Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Jihočeské cyklotrasy XVll.

vydáno 3. března 2026 – napsal Rony – žádný komentář

Snažím se cyklotrasy zde uvedené neopakovat nebo variovat, pokud projíždím stejnou krajinu. Vzhledem k narůstajícímu počtu popsaných tras jsem Jihočeský kraj zmapoval již důkladně. Další série šesti tras z roku 2025 snad nebude nudit.

127. Z Čížové přes Velký Kamýk k jihu

mapa Stopař

mapa Stopař

Vlaky Arriva mají pro cyklisty, kteří je chtějí využít, jednu nevýhodu. Jejich schůdky jsou tak strmé a úzké, že může být pro mnohé problémem dostat kolo nahoru. O těžkém elektrokole ani nemluvě. A tak se mi stalo, že jsem díky cizí pomoci na nástupišti ve Zlivi přišel o zadní světlo s alarmem. Cesta se mi tak o 440 Kč prodražila.

Vystupuji v Čížové, kde stojí hezky opravená kamenná patrová tvrz s kaplí z 16. století s kaplí, kterou nechal majitel Jan mladší Deym přestavět na zámek. Na své trase dnes vynechám Písecké hory, protože mým prvním cílem bude Velký Kamýk (531 m n. m.). Přes několik vesniček jedu na Velké Nepodřice a hezké výhledy z cest znásobím výjezdem a pak i výstupem na rozhlednu Velký Kamýk. Z ní mám jako na dlani celé Písecké hory s rozhlednami na Jarníku a na Vysokém Kamýku, kam mám plán vyjet. Na západě mohu rozpoznat vrcholy Šumavy, ale vzdálené modravé lesy tvoří víceméně jednotný celek.

Lesem projedu na louky a sjedu k Dobevi a stejnojmennému rybníku. Upravené travnaté pahorky před Kestřanami mne upozorní na to, že projíždím cestou po golfovém hřišti. Občasný ostrý zvuk odpáleného míčku mi to vždy připomene. V obci zajedu k Horní tvrzi pro foto. Nad hlavou mi krouží pět čápů z hnízda na druhé, Barochovské tvrzi. Letošní léto je pro ně spíš podzimem, tak se možná chystají dříve odletět někam na jih. Dnešek není výjimkou, ze severu jdou mračna, která nevěstí nic dobrého. Sjedu na most přes Otavu a kolem Řežabince, jenž je chráněný v režimu NPR, se dostanu do Putimi. Tady v penzionu před polednem ale oběd nedostanu, musím jet dál.

Výjezd na Hůrky dobře znám, ale cestou k Selibovu jedu poprvé. Zde je vyhlášená hospoda, několik desítek aut mne od poledního menu spolehlivě odradí. Mířím na Maletice k břehům Blanice, ale cestu k Protivínu minu a ocitnu se v místech, kde se Tálinský rybník nahání. V hlavě měním nejen dvě známé dechovky, ale i svůj cíl. V Píseckých horách již prší a do deště se mi nechce. Vysoký Kamýk k tomu Velkému proto nepřidám.

Za Žďárem se pár kapek trefí i do mne, když uháním do Protivína na oběd. A zase nic. Narváno k prasknutí, servírky nervózní, nic pro mne. Naproti přes ulici si u Vietnamky koupím dvě housky, slaninu a čaj, čímž ušetřím asi dvě kila. Cestou u Blanice očešu mladou kukuřici a v Čavyni využívám prostorné turistické odpočívadlo. A co mi chybí?

Pomalu postupující oblačnost mi dává velkou šanci nezmoknout. Známou cestou už projedu bez zastávky, jen v lomu u Čavyně, kde modrozelené jezírko a písčitá pláž vytvořila dojem krásné přírodní scenérie. Jen kdyby kousek vedle nepopojížděly těžební stroje. Přefrčím přes Radomilice, Dívčice a Mydlovary, abych na perónu zlivského nádraží zjistil, že světélko má nového majitele. Nechť mu posvítí na dobrou cestu, kterou by se mohl vydat dříve, než bude pozdě.

