Na elektrokolech křížem krážem Brdy l.
vydáno 17. května 2026 – napsal Rony – žádný komentář
Vandrování po brdských kopcích již máme za sebou, v minulosti jsme si mnohé cesty prošli, nyní je čas podívat se na místa, která nám zůstala utajená. K tomu je vhodné využít elektrokola, bez nichž bychom byli pomalí a slabí.
Od atomového bunkru do Nepálu
Trasa Atomový bunkr
Je známo, že chráněná krajinná oblast Brdy byla desítky let nepřístupným vojenským územím. Pyrotechnická očista a postupné zpřístupňování dříve zakázaných cest stále pokračují. Není to tak dávno, co byly turisticky proznačeny nové cykloturistické a pěší okruhy v okolí Padrťských rybníků také dopadových ploch Tok a Jordán. Lesy střídají odlesněné plochy s vřesovišti jako někde ve Skandinávii, klid zatím nijak neruší turisté, kteří v rozlehlých lesích mají spoustu možností kam se vydat. Tak jako na Šumavě začínají převládat cyklisté, často s elektrokoly, jako my.
Jedeme ve třech, ale hned dvěma auty, jinak se odvézt elektrokola nedají. Po 11 hodině jsme ve Strašicích a stěhujeme naše věci do ubytovny, patřící k muzeu Středních Brd. Celý její název zní: "autentická dřevěná vojenská ubytovna". Nabízí levné ubytování v dřevěných ubikacích letních kasáren z první republiky ve dvou a čtyřlůžkových pokojích. Vlastně to byla pro nás jediná možnost, kde se ve Strašicích ubytovat. A proč právě zde? Kvůli velmi dobrým referencím o restauraci Na poště, kde se loni ubytovala kamarádka s rodinou. Takže rozhodlo naše obžerství.
Ale proč se také na pár dnů nevrátit do doby dávno minulé. Autenticitu pokoje vnímáme hned při vstupu. Vojenské kovové postele ovšem zde nejsou patrové, jak bývalo často ve zvyku. Ostatně kdo by na bidle spal, nejsme už žádní bažanti. Marie sice procesem povinné vojenské služby jako žena neprošla, ale představu má přesto dokonalou. Nepřekvapí ji ani to, že skromná kuchyňka s mikrovlnnou troubou a ledničkou je bez vody. Ta je pouze na umývárně, kde máme záchod, jedno umyvadlo a sprchu. S teplou vodou, tu jsem v Plzni na Slovanech měl jen pokud jsme si ji ohřáli, jak si matně vzpomínám. A jednou tydně nás vyvezli mezi lidi do městských lázní, abychom se pořádně umyli. Moc jsem se ale jako člověk po ty dlouhé dva roky necítil. Zážitky by tedy byly, vrátíme se na pár dnů do podobných spartánských podmínek.
Bývalá vojenská ubikace je dnes i muzeem, nyní to bude naše ubytovna.
Na bližší seznámení se s patrovou dřevěnkou nemáme čas, neboť chceme na elektrokolech dojet do 13 hodin k atomovému bunkru u Míšova na prohlídku. Bunkr jsme autem při průjezdu Brdy minuli. Naplánovaná trasa cyklookruhu s ním počítá. Projíždíme bývalá rozsáhlá kasárna a musíme si zvyknout na kostky. Těžká pásová technika, především tanky, prostě na asfaltku nepatřily. Když míjíme Přední a Zadní Bahna, kde zinscenované bitvy bývají občas i dnes k vidění, často přejezdy z kamenných kostek překonáváme. Blížíme se k Padrťským rybníkům. Padrť je název našeho pokoje v ubytovně, jinak to byla vesnička, jež po nástupu komunistického režimu po roce 1951 srovnali se zemí. Rozšíření vojenského prostoru odnesli nejen obyvatelé Padrtě, ale i dalších obcí - Zaběhlé, Kolvína, Hrachoviště. Kde se dříve žilo poznáme podle velkých travnatých ploch. Jinak jsou Brdy zalesněné a ani kůrovec, který poničil Šumavu a další pohraniční hory, zde žádnou velkou zkázu nezanechal.
