Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Nejasná zpráva o Křemelné

vydáno 26. srpna 2012 – napsal Rony – 2 komentáře

Hluboko pod stejnojmennou horou, dobře ukryta před zvídavými zraky, svádí prameny šumavských slatin k soutoku s Vydrou řeka Křemelná. Její řečiště je poseto časem ohlazenými kameny, které dotváří krajinu k podobě kanadské.
Místa, kde uslyšíte jen šumění vody a kde staleté smrky, břízy i borovice poskytují svůj stín zdejší zvěři, ptákům a zbloudilým poutníkům. 
Stačí jen pár kroků a budete se stále vracet zpět, alespoň ve vzpomínkách...
Dnes však reálně hrozí, že za několik let již bude celý kaňon melancholické řeky zcela neprůchodný. Postará se o to, stejně jako na dalších místech Šumavy, malý nenápadný brouček, lýkožrout smrkový...

Křemelná je řeka, která mi opravdu přirostla k srdci. Přitahuje moji pozornost téměř třicet let a tak i na Šlápotách je díky tomu již několik článků.

Bohužel jde o jedno z nejzranitelnějších míst.

Kůrovce šlo v devadesátých letech zastavit bez ekologických škod

Šumava se dnes ubírá cestou, která pro ni není dobrá. Jásat tak mohou snad jen ti, kteří by ji celou nejradši znovu obklopili dvojitým plotem a nechali znovu hlídat vojskem. Mnoho nádherných míst , především v I. zónách tak vzalo za své, aniž by turisté směli do nich byť jen nahlédnout.

Miliony (!) přes sebe padlých suchých stromů vytvořilo neprůchodný terén, kde pohyb není téměř možný. Bohužel se k zemi poroučely prastaré stromy a pralesy na hraničních hřebenech. Na příkladu okolí Roklanu, Blatného vrchu a Luzného, je vidět, že nadlouho. Krajina je jiná a jistě také krásná. Rozhledy z hřebenových partií tak snad poutníkům vynahradí chybějící lesy.

Horší je to, co se dnes děje ve zbytku Šumavy. Stopy po kůrovci můžete spatřit na celém území NP. Protože si asi nikdo nepřeje šedou celou Šumavu, najíždí do ní těžká technika a kácí se napadené stromy v zájmu zachování zbylých lesů. Jiná cesta dnes již není...

Před dveceti lety ale byla! První napadené stromy a kolečka šedivých smrků se objevily začátkem devadesátých let. Šlo o jednotlivé smrky na hřebenech Mokrůvek, Luzného, Blatného vrchu, Roklanu a Trojmezné. Stačilo tehdy poslat na místo několik dřevorubců s pilami. Místo toho se po vzoru Bavorského NP vyhlásil experiment, který v roztroušených I. zónách zakázal jakkoli zasahovat. Nikdo si tehdy neuvědomil, co to způsobí. Zatímco za našemi hranicemi mají v NP Bavorský les především les smíšený, u nás tomu tak není a škody jsou nedozírné.

Co mne zvláště "baví", je křik těch, kteří toto umožnili a zavinili. Dnes jim vadí, že se těží a dřevařské firmy z toho mají zisk. Přitom jim ho svým nezodpovědným konáním sami přihráli.

Křemelná mezi Frauenthalem a Stodůleckým mostem

Ale pojďme zpět ke Křemelné. Stav mezi Stodůleckým mostem a Plavebním potokem jsem popsal v článku Pohodová Vydra, dramatická Křemelná.

Loni v létě jsem si prošel část údolí Křemelné od Frauenthalu k Stodůleckému mostu. Zajímalo mne, jestli je vůbec možné kolem řeky projít. I zde kůrovec teprve začíná svoji buhulibou činnost a tak to jednoduché rozhodně nebylo. Přelézání padlých smrků postupně nabývalo na intenzitě a postup byl velmi pomalý. Přibližně v polovině cesty jsem narazil na dřevorubce, kteří lanovkou nataženou přes řeku čistili les od padlých kmenů.

Před Stodůleckým mostem dál nebylo kudy. Stromy ležely ve svahu přes sebe od řeky až kamsi nahoru na Slunečnou. Nezbylo než přebrodit Křemelnou a po bývalé cvičné dopadové ploše přejít na Stodůlky.

