S báglem - Indočína

S báglem - Indočína

Indočína je region v jihovýchodní Asii na poloostrově Zadní Indie. Jeho přesné vymezení je nejasné, obvykle se však uznává, že se nachází východně od Indie a jižně od Číny. V současné době se jedná o bývalé francouzské kolonie Kambodža, Laos a Vietnam a v širším smyslu i další blízké země, část Malajsie ležící na Malajském poloostrově, Myanmar a Thajsko. Převažující náboženství v tomto regionu je buddhismus. (Wikipedie)

Na webových stránkách www.sbaglem.cz najdete další informace, které vám mohou pomoci při plánování výletů do mnoha nám tolik vzdálených zemí.

29.4. pondělí – 30.4. úterý

Bangkok

Přistáváme na mezinárodním letišti v Bangkoku a mě se zmocňuje zvláštní pocit. Ocitám se na místě, kde jsem byl naposledy před třinácti lety. Nemám ve zvyku vracet se na již navštívená místa, vždyť je na světě ještě tolik neobjeveného. Nicméně současná situace vyplynula při plánování cesty. Letenka do Bangkoku vyšla jako nejvýhodnější varianta, kam v Indočíně přistát a kde zahájit putování. Rozhodně se však na Bangkok těším, až si ho pořádně projdeme. Rovněž i Ayutthayu – bývalé hlavní město thajského království, na které při předešlé cestě nějak nezbyl čas.

Jelikož chceme navštívit celkem čtyři státy, přemýšlíme kolik si na letišti rozměnit peněz, abychom neměli zbytečně moc. Nakonec na tom zas tak nesejde, protože se sem budeme stejně vracet; zase odsud odlétáme.

Scházíme dolů do suterénu na nástupiště. Vlakem odjíždíme do centra, respektive co nejblíže středu města. Vystupujeme na konečné stanici Phaya Thai. Dále musíme taxíkem nebo autobusem. Po vystoupení nám několik lidí nezávisle na sobě doporučilo jet autobusovou linkou. Jenže tu stojíme půl hodiny a náš spoj stále nikde. Jiných čísel tu jezdí neustále dokola plno, ale naše nic. Zhruba po hodině to vzdáváme a jdeme na taxi. Je ale problém s tím, že je to daleko a taxikáři chtějí jet jen za pevnou sumu; bez taxametru. Prý je provoz, tak je to dražší. Jenže to nehodláme akceptovat. Stojíme tu a čekáme další půl hodiny, když si nakonec taxíka bereme, jinak bychom se do centra snad ani nedostali.

Vystupujeme přímo před naším zabukovaným hotelem Rambuttri Village Plaza v rušné turistické čtvrti. Pokoj je velice útulný a nadstandardně vybavený. Jelikož jsme po dlouhém letu dost unaveni, tak tu jen tak poleháváme do jedné hodiny. Chceme ještě dnešní odpoledne navštívit část města severně od našeho hotelu. Bereme si tuktuk za neuvěřitelně levnou cenu, ale to jsme ještě netušili v čem je háček. Ono se totiž povinně zajíždí do krejčovských obchodů, kde musíme minimálně deset minut strávit na předváděčce, případně si něco objednat. Hm, tohle tu před třinácti lety nebylo. Strpíme tedy nezbytnou dobu, ale musím uznat, že dělají fakt pěkné věci a za neporovnatelně levnější peníz než u nás.

Konečně míříme k prvnímu bodu naší plánované cesty a tím je obrovská socha stojícího Budhy v chrámovém areálu Wat Intrawhan. Po prohlídce popojíždíme k jiné stavbě – k Wat Benchamabophit, kde propouštíme tuktukáře. Krásně zdobený chrám má i velmi poetické a krásně upravené okolí. Následně pokračujeme pěšky k budově Ananta Samakhom. Naprosto přesně si pamatuji, kde jsem tenkrát stál při pořizování snímku. Dnes dělám ze stejného místa nový. Poblíž si sedáme do stínu na lavičky. Je úmorné vedro. Ještě se chceme podívat k dřevěnému paláci Vimanmek Mansion, ale bohužel je dnes zavřeno, tak ani nevstupujeme do oploceného prostoru, kde palác stojí.

Dáváme se do řeči s dalším tuktukářem, ale už jasně vylučujeme návštěvu obchodů. Domluvili jsme se, že nás zaveze do informačního střediska na ulici Ratchadamnoen, jenže nás překvapivě veze až na vlakové nádraží. Dozvídáme se, že středisko přestěhovali do těchto míst. Pokoušíme se získat nějaké informace o cestě do Ayutthayi a také do Kambodži. Dostáváme dost podivné zprávy o komplikované dopravě, takže jsme rozhodnuti se optat ještě jinde.

Odjíždíme k hoře Golden Mount s chrámem Wat Saket, odkud je nádherný pohled na město.

