Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Botanická zahrada v Praze

vydáno 1. června 2014 – napsal Paulie – 2 komentáře

Pražskou Tróju, kde nyní žiji, mají jistě mnozí spojenou se ZOO. Méně profláklá a možná o to sympatičtější je její sousedka, botanická zahrada. Narozdíl od ZOO je více oázou klidu, kam si člověk jde odpočinout. Pojďme se tedy projít jejím hlavním lákadlem, tropickým skleníkem Fata Morgana, kde uvidíme kromě běžné expozice také výstavy orchidejí a poletující motýly. Nahlédneme i do rozsáhlé venkovní expozice, v níž zaujme mimo jiné japonská zahrada s výstavou bonsají.

Botanická zahrada vznikla v roce 1969 se smělými plány co se týče rozlehlosti, překonávajícími dokonce současnou velikost. Plně otevřena pro veřejnost však byla až v roce 1992 a to pouze v části dnešní rozlohy (mezi Nádvorní ulicí a vinicí sv. Kláry). Už v roce 1995 se začalo s výstavbou tropického skleníku, který měl být výjimečný ztvárněním tropického pralesa místo pouhých květináčů s rostlinami. Stavba se však oddalovala a protahovala, takže skleník Fata Morgana byl plně otevřen až v červnu roku 2004. I venkonvní expozice se průběžně zvětšovaly a rozvíjely až na současných téměř 25 hektarů.

Stránky botanické zahrady hl. m. Prahy

V Praze se jinak nachází ještě botanická zahrada Univerzity Karlovy při přírodovědecké fakultě (přímo v centru v Novém Městě) a botanická zahrada v Malešicích na okraji Prahy.

My si trojskou botanickou zahradu prohlédneme skrze fotky ze čtyřech návštěv. Začneme březnovou výstavou orchidejí ve Fata Morganě, včetně popisu samotného skleníku, pak se podíváme na motýly poletující rovněž ve Fata Morganě. Dále si představíme rozlehlou venkovní expozici zahrnující mimo jiné vinici sv. Kláry a japonskou zahradu. V poslední návštěvě uvidíme výstavu bonsají v japonské zahradě a dále si projdeme venkovní expozici.

Fotek je tedy víc než dost, a tak jsou některé jen v galerii a ne v článku.

Orchideje ve Fata Morganě

Skleník Fata Morgana letos v červnu (2014) slaví 10. narozeniny. Je dlouhý 130 m, široký 17 m, vysoký až 11 m a má esovitý tvar, protože přirozeně kopíruje skálu trojského svahu. Skála díky tomu může být přirozeně využita v expozicích.

Kromě vstupní haly s pokladnami, záchody a šatnou se skleník skládá ze třech výstavních částí: polopouštní (suché tropy a subtropy), tropické nížinné a tropické horské části. V polopouštní části je suchý vzduch s denními teplotami mezi 20 a 30 stupni, v tropické i horské části pak člověk dýchá velmi vlhký vzduch. Tropická část působí trochu jako sauna, neboť je tam znatelně tepleji než jinde (k 30 stupňům) a vlhkost dosahuje až 95 %. Horská část je naopak chladnější s teplotami mezi 18 a 25 stupni.

Rostliny jsou pak v jednotlivých částech uspořádány dle geografické příslušnost a naaranžovány tak, aby připomínaly přirozené prostředí. Mimo významných či vzácných druhů zde rostou i zcela běžné druhy daného prostředí, což nebývá v botanických zahradách běžné, ale slouží k dokreslení atmosféry.

Skleník zvenku. Vzadu na fotografii je vchod.

Před skleníkem vystavili několik afrických soch

Krokodýl útočící na apaticky vyhlížející ženu. Africká mentalita je opravdu dost jiná.

Skleník zvenku

První návštěvu Fata Morgany, na níž jsem dělal fotky, jsme podnikli hlavně kvůli výstavě orchidejí, jež probíhala 7. až 23. března (další roky by mohla být v podobnou dobu). Orchideje, patřící k čeledi vstavačovité, jsou převážně epifytické rostliny, což znamená, že rostou na jiných rostlinách, třeba na stromech, ale nijak na nich neparazitují. Jsou hojně pěstovány v domácích podmínkách, kde vyžadují hodně světla, ale některé nesnášejí přímé sluneční záření. Není je také potřeba moc zalévat (jednou nebo dvakrát týdně), dokonce pro ně může být lepší méně zalévání než moc. Nejčastěji pěstovaným rodem je Phalaenopsis, přirozeně rostoucí v tropické Asii, Indonésii a Ausrálii.