Pokud tento stav trvá a kůrovec jistě hned tak nezmizí, nelze dnes tuto stezku doporučit.

Skleněný oltář

Náš letošní vandr začínáme v Dobré Vodě, kde navštěvujeme místní Adlerovo muzeum, ale hlavně kostel sv. Vintíře. Uvnitř něho je, nedaleko kapličky a studánky s údajně léčivou vodou, ukryt skleněný oltář. Elektronicky řízené osvětlení tady prosvětlí nejen oltář, ale i křížovou cestu a skleněný betlém. Jde o mimořádný zážitek, který si nenechte ujít.

Kostel sv. Vintíře dal v roce 1706 postavit na místě staré kaple baron František Karel Villani. Kostel je jediný tohoto zasvěcení na světě a od poloviny devadesátých let se stal opět živým duchovním střediskem celého kraje. Při obnovených poutních slavnostech se zde scházejí nejen Češi a Němci, ale i příslušníci jiných národností. Po letech záměrné devastace je nyní kostel postupně opravován a restaurován. Poněvadž z původního interiéru se toho zachovalo jen velice málo, začalo se uvažovat o novém zařízení svatyně.

Sklářská výtvarnice ze Zbraslavi u Prahy, Vladěna Tesařová, která svůj druhý domov nalezla právě v Dobré Vodě u Hartmanic, přišla s návrhem vytvořit v kostele sv. Vintíře oltář ze skla – skleněné třídílné oltářní retabulum, jehož ikonografický program by připomněl stále inspirující osobnost patrona kostela a zároveň společné náboženské a kulturní tradice národů střední Evropy. Použitým materiálem by dílo navázalo na věhlas Šumavy, jako tradiční sklářské oblasti.

Oltářní retabulum je pojednáno jako třídílný reliéf o rozměrech 4,5×3,2 m, který z vyvýšeného kněžiště ovládá celý prostor jednolodního kostela. Pozornost upoutává hned při vstupu do svatyně. Střední – největší část triptychu znázorňuje ústřední téma křesťanství: Kristovu oběť na kříži. Na pásce uprostřed nad výjevem s četnou stafáží je latinský text z evangelia sv. Jana: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.“ (Jan 15, 13). V postranních křídlech triptychu jsou spodobněny jednak postavy světců, které mají historický i osobní vztah k osobě sv. Vintíře, a jednak jsou to světci společně uctívaní národy v prostoru střední Evropy, zejména pak v Čechách, Bavorsku ale i v Uhrách. Je zde tak zdůrazněna myšlenka univerzálnosti křesťanství, společných duchovních základů našeho kontinentu. Na levém křídle V. Tesařová sochařsky znázornila (zleva) Vintířovy královské příbuzné v Uhrách – sv. Štěpána a jeho manželku sv. Giselu, dále je tu sám sv. Vintíř, nad nimi Vintířův duchovní učitel opat sv. Gotthard, dále ve světě nejznámější český světec – sv. Jan Nepomucký a královská dcera sv. Anežka Česká. Na pravém křídle (zleva) jsou představeni: Vintířem zvlášť uctívaný pouštní světec, předchůdce Páně, sv. Jan Křtitel, dále „vévoda české země“ sv. Václav, patroni Evropy sv. Cyril a Metoděj, nad nimi řezenský biskup sv. Wolfgang, Vintířův příbuzný – císař Jindřich II. svatý a konečně sv. Ludmila.

Oltářní retabulum je zhotoveno ve formě skleněné tavené plastiky z kompoziční skloviny. Jedná se o hluboký basreliéf, kde se jednotlivé postavy již téměř odlepují od pozadí. Svým rozsahem a váhou bezmála čtyř tun se jedná o dílo ve skle ojedinělé, avšak navazující na tradici zpracování skla na Šumavě.

Dnes již můžete uvnitř kostela spatřit i skleněnou křížovou cestu a skleněný betlém. Vše je velmi vkusně osvětleno.

převzato z http://www.vintir-dum.eu/dobra-voda/

Adlerovo muzeum v Dobré Vodě.

Adlerovo muzeum v Dobré Vodě.

Skleněný oltář.

Křížová cesta ze skla.

Skleněný betlém.

Kostel sv. Vintíře.

Kaplička nad studánkou s léčivou vodou.

