Krušné hory lll. - Komáří vížka
vydáno 9. října 2023 – napsal Rony – žádný komentář
Třetí den se vyjasňuje. Vracíme se na Komáří hůrku, odkud se naši turisté projdou po stopách horníků, aby se odpoledne pokonili u Chlumu obětem bitvy mezi Napoleonem a spojenými armádami Pruska, Rakouska a Ruska. Naše cyklistická trasa povede do saského Erzgebierge, jak za hranicemi nazývají Krušné hory.
Pěšky z Komáří hůrky k pomníkům bitvy u Chlumce
3. etapa (pátek 15. září 2023)
Bazilika Panny Marie Bolestné v Bohosudově
Dnes máme v plánu začít etapu v Krupce, v obci tvořící celkem 9 městských částí. V souhrnu mají celkem 12 710 obyvatel. Chtěli jsme začít u zříceniny hradu Krupka s pomníkem J.W.Goetha, pak v městské části v Bohosudově zhlédnout unikátní poutní místo s kostelem Panny Marie Bolestné, napojit se na křížovou cestu se sousoším Kalvárie a sedačkovou lanovkou dojet na vrch Komáří hůrku. Šerpa Roman však lanovkou nepojede, 500 výškových metrů na Komáří hůrku vyjde po svých.
Nakonec je tomu trochu jinak. Autem dojedeme do Bohosudova, šerpa Roman zde začíná výstup na Komáří hůrku a my zbývající si dosti dlouho prohlížíme unikátní baziliku Panny Marie Bolestné stojící v centru města na náměstí. Stavba byla dokončena v roce 1708, o což se zasloužili Giulio a Octavio Broggiové. Součástí baziliky je kruhový ambit se sedmi kaplemi. Každá z nich má své pojmenování (např. Zákupská, Kolowratská, Duchcovská atd.). Po této velmi zdařilé kulturní vložce nasedáme do auta a snažíme se dostat na nějaké parkoviště poblíž zříceniny hradu Krupka, který je někdy nazývaný též Rosenburg. To se nakonec nepodaří a proto se na zříceninu z 1.poloviny 14. století podívám doma na internetu přes video Výleťák. Cesta autem pro mne skončí na parkovišti Komáří vížka v další městské části Horní Krupce.
...
...
...
...
...
Komáří vížka
Cyklisté budou odjíždět do SRN a já se za chvíli ocitám před kaplí svatého Wolfganga, patrona horníků. Kaple sv.Wolfganga byla postavena ve 14.století v gotickém slohu, během třicetileté války byla téměř zničena a v roce 1700 byla obnovena v barokním stylu. Její prostory jsou využívány k různým výstavám, církevním slavnostem i k společnému setkávání Čechů a Němců. Chtěl bych se do ní podívat, ale dnes bude kaple otevřena až v polovině 15. hodiny. Nemohu zde 4 hodiny čekat a proto pokračuji v pochodu na Komáří hůrku (808 m n. m.), kam se dostanu zhruba po necelém půlkilometru. Tam již také dorazil můj věrný šerpa Roman, takže se společně můžeme na vrcholu posilnit pivním mokem.
Na vrcholu je hotel Komáří vížka s nepřístupnou rozhlednou a kiosek. Z vrcholu jsou vidět zejména známé hory Českého středohoří. Vrchol hory pod svým povrchem ukrývá řadu starých štol (jáma Ditrich) a pozůstatků po těžbě cínu, případně mědi. Z vrchu dále sleduji zařízení sedačkové lanovky, která na sem vede od Bohosudova. Svou délkou 2 348 metrů je nejdelší nepřestupovou lanovkou v naší republice. Může patřit k našim nejstarším lanovkám, neboť letos oslaví 71 rok vzniku.
Po stopách horníků na Kyšperk
Po krátkém odpočinku pokračujeme po zelené naučné stezce Po stopách horníků. Na rozcestí značených tras objevujeme Goldammerův kříž postavený po roce 1785. Podle pověsti byl kříž vystavěn v souvislosti s téměř tragickou událostí, kdy se v mlze ztratil jeden člen rodiny. V kritické chvíli si v situaci, která ohrožovala jeho život, vzpomněl na to, co v kritické situaci dělat a začal chodit v stále větších kruzích a po několika hodinách nakonec došel do své vsi. Kříž je takové varování pro ostatní lidi.
