Půltucet (duben 2025) - příběh fotografie

Půltucet (duben 2025) - příběh fotografie

Motto: "Ne každé zlato třpytívá se, ne každý kdo bloudí je ztracený. Stáří, když silné je, neohýbá se. Mráz nespálí hluboké kořeny. Z popela oheň znovu vzplane, ze stínů světlo vzejde náhle, až zkují ostří polámané, nekorunovaný zase bude králem.“ J. R. R. Tolkien

Rozum a cit

Zbývá jen uvěřit

Ve stínu nejistoty

Slunci, že stále hřeje

Že dál můžu snít

. . .

Dvě slova na zdi praví

Pojďme se spřátelit

A buďme přitom hraví

. . .

Rozum a cit

Lze snadno ošálit

. . .

1. Rovnoběžky

Zbytky loňské úrody vytvořily zajímavý obraz, který dokazuje, že rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Ještě je však potřeba vědět, co nekonečno je a kde leží.

. . .

2. Sklářský potok

Velmi příjemnou projížďku Českým lesem završilo stoupání kolem potoka, kde si své hráze vystavěli bobři. Ti se k nám dostali po několika stoletích právě na Tachovsku.

. . .

3. Jízdárna Světce

Prostor krásné jízdárny vás ohromí. Ale ještě více každého jistě zaujme a pobaví přednáška průvodce. Hodinu a půl si připadáte jako účastník divadla, v kterém sami vystupujete. Opravdu se vyplatí zajet si k Tachovu.

. . .

4. Nad Kosovým potokem

Cyklotrasa nad Kosovým potokem byla příjemným zpestřením naší tachovské anabáze, při níž jsme si projeli opuštěné pohraničí, kde nepotkáte živáčka. Hluboká kaňonovitá údolí Mže a jejího přítoku svojí krásou předčila naše očekávání.

. . .

5. Poutní kostel Lomec

Na den pohřbu papeže Františka jsme se projeli na elektrokolech po rovinách k Vodňanům. Našim cílem se stal poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Kostel, vystavěný po vzoru španělských kaplí, uvnitř skrývá milostnou sošku Panny Marie. K Mariánskému poutnímu místu patří křížová cesta, fara v bývalém loveckém zámečku, klášter, zvonice a přilehlé zahrady.

. . .

6. Posel jara

Jedním z prvních motýlů a poslem jara se stává nepřehlédnutelná babočka paví oko. V teplých dnech vylétne i mnoho jiných druhů, často lze spatřit žluťáska řešetlákového či babočku osikovou. V českých zemích bylo v průběhu posledních dvou století pozorován výskyt téměř 3 400 druhů motýlů, což je ohromné množství.

∆. ∆. ∆

Fotky březnového měsíce přinesly vyrovnaný souboj dvojice Modrá kvítka jaterníku a Svatobor, které dodnes posbíraly nejvíce hlasů. Souboj, který bude dále pokračovat.

Nejen papeže, ale i životní pouť zpěvačky Jitky Vrbové skončila v letošním dubnu. Již dobré tři desítky let mám v oblibě její trampskou desku Co nevidět se sejdem.

Hodnocení článku

Anketa

Půltucet (duben 2025) - příběh fotografie

1 8% Rovnoběžky

3 25% Sklářský potok

2 17% Jízdárna Světce

3 25% Nad Kosovým potokem

1 8% Poutní kostel Lomec

2 17% Posel jara

Hlasovalo 12 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.