Velký Kamýk

Pohled z rozhledny...

...

Dobevský rybník.

Tvrz Kestřany...

...

Otava u Kestřan

Řežabinec.

Blanice v Putimi.

Blanice.

Pískový lom u Čavyně.

128. Pohodově k Svobodným horám

mapa Stopař

Variabilita tras územím kolem Zbudovských Blat je nepřeberná. Kombinace nám známých cest tentokrát vede ke Knížecímu rybníku a dále přes Malé Chrášťany na Stýčice. Projíždíme s Monikou sluncem prohřátou krajinu, jež už nese stopy podzimu. Krásně upravené vesnice nás vedou do Holašovic, obcí zapsané do seznamu UNESCO. Jihočeské selské baroko si zde můžete prohlédnout na přehledné dlouhé návsi, my jsme si sem odskočili na oběd. Vybíráme si společný tatarák. Slibovaných šest topinek je jen šest malých dost přepečených a zbytečně mastných kousků chleba, které dobrou chuť masa značně degradují.

Trasa nás vede pod hřebenem Blanského lesa na Lipanovice a Dobšice, abychom sjeli dolů k Babicím. Výběhy koní u Lužice a Grajnarova jsou pěkným zpestřením trasy, stejně i rybníky u Pekla. Netolice objedeme bývalou oborou, o jejíž velikosti nám u zámku Kratochvíle povypráví hlásná trouba reproduktoru. Ještě si vyslechneme básně Františka Novotného, které čte Luděk Munzar a pokračujeme do lesů Svobodných hor. Stoupáme na Krtely, které jsou oázou ovocných stromů. Jablek se letos urodilo opravdu hodně.

Další krátkou odbočku dáme kvůli dobré kávičce u kláštera v Lomci. Tu si můžeme vychutnat i s koláčky, pro které kámoška od Kratochvíle poodjela do netolického Penny. Sjedeme do Chelčic a já si v Café u Alzheimer centra nezapomenu dát bílé víno. Jsme zde na návštěvě a hodinku tak můžeme odpočívat. Posíleni k večeru vyrazíme na cestu zpět. Vybíráme si kvalitní vedlejší cesty bez provozu a postupně se prolétáme mezi poli k Podeřišti.

Za Bezdrevským potokem na nás čeká alej k Hlavatcům, kde ze stromu setřesu obří sladké švestkoblumy. Bude jich dost na velký švestkový koláč. Nastal příjemný večer, když projíždíme Vlhlavy a vracíme se do Malých Chrášťan. U Knížecího rybníka se překřikují velcí rackové, snad bouřňáci či rackové bělohlaví. Ti se v České republice začal poprvé objevovat v polovině devadesátých let a dnes jsou u nás pravidelnými hosty. Před pár dny jsem další hejno spatřil u nedalekých Malovic. Vracíme se domů do Zlivi, cestu jsme si v krásném dnu časově protáhli na téměř sedm hodin.

Knížecí rybník.

...

Záboří.

...

Velký Hrbovský rybník.

Zámek Kratochvíle.

Kaple sv. Máří Magdalény u Chelčic...

...

U Olšovic.

Kaple sv. Vojtěcha.

129. Lipenskem kolem Vítkova kámenu

mapa Stopař

Celou kopu kilometrů po kvalitních cestách Lipenska s převýšením 600 m mi nabídne slunná středa 3. září. Z šumavských hor zmizeli mladší ročníky turistů a já budu potkávat víceméně jen seniory. Vyrážím z Vyššího Brodu na Studánky a první kilometry musím sdílet s mnoha auty, které míří do Linze a nehodlají využít placenou dálnici. Brzy ale odbočuji vpravo, abych Studáneckou cestou vystoupal na bývalé Mnichovice. Pojedu v blízkosti česko-rakouských hranic a všechny názvy obcí nesou na mapách přísudek bývalé. Pár zbývajících domů sloužilo pohraniční stráži.

