Volenice a okolí

Volenice a okolí

Zima, sníh, led... v tom se přece nedá jezdit na kole, nebo snad jo? Možná jo, možná ne... ale i tak tu mám pro Vás do zásoby další cyklistický výlet...:)

Kudy nás cesta povede při cestě tam?

Strakonice - Volenice - Nezamyslice - Rabí

Kudy nás cesta povede při cestě zpět?

Rabí - Horažďovice - Strakonice

Jaká je délka trasy a její náročnost?

Rozepsané (cesta tam): 13km (14km) - 7km - 6km

Rozepsané (cesta zpět): 27km

Celkem: 53km (54km)

Náročnost: střední (nejen že narůstá vzdálenost a počet kilometrů, ale i náročnost, kdy se tu kopce opravdu zvedají do větších metrů, než všude jinde, kam jsem Vás zatím dovedl... a to to bude ještě horší :D, ale nezoufejte... dá se všechno zvládnout :))

Na počátku cesty Vám opět dávám výběr, jestli chcete jet po hlavní silnici do Katovic a nebo o jeden kilometr navíc si zajet přes klidnější Pracejovice.

Cesta ze Strakonic do Pracejovic

Výhled na Střelu

Z Katovic se vydáte do vesničky Novosedly, o které je již první zmínka v roce 1227.

Kaplička mezi Novosedly a Štěchovicemi

V dálce Volenice

Přes dlouhou rovinku z Novosedel do Štěchovic, vyjedete ještě takový krásný kopeček a už jsme v jednom z našich cílů - v malebné vesničce Volenice.

Volenice

Ačkoli je o ní první zmínka z roku 1227, předpokládá se, že vznikla již v 10. století. Vystřídalo se zde mnoho majitelů, ale nakonec od druhé poloviny 19. století náleží okresu Strakonice.

Pohled na volenický kostel

Náves s kostelem

Nejvýznamnější památkou je zde kostel svatého Petra a Pavla, kterou vystavěla strakonická huť v letech 1230 - 1240 v pozdně gotickém stylu. Bohužel zde došlo k mnohým požárům, ale i přesto kostel získal mnoho architektonických podob v různých slozích (gotika, renesance i baroko).

Kostel ve Volenicích v zimě

Zimní kraj

Pohled z vršku

Z Volenic se vydáme kolem zdejší hospody, následně hřbitova a Rabského rybníka...

Rabský rybník

...do další vsi zdejšího kraje - Frymburku.

Frymburk

Ve vesničce leží rozvaliny hrádku z počátku 13. století, který byl zničen vojskem Jiřího z Poděbrad (leží nad rybníkem společně s kaplí).

Ve Frymburku

Cestou do Nezamyslic

Nezamyslice

Další vesničkou jsou Nezamyslice, o kterých je první zmínka již roku 1045, kdy byla sídlem újezdního kláštera a za vlády Břetislava I. patřila Břevnovskému klášteru.

Nezamyslický kostel

Farní kostel byl založen ve 13. století, několikrát byl přestavěn a ve 14. století získal kostel ale i ves přezdívku - Bílý kostel (= Weisskirche).

Zřícenina Rabí

Nezamyslický kostel zblízka

Vnitřek kostela je vyzdoben diamantovou klenbou, která je unikátní a v Čechách ji lze vidět pouze na dvou místech. Nezamyslice jsou jedním z nich.

Nezamyslice s rybníkem

Žichovice

Rýžovnická osada, kterou procházely významné obchodní stesky. Již se o ní zmiňuje Vintíř v roce 1045.

V Žichovicích

Nalezneme zde tvrz z druhé poloviny 16. století, která byla počátkem 17. století přestavěna na zámek ve stylu zaalpské renesance.

Kopec s tajemstvím :)

Na tomto kopci (po silnici směrem na Rabí) se nachází malebné místo se skalami a jezírkem. Nádherné místo k odpočinku.

Jezírko

Voda odrážející skály

A také stromy

Své dětství zde prožíval i legendární šumavský spisovatel Karel Klostermann.

Cesta z kopce

Rabí

Necelých osm kilometrů od Sušice leží obec Rabí se stejnojmennou zříceninou.

Rabí

Tvrz zde stála od 14. století, kdy ji páni z Velhartic vybudovali nad řekou Otavou. Za dob husitství byl hrad dobyt husity a slavný husitský vojevůdce Jan Žižka zde přišel o své druhé oko (asi pravé).

Jiný pohled na Rabí

Během třicetileté války byl vypleněn a vypálen. V roce 1920 byl částečně renovován a zpřístupněn veřejnosti.

U zříceniny

Můžete se vydat ještě dál a to do dalších malebných míst, kterých je tu mnohem více. Co třeba zajet do nějakého města - Sušice, Horažďovice...? To je jen na Vás, ale já už se vracím zpět domů.

Příště: do Vacova a jeho okolí :)

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Učitel zeměpisu, občanské výchovy a základů společenský věd, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či další státy našeho světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vede oficiální stránky Volejbalu Strakonice, spravuje oficiální stránku Běhu městem Strakonice 21. srpna, píše občasné recenze na blog iDnes.cz  či na Databáziknih a publikuje někdy články do různých periodik..

Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější. Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."

Přidat komentář

Komentáře

Rony

16. ledna 2010 16:22

Rony říká

Jacku jak to dnes vypadá u Žichovickéhpo jezírka? My jsme tam dříve jezdili často na vandry, ale někdy v 90-tých letech si to měl někdo zabrat jen pro sebe a pro filmaře. Myslel jsem, že už se tam k němu nedá vůbec dostat.

Ahoj

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Jack

16. ledna 2010 17:58

Jack říká

Máš pravdu, že už to asi nepatří Žichovicím, ale nějakýmu soukromníkovi, nasadil tam totiž nějaký rybky a ty trochu zaneřádily teda. Dostat se k němu dá pořád stejně, lidé tam taky jezdí a já nejsem výjimkou.

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Rony

17. ledna 2010 21:18

Rony říká

Jo, tak díky

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Japo

5. února 2010 09:30

Japo říká

K tomu jezírku se musím někdy podívat... Ale zas moc kopcovitá ta trasa na Rabí není. Jestli chcete poznat kopec, zkuste sjet z Volenic do Tažovic a pak vystoupat na Kraselov. Až tam člověk pozná, co je to kopec!

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.