kterými projedu znovu na trasu Rožmberského dědictví. Cyklotrasy se na Třeboňsku a Veselsku různě proplétají, ale jezdit jde samozřejmě i cestami mimo ně. Rovinatý terén je jimi protkán stejně důkladně jako sítě pavouka křížáka pavučinovými vlákny.

Před Starou Hlínou odbočuje trasa k Rožmberku, perle mezi jihočeskými rybníky. Zde potkávám nejvíc cyklistů. Někdy jde i o dvacetičlenné výpravy. Cyklistika a Třeboňsko prostě patří k sobě. Elektrokolo zde vlastně ani nepotřebujete. Ač energii nijak nešetřím, ubylo mi jí něco přes 20%.

Dlouhá hráz Rožmberku představuje korzo a dle toho to na ní vypadá. Ostatně není divu, staleté postupně se rozpadající duby na hrázi a prostorná hladina rybníka opravdu stojí za návštěvu. Na chvíli se zastavím u mohutných kamenných schodů, kterými bych došel snad až doprostřed rybníku k obydlí nějakého hastrmana. Jakub Krčín zde po sobě zanechal dílo hodné obdivu. Poslední úsek zvolené trasy již míří nazpět k Lomnici. Projíždím obec Lužnici a jedu na Klec, kde se stáčím zpět k lomnickému náměstí.

U Rožmberka...

Rožmberk...

...

75. Z Kájova do Svělíku

Opět se s přáteli vydávám do hornaté krajiny mezi Kájov a Lipno. Jedeme známou cestou do Větřní, kde úzkou, velmi pěknou asfaltkou zamíříme přes malé Lužné do Hašlovic. Tady již se odchýlíme od dříve projeté trasy na Bohdalovice, kde velmi hezké výhledy vyměníme za sjezd k Suši. Nad vrchem Okolí prší a když stoupáme k Světlíku, déšť se přesune i k nám. Naštěstí máme na dohled hospodu, kde jsme se stejně chtěli zastavit.

Lehce mokří usedáme k stolu. Naštěstí je stále teplo a chvilka osvěžení nám neublížila. Díváme se v mobilu na snímky z radaru a předpověď nevypadá dobře. Od Lenory k Lipnu prší a bude nadále i ve Světlíku. Než si nás obsluha vůbec všimne, znovu proto nasedáme na kola a jedeme k odbočce na Slavkov. Prší jen pár kilometrů, a když vyjedeme nad Pasovary, je jasné, že sem déšť za námi nemůže. Zůstává uvězněn na horní Šumavě.

Pokračujeme proto v původním plánu, sjíždíme na Kaliště, pak lehce zakufrujeme, abychom se rychle vrátili na správnou lesní cestu pod Větrník. K další maličké vísce Malotínu sklouzneme mokrou trávou, abychom novou úzkou asfaltovou cestou sjeli od Jezvince až do údolí říčky Polečnice. Zde hned třikrát přejedeme regionální trať Český Krumlov - Černý Kříž. Projedeme Novosedly, které jsou od kájovského cíle na dohled.

Kostel sv. Jana Nepomuckého ve Větřní.

Větrník a Větřní od Lužné.

Kostel ve Svérázi od Bohdalovic.

Kaplička u bývalého Bučí.

K Slavkova zamíříme od Světlíku.

Od Světlíku ujíždíme dešti.

Slavkov.

...

Nad Malotínem.

76. Terénem XTERRY k Chrobolům

Že je terén v okolí Ktiše opravdu bikový, vím moc dobře. Zjistili to jistě i triatlonisté XTERRY, pro které byl prachatický závod mistrovstvím Evropy. Výjimečně se plavalo v Ktišském rybníku, který se stal náhradou za vypuštěný Křišťanovický. Bylo zajímavé spatřit závody na vlastní oči. Z nedělních Short traků ČT sport zajistil přímý přenos a tak jsem po něm dostával od přátel zprávy do mobilu: "viděli jsme tě v televizi... " Slavným jako český vítěz Kočař jsem se však přesto nestal.

Sobotní 33 km dlouhá cyklistická trasa vedla od Ktišského rybníku přes Ktišskou horu a Libín do Prachatic. Zkusil jsem si trasu projet, avšak napoprvé mi to nevyšelo, protože cesta již nebyla označená. Teprve následný pokus, který jsem "konzultoval" se zakreslenou mapou v Googlu mapách, mne zavedl tam, kam jezdce.

Začínám stejně jako oni u pláže, odkud objedu Ktiššký rybník, abych vystoupal k vrcholu Ktišské hory. Drsný krpál jedu samozřejmě na e-biku se zapnutým turbem. Po vjezdu do terénu se mohu vcítit do myšlenek bikerů. Kořeny, větve a kameny zvedají adrenalin a nutí mne k pozornosti. Každá chyba se zde platí pádem.