Míjíme Dolejší Padrťský rybník a u Hořejšího se projedeme po jeho hrázi. I proto, že jsme na ní s Jirkou a Romanem před asi sedmi lety při vandrování z Jinců přespali. Jirka vzpomíná, Roman nakonec s námi nejel a tak zůstane o naše nové zážitky ošizen. Stoupáme kolem zbytků bývalého kláštera Teslíny k místu Břízkovec, kde měl stát slavný americký radar. Míšovskou cestou dorazíme na Bělehrad, který je součástí Míšova. Pak se musíme zeptat kudy vede ta správná cesta do oploceného areálu.
Rybník Výtažník leží nedaleko Padrťských rybníků...
...
...
Dolejší Padrťský rybník...
...
Hořejší Padrťský rybník. Výhled od místa na hrázi, kde jsem v minulosti dvákrát přespal.
...
Muzeum od roku 2013 umižňuje vstup do bunkru, kde byly v době studené války skladovány jaderné hlavice. Poté prostory v 90. letech využili pro bankovky a mince, stažené z oběhu v době přechodu z Koruny československé na Korunu českou. Po roce 2000 tady na pět let spočinuly ostatky 4 400 bývalých vojáků wehrmachtu, kteří padli na území České republiky a nyní jsou pietně pohřbeni na vojenském hřbitově v Chebu. Kupujeme zlevněné vstupné a znovu prožíváme desetiletí studené války, která se kdykoli mohla změnit v pěkně horkou jadernou atomovou válkou. Dlouhé, ale zajímavé vyprávění naštěstí posloucháme venku pod střechou, protože uvnitř bunkru je opravdu velká zima. Ono tedy je nám krušno i na kolech, podcenili jsme zdejší hory a moc dobře se neoblékli. Vnímám další povídání o testech jaderných zbraní ve světě a zahřívám se vojenským pochodem na místě. Raz dva, raz dva, raz dva, a hned je mi tepleji. Pak si na zimu uvnitř bunkru zvyknu.
Venku si v nedaleké budově prohlížíme výstavu vah a minerálů, než se rozjedeme na kolech zpět k Míšovu. Chlad nám zalezl pod kůži a tak nikdo neprotestuje, když zamířím k první hospodě na cestě. Je hned v Míšově a u stolu se dáváme do řeči s bývalým místním starostou. Já s Jirkou si dáváme horké a pálivé klobásky, které nás zahřejou. K tomu pivo a jsme spokojeni.
U atomového bunkru...
...
...
V bunkru...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Fabián, vládce brdských lesů.
Sbírka minerálů...
...
...
...
...
...
Ještě kousek pojedeme po hlavní, ale kamiony dnes nejezdí a provoz je malý. Za Teslíny se dáme vlevo do brdských lesů. Fabián, zdejší protějšek krkonošského Krakonoše nám zde předložil přes 4 km dlouhý sjezd, rovný jako pravítko. Až se zdá, že celé Brdy přejdeme po jediné přímce. Ta se zlomí až u Červeného lomu. Zdejší cesty jsou většinou asfaltové, ale pokud ne, často jsou červené. Kámen z tohoto lomu má oranžovou až temně červenou barvu díky vysokému obsahu železa a vytěžená drť se stále využívá na opravy původních šotolinových cest v CHKO Brdy, čehož si budeme moci po celé čtyři dny všímat. V malé vísce Nepomuk se v hospůdce Nepál zastavíme na grogu. Uvnitř hřejí rozpálená kamna a ven se nám moc nechce. Jenže nikdo z nás nemá zámek na kola, takže si je musíme hlídat a sedět venku. Název Cykloklub Brdy naznačuje, že zde trampy pomalu ale jistě počtem překonali cyklisté. I nyní je zde zalarkovaných asi šest kol.