Pěšky se vracíme ulicemi do Rambuttri, kde jsme ubytováni. Hodně zpomalujeme v uličce Khaosan, která žije pestrým životem. Je tu plno restaurací, obchodů, stánků a pouličních prodejců s mobilními pulty. Shon je tu nepředstavitelný.

Následující den pokračujeme v prohlídce Bangkoku. Nyní míříme ke královskému paláci Wat Prakaeo. Ještě si však musíme poněkud zajít k mostu, abychom překonaly rušnou šestiproudou silnici. Posléze se dostáváme k vstupní bráně, kudy se valí do paláce lidská řeka. Prodíráme se davem na nádvoří, které je také šíleně přecpané návštěvníky. Všimli jsme si, že budou ke vstupu nutné dlouhé kalhoty, které tu však nemáme. Vůbec se nám nechce jít zpět na pokoj. Mohli bychom si koupit v nejhorším někde něco ve stánku. Aspoň zjišťujeme u pokladen cenu vstupného a jaké jsou otvírací doby. Při té příležitosti nám nemohla ujít šíleně dlouhá fronta na lístky. Hrůza! Přehazujeme pořadí plánovaných památek a jdeme se nejprve podívat do Wat Pho, který je situovaný jižně hned vedle královského paláce. Cestou se sháníme po něčem, čím zahalit nohy, ale nic nenalézáme. Máme strach, abychom neměli problémy i ve Wat Pho. Jsme naštěstí ujištěni, že naše kraťasy ke kolenům jsou dostačující. Vcházíme tedy do úžasného areálu chrámového komplexu, kde je asi nejvýznamnější památkou ohromný ležící zlatý Buddha. Ukrojili jsme tu poměrně hodně času.

Poté kráčíme ulicí Maharat a postranní uličkou se dostáváme k přístavišti. Koukáme přes řeku na nádherný chrám Wat Arun. Zjišťujeme, že k němu jezdí pravidelný přívoz, takže se necháváme přeplavit na druhou stranu. Nemůžeme si nechat ujít výstup na mozaikovou věž odkud se nabízí ještě hezčí pohled na Bangkok něž z Golden Mount.

Vracíme se zpět na druhý břeh a nastupujeme na palubu jedné z lodních linek. Lodě tu provozují dopravní síť po řece Chao Phraya a fungují jako klasická městská doprava. Vystupujeme na molu 13 – Pra Chan, odkud je to do našeho hotelu už jen kousek. Královský palác jsme nakonec odpískali s tím, že to za tu cenu a frontu nevyplatí. Míla tam už před lety byl a říkal, že už to za další návštěvu nestojí. Wat Pho byl vlastně minimálně stejný nebo ještě hezčí. Nakonec jsme palác úplně nezatratili s tím, že podnikneme eventuelní návštěvu poslední den před odletem, avšak to jsme ještě netušili, že se nám plány poněkud změní a na Bangkok už nezbude čas.

Po návratu do hotelu ještě využíváme bazén umístěný na střeše hotelu. Výborná relaxace po celodenním chození.

Pokračování na webu Světem s báglem - Stránky nezávislého cestování.

Bangkok...

Grand palace.

Wat Pho...

...

...

Ananta Samakom.

Wat Arun.

Ayutthaya...

...

...

...

Angkor Wat...

...

...

Angkor Thom...

...

Ta Prohm...

...

...

...

...

Phnompenh - Královský palác...

...

Tuol Sleng...

...

Ho Chi Minh...

...

Hanoj - Ho Či Minovo mauzoleum...

...

Hanoj...

Katedrála sv. Jozefa.

Ha Long Bay...

...

...

...

Luangprabang...

...

...

Soutok řeky Nam Khan s Mekongem.

Bambusový most.Vang Vieng...

...

...

...

...

...

Vientiane - Wat That Luang...

Patuxal.

Prezidentský palác.

☆ ☆ ☆

P. S. Děkuji zlivskému kamarádovi Leošovi za poskytnutí úžasných zážitků z cest po celém světě. Jeho web tyto dobrodružné "výlety" popisuje velmi dobře a podrobně. Šlápoty tak snad napomohou hlavně k tomu, aby je shlédlo co nejvíce čtenářů a cestovatelů, které dálky oslovují. Ti budou mít v dlouhých zimních večerech co číst.

Za redakci Rony

Hodnocení článku

Anketa

Navštívili jste již některou ze zemí Indočíny?

38%Ano, ale pouze turisticky nejlépe dostupné Thajsko.

24%Ano, již jsem pobýval(a) i v některé z těchto zemí - Kambodža, Laos a Vietnam, Myanmar (Barma).

14%Navštívil(a) jsem všechny tyto země.

24%Ne, zatím žádnou z nich.

Hlasovalo 21 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.