Výjezd na malý okruh křížové cesty vyměním za prudší sjezd k cestě, kde se již svezu pohodlně. Za loukou u bývalých Křížovic se projedu lesem po dobře upravené nové lesní cestě, odkud se znovu dostanu do terénu, abych sjel na známou polňačku od Miletínek. To nejzajímavější mne teprve čeká po překonání Zlatého potoka. Pořadatelé zde položili nový dřevěný můstek, za nímž se postupně zvedám nad samotu Planská. Výjezd na hřebínek posekanou loučkou je hezký, zdejší přírodu nic nenarušuje a všude vládne posvátný klid, který vyruší jen vzlet mladého dravce. Omylem přebrodím dva malé potoky a dostávám se k hlavní cestě pod Chroboly. Po kontrole trasy v mobilu se vrácím na odbočku. Strmý terénní výjezd mne poprvé sesadí z kola, když kořeny na trase je nebezpečné přejet. Pod Bosákovým vrchem již vede slušná lesní cesta. Stoupám k cestě od Ovesné, kde z terénu vyjedu na dobrou cestu. Až na Libín se mi pokračovat nechce a vracím se do Chrobol. Po sjezdu k Zlatému potoku ještě objíždím mohutnou Ktišskou horu z opačné strany a sjíždím do Ktiše a dál k rybníku, kde jsem trasu načal.

Ktišský rybník.

Můstek z XTerry přes Zlatý potok.

Bosák vrch u Planské.

...

Přítoky Zlatého potoka u Chrobol.

77. Kolem Bobíku a Boubínu ll.

Vydáváme se na krasný okruh, jenž nás dovede z Volar až za Boubín. V první části si zopakujeme známou trasu, kterou jedeme přes Mlynářovice do Řepešína. Rádi, neboť pěknou cestou jedeme lesem v těsné blízkosti vysoké ohrady Boubínské obory. Za Trpínem nepokračujeme pohodlným průjezdem kolem Cikánského potoka, nýbrž vytrvale stoupáme vzhůru krásným údolím k Škarezu, mezi Skalní horu a Studenou. Fascinující výhledy do údolí berou dech, podobně jako zdolané vyškové metry. Projedeme Šumavskými Hošticemi k Buku, odkud vyjedeme na Veselku. Boubín se blíží a my k němu stoupáme po červené turistické značce, jež sem vede od Vimperka.

Odměnou jsou další výhledy, tentokrát k severu na Javorník a na západní hraniční část Šumavy. A také sjezd do Kubovy Hutě. V Kubovce zajíždíme k hospodě, kde probíráme politiku EU a krizi, z které není vidět východisko. Já si přitom pochutnavám na bramboráčcích se zelím, což mi zlepšuje náladu. Také zde upravujeme trasu.

Sjíždíme kolem železniční tratě do Zátoně. Před pár lety jsme jeli kolem Červené hory nad Boubínský prales, ale tam jim padají kůrovcem sežrané stromy a tak se k němu nesmí. Dnešní trasa není delší, byť ze Zátoně míříme do Lenory a dál k Soumarskému Mostu. Drncání po Zelené cestě zde od jara nehrozí, rozbitou cestu k Teplé Vltavě konečně opravili. Letošní prudké deště trochu poničily příjemnou cyklotrasu do Volar, když voda splavila z její části jemný písek, přesto si užíváme poslední kilometry 55 km dlouhého okruhu, stejně jako teplé srpnové počasí.

Krajina u Chlístova.

Bobík s Boubínem.

Před Kubovo Hutí.

Teplá Vltava že Soumarského mostu.

Velká Niva.

U Volar.

78. Okolo Lhenic

Pod vrchol Stráže vede od Lhenic slušná cesta, zato sjezd z hřebene k Mičovicím si užiju kamenitý lesní terén. U Melhutky prostorné pastviny Ratiborovy Lhoty brzy měním za stoupání k Hoříkovicím a Vrbicím. Cesta mezi kopci míří k Žitné a postupně obnažuje výhledy k Svobodným horám a k Šumavě. Horší cestu si po sjezdu lesem vytrpím za samotami Švarcenberku, kde se potvrzuje, že nejhorší z je stará rozbitá asfaltka. Velké ostré kameny, které zde zbyly, mě trápí celý kilometr. Pohodlně se svezu k Velkému Hrbovskému rybníku a Podroužku. Okolí Netolic je rybářským rájem, stejně jako nedaleké Vodňansko.

