Okolím Vítkova Hrádku za Lipno
vydáno 27. února 2011 – napsal Rony – 2 komentáře
Že je i jižní část Šumavy zajímavá, není potřeba zvlášť zdůrazňovat. Před rokem 1990 se sem nikdo kromě pohraniční stráže nedostal a tak příroda zůstala zachována neporušená. My chceme projít lesy kolem Vítkova Hrádku a sejít k Lipnu.
A tak zatímco venku stále mrzne, ohřejte se alespoň u roztopených kamen, nebo jen pohledem na pár letních fotek ;-).
Vyjíždíme autem v pátek dost pozdě večer a tak si ve Vyšším Brodu vybírám terénní cestu přímo k hřebenům hor u Kapliček. Cesta se stále zhoršuje a protože slunce je už nízko nad obzorem, jsem oslepen a vrážím předním kolem do pořádného šutráku. Kolo je dost pochroumané, ale dojet se s ním dá.
U Kapliček je náš bivak. A tady někde kolem se má prohánět i menší stádečko losů, bohužel nám se ukázat nechce >:o.
Další popis již bude pod fotkou, jako doprovod naší cesty...
Kapličky, místo těsně u hranic, kde je dnes pusto. Ves vznikla v druhé polovině 13. století u Helfenbergské cesty, která vedla z Altenfeldenu do Vyššího Brodu. Byl v ní vybudován farní kostel, sklárna a v blízkém okolí se těžila rašelina. Po odsunu tady zbyla jen ta rašelina..
U chatky, vedle které přespíme ve stanech, je i vzdušná vojenská hlídková věž. Dalo by se na ní i vylézt, ale raději to nezkoušíme. Nedaleko odsud, na rakouské straně, vyrostlo několik větrných elektráren.
Věčer je magický...
Ještě rozděláme menší oheň, pečeme co kdo má a v krajině plné ticha zaléháme.
Rozcestí Uhliště odkud již stoupáme ke Svatému Tomáši, vísce v 950 metrové výšce, ukryté pod Vítkovým kámenem. Zde také začíná 6,5km dlouhá naučná stezka Svatý Tomáš s devíti zastaveními.
Při cestě míjíme rezervaci Svatý Tomáš s výraznými skalami.
Kostel Sv. Tomáše je gotický a byl postaven v polovině 14. století. V první polovině 16. století byl potom přestavěn na pozdně gotický a později opraven portál s průčelím na novogotický. Nnově byl obnoven z příspěvků z obou stran hranic.
Vítkův Hrádek a i zde všude přítomná hlídková věž. Ta myslím dnes již nestojí, ale rozhled si můžete vychutnat z opravené hradní věže. Čeká vás výhled nejen k Lipnu, ale i na panorama Alp.
Vítkův kámen 1053m vysoký vrch je místem nejvýše položená zříceniny hradu v Čechách. Hrad založili ve 13. století Vítkovci a nedlouho poté přešel do majetku Rožmberků. V 16. století byl připojen k panství českokrumlovskému, ale ztratil význam a koncem 17. století začal pustnout. Až v roce 1869 proběhly opravy, které v současné době pokračují. Zachovala se třípatrová obranná věž na skále a opevnění s bastiony ze 16. nebo 17. století.
O Vítkově kameni píše i Adalbert Stifter ve svých románech Hvozd a Vítek. Hvozd, román z dob švédských nájezdů, krásně popisuje kraj okolo Vítkova kámene, Frymburku a především Plešného jezera, kde ukrýval pán hradu po čas války své dvě dcery.
Kasárna jsou sice novějšího data, ale dnes pouze chátrají. Možná je to škoda, o ubytování je tady stále nouze.
Přes Pašerácký potok si zkracujeme cestu k Lipnu, již nevyužívanou lesní stezkou.
Konečně můžeme smýt únavu z cest. U břehu je ve vodě pyl, ale ten je přece léčivý...
Našli jsme slušné místo, využívané často i rybáři a tak se můžeme tešit na další klidný večer. Nedaleko teče dokonce potok s pitnou vodou.
A opět se na západě objevují nádherné červánky, jako o předešlé noci na Kapličkách.
Dříví je všude dost a k romantickému večeru oheň patří. Lipno je z tohoto místa impozantní, prostě Jihočeské moře.
Ráno jdeme do Přední Výtoně, kde ukončujeme náš přírodovědný okruh. O její historii i současnosti se dozvíte na http://www.prednivyton.cz/index.php?p=23
Opouštíme lidmi stále ještě opuštěný kraj lesů, vod a strání.
Cestou nemůžeme jen tak minout Čertovu stěnu, kamenné moře nad kaňonem řeky Vltavy.
Převýšení od koryta řeky je docela slušné, shora je zase daleký výhled do kraje i na nedaleký zajímavý vrchol Luče.
A slyšíte ty tóny? Tak tady zní Smetanovo opera Čertova stěna, zhudebnění libreta Elišky Krásnohorské.
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
8. března 2011 00:06
Rony říká
Pokud vybírám trasu a zkoumám přitom podrobně mapu, pamatuji si docela dost detailů. Klidně spoustu let .
Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Mezi skalami Jizerských hor
- Cesta do hlubin šumavské minulosti
- Český les - pohraničím na Havran
- Přes Kozí Hřbety k Turnerce
- Nad Latschensee - za poslední tisícovkou České republiky ll.
- Toulky kolem Strakonic
- Z Bučiny na Luzný a Roklan
- Od Hoslovic k Čestické Kalvárii a zpět
- Na kolech kolem Otavy a Blanice
- Pod širák do Českého krasu l.
Jaký typ výletů preferujete?
1227 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
828 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
585 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2640 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Nová verze Šlápot
- Hoslovický vodní mlýn a šumavské výhledy
- Nízkými Tatrami od východu na západ
- Českokrumlovské náhledy
- Chodsko a Český les l.
- Půltucet (září 2018) - příběh fotografie
- Půltucet (květen 2022) - příběh fotografie
- Nahlédnutí do Vily Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí
- Makrománie
- Půltucet (březen 2023) - příběh fotografie
1. března 2011 23:33
Japo říká
Nestačím se divit, jaké výlety mi už téměř zmizely z paměti. A to byl už v roce 2005 (mám-li správný rok v poznámkách). Každopádně díky za připomenutí.
"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."