Terénní cvičení v Harrachově část první

Terénní cvičení v Harrachově část první

Katedra geografie při Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích každoročně vyráží na konci května na týdenní terénní cvičení do rodiště jednoho z jeho hlavních pořadatelů, které se nachází v horském středisku v Krkonoších. Studenti si prozkouší své znalosti daleko od domovské půdy, a to jak z hlediska přírodních, ale i sociálních znalostí v rámci jejich oboru. Vítej, Harrachsdorfe, tedy Harrachove!

Vydat se na vlastní pěst za hranice své obce, regionu, kraje či snad celé republiky někdy stojí hodně sil. Ale bez odhodlání a snahy vymanit se ze své rodné škeble to prostě nejde. Proto jsem nakonec zpětně rád, že jsme měli to štěstí vyrazit na sever naší republiky.

Harrachov

Harrachov, který je vzdálený od Prahy kolem 140 kilometrů a pár jednotek kilometrů od polských hranic, byl založen na počátku 17. století šlechtickým rodem z jižních Čech. Znám je nejen jako turistické středisko díky nádherné přírodě, sklárně a Hornickému muzeu, ale také jako horské letovisko s lyžařským zázemím a hlavně skokanskými můstky.

Po deštivém příjezdu jsme se ubytovali v kempu Jiskra a seznámili se s programem následujících dní, které v Libereckém kraji strávíme.

V kempu Jiskra

Seznamte se s okolím: Rokytnice nad Jizerou

Hned následující den, kdy se počasí umoudřilo, jsme byli rozděleni do několika skupin, ve kterých budeme trávit až do konce kurzu většinu aktivit. Každá ze skupin dostala jedno městečko, které se nacházelo v okolí Harrachova, kam se museli přemístit a zjistit co nejvíce informací o dané obci - nejen z dostupných prospektů, které jsme si sehnali, ale i z rozhovorů mezi lidmi. Naše skupina s názvem Dreamteam vyrazila do malebné Rokytnice nad Jizerou.

Hotel Krakonoš

Základní škola praktická a Základní škola speciální, Rokytnice nad Jizerou

Penzion v Rokytnici nad Jizerou

Část týmu s úlovky

Zasloužený oběd

Město s necelými tři tisíce obyvateli leží na levém břehu řeky Jizery. Podobně jako Harrachov i zde se rozvíjelo sklářství, ale také těžba stříbra. Většina textilních podniků, které tu byly vybudovány, jsou dnes zavřeny a hyzdí centrum obce jako nevyužitý brownfield. Lákadlem by tu přesto mohla být secesní radnice z počátku 20. století, ale i množství hotelových komplexů, které vznikly po odsunu německého obyvatelstva.

Půrmyslový závod a kompletní náš Dreamteam

Secesní radnice

Některá ze skupin musela vyjet do obce Smržovka s necelými čtyřmi tisíci obyvateli. Měla podobnou historii jako jiná městečka v okolí, od roku 1991 se však vyznačuje českou společností, která vyrábí sportovní roadstery značky Kaipan.

Tým dam v obci Smržovka (Dagmar Křtěnská)

Sídlo firmy Kaipan (Dagmar Křtěnská)

Po obědě každý tým vypracoval pro ostatní seznámení o obci, ve které byl, a prezentoval, jaké klady, zápory a jaké vyhlídky má daná obec.

Hornické muzeum a hledání kešek

Následující den nás čekal pěší přesun kolem empírového kostela svatého Václava do Hornického muzea v místní části Rýžoviště. Od poloviny 18. století do roku 1992 zde probíhala těžba různých minerálů a my jsme se na vlastní oči mohli podívat, jak probíhala, a nahlédli jsme i do nejhlubšího patra, které se nacházelo 350 metrů pod štolovým patrem.

Kostel svatého Václava

V Hornickém muzeu Harrachov

A jde se do štol

Před branami muzea

K důležitým mezníkům terénního cvičení nepatří jen úkoly ze socio-geografické sféry, ale také z té fyzicko-geografické. Tyto dvě složky neodmyslitelně patří k umu geografů, proto jsme je zdatně propojili následující den v přírodě při tzv. geocachingu [geokešingu].

Začátek keškového putování

Honzův nález kešky

Tato hra vznikla v květnu roku 2000 a k nám se dostala již o rok později (dnes přes 3 milionu aktivních keší / necelých 53 tisíc v ČR). Cílem této hry je zatraktivnit běžný turismus a přitáhnout lidi více mimo jejich domovy. Každá skrytá skříňka cache [keš] o různé velikosti je opatřena příslušnou souřadnicí dle Globálního polohovacího systému (GPS), díky které ji může cacher [kačer] vyhledat a fyzicky se k ní přiblížit, ale také jejím bližším popisem, aby věděl, jak se k ní dostat. Po jejím úspěšném nálezu se zapíše pod svou přezdívkou do logbooku, který je vždy připojen, a znovu cache vrátí na původní místo a zamaskuje pro další hledače.

