Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Národní park Podyjí ll. - Hardegg a Znojmo

vydáno 20. června 2023 – napsal Rony – žádný komentář

Druhý den jedeme do Čížova, odkud přejdeme hranice k hradu Hardegu. Tentokrát doplním naše pěší turisty, aby vznikl čtyřlístek. Večer si ještě projedu Znojmo a jeho zajímavou část Hradiště.

Túra od Čížova k Hardeggu

mapa - Stopař

Parkoviště místní chytře předřadili obci a tak si ji všichni turisté musí hezky celou projít. Čížov ale není velký a tak jsme brzičko na jeho konci, kde zůstala stát památka na doby minulé, "železná opona". Seznámit se zde můžete s dvěma ploty i vzdálenou hlídkovou věží, k níž však nejdeme. Nám starším jsou tyto pozůstatky z dob komunismu ještě dobře známé. Pokračujeme k lesu na rozcestí Na Keplech. Stezka Českem nás vede nad skalnatou stráň k vyhlídce na Hardegg, kde byl v roce 1990 obnoven altánek.

Velmi hezký letecký pohled na hrad i obec z kamenné terasy nic neruší. Údolí Dyje leží hluboko pod námi a my se do něho zanedlouho spustíme serpentinami cesty. Vašek si ještě odskočí k vrcholu U rozhledny (417 m n. m.), který snad vymysleli jen kvůli němu. Pomalu se tím blíží k svému dalšímu cíli a po všech zdolaných hlavních tisícovkách České republiky vystoupá na posledních pár desítek dalších kopců, aby jejich součet dosáhl jednoho tisíce. Kolik mám zdolaných vrcholů já, netuším, ale bude jich opravdu hodně.

...

Čížovský kostel.

...

Železná opona, takhle to zde vypadalo.

Minerály zde mají svoji malou výstavu...

Křemen.

...

Za dráty.

Cesta k vyhlídce na Hardegg v družném hovoru rychle ubíhá.

Hardegg skály vyhlídka...

...

Hardegg s dominantou hradu...

...

...

U hraničního mostu přes Dyji se rozdělíme. Venca má plán obejít Hardeg po zelené značce přes skály Reginafelsen na vrchol Max-Plateau (417 m n. m.), což zní jako z hor sladké Francie. To se mu i podaří, ale nakonec bude pomalejší než my tři, kteří směřujeme podle břehu Dyje k nově postavené Pašerácké lávce. Za ní si svoji ubytovnu kdysi postavil přímo ve skále jakýsi poustevník. Einseidlerhöhle nese označení jeskyně a my od ní stoupáme k vyhlídce ze skal Edenkelleru. Stoupáme hřebenem, který svírá po obou stranách řeka Dyje. Jílovitý terén prověřuje moje běžecké boty a občas se hezky sklouznu.

ŘOP - slavní Řopíci jsou v našem pohraničí jako doma.

...

Údolí Dyje...

...

Stezka k Pašerácké stezce ještě na mapách.cz není vyznačena. Zabloudit se však nedá.

Skály Edenkelleru na rakouské straně zfoláme cestou zpět k Hardegg.

Pašeráci lávka umožňuje nově (1.dubna 2023) uzavřít okruh okolo řeky.

Dyje.

...

Pohoda, klídek,...

Nad řekou se vznáší zbytky mlhy.

Einsiedlerhöhle.

Chobotnice lesní.

Stoupáme nad skály Edenkelleru...

Výhled ze skal...

...

...

...

Stezka u Dyje.

...

...

...

Most je hraničním přechodem.

Dole v Hardeggu zrovna otevírají hostinec Thayabrücke a přes komolý název hospody na nás mluví plynně česky. Jedno rakouské pivko bodne, pak jdeme stezkou k hradu, jenž je dnes v soukromých rukách a turistům zavřený. Traduje se, že ho majitel prohrál v kartách. Za mostem nahlédneme do informačního střediska, kde staré fotky dokládají zdejší minulost. Rakušané v Hardeggu s domky u Dyje se museli dlouhá desetiletí cítit jako na konci světa. Nebo spíš jejího začátku, neboť lidé se snažili překonat neprostupnou a pohraniční stráží velmi dobře hlídanou hranici od nás do Rakous, nikoli opačně. Mnozí za to zaplatili svým životem.

V hospůdce na rakouském pivu.

...

...