Prohlídka skleníku začíná v polopouštní části, pokračuje přes tunel pod tropické jezírko se spoustou rybiček, pak se dostává do tropické části, kde už se naše oči topí v květech orchidejí. Nakonec v zadní části skleníku se nachází horská část. Na následujících fotkách se můžete pokochat krásou kytek, z nichž velká část tvoří orchideje, ale ty ostatní bohužel nejsem schopen poznat.

Vpravo relativně mladý baobab. Tento strom roste sice pomalu, ale může se dožít až 2000 let a mít velmi mohutný kmen, třeba až tak, že by se v něm dal vydlabat menší domek ...

Pohled na polopouštní část skleníku. Zde ještě není moc vedro a vlhko.

Tunelem dojdeme pod jezírko, respektive doprostřed něj a pak vylezeme do tropické části.

Jedna z dřevěných soch v tunelu

Uprostřed jezírka toho přes sklo nejsem schopen moc vyfotit, neboť tam panuje příšeří. Jezírko je rozděleno chodbou na dvě části, americkou a euroasijskou. Na fotce je euroasijská část s naší nejoblíbenější rybičkou, čichavcem líbajícím, který neustále olíbává rostlinky, skály nebo jen tak otevírá tlamičku, když pluje vodou.

V tropické části už vidíme orchideje.

Orchideje mají velmi rozmanité barvy

Orchideje

Bambusová konstrukce se zavěšenými orchidejemi

Orchideje nad jezírkem

Význam baněk u orchidejí je mi skryt

Orchideje, vlevo nahoře jsou vidět kořeny nějaké jiné orchideje

Orchideje i s pupeny, z nichž jeden se už rozevírá.

Tato květina (výjimečně ne orchidej) visí ze stropu na dlouhé liáně.

Orchideje

Orchideje

Stezka uprostřed tropické části

Skalka s vodopádem dokresluje atmosféru.

Kytice (myslím, že i z orchideje)

Některé květy či spíše květenství jsou opravdu zvláštní

Horská část skleníku

I v horské části skleníku mají orchideje

Rostliny v tůňce plavoucí jako lekníny

V horské části je kvůli intenzivnímu zvlhčování vzduchu poněkud mlžno.

Ze stropu zavěšená konstrukce s orchidejemi

Tropická část skleníku

Jezírko s rybami

Některé květy vypadají jako origami

Květenství se zvláštní tyrkysovou barvou

Výstavka za sklem i s latinskými názvy, mně však nic neřeknou

Masožravé rostliny v horské části. Kdyby do nich člověk strčil prst, tak mu ho rostlina rozleptá. Jen ho tam musí mít asi týden.

Některé květy orchideje se snaží připomínat samičky různých druhů hmyzu, aby se s nimi samečkové spářili a při té příležitosti orchidej opilovali. Květ má navíc tvar uzpůsoben tak, aby hmyz snadněji nalétl přímo do květu.

V horské části

Motýli ve Fata Morganě

Od 8. dubna do 11. května létali po tropické části skleníku motýli, což jsme si také nenechali ujít. Šli jsme tam už 11. dubna, což bylo možná příliš brzo, neboť motýlů nepoletovalo mnoho (z loňska si jich pamatuji více).

Květenství v polopouštní části

Opět jdeme tunelem do tropické části, kde na nás čekají motýli

Motýli mají ve skleníku porůznu přichystanou potravu.

Na tyčkách visí kukly, z nichž se postupně rodí motýli

Tůňka v horské části

Motýl se dívá ven ze skleníku, jako by chtěl na svobodu.

Venkovní expozice

Přestože botanická zahrada existuje od roku 1969, venkovní expozice byly zpřístupněny až v roce 1992 (když nepočítám dny otevřených dveří) a neustále se rozvíjí, například v brzké budoucnosti přibude výstava s včelami a květinami, z nichž získávají med. Pokud to vezmeme zezdola od autobusové zastávky Kovárna, můžeme mimo jiné zhlédnout:

• vinici sv. Kláry, kde se pěstuje mnoho odrůd vína. Ochutnat tamní vína lze ve vinárně uprostřed svahu. (Tato vinice je pozůstatkem mnoha vinic, které bývaly na trojských svazích, jež jsou příhodně obráceny k jihu. V Praze se nachází jinak již jen sedm vinic.)
• kapli sv. Kláry na krásném místě na skalce. Kaple tak tvoří dominantu Tróji.
• ornamentální zahradu, kde rostou tulipány, hyacinty, ... a kde lze najít odpočinek na lehátkách,
• japonskou zahradu, určitě jednu z nejhezčích částí botanické,
• stráň s houpacími sítěmi a pěkným výhledem,
• les v horní části nad strání, kde jsou nějaké dřevěné či kamenné hudební nástroje, vykotlaný kmen jako prolézačka, velké piškvorky apod.,
• severoamerickou polopoušť,
• pivoňkovou louku se sedátky a lehátky, která se nachází hned u severního východu u Bohnic.