O co zdejší krajina přišla po 2. světové válce, o to víc se jí dostalo volnosti a divokosti. Projíždím rozlehlé pastviny a jen na jedné z nich se pase dobytek. Hodoň, Krásná Pole, Kapličky, kde domy dávno zmizely. Zůstaly křížky u cest a úžasné výhledy. Mimořádně průzračný vzduch mi přibližuje vzdálené vrcholky Šumavy a sousedního Mühlviertelu. Za zády se objeví osm volně se točících vrtulí větrných elektráren u Hvězdné. Všechny hyzdí přírodu na rakouské straně hranic. Stojím na nejvyšším místě trasy. Kóta vrcholku 951 m n. m. u Kapliček označuje místo zaniklého kostela sv. Jana a Pavla. Pro koho by zde dnes svatostánek však stál? Zůstával by prázdný, věřících dnes mají málo i kostely velkých měst.

Já věřím v sílu přírody. Života kolem nás, který jde svojí vlastní cestou. V sílu, která má jakési globální oteplování na háku. Vždyť třetihory s výrazně teplejším podnebím byly pro flóru i faunu rájem na Zemi. Někdo si ze změn počasí vytvořil dobrý bysnyz, který mu všichni platíme.

Sjíždím k hraničnímu přechodu Guglwald, ale k Pasečné se pouštím znovu kvalitní asfaltovou cestou. V tomhle je Šumava výjimkou. Jiné české a moravské hraniční hory často projíždíte po kamenitých cestách. Od penzionu Resort Pasečná, kde mají vlastní značení mnoha kratších tras v okolí, jedu nad přehledným údolím Světlé. Velmi hezký úsek trasy mne dovede k Schwarzenberskému kanálu využívajícího Otovský potok. Dřevo se jím plavilo do Mühlu a Dunaje, aby ho převážná většina skončila ve Vídni.

Otáčím kolo k Lipnu, kolem kterého pojedu přes Frýdavu do Přední Výtoně. V lese je stále chladno, ač slunce jinak hezky hřeje. Od Kapliček jedu v lehké bundě, abych ve sjezdech nemrznul. Poledne mi oznamuje houkání sirén. Tedy ne nějakých antických bytostí, jež svým neodolatelným vábivým zpěvem lákají námořníky na své ostrovy, aby na útesech jejich lodě ztroskotaly. Jde o pravidelnou zkoušku varovných signálů jako každou první středu v měsíci.

Na oběd zajedu do restaurace Cyklo Depo, ale nevyberu si dobře. Vepřo, knedlo, zelo mi přijde hodně mastné, především umíchané zelí a ani porci nedojím. Vzpomínka na velmi dobrá jídla z jízdy vlakem po Moravě mi ihned vytanou v hlavě. Mastnotu spláchnu grepovým Birellem a s nejistotou v žaludku pokračuji v krasojízdě kolem břehů Lipna. Stezka se tady kroutí lesem a je velmi zábavná. Před hrází se jdu podívat na balvany, které odhalil velký nedostatek vody v Lipenské přehradě. Ale fouká silný západní vítr a z vyhřívání se na sluníčku nic nebude. Radši jedu dál.

Za hrází sjedu k Vltavě a kolem řeky pohodlně do Loučovic. Pro poslední část trasy zvolím loni otevřenou cyklostezku kolem kanálu Spirovy elektrárny k Čertově stěně. Rychlý pád do Vyššího Brodu ukončuje krásnou a nepříliš náročnou trasu.

Martínkov.

U bývalých Mnichovic.

Krásná Pole.

Spáleniště.

Před Pasečnou...

...

...

Údolí Světlé.

Schwarzenberský kanál...

...

Lipno - Framburk.

Lipno...

...

...

Lipenský hráz.

Vltava...

...

Na cyklostezce k Vyššímu Brodu.

...

Klášter Vyšší Brod.