Uhrsturm a hrad Hardegg.

...

...

Kostel Hl. Vitus.

Strážní věž.

Bývalá celnice s představěným bunkrem je dnes informačním střediskem.

Vykopávky odhalují cosi divného. Dráty, vojenské přesky, nábojnice...

...

Zpět k Čížovu jdeme jinou trasou. Zajímavě vedená zelená značka míří stezkou do skal, aby před nimi znovu klesla k řece. První dnešní kapky rozmazávají obraz hradu Hardeggu, jenž se objevil na hladině Dyje v mezeře mezi bujným porostem. Poskakujeme dál pod skalami mezi bloky mohutných odtržených balvanů. Chrání nás les. Za skalami, jež nahoře končí Hardeggskou vyhlídkou, se béřeme vzhůru údolím potoka k Plačkovo mostu. Všechny okolní cesty jsou označeny zákazem vstupu. Stoupáme až k rozcestí Na Keplech, odkud již cestu dobře známe. Rozprší se, Jirka vytahuje pončo, zatímco já čekám pod stromem, až déšť přejde. Roman nám dávno zmizel někde vpředu a za chvíli nám od hospody U Švestků volá, že se v ní můžeme naobědvat. Mobil nám také oznamuje, že Václavovo tempo jednoho Pikouse opravdu není nijak závratné a on je ještě daleko na cestě za námi. My znalí, co tuto kamarádovu (Míry Pikouse) rychlost vnímáme od přechodu rumunských Patra Craiului a Fagaraše, víme, že budeme mít dost času se dobře nadlábnout.

Od Dyje k hradu jsou výhledy omezené vegetací.

A pršelo... jen lehce.

...

...

U Plačkova mostu.

Znojmo - Hradiště na kole

mapa cyklotrasa - Stopař

mapa Znojma

K večeru po dešťové přeháňce a neúspěšném finále Muchové na Roland Garros ještě vyjíždím na kole do města za památkami. Znojmo jich má mnoho, projedu si trasu dlouhou 13 km. Od penzionu Linda, kde jsme ubytováni, mířím městským parkem k Střelniční věži z 15. století, jež sloužila k obraně města v období kolem husitských válek, a také jako cvičná střelnice. Ve věži se nacházejí otvory pro střílny. Znojmo z jedné strany chránily svahy řeky Dyje, zatímco z rovin severovýchodu až tři pásma hradebních zdí s vodními příkopy a strážními věžemi. Z příkopů časem vznikly městské parky obklopující střed města. Hradby se dodnes dochovaly téměř po celém jeho obvodu, což mohu na vlastní oči spatřit.

Odbočím na Masarykovo náměstí, kde mohu obdivovat barokní sloup z roku 1682. Rozlehlé, k jihu se svažující náměstí má středověký charakter. Barokní kašna i domy okolo něho tak na mne alespoň působí. Ulicí Velkou Mikulášskou přijíždím ke kostelu sv. Mikuláše, který postupně vznikal od roku 1338 až do druhé poloviny 15. století na místě staršího románského kostela. V 15. století jeho vzhled změnila síťová klenba střední lodi a křížová klenba boční lodi, kaple v jižní části a pozdně gotická kruchta. V letech 1848 - 1851 byla postavena nová neogotická zvonice. Později přibyly ještě další kaple a předsíně ke třem stranám trojlodí.

Původně gotický deskový oltář z doby 1440 - 1450 byl nahrazen oltářem od J. I. Daisingera z roku 1754. Interiér dále zdobí kamenná gotická křtitelnice a vrcholně barokní kazatelna ve tvaru zeměkoule od J. Winterhaldera.

Co mě zaujme, je výhled od kostela. Lze spatřit údolí Dyje, starý pivovar a rotundu sv. Kateřiny, která byla postavena již na konci 11. století a zůstala jedinou zcela dochovanou stavbou bývalého hradu Přemyslovců ve Znojmě. Od 13. století byla rotunda označována jako královská kaple. To platilo až do roku 1710, než Josef I. část hradu s rotundou prodal městu, a to zde založilo pivovar. Z rotundy se stal sklad, chlév i pivnice. Historickou hodnotu rotundy uznali až v 19. století, kdy byly restaurovány unikátní vnitřní malby.

U hradeb města.

Masarykovo náměstí. Barokní sloup se sochou Panny Marie Immaculaty pochází z roku 1682

Kostel sv. Mikuláše.