Kromě možnosti poznávání rostlin z různých koutů světa zahrada nabízí i mnoho míst k odpočinku pro tělo i duši.

Spodní části venkovní expozice vévodí kaple svaté Kláry, pod níž se nachází stejnojmenná vinice.

Cesta uprostřed vinice k vinárně. Vzadu Trója a úplně vzadu (zpola kryty svahem) paneláky kolejí, na nichž přebývám.

Trojský zámek pod vinicí

Venkovní expozice nad vinicí. Patří k nim i les v pozadí, v němž lze najít dřevěné nástroje, velký vykotlaný kmen a velké dřevěné piškvorky.

V pozadí nad zahradou jsou Bohnice, sídliště to zaslíbené nejen bláznům, ale i milovníkům přírody, jež to mají blízko do botanické.

Tulipány

Hyacinty

Narcisy

Hyacint východní

Narcis (pokud se nepletu)

Japonská zahrada

Tůňka a rozkvetlé sakury

V japonské zahradě

Květ magnólie

Rozkvetlá magnólie

Květ magnólie

Rozkvetlá magnólie

Květ magnólie

V horní části venkovní expozice v jezírku šmírujeme žáby, v noci aktivní

Jsme dokonce tak drzí, že je fotíme i při nejintimnějších chvilkách.

Trojský zámek

Labyrint v zahradě Trojského zámku, za ním Císařský ostrov a pak na druhém břehu Vltavy Stromovka.

Kaple sv. Kláry nad vinicí

Tulipány rozličných barev v ornamentální zahradě

V japonské zahradě

Rozkvetlý kdoulovec nádherný.

Květenství kdoulovce nádherného

Panorama z vinice

Bonsaje

Od 16. května do 25. května 2014 probíhala v japonské zahradě výstava bonsají. Překvapil mě na ní jednak počet exemplářů (v článku je jich jen malá část) a druhak jejich rozmanitost.

Bonsajistika je umění miniaturizace stromů a jejich pěstování v miskách (japonsky bonsaj znamená doslova "strom v misce"). Kromě pěstování v misce se stromek různě tvaruje a zkrášluje. Mezi používané techniky patří ořezávání kmene nebo větví, přivazování a ohybání větviček nebo i celého kmene, přesazování, ...

Jak říkala Lída: "Týrání zvířat je trestné, ale týrání stromů je bonsajistika." :-) Bonsaje jsou však jistě moc krásné, pojďme se tedy na ně podívat. Pak se ještě projdeme po horní části zahrady.

Na vinici. V pozadí vykukuje Pražský hrad a Petřín.

Japonská zahrada

Drmek čínský jako bonsaj

Zátiší v japonské zahradě

Uprostřed nohoplod velkolistý, vpravo jilm drobnolistý

Jilm drobnolistý v detailu. Stylem této bonsaje je zřejmě kaskáda (větve na jedné straně sahají až pod květináč).

Pěnišník japonský

Javor Buergerův s chůdovitými kořeny. Ty jsou vytvořeny tak, že stromek nejprve zasadíme do hluboké zeminy, kterou mu pak postupně odebíráme.

Zimostráz vždyzelený

Text o tvorbě bonsají ve stylu vor

Úzké kamenné cestičky dokreslují romantickou atmosféru japonské zahrady

Do červena zbarvený strom v pozdně odpoledním slunci

Azalka japonská

V několika sítích je možné se natáhnout a třeba se na chvíli prospat :-)

Jezírko se žábami a želvami v horní části zahrady

Jedna želva se před námi promenáduje

Severoamerická polopoušť

Na velkém kruhovém záhoně roste spousta kosatců

Pivoňková louka

Pivoňky v květu

Květy pivoňky

Pivoňková louka s Žižkovem a žižkovským vysílačem v pozadí

Květ magnólie (pokud se nepletu)

Květina v severoamerické polopoušti

Nahoře na svahu je několik plechosaurů

Výhled z botanické: v popředí ornamentální zahrada s kaplí sv. Kláry, v pozadí Stromovka, Pražský hrad a Petřín

Afričtí milenci

Ornamentální zahrada

V botanické jsme jistě nebyli naposledy, a tak se snad můžete těšit na další fotky z Fata Morgany nebo z venkovních expozic, které bych chtěl přidávat do své galerie.