Planýrkou vystoupáme mezi vrcholy Malý Tok a Hradiště na kótu 820 m n. m. Jsme dost vysoko a k cíli budeme mnoho kilometrů víceméně klesat. V lučinách Boru se dostáváme do doliny Třítrubeckého potoka a užíváme si pohodový sjezd až k loveckému zámečku Tři Trubky. V 80. letech 19. století ho vybudoval kníže Jeroným Colloredo-Mansfeld, kterému patřila i panství Dobříš a Zbiroh. Autorem návrhu je vídeňský architekt Camillo Sita a stavba byla postavana v duchu pozdního romantismu. Vedle stojí Dům přírody Brd, se stálou expozici zaměřenou na zdejší přírodu a zajímavé turistické cíle. Kamenité koryto říčky Klabavy nás odvede zpět do Strašic.
Večer jdeme poprvé do restaurace Na poště na večeři. S Jirkou dnes zůstáváme u klasického řízku, Marie má v oblibě césar salát. Ale výběr je kvalitní, na zítra již plánujeme kachnu s červeným zelím. Únava způsobuje, že dnes moc dlouho nevysedávame. Ponocovat budeme nejspíš zítra. Plakát před hospodou sděluje, že v hospodě U Andělů bude hrát trampská skupina Lomikámen.
U Boru...
...
...
Výhled k Březovému vrchu
...
Bývalá malá elektrárna u Třech Trubek dodávala zámečku elektřinu...
...
Lovecký zámeček Tři Trubky...
Dům přírody, kam jen nahlédneme.
V restauraci Na poště budeme pečení, vaření...
...
Na pokoji s úzkými vojenskými postelemi.
Na vrchol Praha a k brdským přehradám
Trasa vrch Praha
Druhý den dopoledne zamíříme na Prahu. Ovšem ne do našeho hlavního města, ale na druhý nejvyšší vrchol Brd (852 m n. m.), na kterém stojí věž s meteorologickým radarem. To je radar, jenž monitoruje počasí nad podstatnou částí České republiky a posílá data do aplikace "Meteor". Dnes bude polojasno, jasno a tepleji. Přesto, když vyjíždím před 9 h, mám na sobě po včerejší zkušenosti hned čtyři vrstvy oděvů. Sundat si mikinu můžu vždycky.
Proti proudu Klabavy jedeme až nad zámeček Tři Trubky na rozcestí Pod serpentinou. Podjedeme kamenitý vrchol Kočky a dostaneme se znovu k Padrťským rybníkům. Tentokrát jedeme z druhé strany a jsme výš, na místě, kde dříve stály domky Záběhlé. Pastviny a louky zanedlouho znovu vystřídá les. A také stoupání k vrcholu Praha, který se objevil napravo od nás. Na vrcholu stojí nejen věž s radarem Vaisala WRM200, ale o kus dál i kamenná ohrádka bývalé radiolokační stanice linie „Y“ Pegasus, kterou zde za války vybudovali Němci. Stanice „Y-Bodenstelle FuSAn 733“ zahrnovala měřiče vzdálenosti „Hans E-Mess Gerät“ a úhlové zaměřovače „Heinrich Peiler“. Později byla doplněna radiolokátory Freya EGON I.
Od malého kamenného moře se nám otevírá skvělý pohled k západu. K Šumavě, Českému lesu a Krušným horám. Na Malý Tok (843 m n. m.) lze dojet širokou červenou cestou "Tocká". Zde vykonáme pomyslný povel "vlevo vbok". Klesáme na Borskou cestu, umožňující nám pohodlně objet vrchol Hradiště. Postupně klesneme až do obce Láz. Zbytečně zkoušíme vyjet na hráz stejnojmenné přehrady, protože tam nás čeká přísný zákaz vstupu, který hlídá kamera. Když v letech 1818 - 1822 byla na Litavce postavena přehrada, sloužila jako rezervoár vody pro příbramské doly a hutě. Po rekonstrukci hráze mezi roky 1991 - 1993 se využívá jako zásobárna pitné vody pro Příbramsko. S kamarádem Romanem jsme někdy v roce 2011 u břehu nádrže přespali, takže vím, jak vypadá. Dnes ale vodní hladinu vůbec nespatříme.