Po zelené dále dojdeme k takzvané Unčínské karové depresi, což je kruhová prohlubeň s průměrem 300 metrů a hloubkou kolem 100 metrů. Její původ není přesně znám. Její součástí je Kotelní jezírko, jež se nachází v nadmořské výšce kolem 580 m. Zde je i otužilecké centrum. Jezírko má však velmi málo vody a jeho zelená barva určitě neláká k ponoření. Scházíme na neznačenou cestu podél Unčínského potoka, který je téměř vyschlý. Proto ani neuvidíme v mapě vyznačený vodopád. Zanedlouho narazíme na modrou značku, která vede k zřícenině hradu Kyšperk.
Ten nechal postavit ve 14. století král Jan Lucemburský, později patřil pražským arcibiskupům. V roce 1526 vyhořel a již nebyl obnoven. Z hradu se zachovaly zbytky jádra s věží, obvodové hradby, podzemní sklepení a část obytné věže na předhradí.
...
Hrad Kynšperk.
Krupka a Chlumec - památníky bitvy u Chlumce
Z Kyšperku dojdeme do Unčína, další městské části města Krupky. Z nebezpečné Revoluční silnice raději zahneme přes louku a po 1 km se octneme v Přestanově, kde je ruský památník bitvy u Chlumce, která se udála 29. a 30.srpna 1813. Bojovaly zde armáda Napoleona Bonaparta s vojsky koalice Ruska, Pruska a Rakouska. Tato střetnutí předcházelo mnohem důležitější a největší bitvě napoleonských válek u Lipska ve dnech 16. - 19. října 1813 (bitva národů). Ve všech těchto bitvách spojenci zvítězili, ovšem nad oslabenými vojsky Napoleona, prchajícího z Ruska. Ruský pomník byl postaven roku 1837, je vysoký 12 metrů. U paty má jdoucí lvy a na vrcholu je socha bohyně Niké, která do zlatého štítu vyrývá datum vítězství. Zhruba 250 metrů severně od pomníku je kamenný kříž, označující hromadný hrob deseti tisíc padlých ve výše uvedené bitvě, z toho bylo sedm tisíc ruských vojáků. Celkem v bitvě u Chlumce však padlo 20 tisíc vojáků, z toho 11 tisíc Francouzů. 7 tisíc Rusů a zbytek Prusů a Rakušanů.
Další naše cesta vede k Juchtové kapli. Poblíž se vyskytuje francouzský pomník ve formě obelisku s koulí na vrcholu jako připomínka francouzských ztrát v bitvě. Pomník pochází z roku 1911. Po chvíli dojdeme do Stradova, který je jednou ze šesti místních částí města Chlumce (4 253 obyvatel). V hostinci U Dostrašilů se občerstvujeme plzeňským pivem a debatujeme se 77 letým šéfem hospody. Ten nás po chvíli pozve k sobě domů, kde nám ukázal 2 kovové koule, prý vyorané na poli, na kterém se kdysi urputně bojovalo. Jedna koule vážila odhadem 4 kg, druhá určitě kolem 10 kg. U hostince se setkáváme též s nenápadným a skromným pomníkem rakouským, který se opět váže na výše uvedenou bitvu.
V Chlumci ještě projdeme křížovou cestu vedoucí od kostela sv. Havla na vrch Horka (287 m n. m.), patřící do pohoří Českého středohoří. Na vrcholu vrchu je konec křížové cesty a kaple Nejsvětější Trojice, postavené v letech 1690 - 1691. Kaple je vybudována na půdorysu rovnostranného trojúhelníku symbolizující Nejsvětější Trojici. Pak již naše cesta vede od kaple až na úpatí vrchu Horka, kde se u hlavní silnice nalézá Jubilejní pomník postavený na náklady rakouské vlády k 100. výročí bitvy u Chlumce. Je 26 metrů vysoký se stojícím lvem na vrcholu. U jubilejního vrcholu se setkáváme s našimi cyklisty, se kterými se společně vyfotíme. Pak již následuje cesta do Rašova, která zakončí naši třetí etapu.
Ruský pomník bitvy u Chlumce.
...
Rakouský pomník bitvy u Chlumce.
...
Francouzský pomník bitvy u Chlumce.