130. Mezi úzkokolejkami Jindřichohradeckem

mapa Stopař

Jindřichův Hradec je krásné město s mnoha historickými památkami, ale pro mne město vždy bylo hlavně synonymem úzkokolejky. Ony zde jsou hned dvě, jedna vede na jih do Nové Bystřice přes Českou Kanadu, druhá na sever do Obrataně. Ač po tratích nyní několik let již vláčky nejezdí, blízká se na lepší časy. Někdy v říjnu by mohl znovu vyjet vlak na úzkorozchodnou trať k Obratani. Turistický potenciál místa by neměl ležet ladem.

Můj dnešní cyklookruh se dotkne obou tratí. Z Hradce mne od Vajgaru vyvádí Hamerský potok. Jedu přes Otín a dostávám se mezi první rybníky, kterých je Jindřichohradecko plné. Hezky zvlněná krajina umožňuje mnoho kreativních pohledů do přírody nesoucí přezdívku Česká Kanada. Slunce hřeje, byť ve stínu je před polednem stále chladno. V Hospřízi mne naláká venkovní sezení místní restaurace a hlavně vepřový řízek a grepový birell. Ten už dnes snad čepují všude.

Pauza mi přijde vhod. Mířím ke Krvavému rybníku, kde se voda i břehy ostrůvku hemží vodním ptactvem. NPP chrání nejen tento rybník, ale i nedaleký Kačležský. Před Střížovicemi poprvé přejedu koleje úzkokolejky. V bývalém domku stanice je dnes možnost se ubytovat. Podobně to je i na několika dalších zastávkách.

Pokračuji k Strmilovu, kde se již cesta zdvihá do prvních kopců Vysočiny. Malý provoz vedlejších cest, kudy vedou cyklotrasy, je příjemný. Mezi poli stoupám nad Českou Olešnou a blížím se k jiné trati. Před deseti dny jsme se po ní s Jirkou vraceli z Moravy, když jsme využili nabídku Českých drah, zakoupili si týdenní Jízdenku na léto a pět dnů jezdili a jezdili. Pro seniory za hezkých 695 Kč.

Za Kamenným Malíkovem leží obec s nevšedním názvem. K Pejdlovo Rosičce je zákaz vjezdu, který ignoruju. To se mi málem nevyplatí, protože pod Rosičkou cestáři nově pokládají asfalt a zablokovali most přes potok. Jde o říčku Žirovnici, jež se po soutoku s Kamenicí v Jarošově změní v Nežárku. Pořád jsem přemýšlel, kde Nežárka pramení a ono je to s ní jako s Vydrou. Prostě vznikne soutokem jiných řek.

Projedu lesem, kde vede cyklotrasa "Kolmo kolem lokálky" a brzy jsem v Nové Včelnici. Nádraží úzkokolejky je milé, nyní pojedu zpět do Jindřichova Hradce v její blízkosti, byť se mi bude trať skrývat v smrkovém lese. Cesta rychle ubíhá, když z lesů vyjedu, vidím komíny a kostelní věž v Hradci. Mezi Horním a Dolním Skrýchovem leží místo, kde se obě tratě úzkokolejek rozdělují. Projedu okrajem Jindřichova Hradce k parkovišti a mám za sebou pohodlnou, asi padesáti kilometrovou trasu. Trasu velmi hezkou, inspirativní krajinou plnou rybníků, luk a lesů. Vše je namícháno v jedinečný výživný koktejl, který nemá chybu.

U Hospříze.

Krvavý rybník.

Úzkokolejka Jindřichův Hradec - Nová Bystřice, u zastávky Střížovice.

Hejtman u Strmilova.

...

...

Horní Skrýchov, úzkokolejka Jindřichův Hradec - Obrataň.

131.Okolo Zbudovských blat

mapa Stopař

1000058150

Když rybáři loví Bezdrev, druhý největší rybník u nás, lze se od Zlivi pohodlně dostat na cestu kolem Bezdrevského rybníka. Využiji toho a jedu se podívat na jeho výlov. Bezdrev, vybudovaný mezi lety 1490 - 1492 na příkaz Viléma z Pernštejna, má 520 ha a proslul největší produkcí ryb v ČR.