Delší stoupání vybrakovanými lesy Dlouhého vrchu ústí nad pastviny v blízkosti Lhenic. Dnešní krátkou vyhlídkovou trasu si ještě prodloužím a mířím k Vodici. Zastavím se pro fotku pastvin, které leží nad Bezdrevským potokem, přímo u několika mochomůrek zelených. Houby rostou jako po dešti a spousty těch jedlých jsem míjel bez povšimnutí. Však také v posledních dnech hodně napršelo. Odbočím k Linecké cestě a jedu zpět do Lhenic. Za mnou se modrá hřeben Vysoké Běty, kde bučiny začínají zvolna ztrácet svou zeleň. Podzim již čeká na svoji paletu barev.

Pod Stráží.

...

...

Pohled od Vrbic

Velký Hrbovský rybník.

...

Podroužek u Netolic.

Muchomůrka zelená.

Můstek Linecké stezky přes Bezdrevský potok.

Hřeben Vysoká Běty.

∆ ∆ ∆

Seznam všech cyklotras na webu Šlápoty z Jihočeských cyklotras

1. Z Ktiše do Arnoštova

2. Z Ktiše do Žernovic

3. Z Kájova k Malšínu

4. Kolem Lipna

5. Z Českých Žlebů na Knížecí Pláně

6. Z Borovan do Nových Hradů a Hojné Vody

7. Z Ktiše na Libín

8. Kolem Boubínu a Bobíku

9. Okolo Hněvkovické přehrady

10. Vodňanský okruh

11. Od Bezdreva k hosínskému letišti

12. Přes Poněšickou ohradu

13. Ze Zlivi na Lomeček

14. Přejezd Píseckých hor

15. Okolo Kletě

16. Do VVP Boletice - Velký Plešný

17. Do VVP Boletice - Od Chlumu k Blanici

18. Od Libína k Mařskému vrchu

19. Za Lipno na Svatý Tomáš a Kapličky

20. Od Českých Žlebů na Žďárské jezírko

21. Třeboňskou pánví k písečnému přesypu

22. Přes kopečky do Vyššího Brodu a Malšína

23. Od Malše k Novohradským a Slepičím horám

24. Od Hoslovic k Žichovickému jezírku Pošumavím

25. Z Ktiše do Vrbic a Lhenic

26. Na Knížecí stolec kolem šumavských tisícovek

27. Blanským lesem k Dehtáři

28. Od Polečnice k Rybníku

29. Kolem Staré obory na Hlubokou

30. Mikroregionem Vlachovo Březí

31. Z Horní Vltavice ke Kamenné hoře

32. Kolem VVP Boletice

33. Kolem Volyňky k Churáňovu

34. Stašskem k Javorníku

35. Od Lipna přes Říjiště k Moldaublicku

36. Kolem Olšiny k Vlčímu kamenu

37. Schwarzenberský kanál z Horní Plané

38. Třeboňskem

39. Mezi rybníky Veselskem

40. Z Volar k Plešnému jezeru

41. Podzimní VVP Boletice

42. Blanským lesem k Dívčímu Kameni

43. Pohodově Lhenickem

44. Svobodné hory

45. Boletickým VVP kolem Knížecího stolce

46. Od Lipna k Světlíku

47. Selské baroko Svobodných Blat

48. Z Ktišské hory do Zlivské pánve

49. Okolo Hněvkovické přehrady terénem i cyklostezkou

50. Malebnými vesničkami k věží JETE

51. Pošumaví kolem Hořic na Šumavě, aneb o Bludičce, Zmzlíkovi a Čertici

52. Od Zlaté Koruny k Římovské přehradě

53. Motokrosové bloudění kolem Příčníku

54. Od Sněžné k Volarům

55. Od Soumarského Mostu k Pomeznímu vrchu

56. Schwarzenberský kanál a Lipno

57. Prasečími houštinami k Arnoštovu

58. Novohradskými horami ze Stropnice k Pohoří

59. Znovu do VVP Boletice

60. Od Kájova k vrchu Okolí

61. Z Borovan k rakouským hranicím

62. Českobudějovickou rybniční pánví k Holašovicím

63. Ze Strakonic do Zlivi kolem Jihozápadní dráhy

64. Z Čejetic k jihu

65. Okruh Lišovským prahem

66. Kolem Kleti pohodově

67. Jarní lhenická projížďka

68. Písecku kolem Otavy a Blanice

69. Z Volar na Jelení horu

70. Od Dobré na Heidel k pramenům Studené Vltavy

71. Za tisícovkami Šumavy - Popelná

72. Přes Bučinu na Černou horu

73. Píseckými horami k jihu

74. Třeboňskem z Lomnice nad Lužnicí

75. Z Kájova do Svělíku

76. Terénem XTERRY k Chrobolům[

77. Kolem Bobíku a Boubínu ll.

78. Okolo Lhenic

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.