...

Výhledy od kostela sv. Mikuláše...

...

...

Také od rotundy je z velkého prostranství krásný výhled na Znojmo i údolí Dyje. V těsném sousedství stojí přemyslovský gotický hrad z 11. století, v 18. století přestavěný na barokní zámek. V jeho interiérech neleznete muzejní sbírky starých tisků, řemesel, kameniny a zbraní z období středověku a renesance. Když kousek poodjedu zpět mezi budovy pivovaru, stojím u bran kláštera, původně minoritského, později františkánského a poté též vojenské vychovatelny a vězení. Dnes zde sídlí Jihomoravské muzeum. Z terasy se otevře pohled za hluboké Gránické údolí k Hradišti a ke kostelu sv. Antonína Paduánského.

Vyrážím k Hradišti Znojmem přes Jezuitské náměstí. Zde stojí další zajímavý kostel, původně románský z 12. století, který byl postupně od 15. století měněn na chrámovou stavbu. Byl přestavován goticky, následně barokně. Ze 2. poloviny 15. století pochází pozdně gotické kněžiště s mimořádně složitou hvězdicovitou klenbou. V roce 1624 byl kostel ve špatném stavu předán jezuitskému řádu a po roce 1642, kdy se podruhé zřítila kostelní věž, vznikla barokní trojlodní podoba kostela, později i nová věž jako samostatná stavba mimo kostelní budovu a ta v roce 1833 byla znovu přestavěna.

Rotunda sv. Kateřiny.

Kostel sv. Mikuláše od rotundy.

Hradiště.

...

Trasa mne vede kolem Horní brány do nových částí města, odkud Hradišťskou ulicí přijedu k Gránickému potoku. Vystoupáme serpentinami k Hradišti, kde mne uvítá Bašta a zbytky kamenného kostela z období Velké Moravy. Kolem kláštera Křížovníků, jenž byl spolu s gotickým kostelem postaven koncem 13. století v místě staršího církevního objektu pocházejícího již z 9. století a do barokně - klasicistní podoby byl přebudován ve druhé polovině 18. století, jedu na ostroh ke kostelu sv. Antonína Paduánského. Ten dal zbudovat v r. 1622 probošt kostela svatého Hypolita a rádce císaře Leopolda I. Tomáš ze Šlesinu.

Opět se mohu kochat krásnými výhledy, tentokrát na vzdálené Znojmo a všechna již navštívená místa. Večerní osvětlení zpoza zamračené oblohy nechávají vyniknout panoramatu hradu a kostelů krásného města, které nenudí.

Na Hradišti.

...

...

Klášter Křížovníků.

Kostel sv. Antonína Paduánského.

Znojmo z Hradiště.

Kostel sv. Antonína Paduánského...

Kostel sv. Mikuláše zoomem z Hradiště.

A to mne ještě čeká zajímavá cyklostezka údolím Gránického potoka k Dyji. Rychle sjíždím zpět serpentinami od Hradiště k odbočce do údolí, jež je navečer podezřele temné. Jako bych se propadal do pekla. Ale spíš je to ráj, jen bahno stezky trochu víc otravuje jízdu z mírného svahu kolem koryta malé říčky. Ráj je zde pro malé děti, protože jim je část údolí věnována. Když za kamenným mostem míjím divoká prasata s mláďaty, chvíli bedlivě sleduju, jestli se dřevěné sochy zvířat nepohnou.

Chybka se vloudí nedaleko Dyje, když omylem zahnu vlevo místo přes můstek doprava. Levá či pravá jedno jest, záměna stran mne doprovází celý život. Dva bikeři tlačící kola do strmého kopce mne zmátli a já tvrdě šlapu s turbem v nohách vzhůru, abych neuvízl v kamenité svahu. Už mi je jasné, že jsem si cesty spletl, ale dolů se mi stezkou už vracet nechce. Raději pokračuji v šílené jízdě po Gránické cestě nahoru, až se mi zdvihá přední kolo. Rodeo skončí u finančního úřadu, kde se pro jistotu dlouho nezdržím a uháním nazpět do parku, kudy vede cyklostezka na Vídeňskou třídu. Z malé projížďky se nakonec stala zajímavá trasa, protože Znojmo nejsou jen nakloněné rovinky, ale i tvrdá dřina v kopcích.