Klabava.
...
...
Nad Padrťskými rybníky v bývalé Záběhlé...
Chráněný buď zimní.
Vpravo od nás již vidíme meteorologickou věž na vrcholu Prahy.
...
...
U vrcholu Prahy.
Bývalá německá radiolokační stanice.
Výhled k západu.
...
...
...
Červený koberec ze zdejšího lomu nás zavede k vrcholu Malého Toku.
Musíme se vrátit k Lázu a spokojit se s výjezdem k další přehradě Pilsko, s původním názevem Sofiin rybník. I ona byla postavena v 19. století, mezi roky 1849 - 1853 a dodnes slouží jako zdroj pitné vody pro oblast Příbramska. Hezký výhled na hladinu jezera vyměníme za průjezd lesem do Obecnice.
Míjíme třetí přehradní nádrž zvanou lidově "Octárna". Je nejstarší, původně z 18. století a dnes je známá svou kyselostí a jedinečným výskytem orobince stříbrošedého, rostliny která se v Čechách vyskytuje pouze zde. Také zde míjíme ochranné pásmo zdroje pitné vody. Přejíždíme Brdy polesím mezi Kalichem a Černou skálou kolem prostoru, který si ponechala armáda. Ale na přísné zákazy vstupu do okolních lesů jsme si již zvykli, není to v Brdech nic neobvyklého.
V Zaječově jedeme kolem kláštera, který spolu s kostelem založil v roce 1263 Oldřich Zajíc z Valdeka. Tehdy byl prvním augustiniánským klášterem v Čechách a do husitských válek i vyhledávaným poutním místem. Byl několikrát vypleněn a znovu obnoven. Koncem 17. století zde proběhla rozsáhlá barokní přestavba podle plánů italského architekta Giovanniho Domenica Canevalleho.
Jsme definitivně venku z hlubokých hvozdů a míříme na Těně, kde se u místní hospody občerstvíme. My s Marií jen pivem, Jirka i polévkou. Tu já si mohu dát na pokoji, protože držťkovou jsem si vzal s sebou z domova. Dnešní cesta, nyní s výhledy k zalesněným brdským kopcům, je brzy u svého konce. Jedeme kolem hospody U Andělů, kam večer zavítáme na koncert Lomikámenu.
Pilská přehrada...
...
...
Klášter Augustiánů v Zaječově. V roce 1785 byl klášter zrušen a konvent upraven na faru a školu. Znovu zde řeholníci působili od roku 1789 až do jejich násilného odchodu v roce 1950. Následně prostory sloužily pro potřeby armády nebo jako depozitář muzea. V roce 1990 klášter opět získal řád augustiniánů, který v kostele pravidelně slouží bohoslužby. Prostory kláštera slouží k pořádání občasných výstav. (mapy.com)
První augustiniánský klášter v Čechách pochází ze 13. století. Ve 14. století se mu začalo říkat klášter svaté Dobrotivé, protože získal ostatky sv. Benigny. V roce 1676 byl barokně přestavěna architektem Janem Dominikem Canevalem. V roce 1682 byla přistavena věž kostela. (mapy.com)
Před Strašínem.
Jdu zaplatit nocležné a rovnou se ohlasím, že zajdeme na prohlídku muzea. Ostatně ji máme zadarmo. Její první část sídlí v lampasácké vile, druhá v patře dřevěného kasárenskéjo domu, kde jsme ubytováni Muzeum Středních Brd
ukazuje dobu, kdy zde sídlila vojska, ať první republiky, či lidové armády ČSSR.
V zahradě muzea Středních Brd.
...
V muzeu...
...
...
...
...
...
...
...
Hrad Točník
Po 15 hodině jedeme autem Marie do Točníku pod hrad. Volný čas využijeme k prohlídce hradu Točník.