(napsal Václav)
∆ ∆ ∆
Od Komáří hůrky do Saska
Bazilika v Bohosudově
Po snídani znovu čekáme, než se trochu oteplí, protože rána jsou zde chladná. Venca kvůli svým zdravotním problémům zredukoval pěší trasy, takže nebudou chodit do večera, jak to dříve často bývalo. Vracíme se autem na Komáří vížku, ale předtím si v Bohosudově, jenž je částí města Krupky, prohlédneme baziliku vystavěnou v barokním slohu mezi roky 1701 - 1708. Kostel Panny Marie Bolestné je obklopený polokruhově uzavřeným presbytářem a dvojicí hranolových věží v západním průčelí a třemi páry pravoúhlých postranních kaplí. Hlavní oltář, baldachýnový, vytvořil Franz Tollinger. Dnes je bazilika národní kulturní památkou.
Procházíme si chodbu s vstupy do kaplí a cízíme se jako v muzeu. Malby nad jednotlivými zpovědnicemi a různé křesťanské artefakty nás nenechávají v klidu. Jistě by stálo za úvahu věnovat nějakou tu miliardu na opravu této unikátní stavby místo nákupu zbytečných a předražených stíhaček F-35.
Bazilika Bohosudov...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Přes Cínovec do Saska
Cestou ke Komáří hůrce předjíždíme Romana, který se nahoru vydal po svých a prohlídku baziliky vynechal. Nahoře u Komáří hůrky na něho Venca počká. My si s Jirkou zopakujeme část včerejší trasy a jedeme k Sedmihůrské vyhlídce. Je slunečno a mnohem tepleji než včera. Naše dnešní trasa proto bude téměř dvakrát delší. Lesem projíždíme přes Husův vrch k Cínovci, za kterým se spouštíme k Rašelinovému potoku. Odbočku omylem přejedeme, ale napravit chybičku není těžké. Lesní cesta vede stále hlubším údolím potoka, jenž zde tvoří státní česko-německou hranici. Tu překonáme po můstku před Rehefeldem.
Louky u Komáří hůrky.
Hájovna Pod sedmi štíty byla loveckým zámečkem, který nechal postavit majitel místních lesů kníže Clary-Aldrigen z Teplic. Po roce 1945 byl objekt znárodněn a do dneška se dochovala pouze stáj. (www.mapy.cz)
...
Stoupáme na Cínovecký hřbet.
...
Hotel Pomezí u Cínovce.
...
Německým územím ke Krásné Hoře
Zde se obracíme do saského vnitrozemí. Stoupáme na vyhlídkový vrchol Kahleberg (905 m n. m.), abychom se pořádně rozhlédli, kudy to vlastně jedeme. Pod námi leží rozsáhlé kamenné moře a daleko nížeji v lesích ukrytý Altenberg, od něhož na nás jako diamanty zírají dvě oči jezer Galgenteichu. Souvislé zvlněné hřbety lesů zde téměř nic neruší.
Za Rašelinovým potokem leží Sasko.
...
...
Kamenné moře Kahlebergu a jezera Galgenteich.
Klesáme do Altenbergu, které nese stopy po těžbě nerostných surovin. Ostatně téměř celé Krušné hory / Erzgebierge jsou lomy a štolami doslova prošpikovány. Za 800 let se zde vytvořila krajina plná průmyslových památek souvisejícími s historickým těžebním průmyslem regionu. Hornický region Krušných hor na obou stranách hranice jinde na světě nemá obdobu a proto byl v roce 2019 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.
Sjíždíme do Geisingu, abychom projeli úzkou cestou údolí Erdbachu a vystoupali vzhůru do Fünstenau. Lesy ustoupily pastvinám a okolní kopcovitá krajinka je hned přehlednější. Znovu jedeme dolů k hranici, znovu stoupáme vzhůru do kopců, trasa nás nenudí. Stočili jsme se na sever k Fürstenwaldu, odkud nás cesta dovede až k dálnici mířící z Ústí nad Labem do Drážďan. Dvakrát ji podjedeme, poprvé na německé straně hranice, podruhé na české. Je tak vysoko nad námi, že nás její provoz vůbec neruší. Krásný Les je jednou z posledních obcí Rudohoří, jak se dříve Krušným horám říkávalo. Končí u Tisé pískovcovými Tiskými stěnami.
V posledním delším stoupání již musím hodně máknout, neboť baterie již je téměř vycucaná. Za Adolfovem se před námi objeví stavby Komáří hůrky. Mezi dvěmi rotujícími větrníky. Zatím jich krásnou krušnohorskou krajinu mnoho nehyzdí, ale tlak "zelené lobby" je neúprosný. Možná zde brzy pojedeme lesem obřích vrtulí, které budou vyrábět elektřinu místo zdejšího uhlí. A budou nám tvrdit, jak jsme "eko".