Přes říčku Kamenici

Kde nic, tu nic

Dreamteam

Výhodou této hry je, že vás vezme na různá místa, která jsou víceméně něčím výjimečná. My jsme se podívali do okolí Harrachova, takže jsme viděli například desetimetrový Mumlavský vodopád, skokanské můstky včetně toho největšího mamutího (s kritickým bodem 185 m) pro lety na lyžích atd.

Mumlavský vodopád

Část Harrachova

Skokanské můstky

Jan Nepomucký aneb "Není skokan jako skokan"

Krásu této krajiny jsme si užili i díky slunečnému počasí, takže vše dopadlo na jedničku. Nikdo nepřišel k úhoně, což je nejdůležitější.

Výlet do Mladé Boleslavi: Škoda

V polovině týdne jsme vyrazili skoro již starodávným autobusem do Mladé Boleslavi. Neměli jsme mnoho času na prohlídku města, protože jsme měli naplánovanou návštěvu automobilky Škody Auto a muzea bývalé továrny na jízdní kola, motocykly a automobily značky Laurin & Klement z roku 1905.

Muzeum Škodovky v Mladé Boleslavy

V muzeu

Dva vášniví cyklisté – mechanik Václav Laurin a knihkupec Václav Klement – založili nejprve podnik na výrobu jízdních kol značky Slavia, pak rozšířily svůj sortiment o motocykly a nakonec i automobily. Právě automobily jsou pod dříve plzeňskou značkou Škoda Auto vyráběny dodnes.

Dobový plakát

Jeden ze starých vozů

Reklama na Škodovku

Znak Škoda

Škoda Auto patří mezi naše největší zaměstnavatele a také vývozce, proto není divu, že vlastníkem již nejsou Češi ale Volkswagen Finance Luxemburg S. A. z Lucemburku. Škoda však nadále sídlí v Mladé Boleslavi a mimo výrobní závod v tomto městě má ještě další dva – v Kvasinách a ve Vrchlabí. Zajímavostí zůstává, že například prototyp vozu značky Škoda 110 Super Sport, typ 724, byl upířím vozidlem ve filmu Juraje Herze Upír z Feratu.

Škoda Super Sport z filmu Upír z Feratu

A jdeme se podívat na výrobu

Procházka Hruboskalskem

Ve výrobním závodě se nesmělo fotit, proto fotky nenabízím. Dlouho jsme tam však nepobyli a čekala nás ještě odpolední výprava po jedné části Českého ráje, konkrétně do Hruboskalska. Individuální procházka započala v lázních Sedmihorky, odkud jsme směřovali podél pískovcových útvarů skalního města směrem na zámek Hrubá skála. Cestou jsme tak mohli obdivovat ohromné množství různých přírodních prvků ([/URL]), které vytvořila činnost vody, mrazu, organismů apod.

Kudy se vypravíme?

Osudová

Skalní útvar u svatého Prokopa

Skalní útvar

Pod Hrubou skálou

Jako v pohádce

Zámek Hrubá skála byl postaven pány z Valdštejna na místě dřívějšího hradu v renesančním až novogotickém stylu. Dnes je možné se porozhlédnout po zdejším kraji z hradní věže anebo rozjímat v zámeckém kostele svatého Josefa. V ostatních částech zámku se nachází hotel.

Hrubá skála

Výhled na pískovcové útvary

Ještě na Hrubé skále

Kostel svatého Josefa

V interiéru kostela

Další zastávkou, mimo různé skalní útvary vzniklé erozivní (narušující) činností, bylo také zdejší Arboretum Bukovina v místní přírodní rezervaci se čtyřmi sty chráněnými památnými stromy a zřícenina hradu Valdštejn s poutním místem a kaplí svatého Jana Nepomuckého.

Adamovo lože

Čarodějnice na skále

Arboretum

Flóra v Arboretu

Pěšky i na kole v každém věku

Kostel svatého Jana Nepomuckého na Valdštejně

Při cestě zpátky po červené bylo hodno se vyfotit u vyhlídky na tzv. Kapelu, tedy na seskupení skalních věží v jejímž čele stojí osamocená skalní věž Kapelník. Tím jsme se pak rozloučili s inspirativním krajem, kudy snad i bloudil básník Karel Hynek Mácha, jehož možná jediná dochovaná podobizna je k nalezení poblíž Valdštejna.

Vyhlídka na Kapelu

Mariánská skála

Více o Hruboskalsku a Českém ráji si můžete přečíst [URL:http://www.rodocapsa.cz/hruboskalskepesinky/index.htm]zde.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Učitel zeměpisu, občanské výchovy a základů společenský věd, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či další státy našeho světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vede oficiální stránky Volejbalu Strakonice, spravuje oficiální stránku Běhu městem Strakonice 21. srpna, píše občasné recenze na blog iDnes.cz  či na Databáziknih a publikuje někdy články do různých periodik..

Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější. Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.