Půltucet (leden 2021) - příběh fotografie

Půltucet (leden 2021) - příběh fotografie

Motto : „Člověk je sám i mezi lidmi.“ Antoine de Saint-Exupéry

1. Kříž

Nový rok nikdy nezačínám nějakým předsevzetím, které bych za čtrnáct dnů porušil. Nechávám život volně plynout a snažím se korigovat pouze jeho extrémní výstřelky. Svět okolo se mění, a pochybuji, že k lepšímu. Zavržení minulosti nechápu jinak, než jako snahu ji vymazat či překreslit. A ač nevěřící, doufám, že křesťanské hodnoty dnešní dobu přečkají.

. . .

2. Tajemná Hluboká

Zcela jiné obrázky spatříte u našeho nejznámějšího zámku, pokud se sešeří a kolem padne pohádková mlha. Chvilku hledáte zahradníka, pak v zámeckých oknech i pohlednou tvář princezny, která dlí u zpívající květinky, aby zjistila, že již není pyšná. Magie nastavených světel a klid panující všude kolem ztiší i naše hlasy, když pomalu odcházíme zámek.

Stíny kolem jdoucích nakrátko na zdech vytvoří postavy obrů, schopných jedním pohybem ruky vytvořit z krásného zámku ruiny. Závoj bledého nebe zjemnil hrany hradeb k naprosté dokonalosti. Staletí k nám promlouvají skrze ni..

. . .

3. Zimní krajinou

Je stále méně roků, kdy se sníh v nížinách naší země udrží déle než pár dnů. Letošní leden se stal výjimkou potvrzující toto pravidlo. Sněhem pokrytá krajina se tváří jinak. Je nevinně čistá, jasná a přívětivá. Otevírá ochotně svoji širokou náruč a pohlcujíc všechny zvuky vydává smyslné, drahocenné ticho. Ticho, které léčí.

. . .

4. Jen zaváté stopy

Několikrát jsem musel prošlapávat běžkařskou stopu. Na cestách ji poničili pěší a na polích zavály západní větry. Fotka ukazuje den, kdy jsem se zcela ztratil ve vánici a desítky minut bloudil bílou tmou. Chumelilo však jen krátce, přesto jsem si stihl uvědomit, jak snadno lze v podobných podmínkách zabloudit, zvlášť v terénu který neznáte.

. . .

5. Na Volešku

Pěkný pohled z hráze na zamrzlou hladinu Volešku mi umožnilo oteplení, kdy jsem si stále zasněženou krajinou projel na kole Zbudovská Blata. Vždy přitom zavzpomínám na knihu Karla Klostermanna i film s Rudolfem Hrušínským Mlhy na Blatech. Pašice, Plástovice, Zbudov a Zliv jdou místa, kde se děj románu odehrává. A Volešku ráji pytláků.

. . .

6. Z jahody naznak

Tohle pořekadlo se traduje o někom, kdo to nemá v hlavě v pořádku. Když se sobotní procházka zvrtla v "decentní" ochutnávku vín u narozeniny slavícího kamaráda, netušil jsem, jak dopadnu. Ale za všechny moje útrapy může Covid, který dělá z lidí nesvéprávné jedince. Občas se to nedá ustát, já své okno zaplatil ztrátou mobilu, který si přes noc poležel v čerstvě napadaném sněhu a je zázrak, že se mi druhý den do rukou vrátil zdravý a nepoškozený.

Jen díky dobrým lidem tedy nyní mohu vložit do Půltuctu tuto makrofotografii.

∆ ∆ ∆

Hlasování posledního měsíce loňského roku těsně vede fotka s příběhem - Když spolu stromy mluví.

Již od revolučního roku 1989 mi v hlavě velmi často zní melodie Marty Kubišové a text "Ať mír dál zůstává s touto krajinou, zloba, závist, zášť, strach a svár ty ať pominou, ať už pominou..." Modlitba pro Martu je pro mne písní, jež se mi neposlouchá a v dnešní podivné době je znovu aktuální. Ještě nikdy nebylo mezi lidmi tolik zloby a nenávisti, jako nyní. Elpíčko Songy a balady však stojí za poslech celé.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - leden 2021

15 34% Kříž

5 11% Tajemná Hluboká

8 18% Zimní krajinou

5 11% Jen zaváté stopy

5 11% Na Volešku

6 14% Z jahody naznak

Hlasovalo 44 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.