Stoupáme po kočicích hlavách k hradu, kde spásá svah mezi stromky stádo koz. Napravo se postupně otevírají pohledy daleko do krajiny. Konec skalního hřebene Zámeckého kopce, kde dnes stojí ruiny hradu Žebráku, osídlili naši předkové již v pravěké době. To oni si vyhloubili jako cisternu na vodu jezírko v předhradí.
Točník a Žebrák tvoří dnes dvojici spřízněných hradů, ale teprve když v roce 1395 dolní hrad Žebrák vyhořel, nechal zde Václav IV. vystavět sídelní hrad českého a římského krále zvaný Točník. Nový hrad se stal posledním typem českých hradů, který má potlačeny obranné prvky a sloužil jako rezidenční. Přesto nikdy nebyl dobyt zvenku, byl ale poničen místními lidmi, kteří se v něm ukryli před Švédy během třicetileté války.
Hrad Točník se stal ukázkou vyspělého středověkého stavitelského umění. Po vstupu do areálu hradu můžeme obdivovat sgrafitovou výzdobu purkrabského paláce či kamennou erbovní galerii tvořící titulaturu Václava IV.
Hradní příkop obývají medvědi Martin a Agáta, kdysi známí medvídci z hájovny pana Chaloupky, jenž s nimi natočil seriál večerníčků "Méďové na cestách". My se však více zajímáme o různé průchody hradem, kterých si užijeme opravdu dost. Plusem jsou i daleké výhledy, nejen k brdským hřebenům hor, ale i do nížeji položených území.
Pod hradem Točník.
...
...
...
Hrad Točník...
...
Výhledy k Brdům.
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Pohled k věži Žebráku.
...
...
...
...
Vracíme se do Strašic vyhládlí a hned jdeme do restaurace Na poště na kachnu. Ta nemá chybu, když ji zalijeme dobře chlazenou jedenáctkou Bernard, ani se nám nechce odejít. Ale náš denní plán bude celý až zhlédneme folkovou muziku Lomikámenu v hospodě U Andělů. Ta stojí na opačném konci obce a tak se dnes i pěkně projdeme. Hospoda je dost plná, ale k našemu překvapení jsou volná ta nejvýhodnější místa. Hned u hráčů na hudební nástroje a též u hráčů na hřišti Slávie Praha. Právě totiž začíná druhý poločas slavného derby mezi Slavií a Spartou, které skončí neslavně. Ostudou, kontumací výsledku. Odehrané písně rozhodně ostudou nejsou. Vydržíme sedět téměř do 23 hodiny, poté se kolem nasvíceného kostela sv. Vavřince vrátíme do našich vojenských postelí.
Mapka Brd.
Sv. Jan Nepomucký.
...
Jdeme do hospody U Andělů.
Kostel sv. Vavřince, původně gotický s věží, presbytář a sakristie mají gotickou klenbu, na severní stěně presbytáře se dochovaly nástěnné malby z konce 14. století.
...
Ohodnoťte článek
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Dovolená na středním Slovensku :)
- Českosaské Švýcarsko, kraj pískovcových skal
- Velký Kameník, druhý pokus
- Nahlédnutí k vypuštěné Orlické přehradě
- Železné hory a Posázaví l.
- Půltucet (únor 2024) - příběh fotografie
- Půltucet (prosinec 2020) - příběh fotografie
- Toulky po Slovensku a Polsku I.
- Spojené arabské emiráty
- lll. setkání příznivců Šlápot - Vyšší Brod, Rožmberk
Jaký typ výletů preferujete?
1474 45% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
1019 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
785 24% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 3278 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Výstup na Žlíbský vrch s překvapením a na hrad Kunžvart
- Orlické hory pěšky i na kole lll. a Nové Město nad Metují
- TOP 12: zastavení v čase (rok 2013)
- Až na vrcholky slovenských hor l.
- Patagonie – oslava cestování (část 1.)
- S krosnou do slovenských hor / ll. Slovenský kras, Muráňská planina
- Pobaltí 2012, 2. část
- Půltucet (prosinec 2018) - příběh fotografie
- Do Pekla
- Julské Alpy II.
