Přes Kamennou bábu na Kbíl

Přes Kamennou bábu na Kbíl

„Bohumil vedl své hosty údolím Kolčavky do Hrobí, ukazoval jim vrchy a lesy, které zde mají starobylá jména: Vraník, Kůstrý, Na Lipici a Boží kámen. Zde se jistě zastavili, protože odsud je možno spatřit nejen řeku Otavu, ale i průsvitně modrou siluetu Rábí. Jiný vrch, Kamenná bába, byl znám všem neplodným ženám z celého okolí. Věřily tehdy nezlomně, že se dostanou do požehnaného stavu, když usednou zde na velký kámen, mající ženskou podobu…“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 110; www.souteze.strakonice.eu)

mapa Kbíl

Strakonicko pestrostí krajiny, v níž se hluboké lesy střídají s lukami a dalekými výhledy, lákají k dlouhým výletům. Vrcholky kopců převyšují 600 m a v mnoha malebných vískách si připadáte jako na horách. Podhůří Šumavy má co nabídnout a proto naše putování, dnes kolem Kbílu, nemusí být poslední.

Kamenná bába (557 m n. m.)

Když úzkou cestou vyjedeme od Sousedovic k Smiradicím, kde máme sraz, ocitáme se tak trochu na konci světa. Malá vesnička s hezkou kaplí a kamenným Ježíšem, jehož čelo zdobí trnová koruna, se stává místem, odkud vyrážíme.

Kaplička ve Smiradicích bude záčátkem i cílem naší výpravy.

Smiradice...

...

Naše pětka luční cestou stoupá na Kamennou bábu a hlavní cíl, rozhlednu na vrcholu Kbíl, nechává za zády. Přece jen si chceme okružní cestu prodloužit.

Navíc Kamenná bába není jen tak nějaký kopec. Na jeho vrcholu, jemuž se též říká Skalice, měl kámen s názvem Alžběta tvar těhotné ženy a proto k němu mířily prosit o pomoc ty, které nemohly děti mít. Ženy oblékly kámen do šatů, sedly si na vrcholek

"Alžběty", aby byly zdravé a přišly do jiného stavu.

Druhá pověst pak tvrdí, že kámen byl jakožto pohanský symbol odvezen na strakonický hrad a tam zničen, protože zvyk se znelíbil katolické církvi.

Pravdou je, že jeden několikatunový kámen na samém vrcholu je a jeho podoba z jedné strany ukazuje svoji štíhlou tvář, na rozdíl od té opačné, která je pěkně zakulacená. Na špičku kamene leze Mirek, kterému se snad nic špatného nestane.

Od Kbílu se nejprve vzdalujeme, abychom vrchol dobyli z opačné strany lesního masívu.

K vrcholu Kamenné báby vede pěšinka borovým lesem.

Ke kamenu na vrcholu se pojí zajímavá pověst, viz článek.

Na Kamenné bábě.

Skalnatý hřbet dal Kamenné bábě i druhé jméno - Skalky.

Podsrp průsekem.

Václav na vrcholku Kamenné báby. Stojí před Alžbětino kamenem?

Sestupujeme na zelenou značku, s kterou dosáhneme travnatého sedélka pod Písečnou. Pěkný výhled k severovýchodu odhaluje kopce Blatenska i modravé vrcholky vzdálených Brd. Mnohem lépe je vidět sluncem osvícený, sněhobílý kostel Svatého Jana u Radomyšle.

Starý mezník.

Lednové vichry srazily k zemi i mohutnou a zdravou jedli.

Výhledy máme až k Brdům, které se modrají nad bližšími vrcholky Blatenska.

Vrch Kuřidlo nezakryl kostel Svatého Jana u Radomyšle.

Strakonice.

Střela a tajemný Tisovník.

Nad Drachkovem...

...

Lesy se střídají s pastvinami docela pravidelně.

...

Stezka pokračuje borovým lesem do Lhoty u Svaté Anny, od které stoupáme na návrší k baroknímu poutnímu kostelu Svaté Anny. Pochází z 17. století a jeho okázalost je mimořádně svůdná. Škoda že nelze nahlédnout za vysoké zdi.

Lhota Svaté Anny má svého vodníka.

...

...