Za železniční tratí zabočím k Bezdrevskému potoku, kterému se zde říká díky Kubatovi, jenž "dal hlavu za Blata", Soudný, kolem ostrova Králičí vršek. Zatímco koryto potoka je po okraj plné vody, vypuštěný Bezdrev sluneční paprsky odráží jen díky bahnitým tůním. Za uzavřenou propustí se dostávám na cestu k hrázi, vzdálenou ještě celých 3,5 km. Užívám si jízdu podzimní přírodou, když tu spatřím nad potokem letět nějakého ptáčka. Jeho přímý a rychlý let dává tušit, že jde o ledňáčka. To se mi vzápětí potvrdí. Záblesk kovově modrých křídel a oranžově zbarvené tělo nelze přehlédnout. Chvilku předvádí leteckou akrobacii, než zmizí v křovinách u rybníka. Přijíždím k chatové osadě, kde míjím i známý Yacht Club Bezdrev a zanedlouho jsem na hrázi. Včerejší tradiční rybářské slavnosti připomíná již jen pár odhozených kelímků. Výlov ale stále pokračuje, spolu se mnou ho z hráze sleduje pár jedinců.

Dlouho se nezdržím a uháním dál k Čejkovicím. Ačkoliv zde právě probíhá budování nové cesty s obchvaty Dasného a Češňovic, projedu za dohledu policistů zákazem vjezdu. Přece na kolo nebudou přísní. Z Čejkovic mířím lesem k Břehovu a dál vedlejší silnicí bez provozu pokračuju do Malých Chrášťan a Vlhlav. Za nimi se otvírají výhledy jak k Blanskému lesu, tak přes Zbudovská Blata k chladícím věžím JETE. Krásné počasí a barevnost krajiny si užívám i za Lékařovo Lhotou a Novosedly. Kolem přibývají rybníky a vodní ptactvo. Však také většina trasy vede ptačí oblastí Českobudějovické rybníky. U Blatce vyplaším dvě volavky bílé, které se nechtějí fotit. Na to jsem zvyklý, jde o velmi plaché ptáky, do jejichž blízkosti se snadno nedostanete.

Za Nákřím se stáčím k Olešníku, abych v Zahájí odbočil na lesní trasu. Chci si na závěr užít i trochu terénu a tak jedu k Blanskému rybníku na cyklotrasu č. 1087, jež spojuje dva rekreační rybníky, Křivonosku a Mydlák. Celá projetá 43 km dlouhá trasa má převýšení slabých 200 m, což ji činí nenáročnou.

132. Od Přilby na Černou horu a Bučinu

Mapa Stopař

Páteční inverze a především hlášení teplot atakujících ve vysokých polohách hor 20°C se nedala přehlédnout. V polovině listopadu proto jedeme na parkoviště pod šumavskou Přilbu (1 219 m n. m.), odkud klidným tempem vyrážíme na kolech k Jezerní slati a Horské Kvildě. Mirek na svém gravelu, já s Ájou na elektrokolech. Zatímco v Českobudějovické kotlině bylo i přes slunné dopoledne stále kolem 6°C, nad Vimperkem již teploměr naměřil krásných 16°C. Proud teplého vzduchu vnímáme hned po nasednutí. Horská Kvilda je zalitá omamnou září a vypadá, že je ve skvělé formě připravena na první nával lyžařů, kteří si sněhu ani zde poslední dva roky moc neužili.

Odbočujeme nad Hučinu do stoupání k vrcholu Antýgl (1 253 m n. m.), u něhož se již jeho český název Sokol uvádí jen v závorce. Filipova Huť nám umožňuje spatřit druhý nejvyšší vrchol celé Šumavy Roklan (1 453 m n. m.). Jeho dvě hlavy figurují v několika knihách spisovatele Karla Klostermanna. Když projíždíme ztichlými lesy k bývalé Černohorské nádrži, jeho poetické vyprávění se mi ihned vybavuje. Ještě párkrát se vpravo od nás Velký a Malý Roklan objeví. Díky kůrovci, jenž si zde zařádil nejvíce na přelomu tisíciletí, ale ani dnes ve smrčinách nechybí. Dojídá zbytky. Však také je kolem cyklostezky množství pokácených stromů, aby trasa byla bezpečná. Motorovou pilu a dva dřevorobce, kteří čistí od mrtvých stromů okolí cesty, míjíme před rozcestníkem na Černou horu (1316 m n. m.) a Pramen Vltavy.

