Půltucet (listopad 2019) - příběh fotografie

Půltucet (listopad 2019) - příběh fotografie

Motto: "Není nám milé, co smíme. Co nesmíme, více nás láká." Ovidius

Listopad je měsícem plným nostalgie. Příroda již ztratila svoji barevnost a vládu nad ní převzala nudná šeď. Stejně tak je tomu i v městech, která jakoby se vylidnila. Nastal čas zklidnění mysli, tichého rozjímání a snění.

. . .

1. Mrazivé ráno

Slavnostní otvírání svatomartinského vína, tradičně 11.11. v 11 hodin 11 minut, letos poprvé dostalo tak trochu za uši. Tím, že se v různých marketech svatomartinské začalo prodávat již 8.11., možná po časa tato stará tradice, která vznikla již v 18. století za vlády císaře Josefa II, zmizí.

Snad i proto na krumlovském náměstí na nás letos nečekaly žádné davy. Tak poklidnou atmosféru města, zapsaného do kulturního dědictví UNESCO, jsem ještě nezažil. Dost tomu jistě napomohlo nepříjemně lezavé počasí s teplotami kolem nuly.

Ranními mlhami si složitě klestily cestu dolů k Vltavě první paprsky slunce a možnosti k netradiční fotce, jinak hodně okoukaného města, se tak znásobily.

. . .

2. Tajemství

Když zhotovil roku 1826 francouzský vynálezce Joseph Nicéphore Niépce první fotografii na vyleštěnou cínovou desku pokrytou petrolejovým roztokem asfaltu a exponoval ji neuvěřitelných osm hodin za slunného dne, jistě vůbec netušil, kam čas a technický pokrok zobrazovací techniku posune.

Později Niépce začal experimentovat se sloučeninami stříbra, když vycházel z poznatků Joanna Heinricha Schultze, který zjistil, že směs křídy a stříbra tmavnou, pokud jsou osvětleny. Jeho vynález zdokonalil Jacques Daguerre a první černobílé fotky se tvořily tzv. daguerrotypií.

Od té doby uběhla spousta let, ale k černobílé fotografii se především umělci stále vrací. Často totiž platí, že v jednoduchosti je síla. A tu často barevnost ničí.

Převést běžný barevný digitální snímek do BW lze dnes běžným softwarem, kde výsledek záleží především na vás.

I krumlovskému "tajemství" černobílé zobrazení prospělo. Měl jsem dobrý pocit, když se v jednom zákoutí hradu zničeho nic objevilo. Všichni asijští turisté ho míjeli bez povšimnutí. Jistě proto nemohli zaslechnout poetické sdělení, které se ke mě neslo:

"Některé sochy trpí samomluvou,

jejich slova uslyšíš

za nejtišších jasných nocí

tříštit se o kamennou dlažbu,

kde ráno je zametou andělé..."

. . .

3. Uruboros - požírač ocasu

Starodávný symbol zobrazuje hada nebo draka požírajícího svůj vlastní ocas. Jde o symbol, jenž se pojí s alchymií, gnosticismem a hermetismem. Na mnoha kresbách bývá stočený do tvaru ležící osmičky (nekonečna), znázorňující cyklickou podstatu věcí a návrat od konce k začátku.

Had či drak je občas doprovázen latinským textem „Draco interfecit se ipsum, maritat se ipsum, impregnat se ipsum,“ tedy „Drak se sám zabíjí, žení se sebou samým, oplodňuje sebe sama.“ Vyjadřuje, že „Vše je Jedno.“

Na některých zobrazeních je Uroboros z poloviny bílý a z poloviny černý, což naznačuje symboliku jin-jang, vzájemně se doplňujících opačných principů.

Tento symbol pochází ze starověkého Egypta, kde byl zobrazován v podsvětních knihách a pohřební ikonografii a později používán mnoha národy světa v podobném významu.

Možná, že i ležatá osmička, zachycená dronem při focení večerní Zlivi přes ztmavlou hladinu rybníka Bezdreva, má svůj zvláštní utajený význam. Snad je jím spojení nekonečna se stoupajícím mrakem vodních par z nedaleké atomové elektrárny, který se jako kácející vykřičník zjevil na obzoru.

. . .

4. PR Karvanice

Strmý svah přírodní rezervace Karvanice prochází vysoko nad Vltavou cyklostezka z Hluboké do Purkarce. V lipovohabrových doubravách pralesovitého charakteru zde žije spoustu druhů ptáků a vzácného hmyzu. Spatříte tu skalní ostrohy i krátké strže, které se ztrácí ve vodách Hněvkovické přehrady.

Chladný a vlhký listopadový podzim osvěžuje sytou zelení již pouze všude přítomný mech.

. . .

5. Čertova stěna

Díky snadné dostupnosti se na vrchol kamenného moře nad kaňon Vltavy vydá mnoho zvědavců. Je pouze jedním z mnoha taháků krásné a divoké Šumavy.

Odměnou za krátký výstup je výhled z Ďáblovy kazatelny do kamenitého kaňonu Vltavy i na prolehlý vrchol Luče, opředeného mystikou a tajemstvím.

Pověsti neunikl ani nedaleký vrch Strašidelník posvátným pohanským místem, kde Slované uctívali Svatoroha.

Legenda provází i vznik Čertových proudů. Kdysi chtěl čert zničit nově zbudovaný Vyšebrodský klášter a hodlal proto zhotovit hráz, aby pak klášter vodní vlna spláchla. Nestihl to ale provést během jedné noci, se svítáním jeho čas vypršel, zbylo po něm však jeho nedokončené dílo. V korytě řeky pak zůstal jeden velký balvan s otiskem čertova palce.

Pověst inspirovala v roce 1882 Bedřicha Smetanu ke složení opery Čertova stěna.

. . .

6. Muslimky

Přestože moje fotografická tvorba patří především přírodě, občas se neubráním tomu, abych nezabrousil také do jiného "oboru". Je možné, že pokud bych žil někde v Praze, zaměřil bych svou pozornost i na street foto. Docela rád si momentky z měst a hezky zobrazená zákoutí prohlížím.

Hrát v maškarním oděvu tenisový turnaj je fakt hustý! Proto, když mi přišla fotka od kámošky, neodolal jsem pokušení a s Nikonem se dostavil. Užil jsem si tak nejen netradiční focení, ale především skvělou atmosféru, která na zlivských kurtech panovala.

Vybrat pak jednu jedinou fotku z mnoha bylo dost nevděčné.

☆ ☆ ☆

A jak dopadlo hodnocení října? Ve vyrovnaném poli mají zatím nejvíc hlasů 1. Mariina skála, černobílá fotka 5. Pyramida i 6. Dvojice.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - listopad 2019

3 19% Mrazivé ráno

5 31% Tajemství

3 19% Uruboros - požírač ocasu

0 0% PR Karvanice

4 25% Čertova stěna

1 6% Muslimky

Hlasovalo 16 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.