Lhota u Svaté Anny.

Kostel Svaté Anny.

...

...

...

BW.

...

...

Nedaleký Kraselov míjíme a scházíme travnaté terasovité svahy k Smiradickěmu potoku na turistickou žlutou. Obcházíme zalesněný Dubovec a pastvinami scházíme do Švejcarovy Lhoty. Nervová síť starých cest a stezek v zdejší krajině zůstala z dávných dob stále zachována. Občas mineme osamocený křížek, který nás nutí k zastavení.

Terénní nerovnost nás nemůže zastavit.

...

Kraselov.

Smiradický potok.

...

...

Svatá Anna od Dubovce.

Pýchavka přeživší zimu.

Na slunečních hodinách kapličky si seřídíme správný čas. Je pravé poledne a dostávám ukrutný hlad. Ostatní jsou na tom podobně, ale protože chceme rozdělat oheň, hledáme v lese dobré místo. Až nedaleko vrcholu je na loučce ohniště a tak zastavujeme ke krátké svačince. Snažím se rozdělat oheň, ale jakmile zaleze slunce za mrak, začne zdola silně fičet a raději to vzdám. Borový les bude možná jediným, který přežije kůrovcovou kalamitu, postihující všechny smrčiny u nás. Nerad bych ho vypálil.

...

Dlouhé díly...

...

...

Švejcarova Lhota - Úlehle...

Kaple v Švejcarově Lhotě.

...

Kbíl (664 m n. m.)

Se sluncem zmizí i teplo a naše zastavení je proto jen krátké. Rychle sním studený buřt s natvrdlou houskou a už frčím za kluky, které už vichr vyhnal na rozhlednu. Kupodivu, když lezeme na vyhlídkovou plošinu do výšky 27 metrů, vítr se zklidnil. Dokonalý rozhled znesnadní mlžný závoj, patrný především nad Šumavou. Zbytečně se pokouším o fotku Chlumu, Boubína či zasněžených sjezdovek Zadova. Lépe vyjdou fotky Strakonic, nad kterými se po modrém nebi prohání stádečko bílích beránků.

Hluboko dole skrývají tři malé potůčky - Stružný, Drachkovský a Smiradický, tři chatové osady, z nichž nejznámější je drachkovské Soví údolí. V lesích ukrytá odbočka ze serpentin mezi Kraselovem a Makarovem končí v Milčicích, rázovité vesničce s horským nádechem. To ona možná ovlivnila filmového režiséra Čeňka Dubu, autora filmů Synové hor a Vánice, když v ní kdysi pobýval.

Rozhledna Kbíl...

Strakonice.

Churáňov.

Libětice s vrchem Hradiště.

Kostel Svaté Anny z rozhledny.

...

Pokračujeme k podobné záhadě, jako té na Kamenné bábě. O „kamenný dolmen", třímetrový plochý kámen, ležící na dvou jiných balvanech a tvořícím kamenný stůl, vedou spory geologové s keltology. Podle Ludikara (z roku 1866) jde o přírodní útvar a podobnou řečí mluví i odborníci z 19.století, stejně jako současná turistická tabulka poblíž.

Nedaleké němětické hradiště, sousedovické menhiry a libětické kamenné řady však mohou hovořit o lidském výtvoru. K tomuto výkladu se jistě přidávají mnozí dnešní objevitelé, díky nimž vyrostl nedaleko dolmenu lesík kamenných mužíků.

Kbílský dolmen...

...

...

Od Kbílského dolmenu sestupujeme po lesních cestách intuitivně do údolí Smiradického potoka. Ve Smiradicích nás přivítá několik nutrií, které nám ukazují své jasně oranžové řezáky. Ty obzvlášť sluší jediné z nich, čistě bílé. Ta je však plachá, zaleze pod vrak auta a modelku mi dělat odmítne. Ještě že mám náhradu - fotogenického Václava.

Smiradice a nutrie...

...

...

...

...

...

Zpět u kapličky...

...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Myslíte si, že je Kbílský dolmen přírodního původu?

23 39% Ano, přikláním se k tomuto názoru.

17 29% Nevím, může to být lidský výtvor.

19 32% Ne. Věřím, že jde o dílo dávných předků.

Hlasovalo 59 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.