Táhlé stoupání překonává postupně kolem 150 m. Dosahujeme nejvyšší výšky 1 262 m n. m. Vrchol samotný byl jedním z posledních, který mi ve sbírce hlavních šumavských tisícovek chyběl. Web Tisícovky.cz uvádí počet hlavních 181, vedlejších 106.

Výživný sjezd k pramenům Vltavy vystřídá pozvolněší, kde už si můžeme v klidu vychutnat krásné údolí Teplé Vltavy. Míjímě pěší turisty, ale více cyklisty, kteří dnes neváhali na Šumavu přijet. Zítřek už tolik slibný nebude. Kvildu využíváme, abychom se trochu občerstvili. Většina hospod je zavřená, ale najíst se dá u pekárny. Uvnitř je hodně plno, ale protože si kupujeme jen pár sladkostí s kofolou, najíme se pohodlně venku u bytelného dřevěného stolu. Ája si dnes testuje zlobivý kotník i koleno a tak jsme rádi, že může pokračovat v naší krasojízdě. Rozhodneme se vyjet se podívat na alpské vrcholy. Stoupáme Bučinskou cestou vzhůru na Bučinu, kde leží u cesty zbytky sněhu.

Je to dva dny, co jsem měl na přednášce Radka Gálise v rukách novou knihu povídek rodáka z Bučiny Johanna Petera Ze staré Šumavy, kterou přeložila Květa Pěničková a krásně ilustroval Pavel Kalista.

Na Bučině mne vždy přepadne nostalgie. Snad ze vzpomínek, kdy jsem tudy právě s bratrancem Mirkem po zrušení železné opony poprvé prošel po hranici od Přední Výtoně až do Nýrska. Na Bučině se tehdy dalo přespat v domku po pohraniční stráži. Díváme se společně na zamlžený obzor, kde lze nad šumavskými lesy spatřit hranici alpských hřebenů a jednotlivých vrcholů. Na fotku to sice není, ale pohled nás přesto potěší.

Sjíždíme kolem čerstvě vykáceného svahu na rozsáhlé louky s bludnými kameny u Knížecích Plání. Opravená cesta vede kolem skalnatého návrší se starým hřbitovem k hájence. Restaurace je otevřena, ale my pokračujeme do údolí Vltavského potoka. Mokřady Bukové slatě nedovolí vyrůst stromům. Jedeme cyklostezkou Zapovězená země, nádhernou krajinou, jež se vám neokouká. Podzim již setřásl ze stromů všechno listí a jen zlatě zbarvené modříny září do dálek. Tráva zbělela a vše se prosvětlilo. Vjíždíme do Borové Lady a rozhodneme se jet kolem Chalupské slatě na Nové Hutě. Hezkým údolím Studeného potoka, kde další z l. zón chrání Paseckou slať. Zbývá vystoupat zpět k táhlému hřebenu Přilby, který uzavírá údolí Studeného potoka vlevo od nás.

Pinky u Horské Kvildy.- Hemmerský potok.

Horská Kvilda.

Antýgl (Sokol).

Filipova Huť, Velký a Malý Roklan.

...

Hraběcí Huť.

U Kvildy...

...

Údolí Teplé Vltavy.

Kostel sv. Štěpána na Kvildě.

U Bučiny.

Bučina, výhled k Alpám.

Knížecí Pláně...

...

...

...

Hájenka, Knížecí Pláně.

Buková slať.

Nové Hutě, vrchol Kamenná.

P. S. 17. pokračováním ukončuji Jihočeské cyklotrasy v této podobě. Trasy ale budu popisovat i nedále, protože mě to baví. Budu se snažit dávat něčím zajímavé či výjimečné trasy a pokud možno se neopakovat. Děkuji za vaši přízeň.