Po ochutnání voda moc dobrou cht nemá, ale možná právě proto léčí.

Dobrá Voda.

Sněžné jámy

Po návštěve svatostánku z Dobré Vody směřujeme přes Pustiny k Malému Babylonu. I on je dnes pustinou. Na louce zůstaly stopy již jen po lesních cestách, které směřují vzhůru k vrcholu hory Křemelná. Ta je naším prvním cílem. Stoupáme nejdříve k Sněžným jámám, které jsou pozůstatkem po těžbě zlata. Lom je zde hluboký kolem 100 m a jde tak o jednu z nejhlubších středověkých dobývek zlatonosné křemenné žíly v Českém masívu. Z jeho povrchu se dobývala ve středověku 5 m mocná, strmá křemenná žíla. V okolí lomu jsou i výrazné prohlubeniny, tzv.pinky.

Název Sněžné jámy sedí, protože v jedné ze štol i v půli léta leží hromada sněhu a z hlubin k nám stoupá chlad.

Mapka Křemelné.

Pustiny... není výstižnějšího názvu.

Od turistického rozcestníku Pustina mířím foťák na Poledník a jeho charakteristickou rozhlednu.

Velký Babylon je pod hřebenem Křemelné. Na vrchol je z této strany nejjednodušší přístup.

Stopa rysa?

Sněžné jámy. Pohled na sněhový pás.

Sněžné jámy.

Sněžné jámy.

Sněžné jámy.

Sněžné jámy.

Vrchol Křemelné

Křemelná má vlastně vrcholy dva. Jdeme kolem nižšího z nich (1 112m) po cestě přímo na jih. V bahnité louži vidíme velkou kulatou stopu šelmy. Odhadujeme, že by mohlo jít o rysa, který se v okolí vyskytuje.

Druhý, vyšší vrchol (1 125m) je vzdálený necelý kilometr a na svém vrcholu nese mimo obvyklé červenobílé tyče i mohylu z kamenů. Tu tady vytvořili v roce 1990 skauti. Tomu napovídá popis na žulové desce, Křemelná, Mt. E. T. Seton. Jeho knihu Dva divoši jsem četl jako dítě. Je to jedna z knih, které mě přivedly k lásce a zájmu o přírodu, a k životu věčného poutníka.

Dolů k řece vede z vrcholu příliš příkrý sráz a tak jdeme po první cestě, na kterou narazíme. Svažuje se vpravo. Jde se lépe, ale přesto se mi povede uklouznout a pořádně si natáhnout vazy v kolenu. To ještě netuším, jak mi tento úraz nabourá prázdninové plány.

Kolem nás je neporušený les, několik starých buků však zaniká v převaze smrčin a tak i zde hrozí postupné usychání, nebo vytěžení stromů. Scházíme nakonec téměř ke Stodůlkám, ale to nám nijak nevadí. Času je dost a Orlí hnízdo nad Křemelnou není daleko...

V modravé dáli ční nade všemi vrcholy Šumavy Velký Javor (1 456m).

Na vrcholu Křemelné.

Mohyla E.T.Setona, Křemelná.

Buky při sestupu k řece Křemelná.

Buky při sestupu k řece Křemelná.

Toto kamenné moře je nejspíš výtvorem lidí. Sestoupili jsme totiž ke Stodůlkám, které měly svahy hojně zastavěné. Dnes nezbyl jediný domek, vnímat můžete jen několik ruin a zbytků zdiva okolo cesty.

Malý lom.

Přezimovací jelení obůrka.

U Stodůlek.

Zadní a Prostřední Paště a Orlí hnízdo

Procházíme Zadní Paště, kde na místě zbořené kapličky vyrostla nová. Hned vedle ní je i pět umrlčích prken, velmi rozšířeném obyčeji ve většině německých horských vsí i v některých českých oblastí Šumavy. Další nová kaple je i na Předních Paštích a vede k ní odbočka z turistické značky. K ní ovšem nedojdeme, protože už na Prostředních Paštích klesáme k řece. Kolem nás jsou padlé a odkůrené kmeny, ale projít se dá. Ve skalách u kamenné sutě už je smrků pramálo, převažuje zde borovice a bříza. Všechny stromy jsou navíc malého vzrůstu, když se na kamenitém povrchu dlouho neudrží. Bivak v Orlím hnízdě nacházíme neporušený a večer ještě slézáme ke Křemelné. Slunce stále hřeje a tak se na chvíli noříme do chladivé vody. Z přitékajícího potoka doplňujeme zásobu pitné vody a těšíme se na klidnou noc.