Přijíždíme k restauraci a stejně jako včera si dáváme housku se sekanou. Půllitrovou kofolu tentokrát místo do svého klína leju do sebe. Žízeň již byla veliká.
Altenberg.
Štoly Erzgebierge...
...
...
Stoupáme k Fürstenau.
...
...
Nad Müglitz.
...
Pod dálnicí.
Krásný Les.
...
Výhledy nic neomezuje.
Blížíme se zpět na Komáří hůrku.
Kaple sv. Wolfganga.
Štola Starý Martin
Sjíždíme autem do Krupky, ale v jedné zátočině zastavujeme na parkovišti naproti štole Starý Martin. Máme čas navštívit hlubiny důlní chodby a místní Skanzen důlní techniky. Kolem čtvrté odpolední se k nám přidává ještě jedna dvojice a tak je hodinová komentovaná prohlídka dolu příjemná.
Štola Starý Martin patří mezi nejvýznamnější důlní díla Krušných Hor. Otevírala nejdelší cínovou rudní žílu České republiky i střední Evropy - žílu Lukáš. V roce 2000 byla štola zpřístupněna a dnes nabízí ukázky historického vývoje důlní těžby, úseky žíly Lukáš s její minerální výplní, sbírku historických předmětů a mnoho dalšího. Atrakcí je Pramen štěstí a krápníková výzdoba.
Od roku 2019 je důlní dílo Starý Martin zařazeno do Hornické kulturní krajiny Krupka na seznamu UNESCO. Chlad štoly je snesitelný jen díky tomu, že v ní trháme rekordy v rychlosti chůze. Občas někomu upadne přilba, protože část přístupové chodby je dost nízká. Když se z 600 m dlouhé prohlídkové trasy vracíme zpět a já lehce koketuji s ženou přede mnou, jaká je to někdy výhoda být malá, zničeho nic se přede mnou ozve hrozná rána a nebohá žena skončí tvrdě na zadku. Bez přilby by jistě přišla o hlavu, takhle si ze štoly odnese jen památku v podobě tak velkého jelita, že ho svět neviděl.
Štola Starý Martin....
...
...
Ve štole...
...
...
...
...
...
...
Rodná žíla Lukáš.
...
Muzeum u parkoviště...
..
...
...
Dvě bitvy u Chlumce
Hodina uběhla neskutečně rychle. Jedeme pro sběratele vrcholů a památníků do Chlumce, kde roku 1818 proběhla nějaká bitva. Venca tvrdí, že dokonce hned dvě a anály mu dávají za pravdu. V první bitvě u Chlumce 18. února 1126 porazil český kníže Soběslav I. vojsko německého krále Lothara III., který podporoval nárok Oty II. Olomouckého v boji o český trůn. V té druhé bitvě 29. - 30. srpna 1813 zde pak vojska koalice Rakouska, Ruska a Pruska, které velel generál Vandamme, zvítězila nad armádou císaře Napoleona.
(napsal Rony)
Ohodnoťte článek
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Schwarzenberský kanál a Plešné jezero v zimním hávu
- Půltucet (červenec 2018) - příběh fotografie
- Pěšinkami k Homoli a Vlčímu kameni
- Tetřevím domovem na dosah k Roklanu
- Jihočeské cyklotrasy Xll
- Půltucet (leden 2020) - příběh fotografie
- Výlet na Moravu a do Slezska I.
- Apuseni - propastné hory ll.
- Jihočeské cyklotrasy l.
- Půltucet (duben 2021) - příběh fotografie
Jaký typ výletů preferujete?
1218 47% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
813 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
573 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2604 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Chlum - výrazný vrchol Želnavské vrchoviny
- Půltucet 2020 - fotky s příběhem s nejvíce hlasy
- Věnec, výstup na halštatské hradiště u Lčovic a trek ze Zálezel do Vlachova Březí
- Za našimi krajany I
- Půltucet (březen 2020) - příběh fotografie
- Třeboň a Schwarzenberská hrobka
- Jarní sběr tisícovek Šumavy
- Jednodenní výlet na Schneeberg
- Patagonie – oslava cestování (část 1.)
- Beskydy a Valašsko II.