Zadní Paště.

Obnovená kaple v Zadních Paštích a umrlčí prkna.

Obnovená kaple v Zadních Paštích

Sestup ke Křemelné vede i kůrovcem napadeným lesem. Čas prokáže, jestli se dá zabránit úplnému uschnutí smrčin. Vzhledem k nepřístupnému terénu to nemusí být snadné.

Skalky nad řekou u kamenné sutě.

Orlí hnízdo.

Večerní Křemelná, Paštecký vodopád..

Orlí hnízdo.

Paštecký potok

Řeka Křemelná

Ráno znovu sestupujeme k řece a po proudu jdeme až k místu, které se zdá vhodné k přebrodění. Na druhé straně nás čeká prošlapanější stezka. Brodit je dnes sice možné téměř všude, ale kameny v řečišti i proud Křemelné není radno podcenit. Před nedávnem zde bylo vody násobně více, což je vidět i na nahrnutých větvích a bariérách jehličí na vysokém břehu.

Překonáváme řeku, která za nás provedla i ranní očistu a pokračujeme krásným údolím směrem k Čeňkově Pile. Ještě dvě hodiny vnímáme oblé kameny v řečišti. Často obcházíme padlé stromy. Těch je zde ještě málo, ale jsou místa, kde nám nezbývá nic jiného, než je přelézat a hledat složitě cestu v prudkém svahu. Za lagunou a meandrem řeky nás čeká poslední úsek.

Křemelná.

Potrhaná květena, která byla vystavena velké vodě. U Stodůleckého mostu byl před nedávnem vyhlášen po bouřích a vytrvalých deštích stav ohrožení.

Křemelná.

Křemelná.

Křemelná.

Křemelná.

Křemelná.

Křemelná, soutěska nad lagunou.

Obří hrnce.

Laguna Křemelné.

Laguna Křemelné.

Laguna Křemelné.

Velká voda dělá divy...

Před soutokem s Vydrou.

Soutok s Vydrou, přesun k Frauenthalu a cesta zpět do Dobré Vody

U soutoku vystupujeme po kamenných schůdkách na vyhlídku k vodní elektrárně Vydra. V ní jsou ve strojovně dvě turbosoustrojí skládající se z Francisovy turbíny. Dnes jsou po rekonstrukci v provozu a to dokladuje i vodopád padající z dřevěného náhonu. Dolů nás stezka dovádí přímo pod skládku místního hotelu a to je i pořádně cítit. Přesto zdejší restaurační zařízení navštěvujeme a dáváme si kávu a polévku. Zjišťuji, že za necelou hodinu jede do Srní zelený autobus a tak na chvíli jdeme nad soutok Vydry s Křemelnou.

V Srní navazuje spoj na Prášily a my zanedlouho frčíme zpět ke Křemelné. Řidič nás vysazuje přímo u cesty směřující k Frauenthalu.

Tady se podivuji, kam zmizel dřevěný můstek přes řeku (velká voda?). Po žluté turistické značce se začínáme od řeky odklánět a stoupáme na Rovinu. Zdejší restauraci jen míjíme a na Pustině zakončujeme náš okruh. K autu na Dobré Vodě je to již jen skok.

Schody na vyhlídku.

Opravený vodní náhon k elektrárně Vydra.

Vydra a most u penzionu.

Opravený vodní náhon k elektrárně Vydra.

Opravený vodní náhon k elektrárně Vydra.

Soutok Vydry s Křemelnou.

Soutok Vydry s Křemelnou.

Křemelná. Vrchol z ekobusu do Prášil.

K Frauenthalu.

Křemelná u Frauenthalu

Křemelná u Frauenthalu

Křemelná u Frauenthalu

Stoupání na Rovinu.

Pod Březníkem (1006m).

Sedlo.

Svatobor.

Závěrem můžu říct, že zatímco pod i nad Stodůleckým mostem je stezka již pro popadané stromy špatně průchodná, v dolní části kaňonu se dá jít ještě docela dobře. Otázkou je, na jak dlouho.